salalala

Nejvyspělejší počin mladého Reitmana a v nejlepším slova smyslu nádherné a hluboce lidské drama, které z diváka jen lacině netahá emoce. Reitman tu v podstatě absolutně nezaváhá a jeho typická satira a laskavý humor, které známe z předchozích filmů, tu jen tak probleskují a sem tam odlehčí situaci, rozhodně ale nehrají prim a není to o nich. Labor Day je o budování velmi křehkého vztahu dvou osamělých a životem těžce zkoušených osob, které Reitman zachycuje velmi citlivě a uvěřitelně. Nemá problémy s potřebnou atmosférou a nikdy se nepřiblíží nějakému kýči nebo podobným momentům. Vyhýbá se i banálním dialogům, což je jedině dobře. Zaujme také minimum hudby a dost scén, kde je úplné ticho a na diváka působí jen obraz. Naprosto bravurní je ale obsazení ústřední trojice, která film povyšuje na vynikající zážitek. Kate Winslet hraje naprosto geniálně a minimalisticky, Brolin s ní drží krok a je charismatický až na půdu a ani Gattlin Griffith vůbec nezaostává. Možná, že je ten film chvílemi moc dlouhý a tempo mohlo být rychlejší, ale to jsou jen zbytečné výtky. Labor Day je prostě překrásný snímek, který není kýčovitý a prvoplánový a donutí člověka k zamyšlení. 90%

De facto stejné jako předchozí Gympl. Opět je to spíš sled více, či méně humorných příhod, které na sebe moc nenavazují, takže je vlastně jedno, od kterého momentu se zrovna díváte. Pozitivní je, že to celé rychle uteče, má to slušné a svěží tempo a ačkoli některým vtipům chybí pointa, je úroveň humoru poměrně solidní a vyloženě trapných momentů se tu najde jen málo. Vtipná camea k tomu také tak nějak patří a navíc to celé poměrně zpříjemní. Mádl i Vorel jr. už jsou se svými rolemi slušně sžití, takže nemají problém všechno uhrát, Mádl si navíc zhýčkaného a rozmazleného frajírka užívá, takže je v podstatě radost se na něj koukat. Eva Josefíková s nimi drží krok, i když nemá moc co hrát. Jestli ale něco stojí za zmínku, je to kamera, která je opravdu výborná a kvůli ní se film vyplatí vidět na plátně. Vorel naštěstí nechá diváka si ji vychutnat a rezignuje na moderní klipovitý střih a spíš dává přednost klidnějším záběrům. Sečteno a podtrženo se dá říct, že těm, kterým se líbil Gympl, se bude Vejška líbit taky. Prostě nenáročná a poměrně příjemná oddechovka. 60%

Typický příklad toho, jak to vypadá, když standup komici zvyklí na improvizaci napíší scénář a natočí film. Je hezké, že Sokol má nápady a nabízí některé výborně vypointované scény (moment v krematoriu se zařizováním pohřbu je asi nejlepší), když ty se rozpadají v nepodařeném a dramaturgicky nezvládnutém scénáři. Ten by tak moc chtěl být "cool" černou komedií severského (možná lehce i britského) stylu, jenže se to prostě nedaří. Příběh je tak zmatený, že je vlastně jedno, jestli někdo někoho zabil, protože to diváka tak nějak přestane zajímat. Většina postav jsou navíc jednorozměrné rádobyvtipné karikatury, které začnou za chvíli otravovat. Dvě hodiny jsou tím pádem dost dlouhé a prostříhání by bylo potřeba, protože takhle je tu dost zbytečných scén, které prostě působí jen jako samoúčelná exhibice tvůrců. Alespoň že obsazení se podařilo. Jana Krausová je asi nejlepší a v rámci možností hraje výborně, podobně je na tom Martin Finger, i když ten mi místy připadal jak z jiného filmu. Sám Ondřej Sokol se bohužel nezbavil určitých "partičkovských" manýr a nevhodně přehrává. Špatný režisér určitě není, jen by nad sebou potřeboval někoho, kdo by ho krotil a naznačil mu, co už je moc a co se ještě hodí. Je to docela škoda, protože Krásno mohlo být minimálně zajímavé a osvěžující. Bohužel je nudné, neoriginální a předvídatelné. 40%

American Hustle je typickou ukázkou hereckého filmu. Každý z ústřední čtveřice tu má svůj moment, kdy vynikne a dá o sobě víc vědět. Zdá se ale, že ženy jsou tu přece jen víc "cítit" a jak Amy Adams, tak Jennifer Lawrence jsou úchvatné a vskutku své postavy zvládají s bravurou. Ale ani pánové nezůstávají moc pozadu a zejména Baleova kreace a fyzická proměna opět potěší a nezklame. A jako by právě na tohle Russell spoléhal, protože on je paradoxně nejslabším článkem. Ne že by jeho režie nebyla zručná, jen je zkrátka bez většího nápadu a jede spíš na jistotu a nepřichází s momentem, který by utkvěl v hlavě nějak výrazně déle. Filmu by ze všeho nejvíc prospělo výrazné zkrácení, protože první hodina se dost táhne a je místy nezajímavá až nudná. V té druhé už se vše rozjede a děj nabere obrátky a tak nějak to začne ubíhat. Jen je problém se zbytečně překombinovaným scénářem, v němž se lze snadno ztratit a tím pádem snad nejde ani odhadnout, jak to všechno nakonec dopadne. Plusové bodíky přibývají za pohodový a trefný soundtrack a parádní retro atmosféru. Z trojice Fighter, Silver Linings Playbook a American Hustle je posledně jmenovaný nejslabší a nebudu se k němu asi vracet zas až tak často. To ale neznamená, že nejde o velmi dobrý film, jen mu toho prostě oproti těm dvěma dost chybí. 70%

Typicky akademický film, který mimo jiné představí talentovaného Steva McQueena širšímu publiku. A je to dobře, protože ten tu potvrzuje, že je výtečný režisér, což je vidět snad na všech scénách. Je fascinující, jak se dokáže opájet nádhernou přírodou a zapojit malebnou kameru, která vskutku chvílemi bere dech. A to je paradoxně i to, co film sráží lehce dolů. Extrémně dlouhých záběrů je tu opravdu až moc a některé jsou dost možná trochu samoúčelné a mohly klidně zůstat na podlaze střižny. Na druhou stranu je dobře, že McQueen zůstal svému stylu věrný, protože pak takovýhle zdánlivě tuctový film vypadá a působí trošku jinak. Je možná překvapivé, že silných scén tu tolik není, ale když už se objeví, fungují stoprocentně a jsou výtečně zvládnuty (bičování Tibeatse a posléze černošské ženy z hlavy jen tak nevymizí). Chiwetel Ejiofor je v hlavní roli úchvatný a zcela přesný, ještě lepší je ale Fassbender, který si roli sadistického otrokáře vysloveně užívá a chvílemi z něho běhá mráz po zádech. Větší camea Cumberbatche a Pitta jsou fajn, ale víc k nim říci nejde. Je opravdu škoda, že tvůrce tak čtvrthodinku nevystřihl, protože místy je to opravdu hodně dlouhé a až na hranici únosnosti. Když tedy odhlédnu od toho, že těch dvanáct let tu vlastně není skoro poznat a vše se klidně mohlo odehrát během dvou až čtyř let, je 12 let v řetězech výborný film plný výtečných výkonů, který ale vyžaduje trošku divácké tolerance. 70%

Na Lone Survivor je víc než co jiného vidět, jak moc na něm Bergovi záleželo. Je znát, že si s ním dal velkou práci a chce složit poctu padlým vojákům, kteří sloužili v Afghánistánu. A samotného mě překvapilo, jak moc se mi jeho přístup líbil. Je pravda, že úvodní půlhodinka je dost nudná a hodně se táhne a divák se musí překlenout přes povinnou představovačku charakterů, která není nijak zvláštní. Pak se ale ústřední čtveřice přesune na nepřátelské území a film najednou nabere zajímavé obrátky. Berg servíruje hodně fyzickou a výborně natočenou akci, kde je všechno přehledné a zároveň strhující a umožňuje místy divákovi trpět společně s vojáky. Syrové scény se tu střídají jedna vedle druhé, a i když jsou vojáci možná zbytečně heroizovaní a adorovaní, nějak mi to nevadilo. Slow motiony jsou efektní, někdy možná malinko samoúčelné, ale pro mě pořád v rámci normy. Ocenit musím i výtečné masky, které jsou hodně realistické. Závěrečná třetina v afghánské vesničce zvedá hodnocení ještě víc, protože ukazuje válku z jiného pohledu a Berg velmi šikovně celou situaci osvětlí až při závěrečných titulcích. Ty jsou mimochodem parádní a v kombinaci s Bowieho Heroes neuvěřitelně působivé. Titulní čtveřice hraje velmi dobře, pozornost zaslouží hlavně Wahlberg, který naplno rozehrává své charisma a předvádí výborný výkon. Lone Survivor je překvapivě výborný film, který asi nesedne každému, ale případné zatracení rozhodně nezaslouží. 80%

Je jasné, že bez znalosti první poloviny nemá smysl na druhou chodit, protože je potřeba film hodnotit jako celek. Druhá Nymfomanka pokračuje v tom, co začala ta první, tj. pomalé tempo, zajímavý příběh plný odboček a minimum hudebního doprovodu. Metafory, kterých byl první díl plný, jsou tu už upozaděné a už nejsou tak hravé, Trier tu upřednostňuje přímou konverzaci s minimem symbolů a metafor. Je dobře, že se k parádnímu výkonu konečně rozehrává Charlotte Gainsbourg, která tu nechává působit své zvláštní charisma, její postava má hloubku a v jejím podání taky cítíme její absolutní tragiku. LaBeouf výtečně vystihl chlapíka, který protě nedokáže partnerku ukojit a jen velmi těžce se vyrovnává s její "chorobou". Stejně tak Skarsgard dostává víc prostoru a je stejně výtečný jako v první polovině. V polovině druhé už začíná být znát, že délka je přece jen přehnaná a některé momenty se dost táhnou a rozhodně by jim prospělo prokrácení. Postupem času jsem taky začínal nabývat dojmu, že Trier pomalinku neví kudy kam a uvažuje, jak příběh zakončit. To, jak to provedl, asi vyvolá diskuzi, nicméně mně osobně poslední scéna do vyznění filmu moc nezapadala a připadala mi jako jeden velký výsměch divákům. Ve výsledku je ale Nymfomanka jako celek svým způsobem fascinující film, který rozhodně není o sexu a rozhodně není protižensky zaměřený (řekl bych spíše naopak). Jen je škoda, že Trier to celé neprokrátil a nenatočil komplexní tříhodinové dílo a nevyhnul se někdy dost zbytečným odbočkám. 70%

Rozumím tomu, že Moore se brání zfilmování svých komiksů, protože V for Vendetta je dalším důkazem. Wachowští komiksovou předlohu, která je sice vícevrstevnatá, rozhodně ne ale nijak zásadně nezfilmovatelná, dost osekali a udělali z ní víceméně hollywoodskou záležitost a ke konci lacinou lovestory. Některé motivy pro mě nepochopitelně vypustili, jinde obrousili hrany a napsali sice zajímavý, ale strašlivě fádní příběh, který mnohdy působí dost samoúčelně a rádoby "myšlenkovitě". Režie se navíc chopil James McTeigue, který je alespoň pro mě bohapustým rutinérem, jenž sice svou práci odvede, ale nepřidá žádnou nadstavbu. Atmosféra totalitní společnosti tu sice jakás takás je, jenže mohla (a měla) být daleko hutnější, protože taková je i předloha. Akční scény, kterých je tu hodně málo, mě moc nebavily (navíc ta závěrečná tu nemá co dělat), chybělo mi v nich větší napětí a hlavně náboj, který tu prostě nebyl. Ani výbuchy nebyly moc efektní, naopak mi přišly dost digitální. Povedlo se ale obsazení, kde hlavně Hugo Weaving zvládl roli fantasticky a uhrál všechno jen gesty a hlasem. Portman jako vždy výborná, ačkoli oholení hlavy působilo samoúčelně, propůjčila své postavě charisma a v rámci scénáře si uhrála svoje. Za zmínku stojí ještě vynikající John Hurt, z něhož prakticky vidíme jen obličej, ale je potřebně charismatický a děsivý. Je opravdu škoda nevyužitého potenciálu a zploštění zajímavého komiksu, který může myšlenkově inspirovat. To se filmu nějak nepovedlo. 60%

Je fascinující, jak nadčasový film Stone natočil. Brilantní satira médií funguje dnes snad víc než v době svého vzniku a je svým způsobem smutné, že za dvacet let se společnost prakticky nikam neposunula. Stone dostal slušný kalibr v podobě pro sebe typického příběhu, jehož námět pochází od Tarantina, kde se mohl vyřádit a opět ukázat USA vztyčený prostředníček a krutě si rýpnout do jejich kultu hvězd a zbožšťování kohokoli. Všechno je tu tak nadsazené a dovedené ad absurdum, že to (alespoň pro mě) nelze brát úplně vážně, bohužel se tak ale děje. Stone ke všemu přidal na sebe netypicky odvážnou a surreálnou režii, která kombinuje šílenou animaci, černobílou kameru a fiktivní dokumentární záběry a navíc přechází mezi několika žánry (představení Malloryina dětství prostřednictvím sitcomu je geniální), což na mě fungovalo výtečně. Obsazení se mu taky povedlo - Harrelson s Lewis excelují a jejich destruktivní vztah je znázorněn bravurně, k tomu tu jsou vynikající Robert Downey Jr., Tom Sizemore a ostatně všichni, co se tu objeví. Nad všemi ale ční geniální Tommy Lee Jones v nejšílenější a nejbizarnější kreaci své kariéry, kterou si viditelně užívá. Je možná škoda, že Stone nezvolní a po celou dobu jede šíleným tempem a ke konci už se začíná opakovat a motat v kruhu různých vizí a surreálných záběrů. Natural Born Killers je parádní film, který rozhodně není pro každého, nicméně stojí za vidění už jen kvůli tomu, jak nadčasový je. 80%

Víceméně nuda, která je čistě jen pro děti, protože dospělí většinu filmu odzývají. Nechat mluvit dinosaury, aniž by otevírali pusu, nebyl dobrý nápad, protože ty voiceovery působí zvláštně a navíc se distributorovi moc nepovedlo odlšit hlasy od sebe, takže těžko určit, kdo vlastně mluví. Taky nedokonalá animace působí chvílemi spíš směšně a dinosauři pak vypadají jeden jako druhý, což také není úplně nejlepší. Samotný příběh je předvídatelný, ale to se tak nějak dá očekávat. Jakási vzdělávací rovina filmu funguje, jak má a sdělí přesně to, co sdělit chce a dokáže vyzdvihnout to nejpodstatnější. Pár vtipných momentů tu sice je, ty ale z celkové nevýraznosti a zbytečnosti nevytrhnou. Hraná pasáž, která celý film uvozuje, je nevydařená, špatně nadabovaná a nemá víceméně význam, takže nemá cenu se s ní moc zabývat, kdyby tu nebyla, bylo by to možná lepší. Celkově vzato jde o nevýrazný a nijak zajímavý film, jehož vznik je mi záhadou. Filmů o dinosaurech je plno a tenhle nepřináší nic nového. 40%