salalala

Pomineme-li záměrně a logicky komiksově přepálenou a nereálnou akci, je Winter Soldier zřejmě nejcivilnějším a nejrealističtějším marvelovským filmem. Russoovi potvrzují, že sedmdesátkové politické thrillery mají nakoukané více než dobře a dovedou s jejich konceptem pracovat. Je moc fajn, že druhý Captain America není jen přehlídkou akce, která je mimochodem někdy chaotická a zbytečně zběsile sestříhaná, ale dává si záležet i na příběhu, který je zajímavý, jen místy překombinovaný. Oceňuji také syrové bitky, které měly náboj a švih a vskutku baví se na ně dívat. Chris Evans už se v titulní roli našel, Scarlett Johansson mu skvěle přihrává, Samuel L. Jackson jede pořád to svoje, což bohatě stačí, no a třešínkou na dortu budiž výborný Robert Redford, který si pro sebe netradiční roli ve svém prvním blockbusteru viditelně užívá. Měl-li bych filmu něco vytknout, byly by to absence hlubších emocí (o jakoukoli postavu jsem se zkrátka nebál, takže mě klíčové chvilky nechávaly chladným), pár hluchých míst, již zmiňovaná překombinovanost a chvílemi křečovitá snaha o humor a hlášky, což ale může být jen a pouze vinou ryze průměrného a nezajímavého dabingu. 3D efekt jsem moc nevnímal, takže bych volil spíš klasické 2D. Ve výsledku tak je Winter Soldier opravdu jednou z nejlepších marvelovek, která se sice pořád drží svého komiksového univerza, zároveň se ale snaží trošičku přiblížit "běžnému" životu. 80%

Aronofsky svůj první blockbuster ustál, i když jen na jedné noze. Po jeho skončení zůstává rozpačitost z celkového pojetí a očekávání. Je moc fajn, že Aronofsky nepodlehl klasickému diktátu epického velkofilmu a opatřil titulního hrdinu hlubokou psychologií, jenže to asi malinko přehnal. V celém filmu se v podstatě nic moc neděje a jenom se hodně povídá a filozofuje. Primárně proti tomu nic nemám, jenže Aronofskému v tom nějak chybí náboj. První půlhodinka hraničí s velkou nudou a dost se vleče, aby se pak naštěstí všechno tak nějak rozjelo a začaly přípravy na potopu. Vizuálně se tvůrce nemá zač stydět a některé záběry, ačkoli hraničí s kýčem, jsou nádherné, stejně jako celá zrychlená koláž stavby archy a proměňujícího se světa. Potřebně epický je i hudební doprovod. Nepříjemně naopak překvapí nedotažené triky, které bych přece jen v podobném snímku čekal dokonalejší. Russel Crowe je vynikající a některé nechtěně směšné promluvy zvládá se ctí a vnitřní boj jeho postavy je díky jeho podání uvěřitelný. I ostatní jsou velmi dobří, ačkoli se nemohu ubránit dojmu, že Emma Watson na podobné role ještě úplně nemá a Connelly se nezbavila svého tradičního přehrávání. Škoda, že postava Raye Winstonea je tu zhola zbytečná a on pak má minimum možností, jak s ní něco udělat. Ve výsledku tak Noe nedopadl zas tak špatně a má hlavně vizuálně co nabídnout, pro mě osobně však jde o nejhorší Aronofského film. 60%

Velmi příjemná a hlavně netradiční komedie, která si rozhodně nedělá legraci z postižených lidí, ba naopak. Breien v ní velmi citlivě a zároveň stylově skládá trošku "jiným" lidem hold a dělá to zábavně, mile a hlavně vtipně. Humor je jemný, inteligentní a neprvoplánový, což dost potěší. Detektiv Down se dá chápat i jako pocta noirovému žánru s tak trochu netradičním hrdinou i netradiční osudovou ženou. Celé to má hodně zajímavou a takřka kouzelnou atmosféru, která se na diváka přenáší spolehlivě a bez problémů. Ocenit se ale musí prvotřídní herecké výkony, kterým kraluje Svein André Hofso, jenž je suverénní a takřka dokonalý. Ostatní jsou také výborní, ale v hlavě utkví právě tenhleten sympatický pán. Měl-li bych něco vytknout, byla by to možná přílišná utahanost a pomalejší tempo a fakt, že tvůrce diváka nikdy úplně nestrhne a udržuje jakýsi odstup od všech postav. To ale ve výsledku až tak nevadí, protože Detektiv Down je netradiční a hodně zajímavý snímek plný laskavého humoru a hlavně nadsázky. 70%

Velmi zvláštní životopis, po jehož skončení budete o YSL vědět to, co jste věděli před jeho začátkem. Lespert všechno podává dost chaoticky, takže není moc jasné, proč se co děje a jak se vše seběhlo. Za kardinální nedostatek ale považuji fakt, že nikdy nikdo nevysvětlil, v čem byl YSL tak výjimečný, že po něm šílel celý módní svět. A je to škoda, protože Lespert točit umí a většina scén má švih, spád a taky slušnou výpravu (ačkoli na film o módním návrháři tu bylo málo různých modelů a kostýmů), tím pádem se naštěstí nedostaví nuda. Také výkony obou titulních představitelů jsou velmi dobré, zejména Niney se v rámci scénářem omezených možností snaží YSL vykreslit jako komplikovaný charakter, který neví co se sebou. Je pravda, že občas se uchýlí k přehrávání a film se místy mění ve zbytečnou sérii hysterických výlevů, ale není to nic hrozného. YSL je zkrátka rutinní životopis, který asi vyloženě potěší málokoho, protože ti, co o něm něco vědí, si budou muset domýšlet a ti, kteří nevědí nic moc, se nic moc nedozví. Škoda. 60%

Takřka dokonalá minisérie, která oplývá opravdu fantasticky hutnou atmosférou, která by utáhla pořádný horor. Louisiana je tu zobrazena jako hodně tajemné a odlehlé místo, které je fascinující a děsivé zároveň. Je moc dobře, že Fukunaga natočil všech osm dílů, protože celá série má stejnou úroveň a řemeslně bych řekl, že stoupá s každým dalším dílem. Unikátní je také skoro filmový look, který vyniká i na velkém plátně (díky Oscarové noci mohu potvrdit) a opravdu výborný vizuál, který nemá prakticky žádnou chybu. V hlavních rolích excelují ze všech stran chválení Woody Harrelson, jehož charakter není tak vděčný, nicméně i on si ho užívá a předvádí tu několik skvělých momentů, a hlavně Matthew McConaughey, jenž je momentálně v životní formě a dostal k dispozici famózně napsanou postavu, jejíž monology by se mnohdy měly tesat do kamene. Oba mají své momenty (i když McConaughey jich má logicky víc) a je radost se na jejich kooperaci dívat. Zapomínat se nesmí ani na skvělou Michelle Monaghan, která je tu sice výrazně méně času, ale i ona bravurně vystihla ženu velmi silně bojující s fascinací kolegou svého manžela. K plnému počtu chybí velmi malý kousek spočívající v možná lepším rozuzlení a vysvětlení některých motivů. Ačkoli je jediná velká akční scéna natočena výborně a bezchybně, přiznám se, že mě trošku vyrušila z celkového pomalého tempa a přišla mi lehce zbytečná. True Detective ale mohu vřele doporučit i těm, kteří jinak seriály "nedávají", protože je strhující a hlavně nemá moc dílů. 95%

Vlastně docela dobrý filmový portrét jedné z nejzásadnějších osobností polských moderních dějin. Andrzej Wajda je ohromně zkušený, což potvrzuje na každém políčku. Je sympatické, že nevolí režijní "oldschool", ale poměrně umně zapojuje i moderní prvky typu ruční kamery, která je sice někdy použita malinko nevhodně, ale po většinu času nevadí a příjemně oživí děj. Výrazně potěší i využití zajímavé (asi soudobé undergroundové) hudby. Prostříhávání archivních a hraných záběrů je taky moc fajn a potěší, ačkoli je někdy trošku zmatené, na druhou stranu dodává potřebný pocit autenticity. Wieckiewicz v titulní roli naprosto vládne a jeho výkon je strhující. Opravdu se stal Walesou, a i když mu není úplně podobný, strhává na sebe veškerou pozornost a zřejmě ho opravdu detailně prostudoval. Pozadu ale nezůstává ani Grochowska, která má logicky méně prostoru, ale v pohodě ho využije a se svým partnerem drží krok. Škoda jen, že děj působí někdy moc zmateně a je malinko těžké se v něm orientovat a všechno se děje překotně, což je ale dáno tím, že se tu sleduje opravdu dlouhé časové údobí. Někdy je to také přece jen příliš dlouhé, ale to už je drobný detail. Wajda natočil zajímavý film, který není čistou adorací polského hrdiny, ale lehce se dotýká i jeho špatných stránek a poměrně dobře zachycuje náladu ve společnosti a bezmoc komunistů, kteří s podobnými typy museli zacházet trošku jinak a nevěděli jak na to. Myslím, že Wajda to až na drobnosti udělal nejlépe, jak mohl. 80%

Naprosto neškodná a nezajímavá komedie, která nepřináší nic nového a jen recykluje už několikrát viděné. Janák vlastně ani nemá snahu jakkoli film ozvláštnit a jede pořád ve stejných kolejích. Načasování vtipů tedy zvládá, ale bohužel jejich pointa je jasná, než se vlastně pořádně rozjedou a to není dobře. Pár tradičně "zhuleneckých" hlášek toho moc nezachrání a občas pěkná kamera z celkové nudy taky moc nevytrhne. Děj je navíc silně nedůvěryhodný a nepravděpodobný, což je taky problém. Na druhou stranu obsazení je celkem fajn, Ruml je správný ťulpas, Prachař potřebně arogantní a Donutil zase hraje Donutila. Celkově vzato to příliš zábavné není a spíše to spoléhá na jména tvůrců, obsazení a pořád atraktivní téma. O tom, že to tu není úplně využito, se nemá cenu zmiňovat, protože to asi ani nebyl záměr. 10 pravidel jak sbalit holku je zkrátka komedie, která nijak zvlášť neurazí, na druhou stranu ale nijak výrazně nepotěší a z paměti rychle vyšumí. 50%

Nádherná, ale ukrutně depresivní romance, která rezonuje několik dní. Jonze uchvátí jednak nenápadnou a na první pohled neviditelnou futuristickou výpravou, která ale má svůj význam a je velmi realistická, takže by to takhle mohlo klidně za pár let vypadat. Každičký prvek tu má svůj význam, zároveň však výprava rozhodně není dominantní, spíše jen utváří celkovou atmosféru. Hlavní je tu ústřední příběh, který má obrovskou emocionální sílu a Jonze si prakticky vede diváka tam, kde ho chce mít, aby ho s blížícím se koncem mohl emocionálně úplně vyždímat. Přiznávám, že Her na mě zapůsobilo tak, že jsem po doběhnutí titulků cítil jen smutek a obrovskou prázdnotu. Phoenix tu podává naprosto excelentní výkon, který ale opět není dominantní a je jen ku prospěchu celku. Je vskutku dost civilní a vzhledem k tomu, jak výborně a lidsky je jeho postava napsaná, se s ním může hodně lidí ztotožnit. Neméně výtečná je i Scarlett Johansson, která tu sice není vidět, ale její chraplavý hlas je natolik sexy, že se stává samostatnou postavou. Podobně i Amy Adams, jež tu není tolik času, přesně zapadá do schématu filmu a je taktéž naprosto výborná, stejně jako Rooney Mara. K tomu připočítám nádhernou hudbu, precizní atmosféru a plno emocí a dostanu zážitek, který je opravdu jedinečný. Po delší době sahám u nového filmu k plnému počtu, protože Jonze si to (stejně jako toho Oscara) naprosto zaslouží. 100%

Je fajn, že Gans se vydal cestou potemnělého příběhu s tajemnou atmosférou. Vizuálně tu opravdu kouzlí a jeho až komiksová a surreálná stylizace patří k tomu nejlepšímu, co ve filmu je. Zámek Zvířete navíc snímá jako takový samostatný "organismus" fungující dle vlastních pravidel, kam se dostane jen málokdo. I celkové ladění vysloveně potěší a má to takový nádech záhady a neskutečna, který se chvílemi blíží fantasy, což asi moderní divák ocení. A je to dobře, protože na předvídatelném příběhu nic nepřekvapí, ačkoli vyprávění osudů zakletého prince pomocí flashbacků je příjemné oživení. Léa Seydoux je opravdu panensky půvabná, jenže její postavě chybí větší motivace, neboť její vzplanutí ke Zvířeti prostě nepůsobí moc uvěřitelně. Cassel nezklame, ale nemá moc co hrát, protože většinu času je pod maskou, která se stejně jako kompletní efektová stránka moc nepovedla. Viditelně digitální triky dost sráží dojem ze závěrečné třetiny, která je prakticky jen jejich přehlídkou bez jakékoli zajímavosti. Je škoda, že Gans to celé nedokončil tak, jak začal, protože konec je spíš úlitbou teenagerům, kteří přece jen čekají nějakou tu akci. Možná kdyby měl k dispozici větší rozpočet, dopadlo by to lépe. 60%

V rámci toho, z čeho vlastně film vychází, to zas tak špatné není. Nepatřím mezi tzv. pařany a videohry mi nic moc neříkají, z Need for Speed je ale od úvodních minut poznat, že jde o adaptaci jedné z nich. Waugh se možná někdy až moc otrocky pokouší zachovat věrnost právě hře a používá tradiční trademarky typu zpomalovaček, záběrů na pedály, zobrazení rychlosti na předním skle (což na druhou stranu někdy příjemně oživuje) a tak nějak to skládá za sebe do jednoho celku, který nijak neurazí, ale ani nenadchne. Příběh je samozřejmě strašlivě "debilní" a nefunguje v něm vůbec nic od trapných hlášek, zoufalých snah o vtip až po jednání postav, které prostě nedává smysl. Obsazení se taky nevydařilo, protože zpočátku lehce prkenný a posléze už snesitelný Aaron Paul se sem nehodí, Imogen Poots je spíše otravná a Dominic Cooper je bohužel typický záporák na první pohled. Michael Keaton si tu odškrtne asi nejbizarnější roli kariéry, přesto je svým způsobem zábavný a v každém momentu, v němž se vyskytne, si krade film pro sebe. Dost toho zachraňuje akce, která tedy není bůhvíjak originální a nápaditá a většinou jí chybí potřebný adrenalin, ale zvládnutá je velmi slušně. Potěší také pár "firstperson" záběrů, nepotěší naopak nesmyslné používání ruční kamery. Problémem může být i fakt, že někomu při sledování stále může tanout na mysli, že to, co se tu děje, je vlastně strašně špatné a tvůrce se bohužel ani nepokouší to nějak zakrýt. Tuneři a hráči to asi ocení víc, já z pohledu nehráče a netunera dávám poctivé tři hvězdy a 60%.