Generál MacArthur

V krátké době je Generál MacArthur už druhým generálem v mém filmovém životě. Když srovnám dva slavné americké generály (Patton vs. MacArthur) je mezi nimi zásadní rozdíl. Mimochodem, hlavní postava tohoto filmu se o Pattonovi zmínila. Od počátku je hlavní rozdíl v tom, že Patton působil místy až jako psychopat. Zfackoval vojáka, neměl slitování a neměl pochopení pro slzy či lítost svých podřízených. U tohoto velitele většinu podobných vlastností naopak nacházíme. Dokonce sledujeme scény, kdy jednoho vojáka obejme, při dalších příležitostech nemá daleko k slzám. Vždy nacházel soucit s vojáky a přemýšlel jako člověk i voják dohromady. MacArthur byl výborný co se taktiky týče, ale jeho hlavní vada byla neschopnost ústupu. Boj za každou cenu, ať je předem vyhraný nebo prohraný. A v jednom to měli s Pattonem podobné - život pro ně byla hlavně válka, boj a armáda. A to přesto, že po uzavření kapitulace Japonska mluvil generál barvitě o míru. Takže klasický zelený mozek - armáda především. Moc se nedivím, že z něj prezident rostl a že MacArthur neuspěl ve volbách. Američané měli válek plné zuby, ale USA jsou prostě válku milující národ - tedy politici zcela jistě. Tento film se liší i způsobem výroby. Zatímco Patton je sáhodlouhá freska obrazů ze života slavného generála, MacArthur střídá obrazy rychle za sebou ve svižném tempu a to dokonce tak, že mi občas dělalo problém pochopit, že už uplynulo pár měsíců a jsme v jiném období. Gregory Peck zahrál předobraz výborně, ale dojem mi kazil Bartoška, jehož hlas se k této postavě opravdu nehodil. (07.04.2022)

Nepochybně mě ovlivnil ten úděsný dabing. Ale... film dobře ukazuje, jakou primadonou generál byl a jak si své postavení "hrdiny" pečlivě propagandisticky hlídal. Nepochybně se mu nedá upřít schopnost riskovat a i díky jeho "žabím skokům" válka v tichomoří měla rychlý a úspěšný průběh. Film ještě nehovoří o tom, jak se generál napakoval půl milionem zlatých dolarů od filipínského prezidenta, tato skutečnost byla odhalena až v roce 1979, film je z roku 1977. Také symbióza s Rooseveltem nebyla náhodná. Antikomunistický Trumen už mu nevoněl. Nepochybně se podílel na dobré poválečné správě Japonska, dobře vedl i válku v Koreji (Truman mu dokonce schválil použití jaderné zbraně za předem specifikovaných podmínek). Právě to, že generál poslouchal jen sebe vedlo nakonec k jeho pádu a nepoužití jaderné zbraně možná zachránilo svět od jaderné války. V té době by ji Čína i SSSR klidně odvetně použili. Pokud filmu lze vyčítat tak to, že měl málo ukázaných bitev, málo ukázal, jaký byl generál sebestředný ješita, dobře ale znázornil, že hlupák to nebyl. Ukázaná kapitulace Japonska byla dobrou připomínkou, ale válečná zvěrstva Japonců film spíše pominul. 50% protože mě film nijak nenadchnul. (02.08.2021)

Tento film není horší než "Generál Patton" z roku 1970, naopak mě o něco víc bavil, ačkoliv podle celkového hodnocení těchto filmů by se měl předpokládat opak, ale Patton je pekelně nadhodnocen a nechápu, kde kurva sebral sedm Oscarů, za co? Patton se zoufale snaží být uměleckým dílem, kterým ani náhodou není. Naopak MacArthur je naprosto normální dílko, které si na nic nehraje, skoro jsem byl v pokušení dát čtyřku. (31.05.2019)

Snímok nesie štandartne prvky životopisného, historického a občas aj vojnového žánru. Ničím neoslní, ale svoje si zastane - predstaviť postavu generála z 2. svetovej vojny širokej verejnosti. Pátosu je na takýto druh filmu paradoxne pomenej. Peck sa síce na svoju skutočnú predlohu príliš nepodobá, ale svojou charizmou a štandartne dobrým hereckým výkonom je dobrým hereckým ťahúňom. Škoda, že príbeh sa viackrát zaoberá menej zaujímavými komplikovanými vzťahmi s vtedajšími prezidentmi a ani stopáž nie je práve najkratšia. A v porovnaní s podobným životopisným filmom o generálovi Pattoni predsalen trochu zaostáva. (14.05.2019)

Jeden ze tří celkem známých válečných filmů v roce 1977. MacArthur je všechno co si představíte pod pojmem klasický životopisný film. Tradiční vyprávění, solidní režie, slavný a přesný herec (zestárlý Peck) v hlavní roli. Nedá se tomu formálně moc vytknout, jen jsem se u toho děsně nudil. Válečné scény jsou tu spíše ve formě střípků či útržků z akcí a celý film se točí kolem nadživotního vojáka, hrdiny a "filozofa", kterému jen proradní američtí politici zabránili skoncovat s komunismem. Je to plné patriotismu, patosu a propagandy a ke konci ty nekonečné patetické proslovy a monology začínaly být skoro nesnesitelné. Proč a pro koho to američani po vietnamském rozčarování v roce 1977 točili je mě záhadou. (21.06.2023)