Gilmour93

Plány sionistů zhati rudí vepři boubelati, aneb Don Quijote de la Hakl Ve stínu lopatek větrného mlýnu nápadně připomínajícího krakatici.. Sikorova úchvatná kamera nechávala tváře postav tak často Ve stínu, až jsem čekal, že se z přítmí vynoří Humphrey Bogart a zapálí si. Nechávala je Ve stínu šedi obludné doby, kdy barvu měli jen narcisy, tramvaj a krev rovného člověka. Doby, kdy spravedlnost tiše trpěla Ve stínu zvůle. Sic Ve stínu zůstalo Ve stínu světových bratříčků, v tuzemském měřítku se většina krčí v tom jeho.. Mám jen tři a půl drobné výtky: 1.) Příliš úderná hudba vše urychlovala a vedla divácké emoce zbytečně za ručičku, 2.) konstrukt detektivní zápletky neměl daleko ke konstruktům obžalob při komunistických procesech, tady Epsteinova práce trošku kulhala za ostatními nadstandardními filmařskými prvky, 3.) scéna s dědičností morálních vlastností zbytečně doslovná, vše mělo skončit Slavíčkem na zdi. A ta poloviční? Zvuk přílivu a skřehot racků, když má člověk z obličeje maso na hamburgery a chystá se „odejít“ - nevím, kdo s tímhle klišé začal, snad Leone u pana „Chu-Chu“ Mortona v Tenkrát na západě.. Toť však výtky nepodstatné s ohledem na poselství. Co je lepší? Moci se podívat na sebe do zrcadla, nebo moci ještě někdy zrcadlo vidět? Člověk není Bůh, aby odpouštěl. Nesmí se stát, aby zavřel oči, zapomněl a memento hrůzné éry nad ním kouzelnickým pohybem ruky udělalo své: „Puf…“

Co se týká filmů pro teenagery, série Twilight je Jin a Scott Poutník za láskou Jang - správná cesta vede někde uprostřed.. Sic E.Wright ve svém „Musical Combat“ hýří nápaditou stylizací, pod tou vábivě popkulturní slupkou je emočně nahnilé ovoce bez vůně i chuti. Čtyři fighty stačí, teploušku! Game Over…

Neplést s Komu zvoní hrana! Místo azurového nebe, exotického prostředí a chození po kasinech ocelově šedá obloha, nehostinné britské ostrovy a chození po příbojem bičovaných útesech. Ta podobnost, nečistě náhodná, tam bezesporu je a upřímně, kdo postrádal bondovský nadhled, ten asi zjistil, že nežije dvakrát a přepnul po úvodní akci, nicméně vše přichází vniveč, když se na autora nepříliš koncepčního scénáře nevztahuje povolení zabíjet. A navíc, sýr Anthony Hopkins byl v roli cynického agenta, který paní Delonovou nemiloval, takový…, jak bych to napsal…, nepatřičný. Jako by Roger Moore hrál Hannibala Lectera, či Sean Connery Quasimoda..

War is a Bitch. Kopí osudu? Odfajfkováno. Archa úmluvy? Odfajfkováno. Pro tentokráte byl pan Jones při jejím dobývání liknavý. Zbývá už jen vyvolání jeho Nejtemnější temnosti, či některé z jeho děvek.. Zatímco si Adolf škrtá v seznamu „Tři kroky k totálnímu vítězství“, Novozélanďan Campion škrtl teze, že nelze natočit atmosférický horor na téma nacistických hrátek s okultismem.. Komorní a přitom napínavé (chození klaustrofobickými chodbami pevnosti má se správným zvukovým podkresem šmrnc), na žánrové poměry dobře zahrané (především Matthew Sunderland jako „Nazi-vyvolávač“, co na můj vkus moc rychle vydělává orgány z cizích těl), občas se otírající o skutečné historické souvislosti a nešetřící luxusně udělaným gore. Vida, stačí málo (peněz) a jeden nadšený kivi strčí americké hochy s třaslavou kamerou do kapsy.. Jestli to písmenko D v názvu spojenecké invaze v Normandii nakonec neznamenalo Devil..

To je ale slovník, pane Vašute! Fuj..! Solidní penzum akce, upírských rubaček a gore efektů - zcela oproštěné od nějaké psychologizace postav, potažmo požadavků na mozkovou činnost diváka, což znamená, že hematofobik si ustýlá v bezvědomí hned vedle těla příznivce Tarkovského. Supertvrdý Pan B sice má v kožených kalhotách zapařený genitál a všichni se tam naparují, jak kdyby pod pažemi stěhovali prodejnu koberců, ale pořád atraktivnější, než sledovat u jídelního automatu Kocoura, jak si objednává rybu. Mimochodem, tady měl kratší špičáky, než jako zástupce rasy Felis sapiens na Červeném trpaslíku.. Pokud nějakého dalšího Bladea, tak už jedině s podtitulem „Porcování Edwarda Cullena“..

Občas to podrží nad vodou camea, jinak Joseph Fiennes tradičně otravný, detektivní i romantická linie spíše rušivá a s přibývajícím časem klepe na dveře scenáristická bezradnost. Režisér Finn Taylor nejen že téma nevyčerpal, on ho doslova promrhal (dle potřeb jadrnosti lze písmeno „h“ zaměnit).. U vystavených genofondových stopek a urban legends by byl možná atraktivnější jen veskrze povídkový formát - takhle mi ten příběh přišel násilně naroubovaný a já si navíc nepřečetl v závěrečných titulcích, že: „…při natáčení tohoto snímku nebyl zraněn žádný pískomil.“

Nadmíru opojný vizuál, neexistující hranice mezi vírou a sladkým sebeklamem a jeden neobvyklý spirituál kvintet na záchranném člunu. A nebo to byl kvartet? Co vím jistě je to, že Lee rozředil Martelovu předlohu ve vodách mainstreamového bijáku, Richard Parker má moc tupé drápky na roztrhnutí plachty a hlavně - člověk odjakživa nejsnáze věří v to, v co věřit chce.. A nyní promptně odjíždím směr ZOO Lešná vrhnout se do výběhu ussurijských tygrů. Schválně, kdo mě z tama dostane? Višnu, Kristus, Alláh nebo koroner? Já myslím, že všichni čtyři..

Stydlivý cukrovkář Jan a jeho kurvující sestra Marie se kdysi vstupem do víkendové chaty Willyho Wonky stali lovci čarodějnic a nyní jsou, považte, mediálními hvězdami své éry.. Chaoticky zrežírované, podivně sestřihané, s akutním nedostatkem humoru, či naopak temné atmosféry. Byť úvodní animované titulky, či zašlápnutí ploštice čeledi Stormare mělo své nepopíratelné kouzlo, čekal jsem od toho bláznivého Nora něco mnohem radikálnějšího, co by mi nestáčelo myšlenky jen na to, jak Famke vymést pavučiny v její čarodějnické komůrce. Přesto vše: „K Wirkolovi vchodem, k Sommersovi zády!“

No jo, nedostatek sebeúcty je svinstvo.. Felace, anál, masturbace obkročmo nad oblečenou partnerkou, felace, anál, hra na pejska a konečně je tam, francouzák (jak nečekaný závan romantiky!), drsný koitus, felace a francouzák s vyraženým zubem. A do toho pinďour, pinďour, pinďour - vždyť já si připadal jako pan Bílý na snídani s Gaunery! Jestli tohle byly nesamoúčelné scény vykreslující vývoj vztahu, tak je nutno dodat, že kdyby polykala, vzal by ji i do kina.. Je vcelku jasné, kam tenhle smart-phoneový deníček dětí lapených v sociálních sítích a citové prázdnotě míří, ale stereotyp explicity a neúdernost domácích scén ty „sociální a psychologické souvislosti“ dokonale otupila. Chápaví pochopí rychle i bez kontroverze a extrémů, ti, co to mělo varovat, chápat chtít nebudou.. Díky balkánskému popu, že při kalbách nehrál Michal David - pak bych tenhle Discopříběh Uncensored už jen stěží rozdýchával..

V New Yorku je bordel, může za to Cordell! Ano, přesně takhle dopadá známá hra na hodného a zlého poldu, když ten první má dovolenou. Fascinující drobnokresby charakterů, scénář Oscarových ambicí, povznášející dialogy a maniakální zabiják, kterému by šla na bradu postavit váza z období dynastie Ming. Typický zástupce sladce tupých osmdesátek vyžadující po divácích Z´Dar a sílu a pokud ji nemáte, tak naZ´Dar.. Čo bolo, bolo, ruka hladí molo..