noriaki

"Je jasné, že horší než se nechat zmlátit od staříka, je napadnout staříka." "Tak co bych teda měl dělat, pokud by se se mnou chtěl prát?" "Prostě počkáš." "Počkám? Jako počkám, až umře?" "Jo, to uděláš. Přežiješ ho." Občas vynikající, občas slabší, ale pořád čtyřhvězdičkové. Slušná jednohubka, které by slušelo variabilnější prostředí.

Ani to že se mi další noc o filmu zdálo, mě nedonutí dát víc než tři hvězdičky. I tak mám pocit, že jsem nadhodnotil. Pokud je Vlk z Wall Streetu "párty, ze které se nedá odejít", tak, s trochou nadsázky, je American Hustle "rodinná oslava, které se nechci zúčastnit". Je skoro zarážející jak prázdný film to je. Spousta pasáží je vyloženě hluchých, natočených buď na efekt, nebo zoufale špatně vypointovaných. Dialogy často zní banálně, případně směřují nikam, podobně jako historky dědy Simpsona. Tahle sešlost áčkových herců není ani zábavná, ani napínavá, ani charismatická. Podařeným retro vzhledem, kterým režisér zakamufloval část nedostatků, se nenechte zmást. Takže abych odpověděl na otázku položenou jednou z postav. Kopie, i když zdánlivě vypadá jako originál, je pořád jenom kopie a autor padělku se pravému mistrovi nemůže rovnat.

Tak nějak takhle podle mě vypadá malý, lidský a přirozeně působící film. Čili přesně to, co naše kinematografie kdysi uměla výborně, a co dneska zoufale nezvládá. Na A Film with Me in It je krásně vidět, že česká tvorba nejvíc zaostává ve schopnosti napsat uvěřitelný scénář. Křečovité, a ve výsledku trapné pokusy o moderní žánry jsou kategorie sama pro sebe, ale nad síly našich scenáristů je zřejmě i obyčejná romantická jednohubka. Teď se dívám na tebe, Vieweghu.

Adorování komunismu by mi nevadilo, ani když už ne přímo lhaní, tak ohýbání dějin. Zkratkovité vykreslení postav, které jsou charakterizovány jen drobnými fyzickými znaky, bych taky přešel. A nad podivným rozhodnutím režiséra/scenáristy nechat Němce mluvit německy a všechny ostatní národy česky, bych jenom mávl rukou. Ale nulovou atmosféru a postupné utápění se v nudě odpustit nemůžu. Dny Zrady I & II se táhnou a i když popisují událostmi nabitou dobu, během níž naše malá země mohla ovlivnit směřování celé Evropy, tak jsou zoufale nevýrazné. Výkon o to působivější, když vezmu v úvahu že měl Vávra k ruce nosné téma, impozantní zástupy komparzistů, více než štědrý rozpočet, excelentní hudbu a přes tři hodiny času. A nic z toho. Hodně se mluví, bohužel ne vždy k věci. Značnou část dialogů pohltila snaha zdůraznit pokrokovost socialismu a všeobjímající zlo kapitalismu, o což tehdy nešlo ani ve druhé řadě, ani ve třetí, ani v žádné další. A když už se postavy uráčí komentovat vývoj situace, tak z nich prostoduchý scénář dělá svoje vlastní karikatury. Škoda promarněné šance, protože něco podobného už nikdo nikdy nenatočí.

Adorování komunismu by mi nevadilo, ani když už ne přímo lhaní, tak ohýbání dějin. Zkratkovité vykreslení postav, které jsou charakterizovány jen drobnými fyzickými znaky, bych taky přešel. A nad podivným rozhodnutím režiséra/scenáristy nechat Němce mluvit německy a všechny ostatní národy česky, bych jenom mávl rukou. Ale nulovou atmosféru a postupné utápění se v nudě odpustit nemůžu. Dny Zrady I & II se táhnou a i když popisují událostmi nabitou dobu, během níž naše malá země mohla ovlivnit směřování celé Evropy, tak jsou zoufale nevýrazné. Výkon o to působivější, když vezmu v úvahu že měl Vávra k ruce nosné téma, impozantní zástupy komparzistů, více než štědrý rozpočet, excelentní hudbu a přes tři hodiny času. A nic z toho. Hodně se mluví, bohužel ne vždy k věci. Značnou část dialogů pohltila snaha zdůraznit pokrokovost socialismu a všeobjímající zlo kapitalismu, o což tehdy nešlo ani ve druhé řadě, ani ve třetí, ani v žádné další. A když už se postavy uráčí komentovat vývoj situace, tak z nich prostoduchý scénář dělá svoje vlastní karikatury. Škoda promarněné šance, protože něco podobného už nikdo nikdy nenatočí.

Má to jenom šest dílů, ale stačily dva aby prvotní nadšené spolehlivě vyprchalo. Tohle točil někdo kdo nepochopil proč jsou severská dramata tak přitažlivá. Podobnost se skandinávskými kriminálkami je opravdu jenom povrchní a i ta se omezuje skoro výlučně na kameru, hudbu a krajinu pod zamračenou oblohou. Zdejší postavy jsou jen lehce naznačené, bez hloubky a o nějakých spletitých vztazích mezi nimi se nedá mluvit. Scenárista popustil uzdu své fantazie na špatných místech a když už nevymyslel fikanou zápletku, tak se vyřádil na drobnostech. Scénky z policejního oddělení mi připomněly pasáže z Tankového praporu. I když nemám iluzi o bezvýhradné profesionalitě našich strážců pořádku, tak takhle se temná atmosféra deprese opravdu netvoří. Ruku v ruce s tím jdou neobratně napsané dialogy, díky nimž spousta nadějných scén vyzněla do ztracena. I přesto herci snesou nejpřísnější měřítka a o Michalovi Dlouhém to platí dvojnásobně. Cirkus Bukowsky vytyčil dobrý směr z naší zaprděné produkce, ovšem je třeba se smířit s tím, že je to jen začátek cesty.

"Kdokoli se rozhodneš tento dramatický příběh vyprávěti, nikterak ho nešanuj. Nebude škoda, změníš-li ke své potřebě některé věty, některou perzónu, či celý děj. Především o myšlenku se jedná, ta aby zůstala. Pouze o jedno prosím, aby se věci nechopil břídil." Režiséra Smrtonosné pasti 2, Cliffhangeru a několika dalších vesměs průměrných akčňáků jako břídila označit sice nejde, ale film dopadl tak jak se klasik obával. Takže si to vezmeme popořádku. Herci mizerní, dialogy ještě horší, děj stupidní a akce slušná. Souboje jsou efektní, trochu připomínající Snyderův 300 a když už nic, tak alespoň pro ně se vyplatí si tuhle zhůvěřilost zapnout. Zbývá ještě představit krásku, jež nesmí chybět v žádném béčkovém filmu. Jejím obsazením se produkce obvykle pokouší kompenzovat krutou pravdu, že její kolegové jsou herecká dřeva bez charismatu a obličejové mimiky. Tuto roli si pro sebe zabrala Gaia Weiss. Ano, je to ta vysoká bloncka z Vikingů.

Těžko hodnotit. Z hlediska formy jde o velice slušně natočený dokument, zajímavý, názorný a plný informací. Ty jsou pochopitelně vycucané z prstu, ale překvapivě chytře. Zapomeňte na primitivní frašky o boji proti mandelince a rozorávání remízků, Goebbels točí propagandistickou extraligu. Vše co ukáže, nebo ústy vypravěče prohlásí, pasuje do pečlivě doplňovaného pokrouceného obrazu židovské komunity. Kdybych neznal záměr za jakým byl natočen, tak by se dal film s trochou snahy vnímat jako politicky nekorektní mystifikační černohumorná komedie. Takhle z něho jde částečně strach, částečně budí zhnusení. Ve druhé polovině, kde už asi bylo zamýšlené publikum plně angažované, začíná snímek lehce nudit. Tahle část je víc zaměřená na emoce, a pro kriticky přemýšlejícího člověka ztrácí význam.

Kdyby Martin Frič celý film zasadil do jiných lokací a jiné doby, tak by z toho mohl být docela slušný western. Je tam akce, sice směšně natočená ale zato masová, je tam nádherná příroda, jsou tam dvě strany ostře rozdělené na dobro a zlo, a jsou tam i nezbytně drsné hrdinské postavy. Ppochopitelně nesmí chybět ani průhledná zápletka a naivní děj. Tímhle chci říct, že není žánr jako žánr. To co se u příběhu z Divokého západu snese, tak agitce z moderní doby podráží nohy. Malé plus dávám za lehce paranoidní atmosféru konspirace.

A do třetice všeho podobného. Závěrečný díl trilogie je ale přece jenom trochu lepší než jeho mladší bráškové. Jan Schmidt dostal k ruce nosnější scénář a na Volání Rodu je to vidět. Film je napínavý, svým způsobem temný a syrový. Ten trochu mimózní hudební podkres krásně dotváří atmosféru tajemna a přísahám, že mi tu a tam přeběhl mráz po zádech. Velkoryse jsem přehlídl hysterické herce a nakonec jsem mávl rukou i nad tou nikdy neopuštěnou snahou brát se zbytečně vážně. Slabší čtyři hvězdičky.