noriaki

Kdybych si měl tady najít nějakého sympaťáka, tak to bude nejspíš Eddie, skvěle zahraný Slyovým bratrem. Jenže Mickey Rourke má charisma jak kráva, takže i když mi většinu času lezl na nervy, tak jsem mu nakonec ten jeho vysněný život přál. Faye Dunaway dala vzpomenout na své o dekádu starší role a znovu předvedla hereckou extratřídu. Jeden z mála mých oblíbených filmů, kde je alkohol kladná postava.

Bez debat slabší než úvodní dvojdíl, ale kladů není málo. Fantaghiro je pořád nádherná, hudba pořád skvělá a pohádková atmosféra drží. Tímhle dvojdílem se představuje zlá Temná čarodějnice zahraná Briggite Nielsen. Docela mě překvapilo, že je jenom o dva měsíce starší než než Alessandra Martines.

Obecně si myslím, že čím dál se Rusové drží od hollywoodských klišé, tím líp, jenže tady to neplatí. Plytká "americká" první polovina filmu je mnohem zábavnější, ukotvenější a sebejistější, než rozbředlá druhá část. V ní se tempo zpomalilo, akce se vytratila a začaly se řešit traumata. Nevím jestli nedošly peníze na efekty, nebo si scenáristka myslela, že se správný katastrofický scén bez dojímavých scén neobejde, ale každopádně to zážitku neprospělo. Škoda, protože do té doby byl film perfektní. Čtyři hvězdičky jsou trochu nadhodnocené, ale ne úplně mimo mísu.

Nestává se často, aby se naše kinematografie inspirovala západním filmem, a kvalita nijak podstatně neklesla. Signum laudis je ostrá protiválečná satira s vynikajícím obsazením, mezi nímž Vlado Müller vyčnívá nejen díky své velké postavě a hřmotné povaze. Na odkazovaný Železný kříž v jednotlivostech ztrácí, ale v celkovém dojmu zase tak ne. Zmíním ještě skvělou hudbu Zdeňka Lišky. Nepamatuju si z ní jedinou notu, ale kdybych ji ještě někdy slyšel, bezpečně ji poznám.

Dřív jsem ten film nenáviděl, pak dlouho neviděl a nakonec ho vzal na milost. Stejně si myslím, že je to jeden z těch horších počinů Oldřicha Lipského. Jenže jeho um byl tak obrovský a komediální talent Milana Lasici a Júlia Satinského natolik suverénní, že se na pohodový průměr vyškrábal v celku bez problémů. Některé scény jsou ale hluché a tak trochu trapné.

V hloubi devadesátek, kdy jsem z Armády temnot znal akorát krátkou ukázku přilepenou na konec druhého dílu, vypadala jako nejlepší film na světě. A ono to vážně není špatné. S každým pokračováním Smrtelného zla ubylo hororu a přibylo humoru. Trojka už je regulérní komediální fantasy, které se ani nepokouší vyděsit, ale hlavně pobavit. Sam Raimi se úplně utrhl ze řetězu a chrlil jeden šílený nápad za druhým. Stará dobrá motion animace a skvěle padnoucí hudba se postaraly o specifickou atmosféru, která pomohla když občas překročil míru. Naštěstí se to moc často nestávalo.

Klasické akční béčko jakých se v devadesátlých letech točily stovky. Tohle se vymyká snad jen počtem mrtvých na minutu stopáže. Děj je dost krutý a krvavý, což pochopitelně ničemu neškodí, ale protože zápletka působí jako spin-off Odpadlíka, tak mě to docela překvapilo.

On je tak trochu ochlasta, ona je tak trochu pizda. To že se mezi nimi stal uvěřitelný románek, za to může John Huston poděkovat jen těm dvoum vynikajícím hercům. Africká královna je považovaná za klasiku, ale já si dovolím tvrdit, že k tomu nejvíc přispěla nádherná výprava a fantasticky zpustlý Humphrey Bogart. Děj i scénář jsou až na vedlejší koleji, přestože některé slovní výměny jsou perfektní a romantické drama je prokládané chytlavou dobrodružnou linií.

Řeklo by se, že je to klasický heist film, ale kdo si dá práci a podívá se na dějiny tohoto žánru, tak zjistí, že je to jeden z prvních, a úplně první pravověrný. Asfaltová džungle nastavila pravidla, na nichž se sedmdesát let nic podstatného nezměnilo. Ani není důvod, protože tenhle koncept prostě neselhává. Nic z toho by se nestalo, kdyby John Huston natočil šmíru. To se od něho sice čekat nedalo, jenže tenhokrát měl úlohu o to složitější, že se nemohl opřít o žádnou hereckou hvězdu. Ono je to asi logické. Hrát záporáka se tehdy neslušelo a role klaďáků jsou tu jen vedlejší.

No, ještě mohl Joey na konci přejet rodinku a bylo by to komplet. Až zhruba do poslední čtvrt hodinky je to vynalézavě natočená, dravá a velice atmosférická podívaná. Od zimního stadionu dál se kupí klišé za klišé, včetně toho úplně nejlacinějšího. Tehdy v roce 2006 to vypadalo, že má Wayne Kramer našlápnuto k pořádné kariéře a z Paula Walkera vyroste akční hvězda. Jenže ten první dodnes natočil jen dva snímky diskutabilní kvality a ten druhý je už deset let mrtvý. Škoda takového zmařeného talentu.