noriaki

Odhadl jsem prakticky všechny zvraty a především ten poslední už si mohl scénář odpustit, ale i tak mě film dostal. Bill Paxton mu totiž vtiskl hutnou mysteriózní atmosféru, která mě několikrát donutila zapřemýšlet, jestli náhodou věci nejsou trochu jinak. Svou zásluhu na tom má i vynikající hudba, a především Matthew McConaughey. Tehdy se jeho kariéra potácela kdesi v bahně, ale svou roli odehrál s obrovským přehledem. Typická kultovka která rozhodně nesedne každému.

Pusher je film který udělal z Nicolase Refna jednoho z nejnadějnějších režisérů Evropy, ale zpětně viděno je stěžejní hlavně z toho důvodu, že šlo zároveň o první role pro Zlatka Buriče a Madse Mikkelsena. Zvlášť první jmenovaný byl tak skvělý, že ze své vedlejší postavy udělal jednu z hlavních. Když už jsem u herců, musím pochválit i sympatickou šlápotu s mizerným vkusem na chlapy, zahranou Laurou Drasaek. Zbytek kouzla obstaral sám Refn, protože scénář neoplývá nápaditostí ani výjimečností. Jeho režijní styl ovšem ano.

Klasické sci-fi natočené podle slavné knižní předlohy. Film se od ní liší zejména v závěru, který ovšem vyznívá podobně. Děj se dá vyložit několika způsoby, a Amerika vypsychlá z existence Sovětského svazu, který si drze existoval hned vedle na druhé straně Pacifiku, si pochopitelně vybrala hrozbu indoktrinace společnosti cizí mocností. Naštěstí jsme dnes mnohem inteligentnější, takže chápeme, že je to kravina. Atmosféře to ovšem neublížilo. Je hutná jako sirup, což u starších sci-fi rozhodně nebývá pravidlem.

Jednička byla krásně našlapaný přímočarý akčňák s letmým pohledem na tajuplný hotel plný zabijáků. Dvojka začala hromadit zbytečné postavy, prohlubovat mytologii a představovat silné hráče v pozadí. No a trojka se utrhla ze řetězu. Prohlubování mytologie došlo až tak daleko, že vznikla celá tajná společnost existující paralelně s tou naší. Žije ve tmě, schovaná ve stínech a je ovládaná mocnými skupinami žijícími podle starobylých pravidel. John Wick se pomalu mění na film o upírech bez upírů, což vynikne o to víc, že do vínku přibral i nesmrtelnost a nějaké ty vedlejší superschopnosti. Akce je naštěstí pořád boží, i když by Keanu Reevesovi asi měl někdo říct, aby se naučil běhat, nebo aby to proboha nikdy nedělal.

Kdyby tuhle kriminálku nepohřbil mizerně napsaný scénář, spolehlivě by se o to postaral Miroslav Horníček, který ve všech rolích vypadá jako Horníček z Hovorů H, takže jsem neustále čekal, kdy se konečně objeví nějaká vtipná historka. Aby si režisér pojistil že se mu to všechno rozpadne pod rukama, tak dal úlohu druhého vyšetřovatele Jaroslavu Satoranskému, který ve všech rolích vypadá jako Jaroslav Satoranský. Škoda že se film netočil o tucet let později. Mohli do mordparty přibrat ještě Tomáše Holého, který ve všech rolích vypadá jako Tomáš Holý.

Je to tak trochu naivní, tak trochu průhledné a občas dost bezradné. Jenže obsazení je perfektně vybrané a pro retrofuturismus mám slabost, takže jsem při hodnocení velkorysý. Seriál se odehrává v padesátých letech, jak si je představovali spisovatelé ve Zlatém věku sci-fi, v nichž se nad ulicemi ladně vznáší auta, videofon je samozřejmostí a raketová přeprava je všeobecně rozšířená. Kupodivu to není samoúčelné, protože nejistota co všechno je technicky možné a co už nutně musí být vylhané, je jeden z mála trumfů které seriál má - a urputně si ho schovává až do posledních epizod.

Ono by to hrozmě moc chtělo být novým The Wolf of Wall Street, ale bohužel Taron Egerton je víc Leonardo Dicaprio, než je Jon S. Bird Martinem Scorsesem. Ve výsledku tak postava neodmítnutelného obchodníka táhne děj přes minové pole hluchých míst. A i když bych se to z první hektické čtvrt hodinky nezdálo možné, ve druhé polovině je jich až nechutně mnoho. Přesto je na co se dívat, protože příběh ze Sovětského svazu, toho času zatím ještě v řízeném pádu, rychle poznávajícího nástrahy kapitalismu, převzetí zahraničními investory a přeprodeje duševního vlastnictví, se občas podobá politickému thrilleru. Jen škoda té umělé Moskvy. Namaskovat Budapešť nebo Bukurešť by přece nestálo o tolik víc, než na počítači upravovat Glasgow.

Adaptovat populární sérii knížek je vždycky tak trochu sázka do loterie. Když ovšem úlohu svěříte režisérovi který za svou kariéru nenatočil jediný opravdu dobrý film, do hlavní role vyberete Michaela Ceru kterého nemá rád ani on sám a scénář necháte napsat Nickou z Nýmandova, tak už to není riskování, ale chcaní proti větru. Výsledek je takový, jaký se dal čekat. Nudný škvár za kterým se nevyhnutelně zavřela voda. Potěšily mě jen role role Raye Liotty a Steva Buscemiho, a Portia Doubleday, která vypadá jako Sheeni v mých představách.

Nebudu zastírat, že se to Peckinpahovi ve druhé polovině trochu nerozklížilo. Steve McQueen se v ní sice proměnil v regulérního drsňáka, který se nebojí rozstřílet za denního světla na rušné městské ulici policejní auto brokovnicí, jenže dvě hodiny jsou dvě hodiny. Útěk nemá zdaleka tolik děje aby je adekvátně zaplnil akcí, takže si musel pomoci jinde. Naštěstí je mezi fimovými a budoucími opravdovými manželi skvělá chemie. Carol je na svou dobu neobvykle emancipovaná, a i když se občas nechává táhnout, většinu času spolupracuje se svým mužem jako rovný s rovným. Nejsem si ale jistý, jestli by to s jiným hereckým obsazením takhle krásně fungovalo.

"Je to jenom zelenina, neposlouchej je". Jako já už jsem viděl lecos, ale takové království nevymyslí žádný mozek který není bohatě zásobovaný LSD. Třetí dvojdíl dotáhl všechno ještě o krok dál. Tady už mluví nejen kůň a kámen, ale dokonce i jídlo. Naštěstí vedle mluvících věcí přibývá i zajímavé herecké obsazení. Pozoruhodně napravenou Brigitte Nielsen doplnila umanutě zlá Ursula Andress.