salalala

Je jedině dobře, že příběhu o prolomení Enigmy se chopil norský režisér, protože v podání nějakého holywoodského matadora by to byl zřejmě stejně kvalitní, leč emočně přepálený biják. Takhle je The Imitation Game naprosto báječná záležitost, která od začátku buduje dobovou atmosféru a rozehrává atraktivní a zajímavý příběh sociopata, který uvnitř trpěl jako zvíře, což zakrýval určitou arogancí. Tyldum nenatočil nic objevného, jen zkrátka výtečně aplikoval ověřené postupy podobných žánrovek a stvořil vynikající podívanou, která se hned tak neomrzí. Ono totiž natočit válečný film, který se celý odehrává jen v kancelářích, tak, aby byl strhující a atraktivní, je velké umění. Tyldum se toho zhostil perfektně a navíc diváka nezahlcuje velkým množstvím odborných informací a o šifrování a fungování stroje podává jen ty nejnutnější informace. Vrcholem filmu jsou samozřejmě vynikající Cumberbatch, který hraje něco jiného, než jsme zvyklí, přesto dokonale a jeho Turing je mnohovrstevnatý charakter, který má vnitřní démony, s nimiž nedokáže (a ani nechce) bojovat a úchvatná Knightley, která je zkrátka sexy i v dobovém kostýmu a v závěru se rozehrává k neskutečnému výkonu. On vůbec samotný závěr je velmi silný, protože až v něm se odhalí poslední díl skládačky, který některé věci staví do jiného světla a z Turinga dělá mnohem tragičtější postavu. Jestli se dá něco vytknout, jsou to snad jen pozvolnější začátek, který míchá několik časových rovin, na což je potřeba si zvyknout, lepší objasnění toho, jak se vlastně zabránilo tomu, že Němci nepřišli na prolomení Enigmy a možná uspěchaný závěr, který by asi stál za nějakou tu minutku navíc, protože i konec Turingova života nebyl úplně standardní a skýtá mnohé možnosti. Ve výsledku ale panuje veliká spokojenost. 90%

Na to, jaké jsem měl obavy z třetího dílu, to tak zlé nebylo, nicméně nejde o kdovíjak zdařilou žánrovku. Lehká změna konceptu se rozhodně vyplatila, asi nejvíc mě ale překvapilo, že film má docela solidní atmosféru, částečně disponuje i napětím a je docela svižně natočený, takže jsem se moc nenudil. Neeson už je se svým charakterem natolik sžitý, že mu stačí jet na neutrál, občas "nahodit" nějaký výraz, zahlásit a všichni jsou spokojeni, tentokrát navíc dostal k ruce výborného protihráče Foresta Whitakera, jehož postava sice není dobře napsaná, ale on z ní dělá docela zajímavý charakter a je vesměs sympatický. Ostatní tak samozřejmě proti nim nemají šanci. Je paradoxní, že film funguje nejvíc, když se jenom povídá nebo něco řeší, protože akce je hodně špatná. Souboje jeden na jednoho a přestřelky ještě jakž takž ujdou, ale automobilové honičky jsou tragické, špatně sestříhané, tím pádem nepřehledné a zcela zmatené a zbytečné. Výsledku ani neprospívá to, že hlavní hrdina přežije všechno, ze všeho vyjde bez škrábance a záporáka pak odpraví jedinou ranou, což je nechtěně směšné. Taken 3 tak IMHO o trochu překonal hloupou a nepovedenou dvojku, za famózní jedničkou ale daleko zaostává. Ve výsledku tak jde o slušnou a docela zábavnou jednohubku. 60%

Klasický mannovský počin posledních let, který mnozí odsoudí, někomu se ale bude líbit. Rozhodně jsem nečekal strhující jízdu, takže v tomto ohledu nemohu být zklamán. Ba naopak si myslím, že Mann natočil přesně to, co chtěl. Od začátku buduje hodně zajímavou atmosféru, která postupně houstne a houstne a rozehrává relativně solidní a atraktivní zápletku. Jeho oblíbený digitál se k podobnému tématu skvěle hodí, takže sice opět chvilku trvá, než si na něj člověk zvykne, pak už mu to ale vůbec nepřijde a naopak se tím pádem dostává blíž dění a blíž všem postavám. Oceňuji také vizuální oživení v podobě záběrů do útrob počítačů, různých drátků a konektorů a také několika pohledů zpod klávesnice, které byly velmi invenční a zajímavé, stejně jako hudbu, která velmi vhodně používá motivy Attica Rosse, které se sem výborně hodí, a i když nejsou často poznat, vždy přijdou v pravou chvíli. Naprostým vrcholem filmu je pak akce, které tu bohužel není tolik, ale když na ni dojde, je opravdu nač se koukat - výbuchy, přestřelky i syrové a brutální souboje jeden na jednoho vypadají a znějí úplně jinak než drtivá většina hollywoodské produkce, což je moc fajn a osvěžující, ale s tímto se u Manna tak nějak počítá. Chris Hemsworth je jasnou hvězdou filmu a přes své charisma roli v klidu utáhne, ostatní snad jen s výjimkou Wei Tang hrají druhé housle, ale rozhodně nedělají nic špatně. Je pravda, že příběh je chvílemi trošku překomplikovaný a těžko se v něm vlastně vyznává, tempo je občas opravdu dost pomalé, takže stopáž měla zůstat pod dvě hodiny a filmu citelně chybí lepší záporák, přesto jsem s Blackhat na výsost spokojen. 80%

Pohodová dramedie, která asi ani nechce být něčím víc. Od prvních minut je zcela jasné, jakým směrem se bude ubírat a opravdu se poté už jen odškrtávají povinné žánrové položky a film už nenabídne žádná další zásadní překvapení, natožpak zvraty. Melfi ale ví, co točí a na debutanta odvádí hodně dobrou a spolehlivou práci. K vesměs pohodové atmosféře se přidávají příjemně nekorektní hlášky a poznámky, které vykouzlí úsměv na rtech svou trefností a neotřelostí. Taktéž s určitou melancholií se mu v závěru daří pracovat obstojně a snad nikdy nesklouzne k laciným emocím a dojímání diváků, ačkoli úplný konec už k tomu má nebezpečně blízko. Nad průměr povyšují film herci, jejichž obsazení je přesné a nelze mít proti němu jedinou námitku. Murray je fantastický a v každé scéně je radost se na něj dívat, jeho Vincenta nelze nemít rád, i když má ke vzoru ctností na míle daleko, debutující Lieberher mu skvěle přihrává a kooperace mezi nimi naprosto funguje. Za zmínku určitě stojí i výborná (!) McCarthy, která je snad poprvé v kariéře snesitelná, neotravná a svým způsobem sympatická. Výborní Watts s O´Dowdem jsou pověstnými třešínkami na dortu, které dotvářejí veskrze pozitivní dojmy z této předvídatelné, nijak objevné, přesto ale více než sympatické žánrovky. 70%

Sotva průměrný film, který bohužel doplácí na to, že v něm prakticky neexistuje jakýkoli děj a celé je to vlastně o ubíjejícím a monotónním střídání různých milostných aférek, během kterých se jen fotí, souloží, hlavní hrdina občas něco "zahlásí" a takhle pořád dokola. Všechno je navíc závislé na tom, jak vám bude Jan sympatický - pokud si vás nezíská, celá koncepce se Pavláskové rozpadá, neboť nevzbuzuje ani soucit, ani lítost, protože za všechny problémy si může jen a jen sám, takže pak ani jakási pointa, že Líba je vlastně mrcha, nefunguje tak, jak bylo zamýšleno. Řemeslně je vlastně vše v pořádku, kamera místy tvoří krásné záběry, střih nijak neruší a konec konců ani atmosféra není úplně špatná. Jen je to zkrátka přehnaně dlouhé a chybí tomu něco, co by to celé osvěžilo - něco podobného přichází až v poslední třetině filmu, kdy tu probleskují náznaky příběhu, ale už je to pozdě a hlavně toho je bohužel málo. Pochvalu ale zaslouží zvládnuté erotické scény, které nemohou nikoho urážet a občas sráží samy sebe, což je jedině dobře. Ve vodách průměru film jednoznačně drží naprosto famózní Roden, který si titulní roli vysloveně vychutnal, dodal jí své nepopiratelné charisma a zastínil ostatní, kteří už nemají tolik prostoru. Za zmínku stojí ještě Marie Málková, která měla sice trošku jednodušší úlohu, ale po počátečních rozpacích ji zvládla na výbornou. Fotograf tak za vidění určitě stojí, ale přiznám se, že jsem čekal o trochu víc, protože taková osobnost, jakou Saudek bezpochyby je, by si zasloužila lepší a reprezentativnější film. 50%

Hodně zajímavý debut, nad nímž se vyplatí přemýšlet. Od začátku je vidět, že Amirpour přesně věděla, co chce točit a diváka pohltí ponurou atmosférou osamělého města, které jako by existovalo ve vlastním vesmíru a v jakémsi bezčasí a jehož obyvatelé žijí alternativním a z reality odtrženým životem. Prakticky každá postava je nesmírně zajímavá ("mimózní" dealer, tajemná upírka, těžce drogově závislý otec, rádoby rebel, který neví, co si se sebou počít...) a je fascinující je sledovat. Amirpour bravurně pracuje jednak se zmiňovanou atmosférou, ale také s hudebním doprovodem, který se k náladě snímku přesně hodí a sem tam připomene Morriconeho, aniž by ho ale jakkoli vykrádal, což je strašně příjemné a osvěžující. Vysloveně potěší i promyšlené kamerové hrátky, které krom černobílého ladění zaujmou především změnou perspektiv a invenční prací se zaostřováním. Taktéž neznámí herci jsou skvělí a dokreslují navozený pocit autenticity. Je ovšem pravda, že film není jednoduchý na sledování, některé věci tam nejsou objasněné (hlavně původ titulní upírky) a toho tzv. artu tam bylo na můj vkus až moc a některé dlouhé záběry a formální manýry si autorka rozhodně mohla odpustit. Tato určitá zahleděnost do sebe sama totiž zbytečně sráží velmi dobrý dojem z jinak zdařilé žánrovky, která je neotřelá, nepostrádá nápaditost a v neposlední řadě představuje autorku, jejíž tvorbu se v budoucnu nejspíš vyplatí sledovat. 70%

Everything is awesome. Nudný a nezáživný product placement o délce sto minut? Ale kdeže, Lego Movie je nesmírně chytrou a v rámci žánru unikátní inteligentní podívanou, která paradoxně doplácí jen na svou dokonalost. Dvojice Lord, Miller od začátku nasazuje až neskutečně kulometné tempo, v němž je obří množství barviček, postaviček, situací, prostředí a vtípků, že prostě není možné je napoprvé všechny rozpoznat, užít si je a docenit. Tvůrci natočili jakousi satiru na současný svět, do níž naroubovali plno odkazů na slavné filmy ("Get off my train") a plno sofistikovaného humoru, který baví po celou dobu. Oba dva režiséři mají evidentně nápadů na rozdávání a jejich režijní invence je takřka neuvěřitelná, protože to, jak si dali záležet na vzhledu všech postaviček, nenásilně diváka provedli historií stavebnice Lego a velmi přirozeně vedle sebe postavili několik superhrdinů, je až fascinující. Závěrečný zvrat, který staví vyznění filmu do jiného světla, je nečekaný, nápaditý a velmi působivý. Vysloveně potěší i originální znění, v němž se vystřídá několik hvězd, které si své úlohy jednoznačně užívají. Jediným důvodem, proč vlastně ubírám hvězdičku, je to, že po oslavných ohlasech jsem asi čekal o chlup víc a že zkrátka některých odkazů a vtipů si nejde při sebelepší vůli při prvním zhlédnutí všimnout. 80%

Velmi příjemná oldschoolová záležitost, která je skvělou alternativou všem těm povrchním a na efekt točeným komiksovkám. Corbijn opět předvádí, že jeho styl je v současnosti naprosto unikátní a stojí za to ho sledovat. V extrémně pomalém tempu před divákem rozvíjí zamotaný a propletený příběh, v němž nelze všechno úplně pochopit a do posledních minut není úplně jasné, kdo stojí na jaké straně. Naprosto realistický vhled do fungování tajných služeb zcela přesně splňuje očekávání toho, když si knihu od le Carrého vezme na starosti Anton Corbijn. Předpokládám, že román je ještě zamotanější a nejasnější a režisér ho trochu zjednodušil, přesto je A Most Wanted Man fascinující a unikátní podívanou, při níž je nutné se soustředit na detaily, nevynechat jediný dialog a dost přemýšlet a umět číst mezi řádky. To, že vizuální stránka a každý záběr jsou totálně "vymazlené", asi nemusím připomínat, je zkrátka vidět, že Corbijn je fotograf a má hluboký smysl pro vizuální a světelnou estetiku. Ohromující jsou i výkony, jimž jednoznačně kraluje vynikající a minimalistický Hoffman, který se stylově rozloučil s kariérou, neztratí se vedle něj ani chladná Robin Wright, excelentní Willem Dafoe a velmi dobrá Rachel McAdams, škoda jen, že někteří nedostali víc prostoru, protože obsazení je evidentně promyšlené do poslední roličky. Pro mě osobně není A Most Wanted Man lepší než The American, protože už je přece jen v některých chvílích příliš artový a Corbijn se v tom pomalém tempu a dlouhých záběrech vyžívá až moc, to je ale snad jediná výtka, kterou k výsledku objektivně můžu mít. Hodně jedinečný film, který asi plně docením až po druhém zhlédnutí. 70%

Je veliká škoda, že Scott si nakonec neprosadil zamýšlenou čtyřhodinovou verzi a musel film zkrátit pro potřeby "normálního" diváka a samozřejmě i studia, které chce vydělat. V této podobě je totiž Exodus jen fragmentem toho, čím mohl být ve své podstatně delší variantě a obávám se, že opravdu uspokojí jen málokoho. Předně bije do očí velice zvláštní střih, který někde nechává scény dlouhé, plné nezajímavých dialogů a nudné a někde zase některé vynechá (zářným příkladem budiž seznámení a svatba Mojžíše s jeho ženou, což obojí proběhne snad v pěti minutách, aniž by bylo cokoli víc vysvětleno), čímž samozřejmě postavy postrádají pořádnou motivaci, jsou strašně nezajímavé (proč je tu Sigourney Weaver????) a nemají prostor se jakkoli předvést. Z toho pak rezultuje i to, že se divák o nikoho nestrachuje, nemá komu fandit a stává se tak jen často znuděným a nezávislým pozorovatelem, což v tomto případě není zrovna dobře. Hodně sporné je také zobrazení Boha jakožto malého a arogantního dítěte, které chce primárně jen škodit a černohumorně se vyžívá v různých katastrofách. Z herců stojí za zmínku snad jen výtečný Bale, který dělá, co může a jednoznačně vyniká, ostatní se sice snaží, ale jak už jsem psal výše, nemají prostor k tomu cokoli ukázat. Jediné, kde film funguje bez výhrad, je vizuální stránka, protože deset egyptských ran je znázorněno opulentně a naprosto skvostně a připomíná, že tohle je ten starý dobrý Scott, jak ho chceme. Škoda, že to není vidět ze zbytku filmu. 60%

Dnes vlastně dost opomíjená žánrovka je velmi slušnou podívanou, která funguje i po patnácti letech od svého vzniku. David Koepp od začátku pracuje s velmi hutnou a v dobrém slova smyslu nepříjemnou atmosférou, kterou neopustí prakticky po celý film, což je jedině dobře. Rozjezd je tak víc než solidní a opravdu vyzývá k dalšímu sledování. Navíc je tu až na pár výjimek (občas prostě přehrává) výborný Kevin Bacon, který proměnu obyčejného chlapíka v médium zvládl bravurně a uvěřitelně, kterému ještě sekundují výtečný Zachary David Cope a velmi dobrá Kathryn Erbe. K tomu je tu znepokojující hudební doprovod Jamese Newtona Howarda a několik opravdu "výživných" a naturalistických scén. Ve druhé polovině bohužel začne tvůrce polevovat a mnohdy se snaží hrát tzv. na efekt, což se ne vždy daří, naštěstí to výsledek úplně nezabíjí. Také pointa možná mohla být o něco lepší a ne vlastně tak "tuctová", na druhou stranu je pak film vlastně spíš temným duchařským thrillerem než čistým hororem. I když není Stir of Echoes úplně dokonalý a v průběhu let byl překonán mnoha dalšími počiny, pořád jde o velmi dobrou žánrovku, kterou si čas od času fanoušek rád připomene. 70%