salalala

Na každé vteřině snímku jsou znát jeho velké ambice. Ty se ale bohužel nepodařilo úplně naplnit. Může za to hlavně režírující Teplitzky, který jako by spoléhal na to, že ústřední téma je silné samo o sobě a k úspěchu to bohatě stačí. To ale bohužel není pravda, protože podobných příběhů už bylo zfilmováno spousty a většinou lépe. Tvůrce si totiž neuvědomil, že k tomu, aby byl takový příběh působivý, je třeba naservírovat divákovi emoce. Ty tu bohužel úplně chybí, protože všechno je podáno tak chladně a sterilně, že zkrátka není možné se s nějakou postavou sblížit a soucítit s ní. I scény útrpného a krutého mučení absolutně nepůsobí, což je rozhodně špatně. A je to škoda, protože ona rovina o potřebném odpuštění a nenávisti je velmi silná a rozhodně měla být podána lépe. Navíc ani tempo není nikterak závratné a celé se to strašlivě táhne, takže by neuškodilo minimálně čtvrthodinku vystříhat. Naštěstí se vydařilo obsazení, protože Colin Firth hraje náramně a se svou ne úplně dobře napsanou postavou dělá, co se dá. Špatný není ani Irvine jako hrdinovo mladé já. Kidman i Skarsgard tu jsou dost málo a odvedou spíš klasický standard. The Railway Man výrazně utopil svůj potenciál v nenápadité a nezajímavé režii, která je u podobných snímků tím nejdůležitějším. 50%

Pro mě osobně jde o nejlepší tuzemský počin za posledních pár let. Sedláčková se vrátila ve velkém stylu a natočila uvědomělý a silný počin, který rezonuje hodně dlouho. Celé je to syrové a má to i odpovídající "šedivou a normalizační" atmosféru, která přenáší na diváka onu zoufalost té doby. Potěší i netradiční česká prvoplánová nelíbivost, ale snaha o co největší realističnost, která se dle mého daří. Z filmu mi nebylo dobře po těle a udělal jsem si obrázek o tom, jak plíživě a zákeřně používali "estébáci" člověka k tomu, aby ho buď získali, nebo úplně zničili. Podařilo se i obsazení, které je tvořeno vesměs neokoukanými herci, kteří navíc odvádějí perfektní výkony - Bárdos v titulní roli je skvělá, stejně jako pro někoho překvapivě civilní Geislerová, případně úlisní Bareš s Malým. Jediné, co sráží mé hodnocení, jsou pomalý rozjezd a možná až příliš pohádková linie s STB, která by možná v reálu skončila bohužel úplně jinak. K vyznění filmu se to ale hodí, takže až takový problém to není. V neposlední řadě je dobře, že někdo otevřel tohle citlivé téma, se kterým se společnost dosud nedokázala vyrovnat a zaujmout k němu jakýkoli postoj. Po delší době český film, za který se nemusíme stydět. 80%

Víceméně totéž co původní 300. Murro opět servíruje vizuálně opulentní podívanou, která samozřejmě nedává moc smysl a jakmile dojde řada na dialogy, je zle, která hodně připomíná právě styl Zacka Snydera. Ve zpomalovačkách je navíc nadějný Izraelec možná "snyderovštější" než sám Snyder a používá je opravdu hodně často, naštěstí nikdy nenudí. Akce je potřebně adrenalinová, a i když je malinko rutinní, tak nějak ubíhá, má spád a švih a hlavně je zábavná a nadsazeně a záměrně nesmyslně brutální. Krev tu stříká na všechny strany, navíc je viditelně digitální, takže to snad nikdo nemůže brát vážně. Škoda obsazení, protože titulní Stapleton je strašlivě nevýrazný, necharismatický a stejně jako jeho spolubojovníci nezajímavý. Jedinou výjimkou je Eva Green, která si krade film pro sebe, je neskutečně sexy i šílená, odhalí své přednosti a opravdu si to celé užívá. Je zajímavější než celé řecké loďstvo dohromady, a ačkoli jde primárně o zápornou postavu, nelze jí trošku nefandit. 300: Rise of an Empire je poměrně solidní adrenalinová jízda, která mě osobně příjemně překvapila, protože jsem ji čekal mnohem horší a nudnější. 70%

O oceněných nemá smysl nikterak sáhodlouze psát, dopadlo to prostě tak, jak to dopadlo a tečka. Každopádně můj první celý oscarový přenos dopadl poměrně dobře, Ellen DeGeneres byla vtipná, pohotová (momenty s fotkou a pizzou patří k nejlepšímu z večera), nenásilná a i díky ní měl večer poměrně švih a spád. Je bohužel znát, že se v USA bojí jakékoli kontroverze, takže jedou spíše na jistotu, což je sice fajn, ale osvěžení by neuškodilo. Problémy s děkovnými řečmi jsou prakticky neřešitelné, neboť všichni mají potřebu děkovat spoustě lidem a dělat to příliš pateticky, takže na to se člověk zkrátka musí připravit. Stejně jako na úmorné a otravné reklamy, které jsou v podstatě tím hlavním, co se sleduje :-) Když to vezmu kolem a kolem, jsem spokojen, nic moc jiného se asi čekat nedalo a tak to uplynulo v příjemném, ale nekonfilktním tempu a za pár dní už se na většinu výstupů zapomene. 60%

Animovaný Návrat do budoucnosti se podle mého tak úplně nevyvedl a selhal hlavně v ústředním příběhu, který ne že by byl špatný, ale je tak nějak dost chaotický, i když se tvůrcům nedá upřít snaha o atraktivitu. Je poměrně fajn, že zapojují několik historických období, ale trochu se obávám, že moc dětí nebude znát Tutanchamona, Da Vinciho a tak dále. Nicméně pro dospělého jsou tyto vtípky velmi příjemné a osvěžující, nicméně nejsou úplně vytěžené. Většina jich prošumí a postrádá lepší pointu. Na druhou stranu oceňuji, že infantilních fórků je tu minimum a když už se tu objeví, je na ně předem upozorněno, takže se stávají vlastně takovou přiznanou parodií samy na sebe. Vydařený je i český dabing, kde se hlavně Ivan Trojan "vyřádil" a evidentně si roli užil. Z technického hlediska asi nelze mít větších výhrad - všechno je barevné, pořád se něco děje, animace je perfektní. Jen je škoda, že tempo je nevyrovnané a příběh zbytečně překomplikovaný, neboť to strašně rozptyluje pozornost. Nezbytné morální poselství nechybí, ale není podle mě moc zvládnuté, protože s blížícím se závěrem až příliš vyčnívá. Mr.Peabody & Sherman je víceméně sázkou na jistotu, která se vlastně vyplatila, rozhodně nikoho neurazí a dospělého chvílemi pobaví. 60%

Spolupráce Collet-Serra - Neeson funguje znovu a velmi dobře. První jmenovaný dodává naprosto parádní a od začátku těžce adrenalinovou atmosféru, která okamžitě vtáhne a de facto nedá vydechnout. Navíc všechno oživuje zobrazováním displeje mobilního telefonu na plátno, což je strašně fajn a osvěžující. Snímek se odehrává prakticky celý v letadle, takže je správně klaustrofobní a vzdáleně upomíná na podobné thrillery z devadesátých let. Liam Neeson už se s akčními rolemi sžil natolik, že mu vlastně stačí jen být na plátně, občas prohodit nějakou suchou hlášku nebo se prostě jen určitým způsobem podívat a ono to prostě funguje. To, že se v Non-Stop moc nebije, pokládám v tomto případě za pozitivum, protože ve své podstatě nejde o akční film. Když k akci dojde, je zvládnutá velmi dobře a v rámci prostoru uspokojivě. Možná je malinko škoda, že v poslední čtvrtině si režisér vzpomene, že vlastně točí akční záležitost a začne zběsile stříhat a vršit jednu akci za druhou a bohužel se nevyhne ani určitým klišé, kterých ale naštěstí není tolik. Ani scénář není úplně hloupý a vcelku dává smysl a vyhýbá se velkým logickým lapsům. Možná mohli záporáci být trošku výraznější a charismatičtější, ale to se dá přejít. Non-Stop je poctivá žánrovka, která možná chtěla být malinko chytřejší, než nakonec je, to ovšem moc nevadí a dá se jednoznačně doporučit. 70%

Chometův hraný debut dopadl ve své podstatě velmi dobře a splnil očekávání, která jsem od něho měl. Je moc fajn, že tu zachoval svou typickou poetiku, na které je průprava z jeho bizarních animáků znát. Vždyť postava Madame Proust je naprosto typicky "chometovská" jak svým vzezřením, tak životním přístupem. Oceňuji parádní vizuál, který je skvěle barevný a zároveň hravý a parádně pracuje se světlem a stínem. S tím úzce souvisí hodně zajímavá kamera, která se nebojí delších "first person" záběrů, které vše oživují a jen prohlubují celkovou atmosféru. Taktéž obsazení se vydařilo a zejména Gouix je v titulní roli perfektní a svůj němý charakter vystihl takřka dokonale a dokázal všechno prodat beze slov. Stejně tak jeho dvě "bláznivé" tety nebo již zmiňovaná Proust jsou zahrány famózně. Jen je škoda, že příběh není přímočařejší a možná zbytečně nabízí mnoho "odboček", které jsou místy vtipné, jindy ale film příliš protahují. Možná by neuškodilo prostříhat o takových deset minut. Atilla Marcel je nicméně propracovaný a vytříbený film, který nabízí neobvyklý zážitek a lehce posmutnělou atmosféru. 80%

I přes značné množství humoru a vtipných situací nesmírně depresivní film, z kterého není po zhlédnutí dobře na duši. Llewyn Davis není příliš sympatický, přesto mu svým způsobem není možné nedržet palce, protože je prostě jen upřímný a rád by zůstal svůj. Coenovci tu tvoří hodně melancholickou atmosféru, která je velmi těžko uchopitelná a upomíná na takové staré časy, které se nikdy nevrátí. Nemají potřebu se někomu podbízet a mohou si dovolit bezútěšný snímek, který ve své podstatě nedává hlavnímu hrdinovi přílišnou naději na lepší časy. Co ale oceňuji nejvíc, je univerzálnost tématu a nadčasovost, která je výtečně vidět na krátké, ale nezapomenutelné scéně s hudebním producentem, v níž je na malé ploše de facto definována podstata showbusinessu. Oscar Isaac v hlavní roli prostě existuje, což v tomto případě úplně stačí. Potěší vůbec celé obsazení, protože i ty nejmenší roličky jsou skvěle zahrané (famózní Goodman, výtečná Mulligan, škoda jen malého prostoru pro Timberlaka). Uhrane i soundtrack, který zaujme i ty, kteří podobnému stylu jinak neholdují. K plnému počtu mi osobně chybí možná větší dramatičnost a dějový oblouk a trošku svěžejší tempo. Ačkoli je Inside Llewyn Davis trošku něco jiného, než by člověk od současných Coenů čekal, jde o vynikající záležitost, která zřejmě uzraje s časem. 85%

Kdyby jel tvůrce v linii prvních zhruba dvaceti minut, asi bych hodnotil výš. Začátek je totiž překvapivě typicky britská "nahláškovaná" záležitost s vtipnými prvky, která baví a má spád a nápad. Je to vtipné a divák je velmi rychle vtažen do děje. Jakmile se ale Frankel pokouší zahrát na vážnější notu, stává se z filmu klasické slzopudné a klišovité drama o otloukánkovi, který se stal hvězdou. Tvůrci zkrátka někdy na emoce a lacině dojemné momenty tlačí až moc a zákonitě je to kontraproduktivní. Konec je pak už jen přehlídkou nenápaditých klišé, která ale na někoho mohou dost fungovat. Naštěstí se povedlo klíčové obsazení, protože jak Corden, tak Alexandra Roach hrají velmi dobře a jsou oba veskrze sympatičtí, takže jim tak nějak podvědomě stejně divák drží palce. A zmínit se musí i výborný Colm Meaney, který si zemitého otce vyloženě užívá. Jen je škoda, že Potts je tu úplně nereálně adorován a nemá jedinou špatnou vlastnost, což úplně bije do očí a působí to hodně zvláštně. Ve výsledku je film ale naprosto neškodná žánrová jednohubka, která chvilku baví a chvilku zbytečně tlačí na emoce. Účel ale splní a to je hlavní. 60%

Ciminův majstrštyk, který už tvůrce nikdy nepřekonal, ale v historii kinematografie nechal stopu velkou. Na tříhodinové stopáži, která plyne pomalu a někoho může opravdu ukrutně nudit, skvěle ukazuje, jak moc dokáže válka rozdělit životy několika přátel. Snímek by se dal rozdělit na tři třetiny, které velmi detailně ukáží nejprve relativně bezstarostný život litevských emigrantů v USA, který vrcholí nádhernou scénou ze svatby a následné oslavy, posléze hrůznou a mrazivou sekvenci z Vietnamu, která je sice nejkratší, ale "nejvýživnější" a těžce depresivní, a nakonec poté návrat do běžného života, který ale už pro nikoho není jako dřív a šrámy na duši jsou hluboké a v podstatě nesmazatelné. Cimino tu buduje velmi zvláštní a posmutnělou atmosféru a důraz klade zejména na hloubku postav a důsledně zachycené vzájemné vztahy, které tu hrají zásadní roli. S tím souvisí i precizní herecké výkony zejména oscarového Walkena, civilního De Nira, křehké Meryl Streep a taky malinko opomíjených Cazalea a Savage. Za zmínku stojí i nádherná kamera Vilmose Zsigmonda, geniální hudební motiv a samozřejmě brilantní a promyšlený příběh. Ruská ruleta zůstává jedním z nejmrazivějších symbolů války vůbec a je úplně jedno, jestli k ní ve Vietnamu docházelo, nebo ne. Moje srdcovka a jeden z nejlepších filmů, co jsem kdy viděl. 100% PS: Po letech konečně viděno na velkém plátně a pořád jde o naprosto fenomenální záležitost, která nemá chybu.