salalala

Unikátní film, který asi hodně dlouho nebude mít obdoby. Linklater bezpochyb umí napsat a vymyslet film, který je o obyčejnostech lidského života tak, že prakticky nenudí a donutí diváka zamyslet se a uvědomit si pomíjivost života. Sledovat proměnu všech důležitých představitelů je naprosto fascinující a ohromující. Největší devíza filmu je ale dle mého v tom, že ačkoli jde o fikční záležitost, výborná režie a scénář po většinu času evokují časosběrný dokument. Těžko říct co vyzdvihovat dřív, protože tady do sebe všechno absolutně zapadá a tvoří výborný celek, který je o ničem a zároveň o všem. Snad v žádném jiném filmu není takhle přirozeně zachycena celá škála emocí od smutku po štěstí, což je taky dost zajímavé. Za zmínku nepochybně stojí i výborné výkony všech, nejvíce ale Ethana Hawkeho, který si každý okamžik krade pro sebe. K plnému počtu a absolutní dokonalosti mi chyběl jen nějaký opravdu silný moment, který by mi dovolil s někým soucítit, protože pořád jsem si tak nějak připadal jako nezaujatý pozorovatel. Možná i stopáž mohla být o takových dvacet minut kratší a nic výraznějšího by se nestalo. To ale nic nemění na tom, že Boyhood je originální záležitost, kterou by měly vidět všechny věkové generace, aby si uvědomily, že vztah mezi dětmi a rodiči je všude vesměs stejný. 80%

Na to, že jde o pokračování, to vlastně není vůbec špatné a po většinu stopáže více než slušné. O horor tedy nejde v žádném případě, protože ty dvě solidní lekačky jsou dost málo. Spíše se jedná o thriller, který se spoléhá na zajímavé a svým způsobem originální téma a po většinu stopáže překvapivě baví a slušně odsýpá. DeMonacovi se poměrně daří udržovat hutnější atmosféru a vyhýbá se nelogickému jednání postav, což se musí ocenit. Přechod do ulic filmu pomohl, protože najednou je všude víc místa a je prostor i na akci, která není světoborná, ale v rámci možností ucházející, sice by jí slušela větší syrovost, ale to bychom chtěli asi moc. Taktéž vesměs neznámí herci hrají solidně, nikdo nespadá do škatulky vysloveně otravné postavy, takže si částečně získávají i divácké sympatie, navíc se neodhaduje snadno, kdo přežije, což je bodík navíc. Škoda jen, že s blížícím se koncem je to takové rozhárané a DeMonaco se snaží z tématu vytěžit co nejvíc, takže z putování ulicemi se najednou stává účast ve smrtící hře, děj začne být víc předvídatelný a film rázem ztrácí určité napětí. Postupně mizí také logika, takže život se po půldenní smrtící akci vrací k normálu až moc rychle a jednoduše. The Purge: Anarchy překvapivě není špatný film a místy je hodně zajímavý, doplácí ale bohužel na to, že by rád nastínil co nejvíc situací, které z podobné akce plynou. 60%

Ratner nezklamal a natočil pro sebe typickou nezajímavou rutinu, která doplácí na své ambice. Je tu vidět, že Hercules by moc moc chtěl být sandálovým epickým velkofilmem, jenže na to bohužel nemá. Ratner prostě neumí natočit jediný invenční záběr, jedinou adrenalinovou akci, zkrátka nic. Příběh samozřejmě nedává smysl a je plný klišé a předvídatelných situací, takže nemá smysl se jím nějak hlouběji zabývat. Postavy tu jsou jen, aby plnily ty nejnutnější povinnosti a žádná není natolik zajímavá, že by si získala sympatie diváků. Jedinou výjimkou budiž samotný Hercules, k němuž se Dwayne Johnson úplně přesně hodí a hraje přesně tak, jak má, jen se po něm nesmí chtít citovější projevy a snaha o emoce. Pak už zaujmou snad jen přehrávající Joseph Fiennes a hlavně John Hurt, který asi pochopil, v čem to hraje. 3D je tu využíváno tím nejprimitivnějším způsobem a valný význam nemá a opět dojíždí na to, že vše je kvůli němu ztmaveno, takže mnohdy není nic vidět. Třešínkou na dortu pak je dabing, který zabíjí snahu o jakýs takýs humor a Bohdan Tůma prostě nemůže mluvit Rocka - to nejde. Jestli něco hodnotím kladně, pak je to snaha tvůrců pohrát si s tím, že jde vlastně o mýtus, který není nijak dokázaný a můžeme mu věřit, nebo ne. Ve výsledku tak Hercules působí dost naivně a dětsky a spíš jako prequel k lacinému televiznímu seriálu. 40%

Zajímavý debut, který má spousty chyb, ale nejde tak úplně "odstřelit". Pravdou je, že Pavlíček nejvíc doplácí na částečný amatérismus, který je z filmu bohužel hodně znát a do konce prakticky nezmizí. Formát natáčení i zvolená kamera nejsou úplně nejšťastnější a zrnitost, která je tu vidět, někdy opravdu dost ruší. Filmu moc nepomáhají ani herecké výkony, které jsou dost křečovité (hlavně u představitele Štěpána) a nepřesvědčivé. Výjimkami jsou jen "profíci" Vydra s Krausovou, kteří tu ale nejsou nikterak často. Je ovšem vidět, že Pavlíček disponuje slušným talentem a invencí a některé vtipné momenty a kamerové záběry jsou dobře vymyšlené a částečně i zrealizované. Nechybí tu ani nenucený humor a nadsázka, což je moc fajn. Příběh je zřejmě záměrně mimo realitu, protože chce upozorňovat na problémy dnešní mladé generace a potřebuje jich zachytit co nejvíc. S tím pak bohužel souvisí i částečná zmatenost děje (zbytečně nechronologické vyprávění) a chybějící motivace postav. Za zhlédnutí film určitě stojí, ale do kin podle mého v současné podobě nepatří, protože by mu přece jen víc slušela menší obrazovka. 50%

Terry Gilliam se už nezmění a s tím se musí všichni smířit. The Zero Theorem má všechny jeho trademarky, které jeho věrné fanoušky uchvátí už od začátku. Typicky kafkovská atmosféra a odcizená budoucnost upomínají na jeho nejlepší díla a prakticky okamžitě vtáhnou do děje. Je vůbec radost sledovat celou vizuální stránku, která je opět promyšlená a uchvacující a tentokrát nabízí i přenádherné obrazy Qohenových představ, které jsou nasnímány naprosto dokonale, a ačkoli balancují na hranici kýče, nikdy k němu nesklouznou. O to větší je škoda, že film do našich kin takřka jistě nezamíří. Nezklame ani volba herců, která se opět vydařila. Waltz tu konečně hraje něco trošku jiného a je stejně skvělý jako vždy, možná mu role ušlápnutého introverta sedla trošku víc, každopádně si ji viditelně užívá a splňuje představu o typicky gilliamovském hrdinovi. Ostatní už prakticky nestojí za řeč, protože je tu hlavně on, ačkoli i David Thewlis je v rámci možností skvělý a Mélanie Thierry sexy. Problémem je ústřední příběh, který nakusuje moc témat a žádné pořádně nevyužívá, jako by se Gilliam snažil vtěsnat sem všechno, co ho na současnosti trápí. Někdy se mu daří víc, jindy méně, každopádně tempo není úplně nejsvěžejší a střídají se tu pasáže svižné s těmi unylými. Jelikož tu ale nechybí ani trošku "pythonovského" humoru a celé to má zvláštní kouzlo, rozhodně se film nevyplatí zatracovat. Jen je potřeba se na něj podívat víckrát a odhalit zdánlivě skryté významy a vtípky, což může být pro dnešního diváka problém. 70%

Očekávaně povrchní animák určený jen a pouze nejmenším dětem. Gannaway asi větší ambice ani neměl, protože od začátku se nepokouší bavit dospělé, ale cílí opravdu hlavně na děti. Veškerý humor je tak hodně primitivní a celkový příběh banální a nijak originální. Na animaci je vidět, že nejde o něco, na čem by studiu až tak záleželo, protože není úplně dokonalá a je znát, že rozpočet byl nižší než v jiných případech. Naštěstí je to celé krátké, protože dospělí se u toho budou nejspíš dost nudit, jelikož tu prostě není čeho se chytnout - všechno už jsme viděli jinde a většinou lépe. Na druhou stranu bych ocenil to, jakým způsobem tu tvůrci ukazují dětem, že hasičská práce opravdu není žádná legrace a jsou u ní důležité odvaha a sebeobětování - sice je tohle poselství opravdu viditelné zdaleka, ale vzhledem k tomu, že je to pro nejmenší, je to tak asi v pořádku. Jediné, co se snad dá vyzdvihnout, je pár nápaditých záběrů přímo z pohledu letadel, které to občas oživí a vytrhnou z nastalé nudy. Ve výsledku ale jde o levnou záležitost, která měla zůstat na videu, kam byla primárně určena. 40%

Prakticky nehodnotitelný snímek, který má spoustu chyb, ale nelze jednoznačně odstřelit. Krobot tu natočil přesně to, co chtěl a zkrátka jen zachytil život v zapadákově, kde se neděje vůbec nic, život tam plyne pomalu a v určitých cyklech. Těžko soudit, zda určitá trapnost humoru a postav byla chtěná, každopádně pár vtipných situací si tu najde asi každý. Je tu znát, že Krobot má nápady a dokáže vytvořit poměrně zajímavě nasnímanou a atmosférickou scénu. Jen mu u toho prostě chybí jakýkoli příběh, protože Díra u Hanušovic je pouze sledem epizodek, v němž je úplně jedno, kdy začne a skončí. Přesto tu je pár postav, které by možná zasloužily vlastní film (Olin, Jaruna, Maruna, jejich matka) a baví skoro po celou dobu. Obsazení se ale povedlo na výbornou a všichni jsou v rámci možností skvělí a je radost se na jejich kreace dívat. Bodíky navíc přidává i zajímavý dialekt. Díra u Hanušovic bude přijímána asi dost rozporuplně a chápu jakékoli hodnocení, ale srovnání s Troškovými výplody si IMHO nezaslouží. 60%

Inteligentní sci-fi, která z prozatimní letošní produkce značně vyčnívá. Pro někoho možná překvapivě nastoluje Reeves od začátku pomalé tempo, nikam nespěchá a vysloveně si hraje s temnou atmosférou neveselé budoucnosti, kterou ovládají opice. Prostředí je vypiplané do detailu a opravdu nevybízí k nějakému osidlování, na druhou stranu je natolik atraktivní, že z něho zkrátka nemůžete spustit oči. Je moc potěšující, že i přes takřka dokonalé efekty a digitální opice není snímek samoúčelný, ale tuto složku využívá pouze k prohloubení psychologie postav a úspornému dorozumívání, které by v jiném filmu nejspíš působilo dost směšně. Reeves moc dobře věděl, co chce natočit a jeho práce je úchvatná. Ať už servíruje dlouhé kamerové průlety, báječnou akci nebo klidné dialogové scény, pořád má co nabídnout a nepoleví ani na chvilku. Příběh samotný stojí hlavně na konfliktu těch, kteří v tom druhém druhu vidí víc než tupé stádo (Caesar, Malcolm) a těch, kteří se o to ani nepokusí (Koba, Dreyfus) a skvěle dávkuje emoce, napětí a jakýsi přesah. A vlastně vůbec nevadí, že díky původnímu filmu víme, jak to celé zhruba dopadne. K dokonalosti chybí Úsvitu hodně málo, konkrétně nevyužitost několika lidských charakterů (upozaděný Oldman, který prakticky nemá co hrát), o chloupek kratší stopáž a silnější finále, které by s divákem nějak "zamaválo". Ani tohle ale nemění nic na tom, že máme co dělat s opravdovou peckou a IMHO nejlepším blockbusterem minimálně letošního léta. 90%

Veskrze příjemný film, který má silný náboj a pozitivní energii, což je na něm vlastně to nejlepší. Carney vše pojal dost civilně a pokusil se o jakousi dokumentárnost a to se mu poměrně vyplatilo a docela i povedlo. Je pravda, že příběh není vůbec originální a do značné míry předvídatelný, o nic jiného ale snad ani tvůrcům nešlo, takže to vlastně nelze vytýkat. Základem podobných filmů je vždycky hudba, která se v tomto případě dost povedla a všechny songy jsou chytlavé, nevtíravé a mají hitový potenciál, takže divák může být spokojen. Carney si to navíc celé výborně obsadil a titulní pár v podání čím dál lepšího Ruffala a výborné Knightley (ta své odpůrce ale znovu nepřesvědčí o tom, že je dobrá herečka) je sympatický, navíc je doplňují mimo jiné spolehlivé Steinfeld a Keener, za zmínku ale stojí i zpěváci, kteří tu hrají velmi dobře. Taktéž většina scén je výborně vymyšlená (vešekeré hudební produkce na ulici jsou zrealizovány výtečně a autenticky) a celé to odsýpá svižně vpřed. Na plný počet to není právě kvůli předvídatelnosti a někdy přílišné "sladkosti" a hollywoodským klišé a možná i z toho důvodu, že by to mohlo být o pár minut kratší. Jinak ale jde o velmi dobrou žánrovku, která je naprosto ideálním filmem (nejen) na první rande. 70%

Famózní komediální jízda, která dokazuje, že dvojka Lord - Miller patří k tomu nejlepšímu, co má současný Hollywood k dispozici. Tihle dva pánové mají neuvěřitelnou porci invence, kterou prodají snad v každém záběru, který se tu objeví. Jejich smysl pro detail a cit pro vypointování vtípků je takřka nevídaný. To je dáno i sérií opravdu vtipných situací, které nikdy nesklouznou k tomu, že by byly vysloveně trapné a leckdy dokážou překvapit i nečekanými příběhovými zákrutami. Prakticky celou dobu je tempo svěží a celé to odsýpá a divák se opravdu královsky baví. Lord s Millerem se naštěstí neberou vůbec vážně, čímž si získávají diváka na svou stranu. I proto jim projdou přepálené a nepravděpodobné akční scény a vlastně i celý příběh, který je jednoduchoučký a ve smršti všech vtipů a akce se na něj trošku zapomnělo. Výteční jsou i Tatum s Hillem, kteří si dělají legraci sami ze sebe, čímž působí dost sympaticky. Nezapomenutelný je i výborný Ice Cube. Nejgeniálnější na celém 22 Jump Street je však sofistikovaná satira na fungování současného filmového průmyslu a snaze co nejvíce vydělat za pokud možno co nejméně peněz. Tenhle druhý plán se táhne v podstatě celým filmem a funguje báječně. Za zmínku stojí i geniální závěrečné titulky, které patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy viděl, jsou vtipné a neskutečně trefné. Vynikající záležitost. 80%