noriaki

Fritz Lang není jen režisérem Metropolis, ale i dlouhé řady temných thrillerů, kriminálek a mysteriózních filmů. Vrah mezi námi je z nich asi nejznámnější a dost možná i nejlepší. Od prvních minut mě uchvátil vtahující kamerou a tísnivou atmosférou. Ta postupem času ještě houstla, nejprve díky skvělému scénáři, později pro hypnotický výkon Petera Lorreho. Jeho herectví dává vzpomenout na nedávno skončenou dobu němých filmů, ostatně jako celý film. Přesto ani jedno nepůsobí zastarale, naopak je ještě působivější. Zamrzela mě jen střední pasáž, nedosahující kvalit skvělého úvodu a strhujícího závěru.

Rok 1996 měl být Arnieho rok. Když se v červnu chystal souboj akční legendy pod vedením režiséra veleúspěšné Masky proti pořád ještě ne definitivně proslavenému Michaelu Bayovi, zdálo se být předem rozhodnuto. Jenže Skála v kinech přejela úplně všechno, a ani sázka na vánoční komedii nevyšla. O rok později se Schwarzenegger ztrapnil v Batman & Robin a jeho zdánlivě neotřesitelná pozice se začala drolit. Zní to krutě, ale s výjimkou z nostalgie těžícího Terminatora 3 je Likvidátor poslední slušný akční Arnieho film s ním v hlavní roli. Obstojí i dnes, přestože efekty zoufale zastaraly a děj je průhledný až to bolí. Naštěstí je akce pořád stravitelná a kde jinde uvidíte Švarcíka střílet ze dvou pušek.

Film balancující v úzkém prostoru mezi pastišem, poctou žánru a fanouškovským projektem. Na režisérský debut překvapivě vyzrálý a na béčkovou kriminálku svěží. The Boondock Saints se těžko něco vyčítá. Je na něm vidět obrovské zapálení pro věc i péče věnovaná každému detailu. Scénář je ovšem neoddiskutovatelná slabina, a tak se do děje sem tam vkradla hluchá scéna, nebo příběh neodhadl míru. S postavou výstředního agenta FBI měl co dělat i samotný Willem Dafoe. Ještě teď mě udivuje, jak bravurně ji zvládl.

Krásně starosvětský a hladce plynoucí snímek, připomínající klasické dobrodružné filmy. Joe Johnston ovšem není žádný Steven Spielberg, takže se z Rocketeera klasika nestala. Vcelku mu to kladu za vinu, protože mimo schopného režiséra má téměř všechno potřebné. Od okouzlujícího vzhledu a sympatických postav, až po charismatického a nádherně zlého záporáka. Přijemným překvapením byla hudba Jamese Hornera a celkově zvuky. Tohle by si zasloužilo opulentní remake.

Je to strašná stylovka, od záměrně strojených dialogů až po trýznivě temnou atmosféru. S. Craig Zahler ze svého vybroušeného rukopisu neuhnul ani o milimetr. Přesto se ty nejkrutější scény odehrály mimo kameru a šokujícími momenty se tentokrát úzkostlivě šetří. Bohužel příběh není tak silný, aby vše kompenzoval a zároveň ospravedlnil dvě a půl hodiny stopáže. Dojem trochu spravila režisérova tradiční péče o vedlejší postavy. Celá pasáž s Jennifer Carpenter je úplně skvělá a není jediná.

Efekty jsou místy doslova ohrmoující, ale možná měla produkce část peněz investovat i do lepšího scenáristy. Film má skoro dvě hodiny a děje v něm je stěží na hodinu. Ani tak si nenašel čas na práci s postavami, na vykreslnení atmosféry, nebo na lidské momenty. Když se příběh dokodrcal až k akci, spadla kvalita ještě o stupeň níž. Tak nudné a nezajímavé přestřelky už jsem dlouho neviděl. Kóma má slušný námět a fantastické prostředí. Zbytek nestojí vůbec za nic.

Tenhle film je nestárnoucí klasika, ale kdyby v něm nebyli Mel Gibson a Danny Glover, tak by se jí dost možná nikdy nestal. První Smrtonosná zbraň zbraň není ani nahláškovaná akční komedie, ani temný thriller. Dokonce není ani něco mezi tím. Je to stěží funkční slepenec několika žánrů, s děravým scénářem a přepálenou zápletkou. Šmrnc jí dodává jen dvojice protichůdných detektivů. Murtaugh a Rigs si sedli tak dokonale, že všechny chyby a nedostatky nějakým kouzlem zmizely. Odlehčenější tón jim ovšem sluší mnohem víc, a série se moudře vydala tímhle směrem.

Nezáživná a předvídatelná variace na Gulliverovy cesty, příliš plytká na film s přesahem a příliš rozháraná na pohádku. Příběh nakousl několik motivů, aniž by jakýkoliv rozvinul, nebo přinesl uspokojivé stanovisko. Silnou myšlenkou neoplývá ani zbytečně předčasný a jalový závěr. Připadalo mi, jako kdybych sledoval brutálně sestříhanou verzi mnohem lepšího a emocionálně plnějšího snímku.

Měl jsem si to radši přečíst, protože příběh je parádní. S takhle chytře vymyšleným námětem měl natočit špičkové temné drama i průměrák jako Gilles Paquet-Brenner. Všechny postavy dobře obsadil, promyslel silné scény, napjal svůj talent, a stvořil vyvanulou břečku. Herci se mu vesměs vzepřeli a zvlášť při pohledu na Charlize Theron je bolestně vidět, jak dobrý film to mohl být, a jak zoufale průměrný nakonec je. A to vůbec nemluvím o tom, že jsem zápletku odhadl hodinu dopředu. Potenciál tu byl, ale schopnosti na režisérské židli bohužel ne.

Můj první film s Clarkem Gablem. Nedá se říct že bych byl přímo nadšen a možná bych musel chvíli přemýšlet, než bych odpověděl, jestli jsem spokojen. Režisér mnoha známých filmů různých žánrů si zkusil i ponorkové drama. Přestože mám pro tyto filmy slabost a mnohé jim odpustím, tenhle mě zklamal svou prostoduchostí a plytkostí. Chybělo mi víc rafinovanosti, větší napětí a především hutnější klaustrofobická atmosféra. Od Roberta Wiseho jsem čekal lepší zážitek.