argenson

Žánr komedie je v tomto případě trochu nadnesený, k smíchu tady toho moc není. Snad jako doklad jedné z mála hlavních rolí Jaroslava Marvana té doby to stojí za podívání. Půvabné je, že skutečný věkový rozdíl mezi ním a věčně mladou (a únavně stereotypní) Věrou Ferbasovou nebyl zdaleka tak velký, než jaký jim tady byl přisouzen. Nic, co bych musel vidět víckrát.

O stupýnek výš než podobné Gabinovy filmy z té doby (Rvačka v Panamě, Zahradník z Argenteuil). Slunce rošťáků se v jejich sousedství vyjímá víc než dobře jako solidní, napínavá a vtipná kriminálka. Kromě Gabina se zajímavými hereckými typy. Margaret Lee dostála své pověsti evropské Marilyn Monroe a moc jí to slušelo (s půvabným dabingem Libuše Švormové). Zajímavá je i Suzanne Flon v roli Gabinovy manželky nebo překvapivě akční Lucienne Bogaert jako matka šéfa konkurenčního gangu. Závěr nás moralisticky poučuje, že krást se nemá, o čemž se všichni zúčastnění přesvědčili různě odstupňovanými formami, jak se to dá odsrat.

Kromě dvou povídkových filmů ze šedesátých let výjimečné setkání J. P. Belmonda s Annie Girardot, škoda, že spolu nehráli víc. V podstatě pitomě jednoduchý, ale nádherně uchopený a naservírovaný příběh. S velmi napínavým koncem. Sejdou se? Nesejdou se? Vole, to byly nervy!

Když jsem to viděl poprvé, ještě dlouho jsem si to pamatoval, o čem to bylo, což se mi u televizních filmů nestává. Není tu ani tak důležitá kriminální zápletka a její rozuzlení, jako spíše našlapaná atmosféra zvláštně nepřátelského městečka s bizarními postavičkami a přitom slušně vykreslenými charaktery i v menších rolích. Skousnul jsem i Oldřicha Vlacha, o němž si jinak nemyslím, že by byl hercem hlavních rolí.

Josef Vinklář jako pupkatý akční hrdina v zelené uniformě je trochu tristní. Dějově strašně statické. Něco málo bodíků bych přisypal snad jen za obstojnou hudbu.

Nadmíru kvalitní předloha Alexandra Dumase je naštěstí zárukou docela obstojné zábavy a sázkou na jistotu, přesto tomu hodně schází. Nemá to spád i výběru hereckých představitelů by se dalo leccos vytknout. Troufnul bych si tvrdit, že dějovou gradaci pohřbil i sterilní český dabing, přestože jsou tu slyšet dobře známí herci. Starší stejnojmenný seriál ze 70. let byl pro mě exkluzívním zážitkem, tohle jsem odzíval.

Každá kinematografie má čas od času záslužnou potřebu natočit film vzdávající hold starší herecké generaci ve stylu "dokud jsou ještě tady". Pamatuju si, když byl můj dědeček v osmdesáti letech na maturitním srazu, sešli se tam tři. To je podle mě realita, takže tady to poměrně početné seskupení vitálních dědečků a babiček působilo nevěrohodně. Na druhou stranu Libuše Švormová ke svému závěrečnému monologu potřebovala početné publikum, to je jasné. Nakonec, jako poslední role Zity Kabátové to není úplnej průser.

Výborné slovní špičkování mezi Janem Dolanským a Viktorem Preissem probíhá na bázi hry kočky s myší, v níž několikrát dojde k výměně rolí a překvapivým zvratům. Naopak to překvapivě drhlo tam, kde by to člověk nečekal - nevýrazný Pavel Zedníček v roli šéfa taxislužby nebo násilně stylizovaná nablblá tetička v podání Jany Hlaváčové. Jako vždy mě ale potěšila - i když jen v malé roli - moje oblíbená Jana Štěpánková. Já jsem se bavil dobře.

Jeden z mála českých filmů padesátých let, který lze s čistým svědomím doporučit. Což je samozřejmě dáno klasickou literární předlohou, i když Svatopluk Čech by asi nebyl ztotožněn s nutným politickým vyzněným (bohatí končí špatně a naopak). Silný příběh podpořený výbornými hereckými výkony (Jaroslav Marvan, Vlasta Fabianová).

Kdo neviděl, o nic nepřišel. Pro dnešního českého diváka již jen málo známé tváře kdysi významných slovenských herců (povšimneme si snad jen mladého Ladislava Chudíka). Příběh, v němž se tříská bandaskama, mluví se o mlíku, třeskutě nevtipný humor se točí kolem kozy, to vše zaštítěno schématem o dobrých chudých a zlých bohatých.