Hal_Moore

Jako milovníka hudby mě Le Concert samozřejmě okamžité pohltil. Mélanie Laurent se rychle stala mým miláčkem a těšil jsem se na každou její další scénu. Aleksei Guskov je pro mě velká neznámá, nicméně mi v hlavní roli nepřekážel, naopak jsem mu neskrývaně fandil. Koncert může vypadat jakoo dramedie, nicméně jde spíše o existenciální hudební drama, kterému pár vtipných scén jen dodává na tragičnosti hlavního hrdiny a ostatních členů orchestru. Film se místy trošku okatě strefuje do komunistického režimu, místy si dělá legraci sám ze sebe a sem tam ukazuje, že každý se může za určitých okolností změnit. Největší a nejdůležitější součástí Koncertu je hudba, která ať už při závěrečné desetiminutovce, tak i během filmu v roli podkresu, působí jako druhý vypravěč, a to tak dobře, že je také z velké části zodpovědná za mé vysoké hodnocení.

Za sebe musím říci, že Opravdovou kuráž řadím z filmů roku 2010 hned za Počátek na druhé místo. Jestli jde o nejlepší western co jsem kdy viděl, ukáže až čas (nebo až se mi to rozleží v hlavě), určitě však patří mezi nejlepší. Coeni opět šlápli tou správnou nohou na to správné místo a odměnou jim jsou tentokrát i pohádkové výnosy ze zámořských kin. Určitě od nich byl odvážný tah, nechat film odtáhnout neznámou čtrnáctiletou tvářičkou, avšak ta se po boku es v podobě Jeffa Bridgese, Matta Damona a Joshe Brolina neztratila a dokonce se svým kolegům vyrovnala. Byla to od nich určitě opravdová kuráž, která se následně bohatě odvděčila. Díky bohu.

Pokus o velký kriminální příběh, potýkající se s nedostatkem zajímavé látky a občasným pocitem stání na místě. To nejsou bůh ví jak velké nedostatky, jen díky nim nejde o veledílo, či snad nějaký náběh na kriminální ságu ze světa Melbournského zločinu, ale "jen" o dobrou filmařinu. Pro mě téměř neznámé tváře propůjčily Království zěrstev punc autenticity, z davu vyčníval jen Guy Pearce, který však se svou rolí splynul jako vždy. Debutant David Michod tak dostál svým ambicím jen napůl, což mi v žádném případě nebránilo se do děje ponořit a nechat se "kochat" nepříjemnou atmosférou. Opakovanou projekci nezavrhuji, ale na podobný film musí být to správné rozpoložení.

Samozřejmě to, co na diváky fungovalo při uvedení prvního Wall Street, nemohlo uspět i dnes. A tak se tvůrci potýkají s berličkami a klišé s názvem Romantika. Ta jediná tak trochu příběhu ubližuje (ale při pohledu na Carey Mulligan musím jedno oko přimhouřit, takovou ženušku bych taky bral). Obsazení se ukazuje v celé své kráse a já nemohl najít jediné kolečko, které by se byť jen na okamžik zadrhlo, cameo Charlie Sheena více než potěšilo. Pokračování mě bavilo stejně, jako první díl, a to se nestává často. Určitě k tomu přispěla (krom herectva) výborná kamera a dobře se poslouchající soundtrack. Já byl spokojen.

I takhle to vypadá v současných Spojených státech amerických. Byl jsem překvapen odvrácenou stranou Ameriky a přesvědčen o autenticitě snímku. Pro mě neznámá Jennifer Lawrence tady podává vynikající výkon jako sedmnáctiletá, osudem nešetřená a zkoušená dívka, která se musí starat nejen o dva mladší sourozence, ale i o matku, která není tak úplně při smyslech. Winter's Bone se celou dobu odehrává v nepříliš pohostinném prostředí amerického "venkova", navíc v období podzim / zima. Nálada mi během sledování klesla až někde k ukazateli deprese a ani posledních pět minut mi náladu nezvedlo. Přesto, nebo možná právě proto, jde o výborný film.

Hned od první minuty jsem věděl, že to bude stát za to. Vynikající soundtrack, kamera, James Franco a hlavně zběsilý střih uzamkl můj pohled směrem k pohybujícím se obrázkům a odemkl ho až po skončení závěrečných titulků, poté jsem konečně mohl pohnout hlavou a slyšet podobné prásknutí, jako hlavní postava při jednom raději nespecifikovaném tělocvičném úkonu. Evidentně tu každý, kdo o filmu slyšel, zná konec (nebo alespoň drtivá většina), přesto nebudu zbytečně spoilerovat. Zmíním jen fakt, že při scéně "Good morning everyone" a po talk show epizodce jsem se i přes drsnou povahu snímku neubránil hlasitému smíchu, já bych Jamesovi toho Oskara klidně dal už teď, bez výčitek. PS: Po dlouhém uvažování se mi to nakonec rozleželo v hlavě a dávám maximální hodnocení.

Sam Rockwell by si konečně zasloužil Oskara. Hilary Swank už plešatou pozlacenou sošku doma na polici má, ale za její nominaci bych se také nezlobil. Conviction je další z pomalých "independent look" dramat podle skutečných událostí a jako spousta dalších stojí za vidění. Ve filmu je vidět, že odhodlání některých nezná mezí a já s ústy dokořán sledoval proměnu z ukřivděné sestry v neústupnou osobu s cílevědomostí na rozdávání. Sourozenecké pouto mezi Hilary a Samem je tím nejpřesvědčivějším, co jsem z filmů loňského roku viděl. 4 a 1/2 *.

V konkurenci letošních Áčkových animáků vypadá Megamysl jako jejich chudý příbuzný. Jestli ho poráží jeho přímý konkurent Já padouch, tak kolega z DreamWorsácké stáje Jak vycvičit draka ho rovnou zadupává do země. Megamysl se může opřít o jednu věc - výborně nadabované postavy. Will Ferrell a David Cross svým postavám dali život (i Jonah Hill) a mnohdy překonávají své "živé" výkony. Animace je také na hodně vysoké úrovni, ale svými zběsilými a epileptickými pohyby postav mi šíleně připomínala Madagascar. Megamysl má však jiný, větší problém, a to že ve stejný rok byl do kin uveden jiný Áčkový animák, který vsadil na nápravu záporáka. A nutno říci, že Universal s Despicable Me na to šli lépe.

Představte si alternativní historii - svět bez rakoviny plic, AIDS, roztroušené sklérózy. Ideální že? Podobným tématem se zabývá samotný film, i když to tak na první pohled nevypadá. Možná že ideální svět, film Never Let Me Go však staví diváka před otázku - za každou cenu? Film je hodně pomalý a dopodrobna rozebírá a studuje jednotlivé postavy příběhu, jejich jednání, lásku, zradu, nenávist... Vše vykresluje s velkým důrazem na detail a svou melancholickou atmosféru se mu daří přenášet i do okolí diváka. Herecké obsazení nemohlo být přesnější, jestli jsem doposud nebral Andyho Garfielda vážně, rok 2010 to jistojistě změnil. Ke konci dění zpomaluje a začíná stagnovat, což krásně koresponduje se stavem tří hlavních hrdinů. Téměř závěrečná scéna "Musím si vystoupit" patřila k tomu nejintenzivnějšímu, co jsem v poslední době viděl. PS: Keira Knightley má fóbii z filmů, odehrávajících se v současnosti?

Hodně depresivní drama, točící se okolo neveselých témat, podpořené dobrými (ale ne skvělými) hereckými výkony. Nicole Kidman v roli matky, která před necelým rokem ztratila své jediné dítě, místy přehrává o sto šest, naopak Aaron Eckhart je ve svém projevu o poznání umírněnější a životní situaci jeho postavy jsem mu uvěřil. Na mnoha místech je poznat divadelní předloha a na prknech měl příběh také zůstat. Nefungovala na mě ani jedna dojemná scéna (dobrá, jen Aaron Eckhart venčící psa), tudíž na mě Rabbit Hole neměl žádný emocionální dopad. Podle mého je tu až příliš zbytečných scén a vedlejších dějových linií (prodej domu, komiks...), které jen odvádějí pozornost od hlavních postav a příběhu, ale od něj také nelze čekat něco výjimečného.