Saur.us

2. série Goyer se dál nestydí a pokračuje v decimaci brilantní předlohy a v druhé sérii už jen zneužívá jména postav nebo jména míst k tvoření opravdu nezajímavého, nudného seriálu, na který se dívám snad jen ze setrvačnosti. Jediné plus: seriál mě dokopal znovu si přečíst předlohu.

Na jednu stranu satira světa a oslava ženství, nadruhou stranu bizarní muzikál bez většího nápadu nebo kvalitnějšího humoru. Srovnání s překvapivě skvělým LEGO příběhem je na místě, vítěz je zde jasný. Plus za stále dokonalou a stále talentovanou M. Robbie, hudbu M. Ronsona a kostýmy J. Durran.

VELKOLEPÉ!

Letos nejen N. Fury nebo P. Quill zamířili do důchodu ale konečně i slavný doktor Henry Walton Jones Jr. Ve velkém stylu, za který se rozhodně výkonní producenti můžou pochválit. Stejně tak jako za volbu vybrat k velkému finále skvělého J. Mangolda. Dial of Destiny samozřejmě také sází na nostalgii a elegantně bez potřeby vykrádat sama sebe hází sem střípek, tam střípek. Obavy z druhé Křišťálové lebky byly zbytečné, stejně tak i obavy z S. LeBeoufa, kterého s grácií nahradila P. Waller-Bridge. Škoda tolika digitálu, bez kterého by sice první dějství udělat nešlo ale zbytek filmu opravdu někdy zbytečně hyzdí.

Tohle neni řadová pohádka ale regulérní fantasy. Temné s promyšleným příběhem.

Za málo peněz ale se zkušeným režisérem. Paradoxně největší mínus vidím v jediné hvězdě filmu, k podivně afektované L. Dern.

Tahle přešlehnutá vyvražďovačka nebohých nacistů funguje jen díky tomu, že nezničitelná postava Sisua je alegorií pro drsný finský národ a ještě drsnější Laponsko. Jinak jsem jen nevěřícně kroutil hlavou jak sice efektně ale bez nadsázky nebo stylu lze likvidovat nácky a bez legrace parodovat Ramba a plejádu dalších osmdesátkových hrdinů.

Civilní, vážný. Takových filmů G. Ritchie točí jako šafránu (asi 2?) a i když v Covenantu chybí jeho nepřehlédnutelný rukopis nebo styl humoru, neubírá mu to na kvalitě. Skvělá válečná akce, přímočarý ale silný příběh, napětí i poselství. Je vidět, že to jde i bez nafrčeného stříhu a anglického podsvětí.

Už s naprostou samozřejmostí se svérázný rukopis W. Andersona promítl i sem, do povídkové Francouzské depeše. Škoda jen, že i přes její nepochybné kvality zůstal snímek přehlížen a nedostalo se mu takové reklamy a pozornosti jako například letošnímu (23), hůře hodnocenému Asteroid City.

Ještě, že Marvel má J. Gunna a Strážce galaxie. Velkolepá rozlučka v které bylo vše, co vždy dělalo Strážce jedním z toho nejlepšího, co mohl Marvel nabídnout.