noriaki

První dojem klame a We're the Millers opravdu není odlehčená rodinná komedie. Nekorektností a drsným humorem se rozhodně nešetří a některé scény jsou možná až za hranou. Tomu ostatně odpovídá i R-kový rating. V době kdy se producenti snaží dokonce i drsné kriminálky točit co nejkrotčeji, působí podobný film jako zjevení. Hlavním trumfem ovšem není osobitý přístup, ale chemie mezi postavami. Málokdy jsem měl pocit, že si osazenstvo tak sedlo, navíc původně tak nesourodé. To se týká i vedlejších rolí, jmenovitě Nick Offerman byl úplně kouzelný. A světě div se, Jennifer Aniston se povedlo to, co se jí nedařilo deset let během Přátel, ani deset let po jejich konci a konečně je krásná a dokonce i sexy. To jsou mi věci. Pět hvězdiček je asi nezasloužených, jenže za to skvělé souznění, které jsem všem trochu záviděl, musím dát plný počet.

Monsieur Lazhar je silný film o vážných věcech, natočený natolik přirozeně, že vypadá skoro až obyčejně. Ale takový už je život, obejde se bez bombastických momentů, scén vypjaté hysterie, nebo osudových lásek o kterých by básník napsal sbírku sonetů. A stejně má schopnost dělat šrámy na duši a navždy nás poznamenat. Výborný snímek, ve kterém zazářil jak jeho protagonista, tak malá Sophie Nélisse.

Ale jo, je tam pár skvělých scének (dělání znásilňovacího dojmu, nanebevzetí Jamese Franca, Channing Tatum) a navíc několik situací, kdy atmosféra sklouzla do hypnotické absurdnosti, jenže to samo o sobě nestačí. Ty dobré části drží pohromadě spousta vaty a sem tam násilná improvizace přecházející do hluchých pasáží. Filmu by prospěl rafinovaněji napsaný scénář a pořádně vypointované dialogy. Myšlenka projektu byla bohužel úplně jiná. Taky se nemůžu zbavit dojmu, že kromě Franca nepředvedl nikdo nijak skvělé herectví. Emma Watson všechny dala o třídu, jenže taky strávila na plátně stěží minutu. Malé plus dávám alespoň za konec, který ukázal Nebe jako luxusní Hollywoodskou párty.

Takže po idnes neodolala pokušení kopnout si do Zemana ani csfd, a otevřela arénu ve které se jeho odpůrci můžou plácat po zádech, navzájem si lichotit, prachsprostě zanadávat, a hlavně žít v iluzi že 99% lidí v tomhle státě prezidenta z duše nesnáší, protože 99% procent lidí v "diskuzi" s nimi souhlasí. Doufám, že až zase zjistí že ta nepřijatelná pravda je jiná, tak znovu neodsoudí většinu republiky do role hlupáků a hulvátů*, jako to udělali posledně. Takováhle racionalizace by byla i úsměvná, kdyby nebyla tak sebestředná a pitomá. *redakčně upraveno

Ani dechberoucí, ani nevýrazná, jen pohodově vánoční epizoda, ve které se toho muselo vysvětlit příliš mnoho, než aby si scenárista mohl užívat luxusu napsat překvapivý příběh. Nakonec nám naservíroval na stříbrném podnose krásný případ černých labutí, za který mu můžu jen zatleskat. Děj dvou posledních sérií je vysvětlen velice uspokojivě, vnitřně soudržně, a natolik chytře, že působí až příliš jednoduše. Kdyby se ovšem měl přihlásit ten, kdo vývoj epizod dokázal odhadnout, tak by zůstaly všechny ruce dole. Vodítek Moffat roztrousil přehršel, pospojovat je ovšem nedokázal ani sám Doctor. Já jen doufám, že Gallifrey se neobjevila naposledy, a že se před Time Lordy zase jednou bude třást vesmír.

Vysvětlení proč stojí za to se na tenhle debut podívat, jsem dostal skoro na konci filmu. Až pak si to všechno seplo a ukázalo se, že Don Jon je víc chytrý, než lacině provokativní. Do té doby byl pro mě film zklamáním. Joseph Gordon-Levitt hrál zoufale jednorozměrnou a nesympatickou postavu. Sice výborně, ale to bylo tentokrát skoro ke škodě věci, a Scarlett Johansson byla to samé v rudě červené. Moje nerealistické očekávaní nakonec naplněno nebylo, alespoň tři hvězdičky si ovšem pan režisér zasloužil.

Takhle měla vypadat jednička, pak měla přijít ta dvojka ve stylu temného sci-fi a pak teprve regulérní pokračování rozběhlého příběhu. Místo toho režisér zbytečně recykluje starou známou zápletku, jen hrstku zoufalých vyměnil za hrstku po zuby ozbrojených a zoufalých až posléze. Ale nakonec, proč ne. Černočerná tma je zábavný survival a nová charismatická stylizace jí jenom prospěla. Jenom je škoda že Riddic pořád přešlapuje na místě. Na kost osekaný příběh neodhaluje nic z chytlavého fikčního světa. Těšil jsem se na víc nových planet, víc epiky a pokud možno i na nějakou tu vesmírnou bitvu. Zklamaný ale nejsem. Vin Diesel v sobě má, minimálně v téhle sérii, to kouzlo jako Stallone a nebo Schwarzenegger, takže mu toho uber drsňáka věřím. A s tím je celý film o hvězdičku lepší.

Marně přemýšlím, jestli je lepší jednička, nebo dvojka. Roztříštěnost a místy křečovitá snaha navázat na ikonického Pána prstenů je naštěstí ta tam. Druhý díl je kompaktnější a drží slušné tempo. Na druhou stranu mi dobrodružství party trpaslíků a hobita přišlo jen jako nezbytná výplň na cestě k epickému finále. Znovu mi chyběla osudovost a naléhavost poslání. Kdyby si Jackson sem tam něco nevycucal z prstu, tak by tam chyběly i zapamatovatelné scény. Kde měl režisér k dispozici předlohu, tam zbytečně stříhal, nebo rovnou kus vypustil. Mluvím hlavně o Meddědovi a o putování v Temném lese, které vůbec nebudilo dojem nekonečnosti.

Jednička byla lepší, kompaktnější, přirozenější, zábavnější; však to znáte. Red 2 trpí tradiční neschopností vyrovnat se skvělému prvnímu dílu. Ne že by se nesnažil. Produkce poctivě shromáždila většinu přeživších a zápletka je tentokrát povýšená na vyšší level, oproti jednoduchému "pojďme si všichni zachránit kůži". Ale stejně to není ono. Řekl bych že film hodně doplatil na ne úplně zvládnutou režii a špatně napsané postavy. Hlavně Mary-Louise Parker je občas na pár facek a její repliky dělají z akční komedie s nadsázkou úplnou frašku. Taky proto není nové dobrodružství Franka Mosese ani zdaleka tak napínavé jako to první a o atmosféře ani nemluvím.

Zapomeňte na Red Dwarf, Hyperdrive se neopírá o excelentní konverzační humor, je mnohem víc podobný pošahanému Lexxu. A ani tak nejde o postavy, které jsou ještě relativně při smyslech, to realita kolem nich jim dává co proto. Humor je suchý a občas hodně černý, takže nemusí sednout každému. Já jsem se chytal hlavně když sklouzával do absurdity. Což je naštěstí docela často.