noriaki

Barbarella, Flash Gordon a Masters of the Universe. Tři podobné filmy, ale každý točené ve stylizaci právě probíhajícího desetiletí. Šedesátky se svou atmosférou optimismu, liberálním přístupem k sexu a drogám a hlavně se svým nenapodobitelným kouzlem. Sedmdestákový spektál který se jednak nebere vážně a druhak jde o jedinečnou poctu původnímu komiksu. A potom tohle. Osmdesátkový komerční projekt myšlený jako součást reklamní kampaně. Paradoxně to není vůbec poznat. Herci jsou zoufale mizerní, scénář je hloupý jako v typické střílečce té doby a o nějaké osobitosti si může film nechat jenom zdát. Na tu koneckonců rezignoval svým vykrádáním všeho možného. Tohle mohl být výborný kultovní film, ovšem to by musel vynikat alespoň v něčem.

Agitky očividně Steklému neseděly. Po doslova katastrofálním Hrochovi natočil podobně hrůzné dílo, tepající pro změnu do taxikářů. A stejně jako v předchozím filmu, i tentokrát všechno pohřbil dementní scénář a mizerné všechno ostatní. Paní Steklá se nechala slyšet, že její muž oba kousky dostal befelem, a to že jsou tak tragické je taky trochu jeho soukromý třetí odboj. Těžko tomu věřit. Svou práci totiž odvedly tak jako tak. Ideologii nehodnotím, filmařsky je to čistý odpad. I uvědomělé snímky se dají natočit zajímavě. Dovolená s Andělem je dobrý příklad. Za volantem nepřítel ale nesnese srovnání ani s neprávem zaztracovaným Florenc 13,30.

Neomylný, neúplatný, neprůstřelný. Takový je Jerry Cotton, kterého je možná až škoda na běžnou kriminální práci u FBI. Borec takového kalibru zaměstnaný v tajných službách, by zkrátil Studenou válku alespoň o deset let. Ale dost už toho. Někteří vidí Smrt v červeném jaguáru jako svého druhu německou bondovku, mně připadá jako americká belmondovka. V porovnání s nejlepšími Bebelovými kousky ovšem neobstojí. Pan režisér, se vší úctou co k němu chovám za Poklad na Stříbrném jezeře, nedosahuje kvalit Georgese Lautnera a nebo Henri Verneuila. Akce občas pokulhává a atmosféra sklouzává do lehké parodie. Sám protagonista, i se svým nezpochybnitelným charisma, film neutáhl. Na šedesátá léta to není špatné, a kdyby film vnikl o tři roky později, tak bych byl v hodnocení mnohem kritičtější.

Už tu byly romantické filmy ve kterých zamilované dvojici házel klacky pod nohy třídní původ (In Time), ztráta paměti (The Wow), čas (The Time Traveler's Wife), sám Osud (The Adjustment Bureau), apokalypsa (Perfect Sense), nezvladatelná úchylka (Secretary), panický strach (Les Émotifs anonymes), rozhodnutí v minulosti (Eternal Sunshine of the Spotless Mind) a teď tedy i gravitace. No proč ne, originální námět se vždycky počítá. Cokoliv co dokáže osvěžit standardní schéma Romea a Julie, je bonus navíc. Scénář ale z chytrého nápadu vytěžil akorát krásný vizuál. Když si odmyslím reálie světa, a není to problém, protože v samotném vztahu těch dvou nehrají prakticky žádnou roli, tak zbude jen tuctový příběh, navíc nijak dovedně zfilmovaný a skoro bez chemie mezi postavami. Hrubě nenaplněný potenciál.

Scenáristovi za tu hodinu a půl kupodivu nedošly nápady, což je víc než jsem od toho filmu očekával. Pochopitelně kvalita časem upadala a k nerušenému zážitku jsem musel obětovat logiku, kritické myšlení a nakonec jsem musel mávnout rukou i nad překombinovaným koncem. Ale proč ne. Mikael Salomon natočil slušnou jednohubku, sice bez ambicí, zato zábavnou. Jít na to do kina, bylo by mi líto že jsem si radši nedal šest piv, ale na nudný večer je Freezer dostačující.

Každá jednotlivá scéna by byla skvělá v jiném, soudržnějším a lépe napsaném filmu. Když se nasází za sebou, tak je té poetiky a rustikální atmosféry až moc. Děj směřuje odnikud nikam, táhne se jako sopel a zajímavý není ani omylem. A aby byl dojem zmaru úplný, tak dialogy jsou nepřesvědčivě zahrané a křečovité až hrůza. Na prstech ruky bych spočítal všechny zajímavé momenty, a většinou jde jen o kousky, kdy úřaduje kamera a nikdo do toho zbytečně nemluví. Kdyby Vojtěch Jasný napsal lepší scénář, kdyby herci nepůsobili tak nepřirozeně, kdyby celý snímek nebyl tak zoufale samoúčelný a plný laciné filosofie či povrchní analýzy, tak by byl dojem o moc lepší. A kdyby tam režisér přidal dinosaury, tak by z toho byl Jurský Park.

Doufal jsem že Black Sails se přihlásí k trendu realistických seriálů se zaměřením na emoce a psychologii. Ale ona je to pirátská variace dobrodružných příběhů. O historické věrnosti si zatím můžu nechat jenom zdát. A dojem se už podstatně nezmění, protože i kdyby scenáristé otevřeli chytré knížky, a načetli si něco o reáliích té doby, tak stěží přeobsadí všechny ty pohledné a vypracované pirátské supermany, a stejně tak pohledné, depilované a asertivní mladé slečny. Navíc to vypadá, že se bude hlavně mluvit, intrikovat a hrát dvojí hry. Čili koncept dobrý tak pro královské dvory té doby, případně pro obchodnickou vrstvu. K bukanýrům mi tohle nepasuje. Zatím dávám tři hvězdičky.

Hvězdičku dávám za Míšu Kuklovou, která jako jediná předvedla alespoň průměr. Všem ostatním bych dal zopakovat cimrmanovo herecké desatero, protože tolik neschopných dřev v jednom filmu jsem už dlouho nezažil. Olmerovi to ale vůbec nevadilo, možná v nějakém omámení smyslů viděl svoje ovečky jako Sharon Stone, Dami Moore, Maryl Streep a George Clooneyho. A sebe měl alespoň za Spielberga mixnutého Coppolou. Jedině tak se dá pochopit že si nejen sám napsal scénář, vybral herce, splácal tuhle zhůvěřilost, a pak se pod ni i podepsal. Pokud se rozhodl spáchat profesní sebevraždu, tak mu to vyšlo na výbornou.

Původně jsem chtěl Gravitaci zaškatulkovat jako svého druhu Avatara roku 2013. Jenže Cuarónův sci-fi survival nabízí, mimo technické novátorství a excelentní kameru, i umělecké ambice a pořádnou nálož emocí. Neřekl bych že takový rozdíl udělá jedna upadající herečka, protože příběh je stejně prostoduchý jako u Cameronova trháku a i přes hlasitě proklamovaný maximální důraz na realitu spousta podstatných skutečnosti hapruje. Vyděšná hrdinka párkrát přežila vlastní smrt jenom díky deus ex machina a milosrdnosti scénáře. Natočit takový ohromující vizuální klenot a stejně postavit celý film na excelentním zobrazení strachu, samoty a beznaděje, bylo to nejlepší co mohl režisér udělat. Top 10 za rok 2013.

Začátek působí jako moderní inteligentní thriller a konec je typická osmdesátková rubačka. Zklamaný ale nejsem. Koneckonců poslední pasáž těm dvěma polobohům stříleček sluší víc. O scénář nebo zápletku tady vůbec nejde, jak je u filmů se Schwarzeneggerem a nebo Stallonem zvykem. Záminka, proč je vrhnout do akce přinejmenším zajímavá. Nějaké ty emoce by se daly najít a stejně tak i momenty, kdy je záhodno sledovat snažící se svalovce a odhadovat, proč se tak složitě lopotí. Po sofistikovanosti tady ale není ani stopy. Děj běží k cíli hezky přímočaře a průhledně, takže napětí táhne především povedená akce a odporná postava ředitele Hobbse. Zábavné pseudoretro, které by v devadesátých letech všem vyrazilo dech a dneska představuje solidní průměr.