Marthos

Marthos

Martin Čípek

okres Praha
Sběratel antikvit


47 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 14 27 40 53
    • 20.2.2018  23:44

    Nejhorší podvod mého života. Poslední Fričův film je unikátní prototyp defraudantské burlesky, šmrncnuté svěžím cynickým humorem par excellence. Sovákův vnitřní hlas, pomněnkové oči Mileny Dvorské, výstavní poprsí Ivanky Deváté a... vynikající Čestmír Řanda jako typické šejdířské rochně, které když má, tak neucukne. Výborná zábava i po padesáti letech.

    • 19.2.2018  10:10
    Naděje (1963)
    *****

    On chlastá. Ona je kurva. Filmová balada o malých vítězstvích a velkých prohrách, o tom, jak snadné je spadnout až na dno a jak těžké je zase vstát, je bezesporu jedním z nejlepších filmových odkazů Karla Kachyni a Jana Procházky. Nádherný Hrušínský, nádherná Hegerová a všude kolem jen tma, bahno, štěrk a naděje, nejkřehčí zoufalství člověka.

    • 18.2.2018  01:09

    Snad byste nebyla tak rigorózní... Škvoreckého povídka je mnohem záhadnější, tajuplnější, zkrátka mnohovýznamová záležitost, což se bohužel o Flirtu nedá tvrdit se stoprocentní jistotou. Gajer si evidentně nedal příliš velkou práci se scénářem (byť jej psal společně se Zdeňkem Mahlerem), a nebýt uhrančivé Drahokoupilové a charismatického Kačera, šel bych s hodnocením dolů. Jenže je tu ještě jakási hořká vůně podzimu, která navždy uchovává nepopsatelně vzrušivou náladu konce šedesátých let, a také mistrovské vedlejší postavy hrané Jiráskovou, Řehořem, Prachařem a Landovským v – podle mě – původních autorských obrysech. Svět literatury, redakčního vzruchu a básnických impresí, tedy alespoň to, co v působivé zkratce naznačuje právě Gajerův film, dokázal Škvorecký ve svých dílech zachytit s neskrývanou sugescí, ironickým úšklebkem a zároveň s velkým okouzlením a zaujetím. Flirtovat se dá s ledasčím, třeba se smrtí.

    • 11.2.2018  18:03

    Jsem něco jako výtvarný teoretik. Utrpení mladého intelektuála. Juráček, jehož scénář je pro film bezvýhradně určující, v kunderovském Klímovi rozpoznal dalšího ze svých melancholických, společensky nepotřebných hrdinů, který kráčí světem a v důsledku své zdvořilé inteligence není schopen účastnit se lidských vztahů. Oproti Kunderově povídce zaujímá ovšem Bočanův film vůči Klímovi kritičtější stanovisko a rozšiřuje záběr, aby poskytl obecnější společenský komentář. Už úvod filmu lze pokládat za trefnou metaforu podobné lidské přizpůsobivosti, jakou pozorujeme u Klímy. Aby se vyhnuli výkopu u chodníku, vyšlapávají si chodci cestičku sněhem. Stejně jako Klíma, ani oni se vnějším podmínkám nedokážou vzepřít. Raději se jim podřizují. Obětí neschopnosti převzít zodpovědnost za zbabělost přitom není jenom Klíma. Na jeho morální selhání doplácí také druzí, zejména Klára, čímž Bočan s Juráčkem jako jedni z prvních otevřeli v šedesátých letech velmi relevantní téma spoluzodpovědnosti intelektuála za mravní úpadek společnosti. V podání Jana Kačera připomíná Klíma zklamané mastroiannovské intelektuály, dobrovolně izolované od ostatních, což lze vysledovat především v okamžicích jednání uličního výboru. Soudruhu Klímo, co vy si vůbec myslíte o ženách? Nic. Toto jemné a svým způsobem vtipné pozorování každodenní rutiny, sousedství, kde každý ví o každém všechno, rozehrává řadu strun – od sebeironie a smutku až po trapnost, karikaturu, absurdnost, chaos, prázdnotu a entropii. Tím, co potom spojuje Kunderu, Bočana a Klímu s námi, je otázka, jak se chovat slušně mezi špatnými lidmi, jak se vypořádat s dvojím metrem morálky a s poznáním, že lidé jsou vlci.

    • 9.2.2018  23:55

    Působivý, ponurý film, kterému svědčí nejen výběr vhodných hereckých představitelů (Adamíra, Bláha, Štěpánková, Alexandra Myšková), ale především prostředí, v němž se příběh odehrává. Hříchy minulosti v podobě nevyjasněných protektorátních a válečných machinací, jichž se dopouštěli jak příslušníci nacistického režimu, tak jejich horliví přisluhovači, byly a jsou součástí naší historie, přestože z ryze kriminalistického hlediska je tento spor poněkud diskutabilní. Nicméně atmosféra je v případě Hanibalova filmu správně psycho.

    • 8.2.2018  00:53
    Zlodějská komedie (TV film) (1978)
    *

    Typický slaboduchý kousek z tehdejší televizní (nad)produkce, který nezachrání ani čtveřice oblíbených herců.

    • 5.2.2018  00:21

    To je přece nesmírná blbost, co se tady děje s člověkem! Helgeho filmy (zdaleka ne všechny) jsou paralyzujícím pohledem na tehdejší dění ve společnosti a přístup, jakým Helge zkoumá jednotlivé aspekty socialistického života, je svým způsobem nonkonformní. Tady je ta nonkonformita vyjádřena i neurčitým, přesto snadno vytušitelným queer podtextem, přičemž jak Pucholtova, tak i Munzarova postava nabízí mnohem složitější přístup k dané problematice, než jak se na první pohled může zdát. Sedmnáctiletý hejsek (Pucholt), drzý, nevychovaný, ale vnitřně nejistý a rozechvělý, právě tak jako arogantní, sebejistý a rozkolísaný "mistr" (Munzar) mají společnou nejen frustraci, pramenící ovšem u každého z odlišných struktur, ale především svou společenskou neukotvenost, na což ostatně film velmi tvrdě naráží. Závěr, který Helge záměrně ponechal v novém, tentokrát neradostném vystřízlivění, jasně naznačuje, že jakýkoliv zásah (zvenčí) do života mladých a nespoutaných lidí, kteří prostě jenom nevědí, co se sebou, znamená hořkou prohru. Ano, nikdo nikoho nebude do konce života tahat za ruku. Je lepší špatným být, než se špatným zdát.

    • 3.2.2018  23:03
    Kapacita (TV film) (1970)
    ***

    Kam nechodí slunce, tam chodí lékař. Příjemně nostalgická vzpomínka, které vévodí zasněžené scenérie z českých luhů a hájů a nenucený herecký výkon Martina Růžka. To bývaly zimy!

    • 29.1.2018  22:02
    Zadržitelný vzestup Arthura Uie (divadelní záznam) (1979)
    *****

    Jak chutná moc. Brechtova gangsterská hra je nejen mrazivým podobenstvím o vzniku libovolného totalitního systému, ale také názornou učebnicí lidských chyb, omylů a selhání. Jak kdysi prohlásil C. G. Jung, Hitler byl muž, v němž nikdo nebyl. Byl to psychopat a ti, jak známo, bohužel přitahují davy. Je tedy logické, že každý ze současných i minulých diktátorů, těchto samozvaných uzurpátorů moci, má v sobě něco z Arthura Uie. A to je na tom to nejděsivější a nejnebezpečnější.

    • 26.1.2018  20:36
    Vrátný (TV film) (1984)
    *

    Namachrovaný Císler školí nechápavého začátečníka Dlouhého v neoficiálních metodách postranního úplatkářství a sám na to dojede. Humor na jedno použití (3%).

    • 26.1.2018  00:14
    Vražda v ulici Lourcine (TV film) (1974)
    ****

    Proslulý francouzský dramatik Eugène Labiche (1815 - 1888), jehož frašky si na českých jevištích získaly velkou popularitu především zásluhou fenomenálního Slaměného klobouku, psal všechna ta rozverná dílka údajně s jediným cílem – bavit a rozesmávat publikum. A dařilo se mu to skvěle, jak ostatně dokazuje i televizní adaptace jedné z jeho povídek s vynikajícím Zdeňkem Řehořem, Jaroslavem Kepkou a Květou Fialovou v hlavních rolích. Pozor na ten chlast, pánové!

    • 25.1.2018  00:04
    Otomar Krejča (TV film) (2017)
    *****

    Špičkový dokument, který je po formální i obsahové stránce naprosto bezchybný. Názvy jednotlivých divadelních inscenací jsou zde doplněny dochovanými ukázkami, namnoze zcela unikátními (Kočka na kolejích, Křišťálová noc, Tři sestry, Racek, Ivanov, Lorenzaccio a další), důležitá je také přítomnost dobových souvislostí. Profesionální práce.

    • 21.1.2018  17:49

    Mizerné. Průměrný detektivní rámec nestojí ani za řeč, už proto, že mu schází dramatické vyústění, a zbytek zachraňuje Jiří Adamíra, který ovšem pod tíhou jalového scénáře také slevil ze svého obvyklého standardu. Nestojí za to vidět opakovaně.

    • 19.1.2018  01:28

    Osobní zpověď Rudolfa Hrušínského je mistrovským plivancem do tváře pochroumaného socialismu. Kromě jiného v pořadu zazní úryvky z tvorby Karla Čapka, Jaroslava Seiferta a Ludvíka Aškenazyho.

    • 15.1.2018  00:52
    Noc bez úsvitu (TV film) (1966)
    *****

    Mlčet nebo mluvit. Andrzejewského nemilosrdná obžaloba totalitních systémů, pečlivě ukrytá pod oděvem dominikánských mnichů, je nejen velkým literárním dílem, ale v českém kontextu nepominutelnou reflexí událostí nedávno minulých i těch budoucích. Jak snadné je získat moc a (zne)užít ji ve svůj prospěch, jak zrádné je podlehnout falešným iluzím o lepším uspořádání světa... Splynutí příslušníků několika hereckých generací (vynikající Vladimír Šmeral, Boháč, Štěpánek, Brzobohatý a Haničinec) vytváří jeden z nemnoha silných a nezapomenutelných okamžiků v dějinách české dramatické televizní tvorby.

    • 13.1.2018  22:25
    Ortel (TV film) (1999)
    *****

    Satirická podobenství Friedricha Dürrenmatta (1921 - 1990) o pokrytectví a pokřivené maloměšťácké morálce jsou dnes stejně aktuální jako před šedesáti lety, kdy vznikala. Režisér František Filip, který se ujal adaptace novely známé pod titulem Malér, potvrdil v nejlepším slova smyslu pověst televizního rutinéra. Dal inscenaci adekvátní dramatický tvar, zcela oproštěný od zbytečných a zavádějících filmových ambicí, a spolehl se výhradně na herce. Vybral si představitele, kteří reprezentují vyzrálé tradiční herectví velkých divadelních scén. Do jisté míry rezignoval na typologii postav, předepsanou Dürrenmattem a nechal herce, aby v daných mantinelech naplnili svou představu o postavě. To se týká především čtveřice rozverných staříků (Radovan Lukavský, Luděk Munzar, Radoslav Brzobohatý a Petr Haničinec), kteří si krátí čas pořádáním fiktivních soudních procesů. Zcela typickou dürrenmattovskou postavou je Traps v podání Václava Postráneckého. Na první pohled bezúhonný bodrý chlapík, ve skutečnosti bezohledný, zištný pokrytec, který proplouvá životem s typickou maloměšťáckou rafinovaností. Ovšem i tento "pilíř společnosti" má své limity, které nedokáže překročit. Ve zdánlivě nevinné hře je přinucen zúčtovat sám se sebou a zodpovídat se svému svědomí. Rytmus inscenace udává střídání jednotlivých chodů opulentní večeře, této jakési dramaturgie krásného obžerství, jak ji nazývá jedna z postav. S klesajícím letopočtem na vinětách servírovaných vín se povolují kravaty a odkládají saka. V neformálně bujaré atmosféře velmi zvolna a plíživě dozrává zárodek tragédie, která vrcholí v poněkud překotně inscenované finále. Nicméně Dürrenmattův portrét "zločince z lidu" lze vnímat ve zřetelných a čitelných obrysech. Se současnou podivně pokřivenou realitou koresponduje obsah Dürrenmattovy hry až netušeně aktuálně. Svým dvojím rozsudkem, trest smrti za vraždu a zároveň zproštění obžaloby s ohledem na společnost, v níž se její "produkt" Alfredo Traps dopustil zločinu, přesně vystihuje alarmující rozklad etiky v lidském konání. Zvítězila zvlčilost, honba za úspěchem a za penězi... Herecké výkony tohoto mistrovského kvinteta, doplněného Danou Syslovou v roličce oddané hospodyně, vrací diváckou paměť do období, kdy televize nebyla pro herce jen příležitostí namastit si kapsu. Dlouho nevídaný, ne-li stěží opakovatelný, herecký koncert má strukturu hudebního díla, přísnou rytmizací a dynamickými vlnami připomíná symfonii. Vedle tuctových televizních pohádek a nevkusných seriálů vzniklo tehdy dílo, které má blízko k vzácnému šperku.

    • 12.1.2018  00:22
    Nebezpečný člověk (TV film) (1964)
    ****

    Půvabná záležitost, která si s ironickým nadhledem pohrává s přítomností amerických vojáků (Adamíra, Brabec) a fatální záměnou váženého profesora fyziky (Voska) za vychytralého krejčíka (Hrušínský). Škoda, že režijní tvorba Jana Matějovského stále čeká na své znovuvzkřísení (shlédnuto v rámci cyklu Nové přírůstky 16mm filmu)

    • 11.1.2018  01:24
    Misie (TV film) (1994)
    ****

    Portugalský prozaik José Maria Ferreira de Castro (1898 – 1974), jeden z nejvýraznějších představitelů soudobého neorealismu, nabízí ve své povídce A Missão (Misie) zajímavý konflikt strachu, odpovědnosti a lidského svědomí. Tím, že nositeli těchto kontroverzí jsou příslušníci francouzského církevního řádu se zároveň obnažují i základní principy víry a nedotknutelnost vlastního přesvědčení. Výběr hereckých představitelů, z nichž lze připomenout alespoň vynikajícího Borise Rösnera, Petra Kostku nebo Jaroslava Satoranského, nenápadně souzní s celkovým pojetím této skromné televizní inscenace.

    • 9.1.2018  00:35
    Věra - nevěra (TV film) (1972)
    ****

    Jiří Sovák a Miroslav Horníček, přátelé, kolegové a partneři, kteří si rozuměli v soukromí i před televizní kamerou. Styl jejich humoru nemá šanci zestárnout, jak ostatně potvrzuje i tato malá televizní komedie, ozdobená kromě jiného také nezaměnitelným sex-appelem Marie Drahokoupilové.

    • 2.1.2018  23:27
    Marie Terezie (TV film) (2017)
    **

    Okázalá přehlídka marnosti, oděná do vznosných kostýmů a bílých paruk. Marie Terezie jako uhihňaná lolitka. František Štěpán jako nevychovaný sukničkář a frajírek první kategorie. Evžen Savojský coby arogantní intrikán. Císařovna Alžběta alkoholička. Dialogy, které jako by omylem vypadly z nějaké současné komedie nevalného charakteru. Zásadní nesrovnalosti, které pozná i laik. Děkuji, nechci.

    • 2.1.2018  16:40

    Válka očima malého chlapce. Svěrákův pohled na vlastní dětství, strávené v malebném prostředí venkova, je plný hravosti a pábitelství, připomínající cosi z hrabalovských a poláčkovských příběhů. V každém případě je to film, který zanechá silný dojem.

    • 2.1.2018  16:34
    Román lásky a cti (TV film) (1972)
    *****

    Přítelkyně, sto chyb máš v očích mých, že mi nechceš nic více býti, ale vzpomenu-li si na tebe, jak tak horlivě něco vykládáš, jak zajiskříš při tom tvýma bystrýma očima, jak je dokořán otevřeš, jak se jima usměješ a se mnou se řádně vyvadíš, tu bych tě posprostu řečeno snědl. Že někdy méně je více, platí v případě této televizní inscenace dvojnásob, tím spíš, že se vlastně jedná o "pouhou" milostnou korespondenci. Jiří Bělka záměrně podtrhl intimní atmosféru zjitřených dopisů tím, že dekoraci ponechal v její minimalistické strohosti a do popředí vložil postavy a jejich hlasy. Volbou vhodných hereckých interpretů, kteří se osvědčili také jako vynikající průvodci mluveného slova (zejména Růžena Merunková a Radovan Lukavský v roli vypravěče), lze nenaplněný vztah začínajícího básníka a vdané spisovatelky, násilně přervaný dobovými konvencemi, vnímat jako určitou uměleckou reminiscenci, plnou hlubokého citu. Velkého, silného, bolestného.

    • 1.1.2018  17:38

    Byl jednou jeden maloměšťák. A babička, která se nechala zneužívat. Až toho měla jednou dost, vzbouřila se a osamostatnila. V tomto ohledu film samozřejmě odpovídá dobovým kvintesencím, ale zásluhou vynikající Zdenky Baldové je to pořád milá podívaná. Pohroma, kterou babička svým odchodem způsobí, je potom ideálním prostředkem k napravení sobeckých charakterů rodinných příslušníků. Některé drobné výpady proti socialismu jsou (zřejmě) otiskem masového prozření po Chruščovově zásadním odsouzení "kultu osobnosti" (únor 1956).

    • 28.12.2017  21:56
    Ženitba (TV film) (1975)

    Bezmála jedenaosmdesátiletý Oldřich Nový hraje Podkolesina, staromládeneckého lenocha, který se (ne)chce ženit. Z piety k velkému herci nehodnotím, protože to je opravdu tristní podívaná.

    • 24.12.2017  18:19
    Ráno budeme moudřejší (TV film) (1977)
    ***

    Život není to, co chceme, ale to co máme. Autentický příběh z rodinného prostředí, kterému vévodí Blanka Waleská ve výborně zahrané roli nesnesitelné matky a Jana Hlaváčová v roli rezignované ženské, která prošustrovala vlastní život. Škoda, že scénář nenabízí už cokoli navíc.

    • 22.12.2017  00:18
    Zákon starého muže (TV film) (1976)
    ***

    Průměrná televizní detektivka, kterou drží nad vodou pouze přítomnost Karla Högera v roli amatérského malíře a znalce lidských duší. Škoda, že nebyla lepší příležitost.

    • 20.12.2017  14:47
    Dům (TV film) (1975)
    *

    Jak se z nepraktického intelektuála stal praktický zedník. Stavidla trapnosti byla vytažena opět velmi vysoko (3%).

    • 16.12.2017  09:23
    Otevři oči (TV film) (1975)
    ****

    Výborně střižené psychodrama, které svým formálním i vizuálním přístupem připomíná spíše některou ze západních proveniencí. Mít otevřené oči se opravdu vyplatí, zvlášť při pohledu na skvěle sehranou dvojici Hany Maciuchové a Radoslava Brzobohatého.

    • 10.12.2017  01:06
    Přišel na večeři (divadelní záznam) (1981)
    *****

    Já měl tak nádhernej sen o Marléně Dietrichový, probudím se a uvidím vás! Nedostižný Miloš Kopecký v roli nesnášenlivého misantropa, který pálí hrubosrsté invektivy na všechny světové strany, povyšuje původní hru George S. Kaufmana a Mosse Harta na výjimečné umělecké dílo, na tryskající gejzír prvotřídního humoru. Nehynoucí důkaz toho, že vinohradská scéna si i přes nepřízeň mocných dokázala za všech okolností udržet svůj vysoký standard.

    • 7.12.2017  00:08
    Čaj s citronem (TV film) (1975)
    *****

    Ano, barvím si vlasy, tupíruju si obočí a lakuju si nehty načerveno. U nohou samozřejmě. A každou neděli si dávám do uší rebarborové listí. Spokojená? Brilantně natočená záležitost, která vzdáleně připomíná některou z nesmrtelných her Oscara Wildea, přestože výchozí situace je vlastně mnohem banálnější a (také) výmluvnější – manželský trojúhelník. Alena Vránová jako chápající manželka, která ani v nejmenším nežárlí, s milenkou jedná s blahosklonnou přezíravostí té, která si to může dovolit a důsledně připomíná všechno to, co je pro jejího manžela důležité. Iva Janžurová, zahanbená jejím rutinovaným výslechem, cedí "zdvořilé" odpovědi skrz zaťaté zuby, ale spodní tón řeči ji neustále usvědčuje z potlačované agrese a popuzenosti z toho, že se věci vymykají její kontrole. Zmítána emocemi, vypadává ze své role jako gramofonová jehla z drážky desky, včas si to uvědomí, zase se zkusí vrátit do té "společenské" verze sebe sama a vymýšlí si stále absurdněji znějící vysvětlení pro to, co se děje a za jakých okolností je to přijatelné. Václav Voska, předstírající distinguovaného muže v nejlepších letech, který má takřka romantické povolání, když sám sebe prohlašuje za básníka s ohromnou inspirací, to naopak hraje na obě strany. Chvíli naslouchá manželce, jindy zase milence, pokaždé tak, aby neztratil ani jednu z nich. A pod tou předstíranou nonšalancí a nedbalostí přitom prosvítají sympaticky lidské vlastnosti. Vynikající zábava v anglickém stylu. Až se to zase bude vysílat, nesmíte to propásnout!

<< předchozí 1 2 3 4 14 27 40 53
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace