noriaki

CSI : Blade Runner.

Troufnu si tvrdit, že příběh o nesnadném začátku kultovního pořadu by obstál i sám o sobě, aniž by se musel opírat o půlstoletí rostoucí legendu. S ní v zádech jde o úžasně emocionální záležitost, tím silnější, čím větší fanoušek seriálu jste. Netradičně pochválím casting, protože podoba Davida Braleyho s Williamem Hartnellem mi vyrazila dech. I když jsem si časem oblíbil i další herce, pro mě bude První Doctor pořád můj Doctor, a on ho vzkřísil v celé jeho složitosti a tajemnosti.

Takovou propast mezi špičkovým vizuálem a hloupým dějem měl naposledy snad Emmerich u svojí katastrofické vize 2012. Nic víc společného pochopitelně nemají. Blomkamp je mnohem ambicióznější a pokud bych měl srovnávat, tak bych Elysium viděl jako protipól Niccolova In Time. Aneb slabý příběh a výborné efekty vs velice povedená alegorie a vzhled televizního filmu. A i když se mi přístup novozélandského agitátora nezdál, na dojem je jeho výpověď silnější a zajímavější, než nadupaná hi-tech jízda Jacksonova žáka, tažená patosem a sem tam proložená chybou ve scénáři a momenty vřelého socialismu. Ani když budu děj chápat jako přirovnání k situaci v JAR za apartheidu, kde bílá bohatá menšina uzurpovala černou většinu, tak nemůžu říct, že by jeho myšlenka působila nějak realisticky. Tenhle Hollywoodský debut pohořel na námětu.

Nikdy se nedívejte na film s černým hodnocením, jenom proto že tam hraje krásná baba. A to ani kdyby to byla zrzka která je málo oblečená, často se směje a celkově působí rozkošně. Holt každá není Marla Sokoloff, aby vytáhla odpad do průměru. Zbytek snímku nestojí za řeč, pro představu vypadá zhruba jakoby někdo natočil porno, pak vystříhal ty zajímavé pasáže, nechal jenom to co každý přeskakuje, a vydával to za regulérní fantasy. Z tohohle paskvilu budou mít radost leda tak američtí neoConi, protože przní jednu z mála kladných muslimských postav která se proslavila v Západní civilizaci.

Že je Michael Douglas výborný herec, to je jasné už dlouho. Ale že je až tak variabilní, to jsem opravdu netušil. Není to sice jakoby Arnold Schwarzenegger zahrál prince z pohádky a nesklouzlo to do parodie, ale taky jsem zíral s otevřenou pusou. Kdybych ho x krát dřív neviděl v rolích drsných, cynických, nebo šáhlých chlapáků, tak bych přísahal, že celý život skrývá svou skutečnou orientaci. Přímo na Oscara to nebude, ale za nominaci bych se přimluvil. A za kostýmy pochopitelně také.

Historie se opakuje a další díl je znovu horší, než ten předchozí. Je to škoda, protože zápletka je třikrát to samé a poprvé mě zabavila výborně. Herci jsou vesměs špičkoví a navíc se obsazení hlavních postav nemění. Největší chyba je ve scénáři. Vzpoura zastydlých puberťáků slibovala být mnohem zajímavější než nakonec byla. Spousta stopáže je rozpačité čekání na vtipnou situaci a všechny zajímavé scénky jsou nenápadité variace téhož. Po Spaced mi Simon Pegg přinesl další velké zklamání.

Podle plakátu jsem doufal že se bude seriál zasazen do charismatických padesátých let. Do doby kdy zuřil mccarthismus, a řešily se sexy témata jako atomová bomba, nebo vesmírný výzkum. Ale bohužel, možná i kvůli úspoře peněz se odehrává až na konci Studené války, když už Sovětský Svaz ztrácel sílu. No proč ne. Scénář dělí pozornost střídavě na špionážní témata a mezilidské vztahy, přičemž to druhé dostalo skoro stejně prostoru jako to první. Rodinné problémy tajných agentů nejsou tak zajímavé jako jejich práce, pokud se nejmenují Mr. & Mrs. Smith. V tom případě je to alespoň sranda. Malé plus dávám za hudbu, která skoro jako jediná dělá dojem osmdesátek. Všechno ostatní pluje v nějakém zvláštním bezčase.

Nepřekonatelná klasika a "westernové Star Wars Východního bloku". Tenhle film pobláznil celou generaci kluků úplně stejně, jako se to povedlo Lucasovi s jeho sci-fi ságou. A stejně jako u Hvězdných válek, ani tady kouzlo netkví v hereckých výkonech nebo brilantně napsaném scénáři. Co se filmařských kategorií týče, je Poklad na Stříbrném jezeře maximálně průměrný. Ale mimo snobských fanoušků artu to nikomu nemůže vadit, protože z každého záběru dýchá obrovské kouzlo a atmosféra jako řemen. Nádherná příroda, ikonická hudba, nejdrsnější geodet na světě a jeden z mála indiánů, který si zahrál hlavní roli. Tohle nemůže jít pod pět hvězd.

Z toho divadelnost přímo čiší a to není pochvala. Glengarry Glen Ross má jen minimum lokací a skoro žádný děj. Všechno podstatné se odehrává v jedné místnosti během nekonečných dialogů mezi sedmi muži pod tlakem. Jednotvárných dialogů, nutno podotknout a navíc vzájemně zaměnitelných. Každá postava vše co řekne, dřív nebo později zopakuje skoro stejnými slovy. A když ne ona, tak se recyklace frází chopí někdo další. Jediné pozitivum je, že se u toho všichni zúčastnění trumfují v brilantním herectví. Kdyby to nebylo mrhání hvězdnými jmény, tak bych řekl, že by ze scénáře šlo natočit výborný středometrážní film s ukázkovou psychologickou rozborkou. Na hodinu a čtyřicet minut se toho ale stane příliš málo.

Film tématicky a pocitově někde na rozmezí mezi Twilightem a Låt den rätte komma in. A sluší se podotknout, že má mnohem blíže ke švédskému bezútěšnému vztahovému hororu, než rozplizlé americké teen soap opeře. Bohužel tím výčet pozitiv téměř končí. Neil Jordan bezstarostně plýtvá vším co měl k dispozici. Mytologie, která sympaticky udělala úkrok stranou od těch mnohokrát recyklovaných báchorek o upírech, je jen jemně naznačena a rozvinuta až těsně před koncem. Atmosféru režisér budoval tak usilovně, až udusila samu sebe, a horší Saoirse Ronan jsem viděl snad jen v Niccolově Hostitelovi. Pokazit dojem z Gemmy Arterton v sexy oblečení se mu naštěstí nepodařilo. Byzantium rozhodně není špatný snímek, ale celou svou podstatou působí, že z daných propriet šlo natočit něco mnohem působivějšího a hlavně emocionálnějšího.