salalala

Jeden z nejzajímavějších filmů poslední doby a Villeneuve u mě stoupá na žebříčku originálních a osobitých režisérů o dost výš a je opravdu nutné ho sledovat. Enemy oplývá temnou a depresivní atmosférou a hlavně už mnohokrát zmíněným dějem, který je odvyprávěn tak rafinovaně a vypadá dost složitě a nepochopitelně, ale rozhodně je pochopitelný (i když si člověk musí pomoci u některých kolegů na internetu). To ale není vůbec na škodu, protože Enemy je o atmosféře, výborné režii, která bravurně pracuje s náznaky, metaforami a symboly a celkovém prožitku, který je dost individuální. Jake Gyllenhaal je excelentní v obou polohách a i díky němu je výsledek, jaký je a je o něm možné dlouze diskutovat. Záměrně pomalé tempo je pravda někdy dost ubíjející, ale nedá se říci, že by se film nějak zásadně vlekl, ba naopak, ale je samozřejmě nutné, aby diváka zaujala ona tvůrčí hra. Všechno dokreslují minimalistická a trefná hudba, perfektní kamera a vůbec celková "zašlá" vizuální stránka. Překvapivý a šokující konec budiž třešínkou na dortu. Zbývající hvězdu si šetřím na opakované zhlédnutí, které pravděpodobně brzy přijde, protože napoprvé mě to úplně nedostalo a bohužel jsem nenašel jediný moment, kdy by mi běhal mráz po zádech, nebo kdy bych mohl emočně souznět s některou postavou. Jako taková variace na Dostojevského, Klub rváčů a částečně i Lynche v jeho zlaté éře ale Enemy funguje naprosto výborně, skoro až geniálně. 90%

Klasická ukázka toho, o čem jsou hrané disneyovky posledních let. Ať už je točí režiséři zkušení, nebo debutující, o nějaké osobitosti nemůže být ani řeč a hlavní je, aby to bylo pro celou rodinu, nebylo tam pořádné zlo, bylo tam hodně lásky a mělo to pokud možno drahou výpravu. Maleficent je přesně taková. Je znát, že debutující Stromberg je původní profesí trikař, protože jakmile se film stává přehlídkou efektů (a že je to až nepříjemně často), je alespoň na co se dívat, a ačkoli triky nejsou úplně dokonalé a jejich digitální původ je na některých hodně znát, pořád jde o jasný nadprůměr a oceňuji fantazii, s jakou si tvůrce vyhrál s různými příšerkami a celkovým prostředím tajemných Hvozdů. Problém nastává, když se má vyprávět příběh. Ten totiž nedává moc smysl, je v něm plno nesmyslů a nelogičností a mám velké obavy, že výsledná podoba je hodně sestříhaná, protože některé věci se dějí, aniž by měly nějaké racionální odůvodnění (král chce svou dceru ochránit tím, že ji na šestnáct let nechá odvést do lesa, kde se o ní mají starat víly, které absolutně netuší, jak se to dělá, a on je navíc nechodí navštěvovat) a všechno vypadá hodně zmateně. Angelina Jolie je velmi dobrá, ale nemá moc co hrát, ostatní už tu jsou do počtu (včetně unylého a snad poprvé nezajímavého Sharlta Copleyho), protože jejich postavy jsou vesměs zbytečné. I když je hlavní hrdinka avizována jako ryze záporná, realita je trochu jiná a pořádný záporák filmu citelně chybí. Začátek je sice nadějně rozehraný, ale s přibývajícím časem vše upadá do stereotypu, chaosu a občasné nudy. Na sotva průměrné hladině film drží snad jen slušná kamera, Angelina Jolie a působivá hudba Jamese Newtona Howarda. 50%

Velmi dobrý sci-fi blockbuster, který možná není nijak zvlášť chytrý, ale hlavně není hloupý a nehraje si s divákem nějaké laciné hry. Je možné, že kdyby někdo do detailu nad filmem přemýšlel, zřejmě by pár nelogičností našel, ale jako letní zábava funguje báječně. Liman naštěstí nevariuje jednu scénu pořád dokola a velmi brzy začne používat zkratky, protože sám ví, že jiný přístup by to celé pohřbil. Nastoluje svěží tempo, které moc nedrhne a minimálně v prvních třech čtvrtinách vše odsýpá a není důvod příliš přemýšlet a hledat zásadnější chybky. Trikově je samozřejmě vše na velmi vysoké úrovni a takřka dokonalé. Tom Cruise je velmi dobrý a jede svůj dlouholetý spolehlivý standard, Emily Blunt je výborná a neuvěřitelně sexy (několikrát opakovaný moment z jejího posilování si budu pamatovat ještě dlouho), stejně tak ostatní, kteří už mají menší role, nezklamou a spíše potěší (výteční Paxton s Gleesonem). I proto mě ke konci trošku mrzelo, že Liman upadá do monotónnosti a servíruje stále stejnou akci a nevyhýbá se některým klišé. Kdyby ale každý blockbuster vypadal podobně, tak bych se vůbec nezlobil, protože po zhlédnutí Edge of Tommorow si divák nemusí připadat jako hlupák, což pořád není samozřejmost. 70%

Jedno z nejpříjemnějších překvapení dosavadního průběhu roku. Očekával jsem lacinou a sladkobolnou romanci o umírajících lidech, což nemohlo být dále od pravdy. The Fault in Our Stars je nakonec velmi citlivé a lidské drama o tom, že život není fér, rakovina je svinstvo, a ačkoli je to většinou předem prohraný boj, je nutné se do něj pustit. Boone od začátku dobře, rozumně a s citem kombinuje vážnější momenty s těmi černohumornými, ale nikdy nesklouzne k úplné legraci a je stále v pozadí cítit těžkost celé situace. Atmosféra je překvapivě a paradoxně velmi pohodová a výsledek pak má hodně blízko k tzv. feel-good filmu, nicméně s přibývajícím časem se od toho logicky ustupuje. Woodley s Elgortem jsou výborní, funguje mezi nimi chemie a během pár chvil si získají divácké sympatie. I proto pak divákovi není jedno, jak to s nimi dopadne a strašně moc jim drží palce. Příběh je silný a nenechá nikoho chladným a v několika momentech i dojme. Drobnými výtkami budiž to, že na emoce se tu někdy tlačí až moc, je to příliš dlouhé a postava tradičně výborného Willema Dafoea (který si do filmografie připisuje dalšího podivína) je tu možná jaksi navíc a vlastně úplně zbytečná. To ale nic nemění na tom, že The Fault in Our Stars je hodně intenzivní snímek, který v každém něco zanechá a hlavně donutí k zamyšlení nad životními hodnotami. 80%

Příjemně nekorektní komedie, která si na nic nehraje a chce jen bavit, což se jí víceméně daří. Stoller se překvapivě odvázal a minimálně v první polovině si dovolí několik odvážných (v rámci režijním) záběrů a střihů, které nečekaně a o to příjemněji oživí celý děj a evokují jakousi atmosféru velké "pařby". I tempo je relativně svěží a kadence vtipných momentů je poměrně velká, takže ty nepovedené vesměs zaniknou, což je jen dobře. Komická dvojka Efron - Rogen (které zdatně sekunduje sexy Byrne) funguje výborně a zejména první jmenovaný si mnohdy dělá legraci sám ze sebe a dokazuje, že v rámci možností dovede podat obstojný výkon. Ačkoli o výkonech není úplně přesné mluvit, protože všichni si film užívají, což je možná v tomhle případě ještě lepší. Je škoda, že druhá polovina lehce zvolní a sem tam už se snaží o nějaké vážnější momenty a jakýsi přesah, protože se to sem moc nehodí a hlavně to tak úplně nevychází. Být to o takovou čtvrthodinu kratší, taky bych se vůbec nezlobil. Neighbours sice nebudou úplnou žánrovou trvalkou a k opakovanému zhlédnutí v podstatě není důvod, jako jednohubka a oddechovka ale fungují báječně. 70%

Předně oceňuji fakt, že Singer natočil perfektní podívanou, kterou si užijí i ti, kteří neviděli všechny X-Meny a úplně se v nich nevyznají. Od začátku se tu efektně vše vysvětlí a je moc vidět, jak si Singer návrat k tomu, co kdysi rozjel, užívá. Tempo je svižné a ničím se zbytečně nezdržuje, nechybí tu humor, hlášky, perfektní akce, propracované vztahy mezi postavami a dialogy, které nejsou pouhou vatou. Je vidět, že když se najde talentovaný režisér, lze natočit v rámci možností inteligentní a zároveň drahý film tak, aby uspokojil snad každého. V Days of Future Past hrají prim hlavně famózní McAvoy s Fassbenderem, k nimž se přidává typicky drsný Jackman a pozadu nezůstane ani Lawrence. Ostatní už tu jsou sice málo, ale svého prostoru využívají na maximum. Je tu také dost ikonických a velkolepých scén, z nichž jednoznačně vyniká fantastická koláž s Quicksilverem v kuchyni, která se jen tak neohraje. Je pravda, že konec není tak epický, jak by asi bylo záhodno a všechno je místy epizodické a zbytečně zkratkovité, to ale nic nemění na tom, že jde o jeden z dosud nejlepších filmů roku. 80%

Další důkaz toho, že některá témata prostě Hollywood nedovede zpracovat adekvátně a měl by je nechat spát. Edwards stvořil jednu velkou nudu, která ubíjí svou hloupostí, ambicemi a absencí vtipu a hlášek, o něž si film mnohdy přímo říká. Většina akce se děje mimo záběr, případně je ve tmě, takže z ní stejně není nic vidět. Titulní Godzilla se tu objeví dost pozdě a je tu hodně málo, takže o její hlavní úloze bych nebýt názvu filmu dost pochyboval, navíc tu není vysvětleno, proč se vlastně lidem cíleně vyhýbá a pomáhá jim. O lidských hrdinech nemá smysl se příliš bavit, protože ti tu jsou totálně zbyteční - postrádají jakoukoli motivaci a nemají tu prostor v podstatě na nic a divák si tak nejspíš nejvíc zapamatuje Kena Watanabeho, který stále vyvaluje oči a pronáší rádoby hrůzná sdělení, a Bryana Carstona, jenž zase jako jediný podává nějaký herecký výkon. Jinak tu opravdu není skoro nic, co by stálo za výraznější zmínku. O nějakém napětí nemůže být ani řeč, triky bych možná čekal propracovanější, monstra děsivější a celkově by to mělo mít asi větší grády a náboj. Oceňuji ale pár originálních kamerových záběrů a snahu o jakousi oldschoolovost, která ale tak úplně nevyšla. 50%

Vydařená dobovka, která je de facto doslovnou adaptací podobně vyvedeného románu. Minisérie disponuje perfektní výpravou, která diváka opravdu přenese do třicátých let, skvělou a chytlavou hudbou a hlavně úchvatnými hereckými výkony. Winslet je dokonalá a Mildred patří k jejím nejlepším rolím, Evan Rachel Wood i Morgan Turner jsou jako odpudivá Veda taktéž skvělé a přesně vystihují její charakter. Taktéž Guy Pearce si roli líného a namyšleného playboye užívá a na Mildred Pierce je radost se dívat. Jediné, co mi vadilo, je hodně pomalé tempo a poměrně dost "vaty", která byla úplně zbytečná a celé to natahovala. Jelikož předloha není rozsáhlá a ani dějově nijak zvlášť bohatá, zasloužila by tahle látka maximálně čtyři díly, protože v mnoha momentech jde vskutku jen o pocity a výpravu. Nebýt toho, možná bych hodnotil i výš, protože emoční dopad destruktivního vztahu dcery a matky je dost velký a závěrečný díl patří v tomto směru k absolutnímu vrcholu. Právě přetažená délka je prakticky jediným závažnějším důvodem toho, proč nehodnotím plným počtem a proč mě to vlastně nikdy úplně nevtáhlo. Herecky ale naprostá extratřída. 70%

Je dobře, že podobná látka vznikla v Evropě, protože tvůrci se mohli vykašlat na atraktivní bitvy, ale mohli vykreslit spíše vztahy mezi postavami a nějak pojmout náboženské rozpory středověké Evropy. A to se jim poměrně daří. Stölzl dokázal vytvořit odpovídající neveselou atmosféru středověku, všechno nádherně nasnímal, a ačkoli se nevyhnul laciným kýčovitým záběrům v poušti, vizuálně jde opravdu o parádní podívanou. Ústřední příběh je natolik silný, že zkrátka stačilo jen ho šikovně rozehrát a nechat působit na diváka, což se víceméně zdařilo. Nechybí tu ani potřebné působivé a silné scény, kterých tu je hned několik, takže není nač si stěžovat. Horší je to s postavami, kterých je tu zbytečně moc a některé měly zůstat ve střižně, protože jejich osudy logicky nezarezonují tak, jak by měly. Obsazení je ale perfektní a zejména mladý Tom Payne je výborný a společně se Skarsgardem a později Kingsleym film táhne a jeho charakter je i díky jeho výkonu nesmírně zajímavý. Totéž vlastně platí i o Avicenovi. Škoda, že to tvůrci přehnali se stopáží, protože dvě a půl hodiny jsou moc a snímek, jenž je natočen už tak pozvolným tempem, se chvílemi zbytečně vleče a je v něm dost "vaty". The Physician ale za vidění určitě stojí, protože v záplavě mnohdy povrchních hollywoodských spektáklů dává divákovi možnost přemýšlet a sledovat zajímavé postavy a dialogy "o něčem". 70%

I po dvanácti letech od premiéry je Spider-Man stále velmi slušná zábava, která má spád, švih a nechybí jí určitý nadhled. Nebýt opravdu zastaralých efektů, které nebyly dokonalé už v době vzniku, nebylo by prakticky co zásadního vytýkat. Raimi vše zvládl s přehledem a v určitých momentech si neodpustil ani své oblíbené hororové prvky (zejména přeměna Osbornea na Green Goblina a jeho dialogy sama se sebou jsou perfektní). Akční scény jsou moc fajn, přehledné a pořád baví, i když jsou samozřejmě předvídatelné. Maguire hraje velmi dobře a proměnu z ušlápnutého teenagera v superhrdinu zvládl bravurně, Kirsten Dunst je sexy, navíc obstojně hraje a Dafoe je parádní záporák, jehož projev snad shazuje jen nechtěně směšný kostým. Potěší i podařená hudba Dannyho Elfmana, cameo Bruce Campbella a minirolička Simmonse. Moc mě těší, že první Spider-Man pořád funguje a dokáže pobavit a nabízí solidní origin, na který se dá čas od času bez problémů podívat. Parádní a naprosto pohodový kousek a typická ukázka hollywoodské oddechovky a počátků moderních komiksovek. 80%