Marthos

Marthos

Martin Čípek

okres Praha
Sběratel antikvit


51 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 15 28 42 55
    • 9.8.2018  13:28

    Povídka Láska debutujícího režiséra Milana Muchny je nudný, nezajímavý, otřelý příběh, jakých existují, respektive mohou existovat miliardy. Zaujme snad jen postava starého profesora a vášnivého ornitologa v podání Karla Högera. Bída nejvyššího stupně.

    • 7.8.2018  20:35
    Člověk není sám (1971)
    odpad!

    Otřesná ideologická slátanina, jejímž spoluautorem je Ivan Gariš, mimořádně odpudivá postava, jeden z nejobávanějších estébáků, který se v padesátých letech podílel na akci Kámen. Film zcela bez uzardění legitimizuje činnost StB, navíc v silně nevěrohodném a hrubě zkresleném podání. Těžko říct, co je horší, zda příběh sám nebo trapný herecký výkon Zdeňka Kampfa, kterého měli snad rovnou odstřelit... Ozdobou tohoto prorežimního dílka je samozřejmě Jiřina Švorcová v roli stranické funkcionářky, pokoušející se zachránit zaváhavšího inženýrka. Libíček se Sovákem zdiskreditovali sami sebe, bohužel. Hrůzný přízrak znormalizované československé společnosti.

    • 5.8.2018  21:22

    Vzpomínání vynikajícího českého herce a také inteligentního, sečtělého a moudrého člověka, hýřícího vtipnými bonmoty i přesně padnoucím sarkasmem. Takoví lidé jsou nenahraditelní.

    • 2.8.2018  10:53
    Hrabě Drakula (TV film) (1970)
    ****

    Televizní adaptace klasického Stokerova románu je sice nadmíru skromná – nedisponuje přemírou efektních triků, ani dokonalým technickým zázemím – ale přesto se může pyšnit patřičnou hororovou atmosférou a vynikajícími hereckými výkony. Vskutku démonického Ilju Racka, který svou postavu zčásti modeluje vlastně "jen" pomocí charismatického hlasu, skvěle doplňují mladinká Hana Maciuchová, Jiří Zahajský a Ota Sklenčka v roli Van Helsinga, věhlasného profesora a vymítače upírů. A tak to, co Česká televize nabídla, je až překvapivě silné a v daných podmínkách vlastně velmi zdařilé. Je to podstatně víc, než jsme mohli čekat.

    • 30.7.2018  15:54
    Záhada hlavolamu (TV seriál) (1969)
    *****

    Ikonické dílo Jaroslava Foglara v takřka ikonické televizní podobě, která v sobě navždy uchovává nezaměnitelnou atmosféru temných, úzkých a křivolakých uliček Stínadel, čtvrti se špatnou pověstí, kde není příliš bezpečno a kde vládnou divoké party kluků, kteří se hrdě nazývají Vontové... Použitím černobílého filmového materiálu zajistili tvůrci seriálu nejen patřičný hororový vizuál, umocněný ještě téměř démonickými postavami sýpajícího Ema a záhadného Široka, prohánějícího se po střechách s ježkem v kleci, ale také nehynoucí nesmrtelnost, protože každá další výprava do Stínadel už nikdy nebude tak působivá a autentická, jako v případě tohoto televizního seriálu.

    • 28.7.2018  12:49

    Pohříchu zdařilý televizní portrét Miroslava Macháčka, křehkého člověka a výjimečného umělce, který sváděl zoufalé zápasy s komunistickým režimem, s lidmi, kteří se kolem něj neustále pohybovali i sám se sebou. Životní pouť tohoto nezaměnitelného herce a režiséra se, bohužel, uzavřela předčasně, na vrcholu jeho tvůrčích i lidských sil.

    • 25.7.2018  13:37

    Bez Sovětského svazu nejsme nic. ~ Demokracie není anarchie. ~ Naší povinností je odhalovat a spravedlivě trestat ty, kteří si nepřejí harmonické soužití všech občanů. Traplova divadelní hra, v tomto případě její filmová podoba, je pokroucený, zhovadilý zmetek, jehož obsahová difamace nemá v kontextu znormalizované kinematografie obdoby. Hrozné. Plakát. Zkreslování osmašedesátého roku. Samá slova. Prázdná a směšná a všechno dohromady je vymyšlené. Stranický herecký kádr v pohotovosti — afektovaná Petrovická, která si zapaluje jednu cigaretu za druhou a tváří se odhodlaně, Mixa, Vochoč, Davidová, Švorc, o němž Miroslav Macháček prohlásil, že i kdyby hrál každý den, tak se to stejně nikdy nenaučí... Vstup na vlastní nebezpečí.

    • 25.7.2018  00:06
    Tobě hrana zvonit nebude (divadelní záznam) (1974)
    odpad!

    Traplova divadelní hra je politický thriller non plus ultra. A je kromě jiného i důkazem, co s českou divadelní a filmovou kulturou udělaly sovětské tanky. Jen stěží bychom našli odpornější pamflet na nepohodlný rok osmašedesátý, který je v Traplově slátanině vylíčen jako zločinecká aréna pro oportunisty, zbabělce a kontrarevolucionáře. Odstrašujícím arzenálem tohoto televizního záznamu libeňské inscenace jsou výkony všech zúčastněných, vesměs angažovaných, prorežimních herců. Téměř nesledovatelné.

    • 24.7.2018  17:30
    Dítě (TV film) (1976)
    ****

    Banální příběh manželské nevěry v nebanálním podání. Lze jen litovat, že Menšíkovo vyzrálé herecké umění bylo v tehdejších dobách, plných nejrůznějšího televizního plevele, spíše zneužíváno, než využíváno.

    • 21.7.2018  23:56
    Jana Eyrová (TV seriál) (1972)
    *****

    Soudit, že dílo velkých anglických spisovatelek přelomu 18. a 19. století náleží k výtvorům neblaze proslulých románků tzv. červené knihovny typu Vlasty Javořické, je názor, který více než o spisovatelkách vypovídá o svých nositelích. Srovnání Fukunagy a Jordánové nevyznívá pro českou verzi špatně. Fukunaga je více britský, více romantický a také zřejmě více emocionální. Vyniká i rozdíl ve výpravnosti daný odlišnostmi televizní černobílé a klasické barevné filmařské metody. Čtyřdílný televizní film Věry Jordánové staví především na výrazné struktuře lidských pocitů – lásky, radosti, strachu, nenávisti a lítosti – aniž sklouzává k melodramatu. Janu Eyrovou v podání čtyřiadvacetileté Marty Vančurové vnímáme jako hrdou a inteligentní dívku, která je věrná svým zásadám a morálnímu kodexu. Její konání, byť provázené utrpením a bolestí, se řídí podle základního pravidla – důležité je nezradit sebe samu, zůstat věrná svým přesvědčením a názorům. Kameraman František Němec navíc celý příběh záměrně vnořuje do temných pokojů Thornfieldu, v nichž postavy ozařují pouze oheň v krbech a svíčky. K dokreslení tohoto silného diváckého prožitku přispívá nevtíravá a komorní hudba Vadima Petrova, k hereckým představitelům nelze vznést snad žádnou námitku – vedle Marty Vančurové je stejně nepřehlédnutelný výkon Radoslava Brzobohatého v roli pastora Riverse i rozsahem drobnější kreace Jiřiny Šejbalové, Hany Kreihanslové nebo Jaroslavy Adamové. Kačerův Rochester je v porovnání s Fassbenderem možná méně ostrý, více civilní a celkově jaksi "češtější", přesto nadmíru působivý. V obou případech jde o zdařilé zvládnutí klasické evropské literární látky a o velký zážitek. Bude zajímavé sledovat, nakolik skromná česká adaptace odolá nelítostnému zubu času. Domnívám se, že její šance jsou v každém ohledu značné.

    • 14.7.2018  00:07

    Autorský film Oldřicha Daňka rozehrává na pozadí historických kulis českého středověku sugestivní podobenství o charakteru člověka, o tom, že hájit svou čest je to poslední, co vězni ještě zbývá. Vycizelované dialogy jdou ruku v ruce s výbornými hereckými kreacemi Miroslava Macháčka, Martina Růžka a Jany Hlaváčové, pominout nelze ani mimořádně zdařilé kameramanské mistrovství Václava Hanuše.

    • 8.7.2018  00:17
    Nespavost ve dvou (TV film) (1969)
    *****

    Proč teda se mnou spíš? Brejchová chce Macháčka a nechce Třísku. Tříska chce Brejchovou. Macháček nechce nic. Ale spát se dá se všema. Pro jistotu. Nenápadný televizní dozvuk osmašedesátého, kterému nechybí sebevědomí a správnej drajv.

    • 6.7.2018  20:08

    Výborný detektivní příběh, nezatížený dobou, ve které vznikl, a odehrávající se v prostředí, které už tehdy bylo obestřeno dopingovými aférami. Velice příjemné herecké výkony, vyzdvihl bych především Josefa Langmilera a Vladimíra Ráže.

    • 6.7.2018  01:10
    Malá Dorritka (TV film) (1967)
    *****

    Dickensův nelichotivý obraz soudobé společnosti, v jejímž středu stojí dva ušlechtilí lidé – malá Dorritka, vyrůstající v ponurých zdech Maršálského vězení, a Arthur Clennam, opravdový gentleman –, se stal v druhé polovině šedesátých let vítaným zpestřením poněkud schematického televizního vysílání. V dvoudílné inscenaci režisérky Věry Jordánové naplno září Dickensovo hluboké lidství, odpor ke všemu, co ubíjí lidskou důstojnost i umění oživit před očima diváků všechna ta prostředí tehdejší Anglie – od bujarých banketů náhle zbohatlých finančníků přes domovy prostých lidí až po vězení pro dlužníky. Přehlédnout nelze ani v nejmenším plejádu vynikajících hereckých veličin (Brabec, Nedbal, Vinklář, Sklenčka, Fabianová, Medřická, výborný František Holar a mnozí další), jejichž nepředstíraná radost i upřímnost, s nimiž ztvárnili své postavy, zůstává neměnnou hodnotou i po více než padesáti letech, které od natočení tohoto mistrovského televizního díla již uplynuly.

    • 4.7.2018  20:44
    Jo (1971)
    ****

    Snad jediný Funèsův film z jeho nejslavnějšího období, který v českém kontextu po dlouhá desetiletí kazil nevhodný Císlerův dabing. Zaplaťbůh, že k dispozici je nyní i ten původní, s neodmyslitelným Františkem Filipovským, díky němuž je možné vychutnat celý film bez nežádoucího rozčarování.

    • 2.7.2018  23:52
    Koncert (TV film) (1994)
    ****

    Madam, vy se zapomínáte! Slavnostní večeře, plná vybroušených bonmotů a jemného sarkasmu, je náhle narušena nezvaným hostem, který se nerozpakuje uvést všechny přítomné do (ne)žádoucích rozpaků. Hana Maciuchová, Milan Lasica i Pavel Zedníček odehrávají jeden ze svých malých hereckých koncertů, který spoluutváří také autentické zázemí zdevastovaného loveckého zámečku Hořín u Mělníka.

    • 1.7.2018  22:08
    Sheldon a jeho matka paní Levinová (divadelní záznam) (2013)
    ****

    Život není takovej průser, jak by sis přál, konejší matka syna v jednom ze svých naléhavých vzkazů. Divadelní hra autorské dvojice Sama Bobricka a Julie Steinové sice svádí k potutelnému smíchu, který je, jak se zdá, stejně nevyhnutelný, ale při tom všem se jedná také o křehkou výpověď o citlivých místech, o skutečných vzdálenostech mezi milující matkou a vzdorovitým synem, o tom, že osobní svoboda neznamená pokaždé vítězství. Sheldon a jeho matka, lehce potrhlá fanynka televizních show, se během hledání vzájemného porozumění zmítají ve svých sebeklamech, každá iluze je ihned popřena, pohybují se od nadšení ke zklamání, stoupají na vrcholy, aby z nich záhy spadli... Groteskní nadsázka, vrcholící v několika okamžicích absurdním humorem, není vůbec na škodu, naopak skvěle shazuje předvídatelnost jednotlivých situací. Naďa Konvalinková sklízí potlesk na otevřené scéně v monologu o politicích, co kradou, a o duši neprospívající virtualitě webových stránek, Jan Zadražil zase zaujme řadou komických momentů, v nichž kvůli matce obdrží četná zranění, i zpěvem a hraním na kytaru. Divadlo v Řeznické ke svému třicetiletému jubileu (1982 – 2012) nemohlo získat lepší dárek.

    • 26.6.2018  23:46
    Moje první benefice (TV film) (1972)
    *****

    Herecká benefice Ladislava Peška, který je ve všech mužských i ženských rolích naprosto neodolatelný. Mimochodem – jeho Quasimodo je špičkový!

    • 12.6.2018  10:06
    Gin Game, The (divadelní záznam) (2001)
    *****

    Gin (Džin) je karetní hra a také divadelní hra. Hra o karetní vášni a křehkých vztazích mezi lidmi. V jednom domě pro seniory se potkávají on a ona. Fonsie a Weller. On je výbušný, hádavý a popudlivý. Ona je upjatá a možná až zbytečně zdrženlivá. Oba jsou osamělí, zatuchlé prostředí domova pro seniory, tohoto odkladiště fyzických i psychických mrtvol, jak poznamenává jedna z postav, se jim příčí. A proto spolu hrají karty. Gin. On ji učí, ona stále vyhrává, protože má štěstí. Ty tam jsou všechny jeho metody, taktika a psychologie. Ona bere kartu za kartou. Brzy je veškerá její snaha soustředěna jen na to, aby nevyhrála. To je ovšem marná snaha. A tak jak je hra spojí, zase je rozdělí. Jednoduchá karetní divadelní hra amerického dramatika D. L. Coburna (1938), která získala v roce 1978 prestižní Pulitzerovu cenu, je jakousi metaforou života a zároveň vynikající příležitostí pro dva zkušené herce. Blanka Bohdanová a Josef Somr. Dva nervní, neposední herci. Důstojně i ctnostně si chrání své soukromí, aby pak jevišti šokovali přiznáním. Ta velká karetní partie o tom, jak alespoň na sklonku života nalézt člověka v sobě, i vedle sebe, překračuje standardní divadelní hodnocení a vstupuje do života diváků jako jedinečná a přitom s námi všemi tolik příbuzná obava. The Gin Game je nemilosrdnou cestou k sebepoznání, na níž se smějeme, je vášnivou písní dvou samotářů.

    • 2.6.2018  00:33

    Jeroným Pražský – druhá pochodeň zinscenovaných kostnických tribunálů. Jeho konec, podobně jako smrt Mistra Jana, není jen důkazem o zvrácenosti středověku, je to především silný, nadčasový příběh o pravdě, o nutnosti hájit ji za každou cenu, i za cenu ztráty vlastního života. Lubomír Hlavsa vytvořil působivé panorama s plejádou nejvýznamnějších českých herců, jejichž portréty historických osobností nepostrádají autenticitu a plastičnost – za všechny lze připomenout alespoň vynikající výkon Ondřeje Vetchého v roli Jeronýma, věčného rebela, který navenek působí sebejistě a odhodlaně, přestože je vlastně velmi křehký a zranitelný. Odvolávat se na nepřesnost historických reálií a, kromě jiného, také na recenzi Mirky Spáčilové, která je obecně považována za nesmrtelnou tetu blábolivé filmové kritiky, jak kdysi prohlásil Jan Rejžek, je omyl a nikoli argument.

    • 28.5.2018  23:53

    Herečka Blanka Bohdanová rozmlouvá se svou snachou, spisovatelkou Zuzanou Maléřovou, o významných okamžicích svého života, o divadle, o malování, o tom, jaké to je, když se úsměvy radosti střídají se slzami smutku. Vskutku milé rozjímání.

    • 25.5.2018  10:13
    Divadlo vzdoru (TV film) (2017)
    *****

    Historická výpověď o době, která lámala charaktery. Příběh Vlasty Chramostové a jejího bytového divadla, které se na několik let stalo jedinou uměleckou platformou pro okruh lidí kolem disentu, je výsostným gestem hrdosti, vytrvalosti a odhodlání, s nímž ještě nedávno slavná herečka úspěšně i hořce vzdorovala nepřízni totalitních mechanismů. Vědomí, že jedním z těch, kteří se postavili po bok těchto psanců byl Jaroslav Seifert, básník z nejmilejších a nejuznávanějších, těší a udivuje zároveň.

    • 21.5.2018  18:39

    Vynikající Helen Mirren v roli uštěpačné hospodyně, jejíž šokující životní příběh je nenahraditelnou a mrazivou reflexí dějinných událostí dvacátého století (nejen) v Maďarsku. V případě tohoto filmu je rozhodující jeho obsah, nikoli samotná forma vyprávění.

    • 9.5.2018  23:40
    Josef Koudelka (TV film) (2016)
    *****

    Dokumentární portrét režiséra Aleše Kisila je pohledem na neobyčejný život neobyčejného muže, na život plný pozoruhodných okouzlení a fascinací. Touha po hledání neobjeveného a poznání nepoznaného spoluutváří nezaměnitelný rys Koudelkova uměleckého díla napříč dějinnými proměnami obou století, mezi nimiž je tento skromný muž stále rozkročen.

    • 1.5.2018  12:16
    Paní plukovníková (divadelní záznam) (2018)
    *

    Většina divadelních her finskošvédského dramatika, režiséra a hudebního skladatele Bengta Ahlforse (1937) jsou zručně psané, laskavé komedie, pohybující se občas na hranicích sentimentality, poskytující vděčným divákům nejen příležitost k zasmání, ale i svým způsobem nenásilně podávaná a (ovšem) nepříliš složitá životní ponaučení. Na českých jevištích byla uvedena zatím jen jeho Divadelní komedie – a Popel a pálenka, hra, plná černého humoru i situačních zápletek, která především na scéně Městských divadel pražských (2001) získala nebývale silný ohlas díky vynikajícímu hereckému výkonu Jaroslavy Adamové v titulní roli. Na Jezerce Ahlforsovu hru znovu oprášili nedlouho poté (2008) s tím, že změnili název (bůhvíproč), jména některých postav i celkové pojetí. Výsledek je až překvapivě ubohý – hra se díky těmto polobulvárním inovacím proměnila v samoúčelnou, nicneříkající řachandu, kterou nadouvají jak laciné vulgarismy, používané přímo v ději, tak sami herci, jejichž postavy jako by náhodou vypadly z nějaké televizní estrády. Věra Matylda Malmgrenová, tedy paní plukovníková, tedy Tyrannosaurus rex, jak ji nazývá jedna z postav, je temperamentní stará dáma, která nešetří ironickými poznámkami na účet svých příbuzných, zároveň je to ale žena, která má svá tajemství, své skryté touhy i radosti. Jestliže Jaroslava Adamová této charakterizaci dostála, někdy ji dokonce na mnoha místech překonala, Jiřina Bohdalová se spokojila s obvyklou šarží, která bohužel nenabízí nic nového; je to stále stejný kostým, jaký používala v mnoha jiných postavách, zde navíc kostým nevhodný, lidový, tak, aby pobavil, rozesmál, možná i dojal, ale bez přítomnosti vnitřních emocí. Téměř se nabízí otázka, proč paní plukovníkovou hraje právě Bohdalová... Obludně tragických rozměrů ovšem dosahují herecké výkony zbývajících protagonistů (Jeníková, která je všechno, jen ne herečka), kteří v porovnání se svými předchůdci z Městských divadel pražských nemají šanci na ospravedlnění. Problém je možná v tom, že hra se na repertoáru Jezerky drží již neuvěřitelných deset let (!) a všechno to, co do ní bylo na začátku vloženo, pomalu, ale jistě mizí – podobně jako životadárný aquavit nebožtíka plukovníka Malmgrena.

    • 28.4.2018  23:05

    Křehký, melancholický film, který v poetizujících metaforách, ostře kontrastujících se syrovým nemocničním prostředím, poodhaluje tenkou hranici mezi životem a smrtí, mezi mládím a stářím i mezi radostí a smutkem. Vedle vynikajícího Vladimíra Šmerala, vytvářejícího zde jednu ze svých nejzajímavějších filmových kreací, lidsky prostou a přece vznešenou postavu bývalého profesora Šimka, nelze neupozornit na další mistrovský kousek z tvůrčí dílny Zdeňka Lišky.

    • 24.4.2018  23:51

    Kultivovaný medailon, který je nejen vzpomínkou na vynikající českou herečku, ale také na nejslavnější období Městských divadel pražských.

    • 24.4.2018  00:12
    Muž a žena (TV film) (1972)
    *

    Literární i režijní průšvih, který bohužel nezachránila ani Irena Kačírková. Výjimečná herečka v mizerné roli a v mizerném filmu. Škoda přeškoda.

    • 9.4.2018  23:54

    Rozhovor s Radovanem Lukavským, v němž jeden z nejvýraznějších a nejlepších českých herců s láskou a porozuměním vzpomíná na mnohá svá životní i profesní zastavení, je skromnou poctou vskutku moudrému člověku, který vždy vyznával rovnováhu mezi rozumem a citem.

    • 4.4.2018  22:09
    O lyrickém zloději (TV film) (1965)
    ****

    Skromná herecká benefice Felixe le Breux a jeho nezaměnitelného hlasu, s nímž recituje vskutku originálním způsobem slavnou Wildeovu Baladu o žaláři v Readingu. Škoda, že tento volný cyklus čapkovských povídek s Václavem Voskou v roli policejního komisaře Mejzlíka nebyl odvysílán celý.

<< předchozí 1 2 3 4 15 28 42 55
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace