Gilmour93

Čas od času, v rámci jakési zvrácené formy sebetrýznění, si udělám večer spojený se sledováním sraček mimo místnost toalety. Dobře vím, že budu trpět, ale bez zkušenosti není poznání.. Co přinesl debut a zároveň chci doufat i derniéra Roba Kinga? Pět minut autentických záběrů vlnobití, satelitních pohledů na hurikán a opravdu mizerných triků a ten zbytek kolem bylo jen cosi, při čem ptát se proč a z jakého důvodu nedává moc smysl. Burt Reynolds jako plesnivý paličatý suk, co se v zoufalých bracích staví živlům s brokovnicí v ruce? Takový sklonek kariéry bych nepřál nikomu..

Dokud vdovec Quaid v nevyžehlené košili řeší přibývající bestiální vraždy a rodinné trable, dá se to ještě zařadit k solidnímu žánrovému průměru. Od chvíle, kdy apokalyptičtí žokejové začnou cválat do vazebních věznic a márnic, se však pátým jezdcem stává Stupidita. Modlil jsem se, aby pointa nebyla tou, na kterou myslím, ale vzhledem k počtu postav už tvůrci stejně neměli kam uhnout.. Má oblíbená Faidra se podivuje, v kolika thrillerech, dramatech a celkově neúsměvných filmech budeme ještě nuceni zhlédnout scénu, kde si traumatizovaný hrdina cáká vodu do obličeje, jako kdyby to k něčemu bylo, a pak svírá umyvadlo a zmučeně civí do zrcadla. Chápu ji, ale kolikrát uvidí, že má pak dotyčný dokonale suchý účes?

Když velkoproducent marihuany hodlá sbalit prachy a vypadnout, musí očekávat nejeden podfu(c)k.. Občas tam v některých konverzacích padlo o něco více slov, než bylo potřeba a i kvůli nepříliš výraznému hudebnímu podkresu to nepřekypuje tolik energií, nicméně Ritchie se svým dvěma kultům z konce milénia významně přiblížil a zároveň do s detaily se mazlícího Toff Guys obtiskl vývoj svůj, doby i filmařského řemesla jako takového. Farrellův tréňa úžasný od výchovné lekce gangu mladistvých až po gesto čtvrtého strikeu.. P.S.: Repríza po pár dnech přináší pátý strike, protože Paul Jones a jeho Free Me. Který trouba tady psal o nepříliš výrazném hudebním podkresu..?

Cynický obhájce Woods představující vyhořelou generaci hippies a jeho ucho Downey (tady opravdu Junior) jako typický představitel yuppies na trnité cestě k znovuobjevení idealismu a sociálního povědomí. Klišé filmů ze soudního prostředí zůstávají zachovány, nějaké ozvláštnění lze najít jen v nečekaném množství akčních momentů, ve kterých krysy z kanceláře nasazují krk a zajímavém výběru hudby (All Along the Watchtower, Crystal Ship). Úvodní řeč známého záporáckého ksichtu Kurtwooda Smithe nám při finálním líčení předvede, jak se změnily časy, protože nyní by se pan státní zástupce do pár hodin po jejím přednesení seznámil s dlažbou. P.S.: Kdo najde v pár vteřinovém štěku Woodyho Harrelsona, vyhrává Woodsův jezevčí ohon z dílny zručného vlásenkáře!

Sbor Wohnoutů A Trotlů v „černé komedii s ironickým nadhledem“? Aha.. To první by nespravilo, ani kdyby se Ruppert vztyčil z kriplkáry a hodil nějaký break dance a to druhé jen těžko může fungovat, když se vše kolem nachází v křeči. Brzy zapomenuté světlo Michálkovy kariéry, je třeba zabít dramaturga..

Chtělo by se říct, že Clint je tady bůh pomsty, ale on na to jde spíše zespoda. Bez skrupulí zabije každého, kdo se mu znelíbí, vše co je pod padesát, má vagínu a neleží na místním krchově, bez milosti ojede, obratně manipuluje s nekurážnými občany a dokonce ze svého minizapalovače, co působí jak sepraný Paolo Villaggio, udělá šerifa. Tajemný cizinec, co rozsévá smrt, semeno, nejistotu i strach živený pocitem viny jen za účelem patřičné okázalé finální vendety.. Mysteriózně-alegorický nádech ve spojení s revizionistickým směrem z toho dělá neobvyklou žánrovou laskominu, na které jde poznat, co všechno pan autor absorboval od dvojice Sergio Leone a Don Siegel. Ke kritickému psaní z pera westernové ikony Waynea, že: „tohle není to, o čem Západ byl, že tohle nejsou Američané, kteří se usadili v této zemi..“, mám jen jedno. Stoč si ho do ruličky, Johne a narvi do prdele! Hned za žlutým šátečkem..

Tak takhle to teda bylo. Chudák Oswald.. Ranní kocoviny, nedostatek disciplíny, horké zboží narvané ve skříňkách, nerespektování autorit a teď zamlčený nález nebezpečné hromady prachů s tajemnou minulostí. Tihle hoši z hraniční hlídky by měli mít na bundě spíš nášivku „U.S. Bordel Patrol“.. Debutant Tannen sice nedrží opratě svého neo-westernu s konspirativním stetsonem pevně v rukou, ale jsou tam věci, na kterých lze stavět. Uvěřitelné přátelství mezi cynickou šlachou Kristoffersonem a horkokrevným Williamsem, atmosféra prašného texaského pohraničí, věrohodně natočený pád pašerácké cessny či doprovod Tangerine Dream, když se rychlou jízdou zkouší odolnost náprav hraničářských džípů. Ještě několik minut po závěrečných titulcích jsem nemohl z obyváku vyvětrat odér osmdesátek a byl jsem za to rád..

Chápu, že je to datem vzniku hodně vousatý dokument a rozhodně jsem nečekal, že prorazí bránu, vyzpovídají přeživšího mimozemšťana z roswellské havárie a v jeho talíři společně odletí do nedalekého Mandalay Bay na partičku blackjacku, nicméně informační hodnota tohoto investigativního díla se limitně blíží nule a snaha o dramatičnost často hraničila s trapností. Hned na začátku, kdy Bob, Mike, Chuck a Guy (už ty křestní jména mě měla varovat) rozdělají mapu oblasti v bistru, měla přijít jedna věc. Měli si dát smaženou slaninu se čtyřmi vejci a toasty, pár lívanců s javorovým sirupem, několik hrnků kafe a s čerstvým výtiskem Las Vegas Review-Journal se odebrat tam, kde i odhalovač konspirací chodí pěšky. A pak, těsně před spláchnutím, by v míse nalezli přesně to, co přinese jejich čtyři a dvacetihodinová výzvědná akce. Pravda je tam venku a ne uvnitř. Fox Mulder měl pravdu..

Pár fragmentů z časů vzdušné špionáže nad NDR, kdy se využívalo toho, že zásobovací koridor pro Západní Berlín nebylo jak oplotit. Na můj vkus až příliš mluvících hlav a málo detailů ohledně těch krasavců, co rádi fotili přírodu pro milovníky crateologie. Ať už fandíte jakékoliv straně, neškodí si občas připomenout, že i tenhle způsob „dick measuringu“ udržoval mezi jadernými mocnostmi tolik potřebnou rovnováhu, neboť kdyby jeden tehdá seznal, že ho má tak dlouhého, že by s ním druhého klidně umlátil, mohla se nám ta studená válka nebezpečně rychle ohřát..

S čerty nejsou žerty. Ale vůbec.. Suchopárné, neinvenční a ač by to mělo být prolezlé sírou tak bez jiskry. Aspoň, že je tam minimum pro autora tolik typického pitvoření, žvatlání a přiblblého tajtrlíkování. Napadlo mě s ohledem na tu trvale marnou snahu přiblížit se Bočanovu čertovskému kultu, že kdyby se uspořádala přehlídka tvůrců nejhorších českých pohádek posledních třech dekád, Zdeňkova jediná slova by po vzoru kaprála musela být: „Já přijdu..“