Smrt za oponou

"Všechen modernismus není k ničemu, když dílo samo mlčí." Tak nevím, ale skoro bych řekl, že veškerý "modernismus" téhle dost průměrné černobílé detektivky (v níž se až moc mluví) spočívá v tom, že se zde kromě češtiny mluví též francouzsky i německy a možná ještě v tom, že tu je kratičký záběr na nudapláž v NDR. V jinak dost zdlouhavém prologu, kde se francouzsky baví dva  drogový dealeři, je docela vtipná situace, kdy Waldemar Matuška (coby jeden z těch dealerů) nadává, že zpěvák z rádia "řve jako pavián", přičemž tím zpěvákem není nikdo jiný než sám Walda. To mě, musím říct, dost pobavilo. Možná víc, než samotná zápletka z baletního prostředí. (27.02.2023)

Předtitulkový rozhovor dvou postav ve francouzštině je neskutečně dlouhý. Po devítiminutovém hrozném začátku však film také nějak moc nespěchá, naštěstí jakmile se na scéně objeví Horníček, je vyhráno. Příběh o zavražděné primabaleríně, vraždě jednoho staršího zvědavého muže a mezinárodních drogových překupnících je zbytečně komplikovaný, zároveň ale herci občas nemají co hrát a nebýt charismatického Horníčka, stálo by to za zlámanou grešli. Sem tam je však divák vytržen z letargie např. záběrem z nuda pláže nebo dramatickou hudbou, kdy jde tanečnici o život. Jinak ale i díky hodně scén v německém nebo francouzském jazyce s českými titulky nebo černobílému provedení to moc velká podívaná není. PS: role Matušky jako drogového převozníka je sice originální, ale úplně mimo mé chápání (23.07.2016)

Mierne mizerná krimi, bez patričnej atmosféry a napätia. Určite to nie je skvost, na druhej strane to však nie je ani žiadna blamáž pre bežného diváka, ktorý si chce poobede odpočinúť pri niečom ľahšom /aj keď tento žáner by mal byť charakterizovaný inak/, ale pre fanúšikov krimi je to asi na zaplakanie. (16.11.2014)

V řadě ohledů zajímavý film, bohužel vůbec ne jako kriminálka. Skoro bych řekl, že je to odpověď na první film s majorem Kalašem s tváří Rudolfa Hrušínského Vrah skrývá tvář z téhož roku, ale je-li to pravda, je to odpověď chabá, která potěší hlavně příznivce Miroslava Horníčka, plzeňského Divadla J. K. Tyla, Waldemara Matušky, nudistů na Rujáně... A také příznivce překvapivých odhalení, neboť identita zdejšího vraha je tak nečekaná, že vlastně ani pořádně nedává smysl. (06.03.2023)

Tohle muselo projít nějakou krušnou a bolestivou cestou, že z toho vznikl nakonec takový paskvil. Přitom drobné náznaky na jemně satirickou komedii by zde člověk našel - třeba když Walda jakožto francouzský zločinec pustí v rádiu Matušku a pak to jde vypnout se slovy, že řve jako pavián. nebo Horníčkovo lavírování mezi pocity a jistotami, nuda pláž (tehdy v čs. filmu!), resp. obsazení herců do netradičních rolí... to vše mne bavilo. Ale pak je tu příběh, který je naprosto strašně sestříhaný, některé střihy jsou wtf, kde najednou vzali tu blondýnku v podání Vránové, to nijak vysvětleno není, němečtí policisté jsou hozeni na scénu stejně divně jako předtím ten stařík o holi, až si říkám, kdo to je, proč tu, a musí se to domýšlet těžce z kontextu... Nebo se v půlce filmu najednou objeví u Horníčka pes, kde byl předtím, proč až teď? Nevíme. Potom ta neschopnost pohlídat jednu bonboniéru mi taky přišla neprofesionální a klidně bych vzal, že zločincem je ta uvaděčka, co vaří kafe. A když vás honí zločinec, fakt místo do foyer, kde jsou spousty lidí, budete prchat do kotelny? Další wtf. Nakonec ani ten vztah mladého poldy v podání Satoranského s baletkou (kterou překvapivě nikdy! nevidíme tančit) není nijak dotažen do konce. Přitom to vážně nějaké náznaky mělo, ale tohle vypadá, jak když v Hollywoodu točí Allan Smithee film. (14.06.2020)