Gilmour93

Starostlivý táta Lino se courá po Montrealu, pravým hákem tu a tam někomu zhmoždí čelist či járble, občas je zhmožděn on sám a než se rozvine jeho vztah s prostořekou servírkou, je vám jasné, že jediná věc, která mu může ublížit, je kanadská kuchyně.. Ventura jako továrna na přirozený respekt nemůže zklamat, nicméně prostředí z toho vysosalo ten správný francouzský spirit a Dupreho protivníci jsou jen zaměnitelné figurky na šachovnici průměrného scénáře. Při vzpomínce na Jako bumerang s Delonem či Veberovy Uprchlíky se nabízí poznatek, že francouzští tvůrci „rodinných“ dramat mají pro svá finále jakýsi zvláštní fetiš na horizont kopce představující státní hranici..

Operace, jejíž aktivace i zhodnocení je zahaleno do dýmu Churchillova doutníku, podpásovka producentského pasáka Contiho, který dá Loren do titulků na první místo a pak ji zákazníkovi půjčí jen na 15 minut, paňác Peppard, kterému by se nerozčísla pěšinka ani kdyby stál půl metru od spalovací trysky V-1, občas nečekané ukončení některých charakterů a konec v podzemním komplexu ve stylu tehdejších Bondovek. Po technické stránce odpovídající době vzniku, ve způsobech míchaní faktů a fikce bez nějaké zásadnější atraktivity pro diváka..

„Nekřížit ski!“ Rekonstrukce největšího pořadatelského selhání od dob, kdy Feidippidés běžel z Marathónu do Athén, boduje svou autenticitou v exteriérových scénách, hřmotnou hudbou (úvod s horizontem připomínal něco mezi Vlčí boudou a Věcí) i odpočatě vypadajícím Oldřichem Kaiserem v roli smířlivého hlavního hrdiny, nicméně při zacházení s postavami (především těmi ženskými) si ty jasanky zasloužily o něco lépe promazat.. Apropo, určitě nejsem sám, kdo si u písňového souboje v krčmě vzpomenul na ten německo-francouzský v Casablance..

Velký bdouček v metdu bdučí, bdoučková ho zhynout učí.. Režisér, jehož jméno si nechávají logopedi až pro výuku pokročilých, tady nezapře svůj až téměř matematický cit pro specifickou a zároveň funkční formu, triky i po desetiletích nevypadají vůbec zle a Beltrami hraje ryze áčkové noty, jenže pokud by měla zábava podobu hmyzu, scénář je dokonalý insekticid. Těžko odhadnout, jak velký vliv měly producentské zásahy na celkový výsledek, ale během natáčení si Del Toro asi nejvíc přál, aby brouček Judas urval mladšímu Weinsteinovi hlavu..

Začátek statě pojednávající o uzlení a rozuzlení děje: Když Kevin bere roha z odvykačky, vezme si z místnosti údržby nářadí. Bere ho proto, aby bylo v budoucnu použito. Kde je Kevin, musí být i Marv, co vypadá jak retardovaný Jarda Plesl. Kde je Marv, musí být i Harry a možná i ještě někdo další. Řidič De Nirova gangu z Heat slibuje nelítostný souboj, ten se ale nekoná. Řidič prvního policejního vozu to schytá jako obvykle, tak praví klišé. Sněží v obou významech toho slova. Možná se blíží čas Vánoc a Kev nemůže být bez bližních.. Konec statě pojednávající o uzlení a rozuzlení děje a taky iluze, že by Power po Killing Ground vytvořil další žánrovou atrakci..

Etickou povinností každého žurnalisty je chránit si svůj zdroj bez ohledu na to, z jak vysokých je kruhů.. Když si odmyslíme nasvícení, přiblížení mluvících, či mlčících hlav nemá daleko k Leoneho detailům obličejů ošlehaných větrem prérie, Dillon přesvědčivě jede svého záporáka s kusem pravdy ve svých motivech, do toho působivá řeč zestárlého kapitána Pierce před Nejvyšším soudem a pointa, která i přes svou předvídatelnost neztratila na síle. Tyhle střípky mohly dát dohromady klidně něco většího, nebýt té dějové zacyklenosti a laciné manipulace s divákem na emočním poli. A mimochodem, trestat spoluvězenkyně Kate Beckinsale ve vazbě zákazem sexuálních aktivit je téměř na úrovni waterboardingu!

Hvězdně obsazený, ale ne moc dobře zahraný železniční Outbreak, co se náhle změní na United 93. Jak už to v katastrofických filmech z tohoto období bývá, nechybí důraz na postavy a jejich minipříběhy, nicméně koroze času se projeví stejně jako na tom archaickém mostu od Eiffela. Že se tvůrci ani neobtěžovali skrývat měnící se lokomotivy nebo počet vagónů je jen špičkou ledovce logických děr a chyb, ale stolní světelná on-line vizualizace pro Lancastera ve velínu, to byla jiná. Kdyby ten potróblé lampas na ni místo žgryndů hodil čučku, tak by třeba zmerčil, že do Polska vedó glajze kolem Brniska..

Zatímco bandita Beau s vizáží Ruuda Gullita, co zrovna objevil funkci žehličky na vlasy, dochází k morálnímu osvícení, ušlápnutý profesůrek z Bostonu nabírá zcela opačný směr. Nutno podotknout, že když vypadá jak Gian Maria Volonté, uvěřit v ten přerod není zas takový problém.. Ta dvousměrná transfúze morálních hodnot je troufale podvratná. Když se maestro Morricone místy přiblížil k psychedelickému rocku The Doors a probíhaly drobné erupce násilí, vsadím se, že si Johnny Wayne povolit šáteček, aby se mu lépe dýchalo..

Gregory Peck kadí patos, scénář Arnold J. Rimmer. Biografie slavného pětihvězdičkového generála, který vůbec první Purpurové srdce skromně udělil sám sobě, se stěží vyškrábe na ty dvě, protože je celá natočená stejným způsobem, jakým si vyžadoval fotografování své osoby sám Doug s dýmkou z kukuřičného klasu. Z podhledu.. Na konci chyběl už jen desátník Max Klinger jako Socha svobody. Nebo citát Harry S. Trumana „I fired MacArthur because he wouldnˈt respect the authority of the president. I didnˈt fire him because he was a dumb son of a bitch, although he was..“

Kolegové, kolegyně i botoxem balzamovaná ex-wife si cvrnkají do textilu, jak byl nejkrásnější, nejtalentovanější, nejvtipnější, no zkrátka Božan a druhým dechem se jede lítostná linie co kdyby. Co kdyby se nevyfotil nahý jen se zakrytým pinďourem do Cosmopolitanu, co kdyby hrál místo Nicholsona v Ceně za něžnost, co kdyby mu nevyfoukl Oscara Robin Williams, co kdyby nosil místo kovbojských bot kecky. Vedle toho kaskadéra na analgetikách si měl v závěru přisednout Benjamin Button s tím svým: „Our lives are defined by opportunities; even the ones we miss..“