Gilmour93

„If the dead woman is a mystery, than the killer must be..“ K jubileu slavného případu, kdy se ve Whitechapelu lehkou rukou kuchaly lehké ženy a pachatel si ve Staru mohl číst o policejní neschopnosti, bezesporu důstojný počin. Trochu to brzdilo Abberlinovo tokání s ženou v kostýmu kvočny a buřičské aktivity pouličního výboru, ale jakmile se vyšetřuje a Caine s kolegou profesionálem překotně servírují dedukce, má ta whodunit atmosféra vyčarovaná hůlkou fabulace své kouzlo (občas i opepřené hororovými prvky viz. proměna herce Mansfielda na pana Hydea). Výprava s všemi těmi fiakry, temnými uličkami a slušivými klobouky perfektní, jen ten stav chrupu prostitutek jevil známky anachronismu..

Sedm krátkých epizod z boje o poklad Anežky české, před kterými proběhlo minimálně 93 podobných umořujících nic.. Parkanová tu nelehkost vymezování hranic lidské integrity podává až s děsivou přirozeností, škoda jen, že se tomu ke konci zkrátí dech a přibude nehodící se nabídka „nadhledu“. Mužské pokolení to zase jednou schytalo. Jediný chvályhodný počin asi byla jen dědova suchá plína..

Blízká setkání Peeleho druhu. Obrozená spielbergovina o jednom špatně uvázaném šapitó chce být „elevated“, ale mě jen povozila v páternosteru a i když jsem se na ni celou dobu díval, nechala mě na pokoji.. Témat se nakousne hodně. Podívaná, od které nemůžete odtrhnout oči a propadáte závislosti na ní, respekt k fauně a způsobům, jak s ní zacházíte, biblické motivy andělů a nanebevzetí, ignorace černého odkazu v kinematografii, kompetice a ctižádost v branži či pochybné cesty za americkým snem, ale upřímně, nebýt van Hoytemových imaxových jízd a vykuleného stoika Kaluuyi, zajímalo by mě jen, jestli jde z Wincotta seškrábnout penicilin..

Odstranit slušně hláškujícího Anthonyho Quinna na pár desítek minut z děje a nebo do serpentinové honičky Porsche 911 a Alfy Romeo Montreal pustit kolotočářskou hudbu, na tohle bych chtěl Parrishovi říct jen tři slova. Naštěstí je tu náplast značky Michael Caine, která svého ladného zabijáka dává s typickou noblesou.. Co se týká aktivit vycházejících z drogového byznysu v hlavním městě Provence, Frankenheimer s Pepkem byli o rok později mnohem důslednější. Jo a první slovo z těch tří je „Jdi“..

Slizký deviant, co se obléká jen do gumových rukavic a navzdory svým řečem píchá jedině nožem vs. Bronson s šedivou ofinou na způsob Jardy Šilhavého, co se jako polda nerozpakuje podstrčit, aby mohl strčit. Renomovaný kritik Roger Ebert to označil za „garbage disposal“, ale berme to jako doporučení. Nahota, lascivnost, násilí, snaha kameramana hledat „fíkové listy“ a trochu rozpačité finále, kdy vydrážděný vrahoun definitivně rezignoval na nějakou racionalitu ve svém jednání. A co na to Charlie? Ten po dvou přáních smrti už dobře ví, jak potěšit daňové poplatníky..

Leukofobického Lundgrena z trampolíny tady nevyřídíte, ani kdybyste jej vyzvali na souboj v areálu Madety! Šílený televizní look neúspěšného pilotu, ještě šílenější scénář, pár crossových motorek, co zbylo z Hard Target a Woo, kterému se někde tady začala z děravé kapsy vytrácet pověst..

Markýz de Sombreuil, dobrosrdečný flamendr a pirát silnic, co je pod tíhou slibu a vlastní kajícnosti nucen infiltrovat pařížskou spodinu, aby očistil své jméno pošpiněné intrikami a vyrváním křehké dívky z pasáckých pařátů omladil svou stáj. Sice chyběl pár žhavých cikánek a Červený bedrník, ale sošný Jean Marais je zastoupil. Je odhodlaný a statečný, nepřátele drtí ocelovými pěstmi, kopy má rychlejší než Jean-Claude Van Damme mezi Lvím srdcem a Double Impact a když hrdinně zachraňuje nebožáky z ohně, aniž by na něm zůstala sebemenší stopa sazí, máte pocit, že jej plameny olizují nejen ze své podstaty. Je fakt, že padouch Lansignac vybavený podlým hlasem Libora Hrušky mohl před smrtí více trpět, ale duše romantického diváka by neměla být nenasytná..

Celé je to soutěžní hra, ve které má divák během hodiny a půl uhádnout, jaký má postava Voříškové záměr (po pár minutách budiž nápovědou, že určitě ne podnikatelský). Odpověď je, že žádný a jen dělá to, čím si v různé formě a délce prošla, či v případě dospívání teprve projde, většina z nás. Období zábavy, zážitků, protloukání a křehké nezávislosti, co oddaluje okamžik, který si nechceme připustit, že přijde. Stání na křižovatce a zjištění toho, co vlastně chceme, ideálně z vlastní vůle. Scény grilování s rodinou kutila od naproti a ta poslední s náhledem na Laputu „zvenčí“ jen potvrdí to, co je tomu po dějové stránce vytýkáno. Bezradnost, směr odnikud nikam, žádný smysl či přeměna. No ano, Mlho, o tom tu celou dobu hovoříme.. U domácího pokusu o Trees Lounge vidím spíš problém v uchopení postav, které možná vycházely ze zkušeností autorů a pokusů o stylizaci, ale mně často nepřišly autentické a zbavené pocitu, že stojí před kamerou. Každopádně nic pro toho, kdo pracuje jako dělník na směny a 5x týdně jde do hospody, kde nadává na vše od Prahy po Brusel. A přitom paradoxně sám odžívá podobný part, jen v bledě hnědém..

Hned jak Maverick rozcuchal Edu Harrisovi léta pěstěnou pěšinku, bylo mi jasné, že bude veselo.. Změny jsou jen dvě a sice že kapitán Mitchell už není mentál, co si myslí, že je Luke Skywalker a přivede nábytek k mnohačetnému orgasmu jen tím, že si na něj sedne (samozřejmě ne tak rychle jak Lord Flashheart), nýbrž uvědomělý mentor, co prošel vývojem a ví o sobě, že lítá minimálně stejně dobře jako syn Dartha Vadera. A ta druhá je, že na jeho ikonické letecké bundě mizí a zase se objevuje nášivka taiwanské vlajky, protože jüan. Nostalgie v tomto případě u mě neexistuje, není z čeho brát, takže jsem se zaměřil na to, jestli jsou umělejší tváře dvojice Cruise, Connelly, a nebo konflikty, které mají děj posouvat k tolik vychvalovanému finále, co kompenzuje nedostatek realističnosti svižností a uklidňujícím klišé. Pak přijde stříbrné Porsche, Pé padesát jednička, západ slunce a údiv, v jakých číslech se to pohybuje. Fandů letectví, co běhají s roztaženýma rukama po obyváku, vrčí jako motor a napodobují sirénu, protože jsou Sopwith Camel, tu nejspíš moc nebude a black-out z přetížení v sedačce kinosálu za tím asi taky nestojí. Chápu tu současnou žízeň po velkém bijáku, ale trochu objektivity, přátelé.. Snad Charlie Sheen, dokud ještě drží jakž takž pohromadě, zvedne hozenou rukavici..

Mohl to být Jeden mezek pro sestru Augustinu, jenže to by sexuální kovboj musel mít se sukněmi jiné záměry, než se začít pod ně schovávat.. Někde od setkání s motorkáři v poušti to začne vršit jednu hrůzu za druhou (útěk před vrtulníkem se zřejmě nevidomým střelcem, šíleně zrežírovaná rvačka ve vagónu, Shockleyho vylívání srdíčka v motelu), ale to vše je jen slabý odvar proti velkému finále. To do města Phoenix totiž přijede pouť včetně střelnice a komediantů.. Těžko v Clintově režijní filmografii najít něco, co by bylo takhle mindless..