salalala

Poctivá žánrovka, která ani nechce být ničím jiným a na nic si nehraje. Od začátku je jasné, jakým směrem se to bude ubírat, což vůbec nevadí, protože debutující Stahelski moc dobře ví, co točí a s ničím se nemaže. Nastoluje hodně zajímavou atmosféru, překvapivě pomalé tempo, ale hlavně přiměřeně brutální, syrovou a drsnou akci, která se dnes už nevidí, počet "headshotů" je fascinující (víc jak polovina úmrtí je tímhle způsobem), navíc se režisér neuchyluje k rychlým klipovitým střihům, takže je vše krásně přehledné a nechybí ani odpovídající hudební doprovod. Fantastický Reeves táhne film zcela sám a vystačí si s minimem výrazů a stačí mu jen střílet, dívat se do kamery a sem tam zahlásit a ono to funguje, což je dáno i správným režijním načasováním. Nyqvist mohl být sice výraznější, ale to celkem nevadí, protože je pořád hodně solidní. Je jasné, že se u toho nesmí moc přemýšlet, protože je tu plno nesmyslů a občas nelogičností, charaktery ploché, ale komu by to vadilo, že? Objektivně se dá asi vytknout roztahaný začátek a absence lepšího finálního souboje, protože ten se odbude poměrně rychle a nijak výrazně. Vzato kolem a kolem je ale John Wick osvěžením, které ve skomírajícím žánru chybí a také jedno z největších překvapení roku. 70%

Lacině působící fantasy, která je absolutně nezajímavá a prakticky nenabízí nic, co by stálo za obsáhlejší zmínku. Shore se se svým debutem popral vesměs obstojně a asi dělal, co mohl, výsledek ale není příliš povedený. Atmosféra tu prakticky chybí, a ačkoli by tu mělo být pár až hororových scén, vůbec nefungují a o lekačkách si můžeme nechat jen zdát. Luke Evans se celou dobu tváří pořád stejně, takže jeho morální dilemata mu nejdou věřit, postrádá potřebné charisma a nedokáže nikdy pořádně strhnout. Dominic Cooper jako jeho protivník je relativně snesitelný, i když nemá moc co hrát a nevyhýbá se křečovitosti. O to větší je to škoda, když příběh o tom, jak se z Vlada Naražeče stal Dracula, skýtá ohromný potenciál, který tady ani zdaleka nebyl využit. Je to taková úlitba mladým divákům odchovaným seriály typu Spartakus s tím rozdílem, že zřejmě v rámci ratingu to není ani dost temné, ani dost krvavé, ani erotické, takže vlastně taková softverze. Jediné, co obstojí bez problému, je monumentální a epická hudba Djawadiho, kterou je radost poslouchat. Dracula Untold sice má svoje momenty a několik zajímavých scén a pohrává si s atraktivní myšlenkou, po většinu času je to ale nuda, která ani zdaleka nevyužívá svůj potenciál. 40%

De facto nejlepší variace na Vymítače ďábla, jaká v posledních desetiletích vznikla. Derrickson tu ukázal to, co pro něj po následující roky bude typické. Na velmi malé ploše dovede vybudovat opravdu hutnou a znepokojivou atmosféru, která vyvolá lehké mravenčení i zkušenému žánrovému divákovi, nikdy ale nesklouzne k žádným laciným lekačkám a vše udrží v mezích normy a jakési "reality". The Exorcism of Emily Rose má navíc tu výhodu, že tu skvěle kombinuje vlastně standardní a nepřekvapivé soudní drama s vyvedeným hororem a ono to kupodivu skvěle funguje i díky režijní invenci a místy hodně zajímavé kameře. Za zmínku stojí i výtečná práce s napětím a postupné odhalování celého případu, které až do konce udržuje diváka v nejistotě, co se vlastně stalo. K velmi dobrému zážitku přispívá i výborné obsazení, jemuž dominují spolehlivá Laura Linney, jako vždy skvělý Tom Wilkinson a hlavně Jennifer Carpenter, která posedlou dívku zvládla s bravurou a nikdy se neuchýlila k nepříjemnému přehrávání, čímž by to vše bylo nechtěně směšné. Takhle je to opravdu děsivé a o to působivější. Pozitivní také je, že po skončení to donutí i toho nejskeptičtějšího diváka přemýšlet o tom, zda opravdu mohou být přítomny věci, které racionálně nevysvětlíme. Vytkl bych ovšem to, že někdy je to přece jen všechno až moc na efekt, začátek je poměrně roztahaný a vnitřní proměna ústřední právničky je dost předvídatelná a klišovitá. Milovníka hororů ale musí snímek potěšit i po skoro deseti letech, protože podobných je pořád hodně málo. 75%

Je až neuvěřitelné, jak může být film o tom, jak někdo někam jede a jen telefonuje, zajímavý a vydařený. Knight zkrátka moc dobře věděl, co chce natočit a taky to bez výjimky udělal. Představuje tak svým způsobem fascinující minimalistickou záležitost, která vyniká zvláštní atmosférou večerní londýnské dálnice, nenápadnou, ale působivou hudbou a povedeným příběhem o obyčejném chlápkovi, jemuž se v průběhu hodiny a půl zbortí život jen proto, že chce zachovat tvář a udělat správnou věc. Výsledek by ale nebyl tak vyvedený, kdyby v hlavní roli nehrál Tom Hardy. Právě on je tím, co ze snímku dělá zapamatovatelnou a výrazně nadprůměrnou podívanou. Každou emoci, každou větu a každý pohyb zkrátka zvládl naprosto geniálně, a i když vlastně na první pohled nemá co hrát, je v jeho postavě mnohem víc, než by se zdálo. Obdařil ji obrovským charismatem a diváka si získá během pár úvodních minut, což je dáno i tím, že je sympatický a udělal velmi zásadní morální rozhodnutí. Nedořečený konec, který mu ovšem dává novou naději, k podobnému typu filmů naprosto sedne. Od plného počtu tak Locka dělí jen absence svižnějšího tempa, možná o kousek kratší stopáž a nějaká výraznější scéna, kterou by si divák zapamatoval. 70%

Vůbec ne špatná vieweghovská adaptace je řemeslně hodně zručná a výrazně nadprůměrná. Alice Nellis moc dobře ví, co si může dovolit a její sebevědomí je fascinující. Vizuálně je vše na velmi vysoké úrovni, kamera je perfektní, stejně tak hudba. Potěší i několik zamrzlých obrazů, během nichž postavy jen mluví v pozadí, což se u nás často nevidí a Nellis to navíc zvládla všechno výborně a bez problémů. Excelentní je obsazení, v němž všichni famózně hrají (výtečný Polívka, civilní a o to působivější Melíšková, přirozený Javorský), výjimkou je snad jen Dyk, který je obsazen nevhodně a humor, který má jeho postava dělat, moc nefunguje. Horší je to bohužel se samotným příběhem, který sice vychází z dobrého námětu, jenže ten není moc vytěžen, protože úloha všech andělů je dost diskutabilní, neboť oni sami vlastně nemají na děj jakýkoli zásadní vliv a někdy úplně zbytečně odvypráví to, co je vidět. Zamrzí také určitá epizodičnost, která je dána velkým množstvím postav na malé ploše, jejichž osudy se vlastně moc neprotnou a místy působí trošku vykalkulovaně. Osobně mi tu taky chyběla lepší pointa, protože ta co zde je, je absolutně nevýrazná a taková nijaká. Andělé všedního dne mají našlápnuto velmi dobře, jenže by potřebovali trošku promyšlenější a možná ne tak povrchní příběh. 60%

Je naprosto fascinující sledovat, jak se Fincherův styl, na který jsme v posledních letech zvyklí, vlastně vůbec nevyvíjí, ale pořád dovede vyprávět příběh tak, aby to bylo napínavé, zajímavé a nijak sám sebe nevykrádal. Fincher si zkrátka umí vybrat látku a Gone Girl je toho dalším důkazem. Jeho odosobněná a chladná režie se k tomuhle tématu báječně hodí, protože divák nemůže stranit nějaké postavě a střídání přiznaně nevěrohodných narací mu umožňuje rozehrát hru, jejíž pravidla celou dobu určuje on. Vede si diváka, kam potřebuje, sem tam mu něco prozradí v předstihu, jindy zase odhaluje společně s postavami a tento způsob je nesmírně osvěžující a zábavný. Nečtenář předlohy si může skládat jednotlivé střípky dohromady a díky zvolenému stylu se nikdy nestane, aby odhalil zásadní věci nějak dlouho předem. Navíc tu famózně (opět) funguje kooperace vizuálna s hudbou a některé scény jsou odzbrojující svou působivostí a hypnotickou a znepokojivou atmosférou. Z velmi přesného obsazení jednoznačně vyčnívá výtečná Rosamund Pike, která mnohé překvapí. Affleck konečně dostal roli na tělo, protože může být prkenný a nevěrohodný, aniž by mu to někdo zásadně vyčítal. K plnému počtu tak filmu chybí vlastně jen o chloupek kratší stopáž, působivější pointa a taky nějaký ten moment, který by diváka emocionálně rozložil a spustil pověstné mrazení v zádech. I tak je ale Gone Girl výtečný film, který bude s časem zrát jako víno a donutí k další projekci. 90%

Velice slušná žánrovka, která malinko vrací zpět do devadesátých let, kdy se podobné filmy, v nichž se toho moc neřešilo a rovnou se zabíjelo, točily docela dost. Fuqua od začátku buduje kolem hlavního hrdiny auru tajemna, což se mu poměrně daří a sledovat jeho konání dost baví. Oproti jiným žánrovkám není tahle úplně stupidní ve smyslu toho, že by hrdinům chyběla motivace - v tomto případě přesně víme, proč McCall dělá, co dělá, i když by nemusel a jeho postava není jednorozměrná, což je moc fajn. A to, že o jeho minulosti nic moc nevíme, jen prohlubuje jeho tajemno, což je působivé. Jednoznačným plusem je Denzel Washington, který válí od první minuty a hodně minimalisticky předvádí svůj vlastní koncert. Jediný pohled mu stačí k tomu, abychom věděli, že i přes pokročilý věk s ním nebude legrace a vskutku není problém mu cokoli věřit. Dokonalého spolu/protihráče má ve slizkém Martonu Csokasovi, jenž si záporáka evidentně užívá a i on evokuje "devadesátky" (včetně chvilkového přehrávání). Jejich společnou scénu u stolu, v níž se jen mluví (!), řadím k absolutním vrcholům. Je jasné, že se u toho nesmí moc přemýšlet, protože některé momenty nejsou úplně logicky "košer". Nejslabším článkem tak zůstává právě Fuqua, který nenastoluje potřebné svižné tempo, ale spíše tak klopýtá k cíli. Akci sice relativně zvládá, jenže je na můj vkus zbytečně tmavá a hůř sestříhaná. Nechybí jí ale brutalita, takže se to částečně stírá. Velikým problémem je stopáž, která je neúměrně dlouhá a sestává z extrémně pomalého začátku, lehce zbytečného moskevského epilogu a vůbec celkově protahovaného konce. Nebýt ale Washingtona, byl by výsledek o dost horší. 70%

Thriller, který by moc rád byl něčím víc, než nakonec je, patří k těm typům filmů, které stojí a padají s příběhem a jeho pointou. Joffe nemá problém vytvořit hutnou a paranoidní atmosféru a vzhledem k tomu, že zpočátku nevíme o moc víc než hlavní hrdinka, to báječně funguje. Je jasné, že každá postava může lhát a záměrně zatajovat věci a jejich rozkrývání je poměrně fajn. S přibývajícím časem ale film upadá do stále větších klišé a stává se tuctovou a zaměnitelnou podívanou. Joffe zkrátka jede na jistotu a nikdy nevystoupí z mezí žánru, což znamená, že tu sice je pár akčnějších scén, lekaček a rádoby tajemství, všechno už ale bylo viděno jinde a mnohdy i lépe. Do lehkého nadprůměru film posouvá ústřední trio, které sice nemá moc možností vyniknout, ale uhraje si svoje a mnohdy mu stačí zapojit nezpochybnitelné charisma (Kidman je celou dobu vyděšená, ale nepřehrává, Firth se ke slovu dostává až na konci a vše zvládá, jak má, jen Strong by mohl dostat nějaký moment, kde by vysloveně vynikl). Závěrečná pointa tak vlastně nikoho nepřekvapí, natožpak šokuje, potěší ale, že není úplně hloupá a je v ní jen minimum nelogičností. Pro trošku zkušenějšího diváka je tak Before I Go to Sleep pouhou žánrovou jednohubkou, která neurazí, ale ani vysloveně nepotěší. 60%

Problémem Míst je to, že většina diváků bude očekávat další Pouta, a to se jednoduše nemůže povést, protože takový film u nás vznikne jednou za dekádu. Špaček se Štindlem chtěli zkusit něco trošku jiného, ale úplně se jim to nepovedlo. Předně oceňuji povedenou syrovou atmosféru, která je hodně ponurá a koresponduje s prostředím, do něhož je děj zasazen. Jsou tu i na naše poměry některé hodně dobře a zajímavě natočené scény (bitka v lese) a celé to má vesměs vydařenou kameru. Problém pak nastává v příběhové linii, která je dost neukotvená a zpočátku to vypadá, že půjde o další film o dospívání a hledání prvních lásek, později se ale rozvine jakási česká variace na western o pomstě s osamělým hrdinou. Tahle linie na mě osobně fungovala asi nejvíc, protože jsem chápal motivaci postav a tak nějak to celé mělo spád a náboj. O to větší je škoda, že se tvůrci s tímhle nezačali zabývat dřív a místo toho zvolili dost rozvláčný rozjezd, který je vlastně hodně dlouho o ničem. Potěší obsazení neznámými tvářemi, ústřední trio je velmi dobré a hraje hodně civilně, což je jedině dobře. Místa opět nejsou diváckým filmem a po výtečných Poutech půjde pro moho lidí o zklamání, osobně si ale myslím, že zatracení nezaslouží, protože mají skvěle fungující momenty, bohužel ale také dost balastu. 60%

Po zhlédnutí obou verzí krátce za sebou můžu s klidným svědomím napsat, že Sin City i po letech výborně funguje. Extended verze je o fous lepší, protože objasňuje některé příběhové nedostatky, což je znát hlavně u povídky Ten malej žlutej parchant a přináší víc typicky rodriguezovského humoru (scéna s Marvem a jeho matkou). Rodriguezovi s Millerem se povedlo zachytit temnou a prohnilou atmosféru zkorumpovaného města a nebáli se pro komiks tolik typické brutality a nadsázky, které tu jsou opravdu v hojné míře. Navíc se mohli opřít o trojici zajímavých a vypointovaných příběhů, které prakticky nenudí a ačkoli jsou místy moc upovídané, mají náboj a spád. Obsazení je naprosto excelentní a všichni tu ze sebe dolují maximum. Nejvýraznější jsou rozhodně fantastičtí Willis s Rourkem, dále rozhodně stojí za zmínku Benicio del Toro, charismatický a lehce prkenný (nevím ale, jestli to nebyl úmysl) Clive Owen, sexy snad všechny přítomné ženy (s bonusem nahé Carly Gugino) a děsivý Elijah Wood. Vizuální stránka je fascinující sama o sobě a absolutní věrnost komiksu se nedá popřít. Je pravda, že je toho někdy až moc a zvolená stylizace se nemusí líbit každému, na mně to ale pořád působí moc fajn a svěže. Jediné, co bych tak vytkl, jsou nedostatek emocí a nadbytečná povídka "Zákazník má vždy pravdu", která je vesměs vatou, která nic moc neřeší. 80%