Gilmour93

Na slovních přestřelkách založená komedie o jednom mezinárodním hašteřivém záletu a taky připomínka toho, že nevěra sebou obvykle přináší problémy ani ne tak morální, jako spíše organizační.. Tři věci mě zaujaly. Jak se po prvním sexu přešlo v rámci dabingu z vykání na tykání (takhle to mistr etikety Špaček nikdy nevysvětloval), scéna s nedostatkem odvahy ukončit avantýru (tam to na sebe vzalo Ludwigovo Allegretto ze Symfonie č.7) a velmi realistický konec, kdy vztah dýchající omamnou přítomností a dychtící po bláhové budoucnosti umře na nedorozumění či nevyřčenost. We´ll always have Gibraltar...

Desperate Housewives, dlaždičsko-dementní variace. Dejme stranou, že uvěřit Mile Kunis roli strhané matky je stejně těžké, jako vidět Melissu McCarthy u striptérské tyče a neoslepnout. Tyhle splašky na mě s železnou pravidelností leje Seth Rogen a ozvláštnění chromozómem XX či myšlenkou, že institut dokonalé matky je jen život omezující chiméra, se nakonec stejně utopí ve stoce přeplněné chlastem, vicodinem a klišé.. Ta poněkud volná kultura firmy, kde na částečný úvazek pracovala Amy, mě nesmírně zaujala a asi jsem odhalil i skutečný předmět jejich podnikání. Vzhledem k tomu, že se pachem kávy maskuje kokain, pojal jsem podezření, že čtrnáctidenní celozávodní dovolená spjatá s úmrtím Jona Sněha bude mít nějakou spojitost s vybouchlou zásilkou z Kolumbie..

U podobně laděných mysteriózních kusů (třeba s time-travel tématikou) mě musí atmosféra chytnout za flígr a nepustit, což vede často k tomu, že si některé scény přehrávám znova a hledám napoprvé neodhalené nuance. Mayburymu, který mě navíc docela trápil nadpočtem detailů mluvících úst a Kristoffersonových zapadlých očních důlků, se tohle podařilo vnést až od druhé půle, kdy si pacient Starks začal uvědomovat své schopnosti, ale i tak to bylo pouze v záblescích. Oceňuji námět s nepříliš často užívaným směrem ohýbání proudu času (z přítomnosti se cestuje do budoucnosti) i na divákově fantazii závislé tři možné výklady (kouzelná kazajka/neuroleptika, halucinace psychicky nemocného člověka zavřeného v boxu a vůbec můj neoblíbenější - irácké lezení po Jakubově žebříku, k němuž mimo jiné ukazuje skutečnost, že Jackova dětského vraha i léčeného chlapce Babaka hrál jeden a tentýž herec). P.S.: Na blu-ray je vystřižená scéna, kdy se tulák Brody vrátí z jednoho ze svých výletů po hvězdách a poradí Craigovi, aby se odbarvil a nasoukal do smokingu. Nevím, co tím myslel..

„Why does the asshole always get the girl?“ Odvěká otázka, na kterou ani Frearsův úsměvný kousek o škodolibé reciprocitě příčin a následků nedokázal najít odpověď. Tok Thomas Hardy - grafická novela - filmové plátno ukočírován s přehledem a odzbrojující upřímností, až jsem měl chvílemi pocit, že si do Dorsetu přijeli léčit tvůrčí krizi Woody Allen a Terry Zwigoff. No jo, když jsou vztahy a sex postavené na trucu, jsou slova: „Nedala bych ti, ani kdybys byl poslední muž na Zemi po atomový zimě!“ jen takovým plácáním do větru..

„Sleep. Those little slices of death. How I loathe them.“ Už Edgar Allan tak nějak tušil, že stačí málo kofeinu a dojde si vás na malé plátky nakrájet kotelník Freddy.. Badalamenti občas přitlačí na pilu děsu, zaujmou některé bizarní výjevy, na komiksové úrovni se střetne víra s vědou a popálený pederast nešetří sarkasmem, nicméně ten lehký odklon od hororu k fantasy byl někdy na škodu (kouzlení handicapovaného Harryho Pottera), někdy k smíchu (rvačka s kostrou na vrakovišti jak od Raye Harryhausena) a někdy až příliš progresivní (ostrá tužka na kreslení na pokoji pacienta se sebevražednými sklony). Nevím jak vy, ale já se i teď po letech nejvíc bál řádové sestry Mary Heleny..

Propletenec známých i neznámých osudů z oázy zdánlivého klidu a bezpečí pod střechou Barrandova (ať už se nad ní tyčí hákový kříž či rudá hvězda se srpem a kladivem). Takhle to vypadá nesmírně atraktivně, ale to by se nesmělo gró ztratit v mlze zbytečných fabulací, nepodstatných intimit a obavách tít do živého. Vznikl jen jakýsi opar z atmosféry strachu a hvězdného prachu, ve kterém je nějak málo zaječic a počtu honěných zajíců se nelze nikdy dopočítat.. Hodně to drží nad vodou party Plesla, Javorského a především Michala Dlouhého, kterého jsem každou scénu hltal jak veš jitrnici u Burianovy postele. Škoda výsledku, tito lidé v drsných obdobích obnažujících lidské charaktery by si zasloužily něco intenzivnějšího a opravdovějšího. P.S.: Kdo u posledního dílu se stopkami čekal, čí holá prdel dostane nejvíce prostoru, musel být nepochybně zklamán a to i když počítal otočenou sošku Oscara..

Božíčku, to bylo tááák roztomilé.. Důsledně vyplněná jedna z šablon americké romantické komedie (cizinec dělající na novém místě tlustou čáru za minulostí), krkolomně zasazená do českých reálií. I když reálií.. Spíše jakési utopické vize bezstarostného a za každých okolností dobře naladěného venkova, za kterou jde cítit Vejdělek stejně neomylně, jako když jedete za vlečkou s hnojem. Vtipné mi to moc nepřišlo a tak jsem si nezabaven musel klást otázky, proč hraje při tradiční kompilační scéně sbližování anglicko-jazyčná píseň, proč to tak často sklouzává k pitvoření či jakpak se asi Božíček nachystá ve své improvizované venkovní umývárně na romantický večer. Chápu tu sázku na jistotu se zaměřením na cílovku, co prahne po něčem feel-good z domácího hřiště, ale mně přišlo to „nejisté čekání“, jestli Koprovka uteče hrobníkovi z lopaty, či ukáže znuděnému Langošovi, že je jednička, falešně idylické a místy až vlezlé. Jediné pozitivum asi je, že si Václav Kopta zašoféroval autobus..

Hidden camera prank show na druhou, odmocněná zájmovou skupinou Masked Freaks. Interesantní australská slasher rovnice s na žánr nečekaně nápaditým scénářem a hmatatelným nadšením ze strany štábu, především u šťavnatých gore efektů a povedených masek ve stylu klaunů, strašáků, Predátora, králíka z Donnieho Darka a bůhví čeho ještě. Odpustil bych rezervy v hereckých výkonech a technické kvalitě, kdyby se v rámci youtuberské zábavy našlo na konci místo v peci pro Hoggyho s Kovym a hned po nich by šel z důvodu objemu separé FattyPillow. Rekord ve sledovanosti by byl jistý, ale já se ptám, bylo by pak u videí více palců nahoře, nebo dole?

Střet civilizací, náboženství, kultur, blá blá blá.. To lidé jsou ve střetu. Inteligentní s hloupými, hodní se zlými, tolerantní s fanatickými. Za vším stojí lidská nekompatibilita. Dalajláma má pravdu, že tím nejskutečnějším náboženstvím je dobré srdce.. Kontroverze spočívající v démonizaci islámu a íránských společenských tradic tady bezesporu je, ale nesmí se zapomínat, že se jedná o jeden z úhlů pohledu na konkrétní událost z minulosti, navíc vzniklý v časech hluboké americko-íránské lásky. Kdo chce méně černobílosti, může se podívat na finský dokument Without My Daughter a zároveň ať udržuje na mysli, že mrav se liší od kraje a objektivita s předsudky nejsou dobří kamarádi.. Apropo, nevím jak vás, ale mě ze všeho nejvíc rozhořčily režisérská rutina a hysterický výkon Sally Field..

„Důležitou věcí v životě není vítězství, ale zápas. Základem není to, že se zvítězilo, ale že se bojovalo dobře.“ Coubertinovo slavné motto převedené do veskrze pozitivně laděné rekonstrukce s velmi výraznou uměleckou licencí. Outsider, jdoucí za svým olympijským snem v duchu hesla Nikdy neustup a nikdy se nevzdej z Galaxy Questu. Prosťáček, co překoná všechen posměch, překážky i nedůvěru a s Bo Derekovou pod sebou a Van Halenem v zádech udělá to, na co všichni čekáme.. Linie s trenérem Walkenem sice zcela zbytečná a pohár citového vydírání není na konci daleko od přeplnění, ale to všechno lze dát stranou, když tyto „almost true events“ životopisy umí být tak spolehlivými životabudiči. Nedostatečně informované bych chtěl upozornit, že Kam orli nelétají není o Eddieho neúčasti na MS v letech na lyžích, ale válečný film s Clintem Eastwoodem..