Krt.Ek

Myslím, že kvality této "zlodějské" komedie nejlépe dokládá skutečnost, že její nejvtipnější pasáž trvající zhruba půlhodinu (tj. 1/3 filmu) de facto variuje jediný motiv (okupace kabinky č. 3), aniž by se toto variování stalo únavným a aniž by navozovalo pocit tvůrčí bezradnosti. Jsem fakt velmi zvědav na francouzský originál (čeká ve frontě). Díky za tip Willymu Kufaltovi! 75 %

Na úvod několik přívlastků: jako první sezóna překvapivě úplně bez nadpřirozena (je to tedy stále horror?), takřka civilní (ve smyslu: mohlo by se stát i ve vašem městě), sevřené ("Kai-centrické" = tak jako život v sektě nedává příliš mnoho manévrovacího prostoru: v podstatě může řádový člen toliko a) následovat vůdce, tj. plně se poddat jeho vůli, nechat po sobě dupat, být bezejmenným článkem, b) pakliže je chytřejší, může se po jeho hřbetě vyvézt nahoru, o něčem rozhodovat, týt z výhod tohoto života, c) případně, a to je rozhodně ta nejlepší volba, se snažit vymanit z jeho zhoubného vlivu, jednoduše se vzepřít, tak i postavy této sezóny odvozují svůj charakter, své určení výhradně z toho, kterak se staví ke Kaiovi, titulárnímu mozku kultu), společensky relevantní, fakticky politické (napájející se z ovzduší soudobé Ameriky, snící její stinné stránky). ___ První půlka (resp. 3/4) lepší druhé (s vrcholem v epizodě sedm, revidující případ Zodiac), nevzpomínám si na lepší ilustraci machiavellismu (nebo trumpismu?): zkrátka vyděs, uklidni, rozděl a panuj! Závěr mě pak trošičku zklamal, přeci jen, je rozdíl mezi politickým a náboženským hnutím (hmm, to bych vzhledem k tématu mé bakalářské práce neměl říkat, ale co už), a mezi ďábelskosti a šílenstvím. ___ A teprve s touto řadou jsem si uvědomil další důvod, proč mám AHS tak moc rád: je to díky perfektnímu castingu. Nové angažmá, nová hvězda. Ať už je to Kathy Bates, Angela Basset, Emma Roberts nebo třeba i ta Lady Gaga, posily si mnohdy kradou celou sérii pro sebe. Co se týče Cultu, nemůžu nezmínit fantastický výkon Billie Lourd, další herečka, která se pro učinkování v AHS snad narodila. 80 %

Následující text se nevyhne drobným spoilerům. 1. série - Murder House: Před zhlédnutím pilotní epizody jsem věděl jen to, že existuje seriál, který se jmenuje American Horror Story, je zřejmé, že nemusíte být zběhlí v anglickém jazyce, abyste si odvodili, že se seriál bude žánrově pohybovat v hororových vodách, osobně jsem si nemohl vybavit žádný čistě hororový seriál, který sleduji nebo jsem v minulých letech sledoval, proto jsem se na základě zde velmi slušných referencí odhodlal a začal koukat. Prvotně jsem využíval služeb jednoho nejmenovaného TV programu, bohužel jsem ale nevydržel nesnesitelnou tíhu týdenních prodlev, takže jsem přešel na cestu "uložto". Poslední epizody jsem poté stihl zkouknout v řádcích několika málo dnů, snad dvou či tři, což je na mé rozvláčné tempo nebývalé rychle. Vážně jsem si na první řadě AHS vypěstoval malou závislost, což jsem nečekal. Ze začátku jsem byl poněkud skeptický, to víte ono není snadné natočit desetihodinový - jedenáctihodinový horor, obzvlášť, pokud se ten horor soustředí na jednu linii. Nečekal jsem, že si ani jednou neřeknu, že by se postavy chovali iracionálně a hloupě - a to není tak málo, většina postav v hororech se chová hloupě. No ale abych jen tak neblábolil, přejdu k jádru věci, pár poznámek k samotné AHS. Myslím, že jednou z věci, proč mám k AHS kladný vztah (proč mají k AHS lidé kladný vztah) tkví v rozmanitosti a bizarnosti postav. Nepamatuji si, kdy jsem se naposled tak zamiloval do lidí, které sleduji. Možná jen v Lynchově Twin Peaks a Trierově Království. Nemyslel jsem si, že někdy ještě něco takového s postavami prožiji, mám rád spousty seriálových postav, ale vůči málokterým z nich se vymezuji tak pozitivně, mám holt velmi rád podivíny. Dále, pokud komentuji AHS nesmím se zapomenout zmínit o jistém druhu velmi morbidního černého humoru, dům je sice bezútěšný, postavy prožívají peklo, ale zvláštním způsobem je to zábavné sledovat, tento horor nestojí na lekačkách a na budování napětí, musí ale zákonitě na něco útočit, jinak by ho lidé nesledovali, je to možná radikální tvrzení, ale divák má AHS rád, protože mu přijde spíše vtipné než děsivé. Uzavřel bych to vysvětlením, proč nedám plný počet hvězdiček, inu neměl jsem k tomu daleko, máte pravdu, bohužel se mi po čase zprotivila "gotická láska" mezi Tatem a Violet, nemám romanci v hororech rád, asi syndrom Twilight. :-) 80% Oblíbené postavy: takovej obyčejnej teenager Tate; zhrzená a potupená milenka Hayden; služebná Moira (mužské paradigma je vážně potěchou pro oko, jednou bych chtěl také takovou služebnou ☺) a hlavně cynismem a sarkasmem přeteklá sousedka Constance

Na úvod chci říci, že co se týče horroru, nejsem právě fanouškem (stále ještě aktuálního?) trendu found footage (= subgenre in which all or a substantial part of the work is presented as if it were discovered film or video recordings), tak kupříkladu nezastírám, že Záhadu Blair Witch považuji za jedno z mých největších diváckých zklamání (navzdory mému shovívavému hodnocení (3*) a zmatečnému komentáři... inu rok 2011... mé "publikační" začátky), taky proto jsem se třeba dosud nedokopal k zhlédnutí Paranormal Activity. O to větší bylo mé překvapení z intenzivního, děsuplného zážitku, jehož se mně dostalo díky šesté sezoně AHS, Roanake. Musím vyseknout poklonu nejhlubší, nevzpomínám si, že bych kdy viděl něco děsivějšího. Krom toho, že nevyhledávám found footage je pro mě úspěch Roaneke překvapením i z jiných důvodů. 1) Nečekal bych, že jeden z top (fuj slůvko, ale lepší mě momentálně nenapadá) horrorů, bude mít stopáž přes šest hodin. (na vysvětlenou: strach po čase přeci opadá, čím více (tj. detailněji) se seznamujeme s pro nás cizím fenoménem, čím více světla je na něj vrženo, tím méně se ho obáváme; Roaneke jakožto prostor (půda zasvěcena temným bohům) pracuje právě opačně, čím více ze svých tajemství vyjevuje, tím je situace hrůznější) 2) Zdánlivě paradoxně: nečekal bych, že se budu někdy tolik bát u AHS, tedy u seriálu, jež své příběhy zároveň zlehčuje, jehož výjevy nejsou toliko strašidelné, jako mnohdy spíše bizarní a úchylně roztomilé (důkaz). Víc takových příjemných překvapení. ___ Rozepsal jsem se o strachu (jeho intenzitě, příčinách jeho neočekavatelnosti), které ve mně sledování Roaneke vzbudilo, což je pochopitelné, neboť umění vyvolat emoci strachu je jádrem zdařilého horroru, nyní si však dovolím drobný úkrok stranou, jelikož zamyšlení nad Roaneke by bylo neúplné, nezmínil-li bych se - teď to bude možná trochu krkolomné (tady si to můžu dovolit) - o povyšující (meta)formě, do níž Murphy s Falchukem tuto sérii oděli. Dvojníci, "zrcadla" (v pohledu kamer si taky prohlížíme sebe sama) a znejistěný vztah mezi skutečnosti a její reprezentací, to jsou témata, s kterými silně rezonuji, pro které mé postmoderní srdéčko plesá. Troufám si tvrdit, že to je právě "pohyb za", který tuto sezónu "ztvrdil" jakožto pro mě doposud tu nejzajímavější. Vy, kteří voláte po konvenčnějším podání (sorry, splýváte mně s těmi z vás, kteří odmítli druhou polovinu sezóny), opravdu bystě obětovali SPOILER herečku Řeznice (jako vždy úchvatná K. Bates) uvěřivši, že je skutečnou Řeznicí SPOILER? To by byla věčná škoda! 90 %

Dětský film o šikaně. Určitě užitečný, snaží se děti naučit, že by se o tomto problému mělo mluvit a ne před ním utíkat. Škoda toho konce, který mi do tohohle filmu vůbec nepasoval. Vím, že je to rodinný film a ten musí mít pořádný happyend ale tady mi to fakt nesedělo. Vzhledem k nízkému hodnocení ale ty 4 hvězdičky dám. 70%

Příjemný rodinný film, který mi připomenul Dickensův román Oliver Twist. Od druhé půlky se tu totiž řeší těžký osud sirotků. Akorát místo Británie tu máme USA začátku 20. století. Ale není to zase tak dramatické, protože to je rodinný film. Prostě film na víkendové odpoledne. Nic víc, nic miň. 55%

Nejlepší film mapující osud tříčlenné rodinky z obyčejné střední třídy na americkém předměstí. Špička amerických dramatických filmů a zároveň snímek po kterém jsem si zamiloval Kevina Spaceyho. 100%

Snad nejlepší pocta, kterou může filmař filmu dát - natočit kouzelný film o podmanivém procesu tvoření filmů. Tohle si snad musí užít každý filmový fanoušek. 90%

Asi bych měl méně sledovat filmy, zkresluje to smysl pro vnímání reality. ;-) Je prostě něco špatně, když celou dobu čekáte, kdy se z viděného (a prožívaného; tenhle případ nepohne jen cynikem) vyklube druhá Zmizelá. Těší mě však, že zde nejsem jediný, kdo by si měl dát pauzu. Stopnout to (a nafackovat si) by měli všichni, kdo tu píšou (či naznačují), že si to to děvče svým chováním zasloužilo. Hanba vám! ___ Je fascinující, avšak zároveň děsivé, kolik virtuálních stop za sebou můžeme zanechat a jak se s tím dá zpětně pracovat. Kdyby si člověk nafilmoval každý okamžik svého, tak se de facto stane věčným.

Nepamatuji se, že bych někdy viděl šílenější film. Tak nesmírně krutý, cynický a zvrhlý film. Sice v zobrazení nasílí není tak explicitní, jak jsem čekal, ale za třemi adjektivy, jenž jsem použil si stojím. Jelikož už to nikdy nechci vidět a ani vám to nedoporučuji nechám tenhle film v průměru. Zapomenu na něho. I když si to asi nezaslouží. Jelikož Americké psycho opravdu průměrné není. 60% EDIT: (11.8. 2012) Asi po půl roce se mi to trochu rozleželo v hlavě a dospěl jsem k názoru, že jsem Americkému psychu uškodil, jelikož na mě opravdu hodně zapůsobilo. Vidět ho už nechci, na tom se asi nic nezmění, ale knihu bych si rád přečetl. A proto se ptám sám sebe, můžu hodnotit průměrně film, který mi tak dlouho zůstal v hlavě? Myslím, že ne. 70%