salalala

Velmi zvláštní životopis, po jehož skončení budete o YSL vědět to, co jste věděli před jeho začátkem. Lespert všechno podává dost chaoticky, takže není moc jasné, proč se co děje a jak se vše seběhlo. Za kardinální nedostatek ale považuji fakt, že nikdy nikdo nevysvětlil, v čem byl YSL tak výjimečný, že po něm šílel celý módní svět. A je to škoda, protože Lespert točit umí a většina scén má švih, spád a taky slušnou výpravu (ačkoli na film o módním návrháři tu bylo málo různých modelů a kostýmů), tím pádem se naštěstí nedostaví nuda. Také výkony obou titulních představitelů jsou velmi dobré, zejména Niney se v rámci scénářem omezených možností snaží YSL vykreslit jako komplikovaný charakter, který neví co se sebou. Je pravda, že občas se uchýlí k přehrávání a film se místy mění ve zbytečnou sérii hysterických výlevů, ale není to nic hrozného. YSL je zkrátka rutinní životopis, který asi vyloženě potěší málokoho, protože ti, co o něm něco vědí, si budou muset domýšlet a ti, kteří nevědí nic moc, se nic moc nedozví. Škoda. 60%

Takřka dokonalá minisérie, která oplývá opravdu fantasticky hutnou atmosférou, která by utáhla pořádný horor. Louisiana je tu zobrazena jako hodně tajemné a odlehlé místo, které je fascinující a děsivé zároveň. Je moc dobře, že Fukunaga natočil všech osm dílů, protože celá série má stejnou úroveň a řemeslně bych řekl, že stoupá s každým dalším dílem. Unikátní je také skoro filmový look, který vyniká i na velkém plátně (díky Oscarové noci mohu potvrdit) a opravdu výborný vizuál, který nemá prakticky žádnou chybu. V hlavních rolích excelují ze všech stran chválení Woody Harrelson, jehož charakter není tak vděčný, nicméně i on si ho užívá a předvádí tu několik skvělých momentů, a hlavně Matthew McConaughey, jenž je momentálně v životní formě a dostal k dispozici famózně napsanou postavu, jejíž monology by se mnohdy měly tesat do kamene. Oba mají své momenty (i když McConaughey jich má logicky víc) a je radost se na jejich kooperaci dívat. Zapomínat se nesmí ani na skvělou Michelle Monaghan, která je tu sice výrazně méně času, ale i ona bravurně vystihla ženu velmi silně bojující s fascinací kolegou svého manžela. K plnému počtu chybí velmi malý kousek spočívající v možná lepším rozuzlení a vysvětlení některých motivů. Ačkoli je jediná velká akční scéna natočena výborně a bezchybně, přiznám se, že mě trošku vyrušila z celkového pomalého tempa a přišla mi lehce zbytečná. True Detective ale mohu vřele doporučit i těm, kteří jinak seriály "nedávají", protože je strhující a hlavně nemá moc dílů. 95%

Vlastně docela dobrý filmový portrét jedné z nejzásadnějších osobností polských moderních dějin. Andrzej Wajda je ohromně zkušený, což potvrzuje na každém políčku. Je sympatické, že nevolí režijní "oldschool", ale poměrně umně zapojuje i moderní prvky typu ruční kamery, která je sice někdy použita malinko nevhodně, ale po většinu času nevadí a příjemně oživí děj. Výrazně potěší i využití zajímavé (asi soudobé undergroundové) hudby. Prostříhávání archivních a hraných záběrů je taky moc fajn a potěší, ačkoli je někdy trošku zmatené, na druhou stranu dodává potřebný pocit autenticity. Wieckiewicz v titulní roli naprosto vládne a jeho výkon je strhující. Opravdu se stal Walesou, a i když mu není úplně podobný, strhává na sebe veškerou pozornost a zřejmě ho opravdu detailně prostudoval. Pozadu ale nezůstává ani Grochowska, která má logicky méně prostoru, ale v pohodě ho využije a se svým partnerem drží krok. Škoda jen, že děj působí někdy moc zmateně a je malinko těžké se v něm orientovat a všechno se děje překotně, což je ale dáno tím, že se tu sleduje opravdu dlouhé časové údobí. Někdy je to také přece jen příliš dlouhé, ale to už je drobný detail. Wajda natočil zajímavý film, který není čistou adorací polského hrdiny, ale lehce se dotýká i jeho špatných stránek a poměrně dobře zachycuje náladu ve společnosti a bezmoc komunistů, kteří s podobnými typy museli zacházet trošku jinak a nevěděli jak na to. Myslím, že Wajda to až na drobnosti udělal nejlépe, jak mohl. 80%

Naprosto neškodná a nezajímavá komedie, která nepřináší nic nového a jen recykluje už několikrát viděné. Janák vlastně ani nemá snahu jakkoli film ozvláštnit a jede pořád ve stejných kolejích. Načasování vtipů tedy zvládá, ale bohužel jejich pointa je jasná, než se vlastně pořádně rozjedou a to není dobře. Pár tradičně "zhuleneckých" hlášek toho moc nezachrání a občas pěkná kamera z celkové nudy taky moc nevytrhne. Děj je navíc silně nedůvěryhodný a nepravděpodobný, což je taky problém. Na druhou stranu obsazení je celkem fajn, Ruml je správný ťulpas, Prachař potřebně arogantní a Donutil zase hraje Donutila. Celkově vzato to příliš zábavné není a spíše to spoléhá na jména tvůrců, obsazení a pořád atraktivní téma. O tom, že to tu není úplně využito, se nemá cenu zmiňovat, protože to asi ani nebyl záměr. 10 pravidel jak sbalit holku je zkrátka komedie, která nijak zvlášť neurazí, na druhou stranu ale nijak výrazně nepotěší a z paměti rychle vyšumí. 50%

Nádherná, ale ukrutně depresivní romance, která rezonuje několik dní. Jonze uchvátí jednak nenápadnou a na první pohled neviditelnou futuristickou výpravou, která ale má svůj význam a je velmi realistická, takže by to takhle mohlo klidně za pár let vypadat. Každičký prvek tu má svůj význam, zároveň však výprava rozhodně není dominantní, spíše jen utváří celkovou atmosféru. Hlavní je tu ústřední příběh, který má obrovskou emocionální sílu a Jonze si prakticky vede diváka tam, kde ho chce mít, aby ho s blížícím se koncem mohl emocionálně úplně vyždímat. Přiznávám, že Her na mě zapůsobilo tak, že jsem po doběhnutí titulků cítil jen smutek a obrovskou prázdnotu. Phoenix tu podává naprosto excelentní výkon, který ale opět není dominantní a je jen ku prospěchu celku. Je vskutku dost civilní a vzhledem k tomu, jak výborně a lidsky je jeho postava napsaná, se s ním může hodně lidí ztotožnit. Neméně výtečná je i Scarlett Johansson, která tu sice není vidět, ale její chraplavý hlas je natolik sexy, že se stává samostatnou postavou. Podobně i Amy Adams, jež tu není tolik času, přesně zapadá do schématu filmu a je taktéž naprosto výborná, stejně jako Rooney Mara. K tomu připočítám nádhernou hudbu, precizní atmosféru a plno emocí a dostanu zážitek, který je opravdu jedinečný. Po delší době sahám u nového filmu k plnému počtu, protože Jonze si to (stejně jako toho Oscara) naprosto zaslouží. 100%

Je fajn, že Gans se vydal cestou potemnělého příběhu s tajemnou atmosférou. Vizuálně tu opravdu kouzlí a jeho až komiksová a surreálná stylizace patří k tomu nejlepšímu, co ve filmu je. Zámek Zvířete navíc snímá jako takový samostatný "organismus" fungující dle vlastních pravidel, kam se dostane jen málokdo. I celkové ladění vysloveně potěší a má to takový nádech záhady a neskutečna, který se chvílemi blíží fantasy, což asi moderní divák ocení. A je to dobře, protože na předvídatelném příběhu nic nepřekvapí, ačkoli vyprávění osudů zakletého prince pomocí flashbacků je příjemné oživení. Léa Seydoux je opravdu panensky půvabná, jenže její postavě chybí větší motivace, neboť její vzplanutí ke Zvířeti prostě nepůsobí moc uvěřitelně. Cassel nezklame, ale nemá moc co hrát, protože většinu času je pod maskou, která se stejně jako kompletní efektová stránka moc nepovedla. Viditelně digitální triky dost sráží dojem ze závěrečné třetiny, která je prakticky jen jejich přehlídkou bez jakékoli zajímavosti. Je škoda, že Gans to celé nedokončil tak, jak začal, protože konec je spíš úlitbou teenagerům, kteří přece jen čekají nějakou tu akci. Možná kdyby měl k dispozici větší rozpočet, dopadlo by to lépe. 60%

V rámci toho, z čeho vlastně film vychází, to zas tak špatné není. Nepatřím mezi tzv. pařany a videohry mi nic moc neříkají, z Need for Speed je ale od úvodních minut poznat, že jde o adaptaci jedné z nich. Waugh se možná někdy až moc otrocky pokouší zachovat věrnost právě hře a používá tradiční trademarky typu zpomalovaček, záběrů na pedály, zobrazení rychlosti na předním skle (což na druhou stranu někdy příjemně oživuje) a tak nějak to skládá za sebe do jednoho celku, který nijak neurazí, ale ani nenadchne. Příběh je samozřejmě strašlivě "debilní" a nefunguje v něm vůbec nic od trapných hlášek, zoufalých snah o vtip až po jednání postav, které prostě nedává smysl. Obsazení se taky nevydařilo, protože zpočátku lehce prkenný a posléze už snesitelný Aaron Paul se sem nehodí, Imogen Poots je spíše otravná a Dominic Cooper je bohužel typický záporák na první pohled. Michael Keaton si tu odškrtne asi nejbizarnější roli kariéry, přesto je svým způsobem zábavný a v každém momentu, v němž se vyskytne, si krade film pro sebe. Dost toho zachraňuje akce, která tedy není bůhvíjak originální a nápaditá a většinou jí chybí potřebný adrenalin, ale zvládnutá je velmi slušně. Potěší také pár "firstperson" záběrů, nepotěší naopak nesmyslné používání ruční kamery. Problémem může být i fakt, že někomu při sledování stále může tanout na mysli, že to, co se tu děje, je vlastně strašně špatné a tvůrce se bohužel ani nepokouší to nějak zakrýt. Tuneři a hráči to asi ocení víc, já z pohledu nehráče a netunera dávám poctivé tři hvězdy a 60%.

Na každé vteřině snímku jsou znát jeho velké ambice. Ty se ale bohužel nepodařilo úplně naplnit. Může za to hlavně režírující Teplitzky, který jako by spoléhal na to, že ústřední téma je silné samo o sobě a k úspěchu to bohatě stačí. To ale bohužel není pravda, protože podobných příběhů už bylo zfilmováno spousty a většinou lépe. Tvůrce si totiž neuvědomil, že k tomu, aby byl takový příběh působivý, je třeba naservírovat divákovi emoce. Ty tu bohužel úplně chybí, protože všechno je podáno tak chladně a sterilně, že zkrátka není možné se s nějakou postavou sblížit a soucítit s ní. I scény útrpného a krutého mučení absolutně nepůsobí, což je rozhodně špatně. A je to škoda, protože ona rovina o potřebném odpuštění a nenávisti je velmi silná a rozhodně měla být podána lépe. Navíc ani tempo není nikterak závratné a celé se to strašlivě táhne, takže by neuškodilo minimálně čtvrthodinku vystříhat. Naštěstí se vydařilo obsazení, protože Colin Firth hraje náramně a se svou ne úplně dobře napsanou postavou dělá, co se dá. Špatný není ani Irvine jako hrdinovo mladé já. Kidman i Skarsgard tu jsou dost málo a odvedou spíš klasický standard. The Railway Man výrazně utopil svůj potenciál v nenápadité a nezajímavé režii, která je u podobných snímků tím nejdůležitějším. 50%

Pro mě osobně jde o nejlepší tuzemský počin za posledních pár let. Sedláčková se vrátila ve velkém stylu a natočila uvědomělý a silný počin, který rezonuje hodně dlouho. Celé je to syrové a má to i odpovídající "šedivou a normalizační" atmosféru, která přenáší na diváka onu zoufalost té doby. Potěší i netradiční česká prvoplánová nelíbivost, ale snaha o co největší realističnost, která se dle mého daří. Z filmu mi nebylo dobře po těle a udělal jsem si obrázek o tom, jak plíživě a zákeřně používali "estébáci" člověka k tomu, aby ho buď získali, nebo úplně zničili. Podařilo se i obsazení, které je tvořeno vesměs neokoukanými herci, kteří navíc odvádějí perfektní výkony - Bárdos v titulní roli je skvělá, stejně jako pro někoho překvapivě civilní Geislerová, případně úlisní Bareš s Malým. Jediné, co sráží mé hodnocení, jsou pomalý rozjezd a možná až příliš pohádková linie s STB, která by možná v reálu skončila bohužel úplně jinak. K vyznění filmu se to ale hodí, takže až takový problém to není. V neposlední řadě je dobře, že někdo otevřel tohle citlivé téma, se kterým se společnost dosud nedokázala vyrovnat a zaujmout k němu jakýkoli postoj. Po delší době český film, za který se nemusíme stydět. 80%

Víceméně totéž co původní 300. Murro opět servíruje vizuálně opulentní podívanou, která samozřejmě nedává moc smysl a jakmile dojde řada na dialogy, je zle, která hodně připomíná právě styl Zacka Snydera. Ve zpomalovačkách je navíc nadějný Izraelec možná "snyderovštější" než sám Snyder a používá je opravdu hodně často, naštěstí nikdy nenudí. Akce je potřebně adrenalinová, a i když je malinko rutinní, tak nějak ubíhá, má spád a švih a hlavně je zábavná a nadsazeně a záměrně nesmyslně brutální. Krev tu stříká na všechny strany, navíc je viditelně digitální, takže to snad nikdo nemůže brát vážně. Škoda obsazení, protože titulní Stapleton je strašlivě nevýrazný, necharismatický a stejně jako jeho spolubojovníci nezajímavý. Jedinou výjimkou je Eva Green, která si krade film pro sebe, je neskutečně sexy i šílená, odhalí své přednosti a opravdu si to celé užívá. Je zajímavější než celé řecké loďstvo dohromady, a ačkoli jde primárně o zápornou postavu, nelze jí trošku nefandit. 300: Rise of an Empire je poměrně solidní adrenalinová jízda, která mě osobně příjemně překvapila, protože jsem ji čekal mnohem horší a nudnější. 70%