giallo

Film two evil eyes neměl, bohužel, vzniknout jako projekt dvou velikánů horroru, nýbrž jako Argentův projekt složený jen z jeho povídky. Romero totiž zklamal na plné čáře. Jeho půlka mi přišla jako vystřižená kopie dílu z Příběhů ze záhrobí okořeněná seriálem Věřte nevěřte. Reputaci snímku aspoň zachránil tradičně dobrý Argento, ikdyž i u něj jsem se ze začátku váhal díky snové sekvenci a příšerně přehrávající herečce v úloze Anabel. Ještě že měla Černá kočka esa v rukávě v podobě výborného Harvey Keitla a Toma Saviniho(efekty). Ve výsledku: Případ pana Valdemara (1,5*) + Černá kočka(3,5*) =2,5*

Režisér Mario Landi patřil mezi italské filmaře nejhrubšího zrna a jen rok předtím než načil fenomenální gore-horror Patrick vive ancora se pustil také do giallo vod. I zde se jeho rukopis opravdu nezapře a nebojím se označit právě tento kousek tím nejbrutálnější a nejnechutnějším, co na poli tohoto žánru vzniklo. Giallo a Venezia je v tomto ohledu opravdu pověstné a obklopuje ho až kultovní aura, kterou si rozhodně zaslouží. Příběh je vystaven okolo dvou hlavních postav, manželského páru Flávie a Fabia. Ti jsou hned v úvodu filmu zavražděni a komisař DePaul pak pomocí flashbacků rozpletá jejich příběh. A ten je opravdu peprný, divák se dočká hodně soft erotiky včetně masturbace, znásilnění, mučení atd. Zároveň se odvíjí druhá dějová linie, kdy sledujeme komaře DePaula, jak se snaží vraždícího maniaka zastavit. Tato linie je tvořena již zmiňovanými brutálními gore scénami a nebojím se tvrdit, že nejeden filmař se zde inspiroval (minimálně Lamberto Bava ve svém Macabre). Nelze se tak v tomto směru nezmínit o legendární amputaci nohy pilkou nebo "ledničkovou scénu". Giallo a Venezia je díky tomu nádherný giallo trash a to se vším všudy a pokud máte alepoň minimálně rádi italskou horrorovou školu, tak neváhejte vstoupit. PS: Vrámci žánru neblíže k Delirio Caldo, The New York Ripper.

Pozor, komentář obsahuje spoilery. Black Belly of the Tarantula je ukázkové, perfektně zpracované sedmdesátkové giallo, které dělá čest svému žánru. Režisér Cavara velice obratně využil Bavovo klasické schéma (Sei donne per l'assassino), takže vrah zabíjí mladé a krásné ženy, které mají tentokrát spojitost s lázeňským salónem. Snímek je navíc vybaven notnou dávkou krve, takže vrah se opravdu při zabíjení vyžívá, nejprve totiž své oběti paralyzuje akupunkturní jehlicí a pak kuchá nožem. Hlavním hrdinou Tarantule je inspektor Tellini, který se snaží vraha dopadnout, ale díky krizi v jeho osobním životě, mu vrah neustále uniká...... Co bych na snímku vyloženě vyzdvihnul, tak to je parádní atmosféra. Ta je tvořena především delikátními vraždami, klasickými giallo postupy a také díky geniálnímu Morriconeho hudebnímu doprovodu. No prostě pro horrorového a hlavně pak giallo fanouška jasná volba! Pokud bych někomu chtěl doporučit nějaký giallo snímek, aby si udělal představu o tomto žánru, byl by to právě tento.

Krásné, rané a velice naivní Hitchcock-Bava-Margheriti giallo se všemi svými klady i zápory. Název filmu je zavádějící, rozhodně nečekejte žádné nahotinky ve stylu Argenta či Fulciho. Na tomto giallo kousku jsou velice dobře vidět jeho hlavní znaky jako: hrdinka hledající vraha na vlastní pěst, maniak v rukavicích, "nečekáná" pointa...Znalý divák si také všimne, že si Marghareti bral inspiraci, kde mohl. Nejen sprchová scéna je jasná inspirace Hitchcockem. Rádoby vtipné momenty a hlavní hrdinka píšící detektivky jsou zase jasným odkazem na Bavovu The girl who know too much. Na filmu bych vyzdvihl povedenou poslední čtvrtinu, která dělá z tohoto kousku lehce nadprůměrné giallo. Pěkné 3*.

Watchmani jsou audio-vizuální bomba v čele s Rorschachem. Zack to dokázal, natočil nezfilmovatélný film. Už se těším na režisérskký sestřih.

Hned při dlouhých úvodních titulcích filmu jsem si myslel, že jsem si spletl film a dívám se na nějaký dokument o zvěrstevech, která se páchájí na dětech. Dle názvu filmu jsem totiž očekával nějaký španělský horror o vrahu malých dětí. Jenže tento film není ani jedním ani druhým. Ve skutečnosti je to velice atmosferický snímek, který je mixem loňského povedeného horroru Eden Lake a pro někoho kultovního D´Amantova Antropophaguse. Who can kill a child má jako Eden lake stejné hlavní hrdiny a záporáky, atmosférou vylidněného prosluněného města s všudy přítomným zlem se zase přibližuje Antropophagusi. Mě se tento mix velice líbil a za unhappy konec přidávám hvězdičku navrh.

Od hrůzy na jevišti jsem očekával další kvalitní italské giallo. Tím, ale tento snímek vůbec není, jedná se o klasický slasher, ale s velkým S. To co "soví" zabiják předvádí, to se jen tak nikde nevidí. Vraždy jsou opravdu brutální, krví se nešetří. Bohužel na mě z filmu nedýchla atmosféra, k tomu mi jen vraždy a šílená hudba nestačí. Dle mého názoru Soavi ukázal, co v něm je až v Dellamorte Dellamore.

Hned na začátek musím řící, že mě Lenzi opravdu příjemně překvapil. Já ho mám totiž, bohužel zaškatulkovaného jako brakmakera(asi toho od něho musím nakoukat více). Jenže sedm kravavých orchidejí je klasické giallo s vrahem v rukavicích a nožem/lankem v ruce a to já mám rád. Co se mi na filmu opravdu líbilo, tak to byly moc pěkné exteriéry (zjevná inspirace Bavovou The girl who knew too much, akorát že v barvách), pěkně nasnímané scény a krásná děvčata. Horší už to bylo s mizernou hudbou od Riza Ortolaniho a prostřední vleklou vyšetřovací částí. Celkově tak 3,5*. PS:Za filmový materiál děkuji Ingrid a už se docela těším na Lenziho Gatti rossi in un labirinto di vetro.

Výborné italské krimi s notnou dávkou společenské kritiky té doby. Co bych na filmu vyzdvihl, byla jako obvykle skvělá Morriconeho hudba a dále některé vtipné momenty. PS:Jacqueline Bisset byla nádherná a nachápu takový spoiler vydavatele na přebalu DVD.

Killer must strike again je lehce naprůměrné giallo, které je ale velice blízké spíše thrilleru. Film má ovšem geniální začátek a hned úvodní titulky se skvělou hudbou navodí perfektní zneklidňující atmosféru. Ta pokračuje seznámením s vrahem (perfektně vybraný Antonie Saint-John) a jeho vtažením do děje. Do této doby je vše perfektní. Jakmile se, ale na scénu dostane milenecká dvojice, film začne neuvěřitelně nudit. Ten už pak nevzkřísí ani finále v opuštěním domě (bohužel bez gore-efektů a s velice slabým vyústěním). I přes to všechno ve mě film, díky začátku a jiným drobnostem (v žánru gialla-žlutý byt hlavního antihrdiny):-)), zanechal dobrý dojem. Za 3*.