Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Komedie
  • Krimi
  • Horor

Recenze (1 344)

plakát

Machři 2 (2013) 

Ryzí zlo a pro mě případ té nejhorší americké komedie vůbec. Pořád se tu krká, prdí, škytá, někdo někam padá, do něčeho vráží a tak dále. Humor je laciný a prvoplánový a vskutku by ho vymyslelo i malé dítě. O ději nemá smysl dlouze mluvit, protože tu žádný není. Jde spíše o sled epizodek, které jsou víceméně trapné a pro mě zoufale nevtipné. Nic tu nedává smysl a jen se divíte, proč v tomhle musí hrát Hayek, Bello nebo Buscemi, kteří tu jsou jen do počtu a musí se pitvořit nebo přehrávat. Sandler, James, Rock a Spade mi prostě nesedí a tak už to asi zůstane. Všichni jsou křupani a jejich humor je opravdu dost oplzlý a trapný. Dugan sice občas kouzlí kamerou, to ale nikoho nevytrhne. Jedinou hvězdičku dávám za konec, v němž jelen sežere varlata Taylora Lautnera, který je příšerný jako celý film. Očistec a dost možná trestný čin ublížení na zdraví. 10%

plakát

Líbánky (2013) 

Do zhruba poloviny relativně napínavý film s výtečnou a na naše poměry hodně hutnou atmosférou, který přímo vybízí domýšlet, co bude dál. Když se ono tajemství a zvrat odhalí, celé to tak nějak malinko upadne a ani tempo už není tak strhující. Hřebejk ale už poněkolikáté ukazuje, že režisér je excelentní a dovolí si vytvářet vskutku výtečné a nádherné kompozice, které i díky famózní kameře fungují dokonale. Technicky je film takřka bezchybný a není mu de facto moc co vytýkat. Jak už je u Hřebejka zvykem, obsazení je taky perfektní a opět přichází s neokoukanými tvářemi, které bez výjimky hrají precizně. Geislerová jede na jistotu, což bohatě stačí, to její charisma je vskutku až nadpozemské. Problém je právě ve scénáři, který je ke konci na můj vkus příliš doslovný a možná z diváka tahá zbytečné emoce. Škoda samoúčelné erotické scény, která je tu opravdu navíc a zbytečně ruší. Ve výsledku ale musím říci, že se mi to z poslední doby od Hřebejka líbilo asi nejvíc a dovedu si představit, že bych si to zopakoval. Ne úplně čisté čtyři, ale tenhle film si je zaslouží. 70%

plakát

Percy Jackson: Moře nestvůr (2013) 

Nemůžu jinak, protože Moře nestvůr je nudný film, kde je divákovi absolutně jedno, co se bude s kým dít a co bude vůbec následovat dál. Mytologie tu nefunguje, kdyby se nemluvilo o nějakých bozích, ani bych nevěděl, že tu mají být. Všechno je navíc tak strašně sterilní, až je to směšné. Postavy, které se milují, si to kvůli korektnosti nemůžou říci, natož se políbit. Herci jsou všichni nevýrazní, zaměnitelní a v podstatě nezajímaví. Stanley Tucci tu je bohužel jen chvilku, takže toho moc nezachrání. Freudenthalova režie toho zas moc nemůže dělat, i když se sympaticky snaží o sem tam zajímavý kamerový úhel nebo alespoň jakž takž zvládnutou akci. Jinak tu ale není vůbec nic - monstra vypadají dost digitálně a vlastně všechno působí dojmem lepší televizní záležitosti, která by se vyjímala o víkendu dopoledne na komerčních programech. Bavit se o 3D nemá smysl, protože to tu prakticky není a navíc je samozřejmě zkonvertované, takže některé scény opravdu dobře nevypadají. Celkem zbytečná záležitost, na které toho není moc k chválení. 30%

plakát

Pozice dítěte (2013) 

Hodně zvláštní drama, které je formálně zvládnuté výborně a zaujme velkým množstvím scén, kde není v podstatě žádný střih. Netzer vypráví příběh o současné době, vyšší společnosti, která nemá morální zábrany a věří tomu, že peníze všechno vyřeší. Je škoda, že film je nevyrovnaný. První polovina se rozjíždí velmi pomalu a nechybí v ní takový ten jemný a přitom cynický humor, druhá půka je poté jednou velkou emocionální smrští, která strhne a nenechá diváka chladným. Otázka je, jestli se diváci budou chtít prokousávat onou první polovinou, která je někdy úmorně dlouhá. Malinko mi ovšem vadilo to, že tu není naznačeno rozřešení a film prostě skončí, aniž by jakkoliv naznačil, co se dělo dál. Zrovna v tomto případě mi to přišlo dost škoda. Film každopádně táhne Luminita Gheorghiu, která nesnesitelnou a extrémně sobeckou matku zahrála famózně a na to, že nesleze z plátna, je její výkon ještě obdivuhodnější. Ostatní už jsou hodně upozadění a nepříliš výrazní, což byl ale asi záměr. Měl-li bych to shrnout, tak k plnému hodnocení mi chybí lepší tempo, menší stopáž a alespoň nějaký konec. Takhle je to za čtyři hvězdy a 70%.

plakát

Šmoulové 2 (2013) 

V podstatě stejná úroveň jako jednička. Gosnell to natočil skoro jako přes kopírák, takže tu jsou vlastně stejné chyby a zápory. Opět je to cílené hlavně na děti, takže humor je primárně infantilní, pořád se vyluzují různé zvuky, někdo někam padá, zpívají se jednoduché a otravné písně atd. Také je tu unylý a stále nevýrazný Harris, který podle mě neumí prodat jediný vtip, protože se tváří pořád stejně. Naštěstí nechybí Hank Azaria jako Gargamel, který si roli užívá pořád stejně a je charismatický a alespoň u něj se dospělý dobře pobaví. Tvůrci tentokrát přidali Brendana Gleesona, který je velmi dobrý, ale je svým způsobem smutné, že se musí objevovat ve filmech podobného typu. Dost otravné je poselství filmu, které je triviální a tak zdůrazňované z několika stran, že to prostě nudí. Oproti předchůdci se výrazně vylepšila snad jen kooperace živých a digitálních herců, na druhou stranu 3D nebylo vůbec výrazné a vlastně zbytečné. Hodnocení tak zůstává na dvou hvězdách a doufám, že trojky už se nedočkáme. 40% PS: Ocenit musím vydařený český dabing, který je více než snesitelný a netahá za uši.

plakát

Wolverine (2013) 

Bohapustá režijní rutina, která jede po dvě hodiny v jediném tempu. Mangold není špatný režisér, jen tomu všemu nedodal nějakou osobitost, ale spíš se snažil naplnit žánrovou šablonu. Jackmanovo charisma toho utáhne hodně, i když mu scénář předepisuje jen dvě polohy, přesto všechno nezachrání. Filmu chybí výraznější záporák (Viper v podání Chodčenkové je vynikající, jenže má málo prostoru) a taky nějaká zapamatovatelnější scéna a pořádný finální střet. Scénář moc nefunguje a kromě Wolverina nabízí samé ploché postavy bez hlubší motivace, to je pak těžké pořízení. Na druhou stranu tu jsou solidní atmosféra Japonska, přehledná akce se slušnou choreografií a několik vtipných momentů vycházejících ze střetu kultur. Nepříjemně mě překvapilo, jak viditelně digitální jsou všechny bitky. Wolverine není úplně špatný film, jen prostě nemá moc co nabídnout a doplácí na rutinní a možná trošku bojácnou režii. 60%

plakát

Drsňačky (2013) 

Neškodná akční komedie, která doplácí hlavně na obsazení. Ono totiž mít vedle sebe Sandru Bullock a Mellisu McCarthy není žádná výhra, protože obě patří v současnosti k těm nejotravnějším herečkám vůbec. Chemie mezi nimi sice jakás takás je, jenže obě hrají pořád to samé a za chvíli to začne úděsně nudit. Nešťastné je i ono policejní prostředí, protože všichni strážci zákona jsou extrémně hloupí a mnohdy jsem si říkal, jak vůbec mohli projít testy. Ano, je tu pár vtipných momentů a nápadů a Feig se sympaticky snaží, jenže je to k ničemu, když zápletka je chatrná, předvídatelná a ústřední duo otravné. Opět se nepovedlo pohlídat délku a dvě hodiny jsou zkrátka moc, proto tu je několik zbytečných a samoúčelných momentů. Rutina po všech stránkách a nic z ní nevytrhne. Rozhodně to není takové utrpení, jaké jsem při pohledu na synopsi a casting čekal, ale výhra taktéž ne. Drsňačky (český distributor měl naštěstí soudnost a na původní název evokující geniální dílo Michaela Manna se vykašlal) jsou nezajímavou komedií, která občas pobaví, ale po většinu času uvede do letargie. Horko těžko průměr. 50%

plakát

V zajetí démonů (2013) 

Perfektní žánrovka, která je přiznanou poctou starým hororům (Vymítač ďábla jednoznačně vede) a naprosto dokonale funguje. Wan je hororový polobůh a přesně ví co a jak divákovi naservírovat, aby ho parádně vyděsil. Lekačky jsou učebnicově zvládnuté a napětí natahované až k prasknutí. Od prvních momentů zkrátka víme, že tady se budou dít nepříjemné věci, ale nejsme schopni se odtrhnout. Práce s kamerou je v rámci žánru až geniální a kooperace s hudbou to všechno jen dokresluje. Povedlo se i obsazení, z něhož mě nikdo neiritoval (což se u současných hororů prakticky nestává), ba naopak bylo všechno skvěle vyvážené a ne tak známé tváře jen dovršily pocit autenticity (který nastoluje výtečná ruční kamera). Škoda, že poslední třetina se mění na přehlídku efektů a už se malinko zvrhne, ale je fakt, že už několik let jsem po dokoukání hororu neměl takhle intenzivní pocit fyzického zážitku. Plusové body platí také za perfektní retro stylizaci a kostýmy. Velice sympatický počin, z kterého mám jako hororový fanda velkou radost a proto dávám silné čtyři hvězdy a 80%.

plakát

Útok na Bílý dům (2013) 

Strašlivě hloupý film, který sice je chvilku zábavný (zejména začátek je v rámci možností velmi dobrý), jenže chvílemi se bere strašně vážně a to ho zabíjí. Kdyby se Emmerich vykašlal na patetické záběry a momenty a soustředil se na hlášky, mohlo to alespoň v mých očích dopadnout lépe. Takhle je to ale zbytečně dlouhé (tři konce filmu hodně ubližují) a jelikož to striktně drží žánrovou šablonu a je to hloupé i v rámci letního blockbusteru, absolutně tu chybí napětí, protože tak nějak víte, kdo může umřít a kdo ne. Akce je sice slušná, ale dost rutinní, takže nenabízí nic moc originálního a brzy omrzí. Lehký problém je i v obsazení, neboť Foxxovi jsem bezbranného prezidenta moc nevěřil (i když hraje dobře a je cool) a Tatum ač je sympatický, tak tenhle film ještě sám neutáhne a pokusy o hlášky a variaci na Die Hard jsou vysloveně trapné. Dál už asi není moc o čem mluvit. Záporáci jsou poměrně zábavní (a taky od první chvíle je jasné, kdo je řídí), ale to je tak všechno. Pro mě lehký podprůměr a snadno zapomentuelná záležitost. Olympus Has Fallen poráží Emmericha o třídu. 40%

plakát

Černá vdova (2012) 

Hodně silné drama, které by se mělo dostat k co nejvíce divákům, protože odkrývá, jak propastný rozdíl je mezi východní a a západní kulturou. Doueiri velmi citlivě znázorňuje, jak to chodí v arabském světě, kde je nepřátelství mezi kulturami vskutku velmi silné a brutální. Navíc nabízí i zajímavý přesah o tom, že nikdy nevíme, kdo žije vedle nás a že se jen těžko vysvětluje ostatním, že o určitých věcech nemáme tušení. Režisér volí ruční kameru, která perfektně funguje a dostává se tak hlavnímu hrdinovi pod kůži a zachycuje všechny jeho emoce. Emocionálních momentů je tu nepočítaně a všechny jsou dost působivé a někdy až "nepříjemné". Výkony u nás neznámých herců naprosto perfektní a jen dokreslují pocit autentičnosti. Jen škoda, že někdy není jasné, co je flashback a co představy, protože hranice tady není úplně daná. Jinak ale jde o výtečný kousek, který má co nabídnout a mnohým možná osvětlí, proč nikdy nelze porazit islám a jakkoli se s jeho přívrženci domluvit. 85%

Časové pásmo bylo změněno