Marthos

Marthos

Martin Čípek

okres Praha
Sběratel antikvit


48 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 14 28 41 54
    • 12.6.2018  10:06
    Gin Game, The (divadelní záznam) (2001)
    *****

    Gin (Džin) je karetní hra a také divadelní hra. Hra o karetní vášni a křehkých vztazích mezi lidmi. V jednom domě pro seniory se potkávají on a ona. Fonsie a Weller. On je výbušný, hádavý a popudlivý. Ona je upjatá a možná až zbytečně zdrženlivá. Oba jsou osamělí, zatuchlé prostředí domova pro seniory, tohoto odkladiště fyzických i psychických mrtvol, jak poznamenává jedna z postav, se jim příčí. A proto spolu hrají karty. Gin. On ji učí, ona stále vyhrává, protože má štěstí. Ty tam jsou všechny jeho metody, taktika a psychologie. Ona bere kartu za kartou. Brzy je veškerá její snaha soustředěna jen na to, aby nevyhrála. To je ovšem marná snaha. A tak jak je hra spojí, zase je rozdělí. Jednoduchá karetní divadelní hra amerického dramatika D. L. Coburna (1938), která získala v roce 1978 prestižní Pulitzerovu cenu, je jakousi metaforou života a zároveň vynikající příležitostí pro dva zkušené herce. Blanka Bohdanová a Josef Somr. Dva nervní, neposední herci. Důstojně i ctnostně si chrání své soukromí, aby pak jevišti šokovali přiznáním. Ta velká karetní partie o tom, jak alespoň na sklonku života nalézt člověka v sobě, i vedle sebe, překračuje standardní divadelní hodnocení a vstupuje do života diváků jako jedinečná a přitom s námi všemi tolik příbuzná obava. The Gin Game je nemilosrdnou cestou k sebepoznání, na níž se smějeme, je vášnivou písní dvou samotářů.

    • 2.6.2018  00:33

    Jeroným Pražský – druhá pochodeň zinscenovaných kostnických tribunálů. Jeho konec, podobně jako smrt Mistra Jana, není jen důkazem o zvrácenosti středověku, je to především silný, nadčasový příběh o pravdě, o nutnosti hájit ji za každou cenu, i za cenu ztráty vlastního života. Lubomír Hlavsa vytvořil působivé panorama s plejádou nejvýznamnějších českých herců, jejichž portréty historických osobností nepostrádají autenticitu a plastičnost – za všechny lze připomenout alespoň vynikající výkon Ondřeje Vetchého v roli Jeronýma, věčného rebela, který navenek působí sebejistě a odhodlaně, přestože je vlastně velmi křehký a zranitelný. Odvolávat se na nepřesnost historických reálií a, kromě jiného, také na recenzi Mirky Spáčilové, která je obecně považována za nesmrtelnou tetu blábolivé filmové kritiky, jak kdysi prohlásil Jan Rejžek, je omyl a nikoli argument.

    • 28.5.2018  23:53

    Herečka Blanka Bohdanová rozmlouvá se svou snachou, spisovatelkou Zuzanou Maléřovou, o významných okamžicích svého života, o divadle, o malování, o tom, jaké to je, když se úsměvy radosti střídají se slzami smutku. Vskutku milé rozjímání.

    • 25.5.2018  10:13
    Divadlo vzdoru (TV film) (2017)
    *****

    Historická výpověď o době, která lámala charaktery. Příběh Vlasty Chramostové a jejího bytového divadla, které se na několik let stalo jedinou uměleckou platformou pro okruh lidí kolem disentu, je výsostným gestem hrdosti, vytrvalosti a odhodlání, s nímž ještě nedávno slavná herečka úspěšně i hořce vzdorovala nepřízni totalitních mechanismů. Vědomí, že jedním z těch, kteří se postavili po bok těchto psanců byl Jaroslav Seifert, básník z nejmilejších a nejuznávanějších, těší a udivuje zároveň.

    • 21.5.2018  18:39

    Vynikající Helen Mirren v roli uštěpačné hospodyně, jejíž šokující životní příběh je nenahraditelnou a mrazivou reflexí dějinných událostí dvacátého století (nejen) v Maďarsku. V případě tohoto filmu je rozhodující jeho obsah, nikoli samotná forma vyprávění.

    • 9.5.2018  23:40
    Josef Koudelka (TV film) (2016)
    *****

    Dokumentární portrét režiséra Aleše Kisila je pohledem na neobyčejný život neobyčejného muže, na život plný pozoruhodných okouzlení a fascinací. Touha po hledání neobjeveného a poznání nepoznaného spoluutváří nezaměnitelný rys Koudelkova uměleckého díla napříč dějinnými proměnami obou století, mezi nimiž je tento skromný muž stále rozkročen.

    • 1.5.2018  12:16
    Paní plukovníková (divadelní záznam) (2018)
    *

    Většina divadelních her finskošvédského dramatika, režiséra a hudebního skladatele Bengta Ahlforse (1937) jsou zručně psané, laskavé komedie, pohybující se občas na hranicích sentimentality, poskytující vděčným divákům nejen příležitost k zasmání, ale i svým způsobem nenásilně podávaná a (ovšem) nepříliš složitá životní ponaučení. Na českých jevištích byla uvedena zatím jen jeho Divadelní komedie – a Popel a pálenka, hra, plná černého humoru i situačních zápletek, která především na scéně Městských divadel pražských (2001) získala nebývale silný ohlas díky vynikajícímu hereckému výkonu Jaroslavy Adamové v titulní roli. Na Jezerce Ahlforsovu hru znovu oprášili nedlouho poté (2008) s tím, že změnili název (bůhvíproč), jména některých postav i celkové pojetí. Výsledek je až překvapivě ubohý – hra se díky těmto polobulvárním inovacím proměnila v samoúčelnou, nicneříkající řachandu, kterou nadouvají jak laciné vulgarismy, používané přímo v ději, tak sami herci, jejichž postavy jako by náhodou vypadly z nějaké televizní estrády. Věra Matylda Malmgrenová, tedy paní plukovníková, tedy Tyrannosaurus rex, jak ji nazývá jedna z postav, je temperamentní stará dáma, která nešetří ironickými poznámkami na účet svých příbuzných, zároveň je to ale žena, která má svá tajemství, své skryté touhy i radosti. Jestliže Jaroslava Adamová této charakterizaci dostála, někdy ji dokonce na mnoha místech překonala, Jiřina Bohdalová se spokojila s obvyklou šarží, která bohužel nenabízí nic nového; je to stále stejný kostým, jaký používala v mnoha jiných postavách, zde navíc kostým nevhodný, lidový, tak, aby pobavil, rozesmál, možná i dojal, ale bez přítomnosti vnitřních emocí. Téměř se nabízí otázka, proč paní plukovníkovou hraje právě Bohdalová... Obludně tragických rozměrů ovšem dosahují herecké výkony zbývajících protagonistů (Jeníková, která je všechno, jen ne herečka), kteří v porovnání se svými předchůdci z Městských divadel pražských nemají šanci na ospravedlnění. Problém je možná v tom, že hra se na repertoáru Jezerky drží již neuvěřitelných deset let (!) a všechno to, co do ní bylo na začátku vloženo, pomalu, ale jistě mizí – podobně jako životadárný aquavit nebožtíka plukovníka Malmgrena.

    • 28.4.2018  23:05

    Křehký, melancholický film, který v poetizujících metaforách, ostře kontrastujících se syrovým nemocničním prostředím, poodhaluje tenkou hranici mezi životem a smrtí, mezi mládím a stářím i mezi radostí a smutkem. Vedle vynikajícího Vladimíra Šmerala, vytvářejícího zde jednu ze svých nejzajímavějších filmových kreací, lidsky prostou a přece vznešenou postavu bývalého profesora Šimka, nelze neupozornit na další mistrovský kousek z tvůrčí dílny Zdeňka Lišky.

    • 24.4.2018  23:51

    Kultivovaný medailon, který je nejen vzpomínkou na vynikající českou herečku, ale také na nejslavnější období Městských divadel pražských.

    • 24.4.2018  00:12
    Muž a žena (TV film) (1972)
    *

    Literární i režijní průšvih, který bohužel nezachránila ani Irena Kačírková. Výjimečná herečka v mizerné roli a v mizerném filmu. Škoda přeškoda.

    • 9.4.2018  23:54

    Rozhovor s Radovanem Lukavským, v němž jeden z nejvýraznějších a nejlepších českých herců s láskou a porozuměním vzpomíná na mnohá svá životní i profesní zastavení, je skromnou poctou vskutku moudrému člověku, který vždy vyznával rovnováhu mezi rozumem a citem.

    • 4.4.2018  22:09
    O lyrickém zloději (TV film) (1965)
    ****

    Skromná herecká benefice Felixe le Breux a jeho nezaměnitelného hlasu, s nímž recituje vskutku originálním způsobem slavnou Wildeovu Baladu o žaláři v Readingu. Škoda, že tento volný cyklus čapkovských povídek s Václavem Voskou v roli policejního komisaře Mejzlíka nebyl odvysílán celý.

    • 2.4.2018  14:25
    Teorie tygra (2016)
    **

    Všemi proklamovaný pohodový film je ve skutečnosti další obyčejná cílovka, která se až nápadně shoduje s předchozí tvorbou Jiřího Vejdělka. Je to přesně ten typ filmu, který v hloupoučkých pointách utvrzuje svého diváka v zažitých stereotypech, v názoru, že muž je sice pán tvorstva, ale bez ženy je jeho život nerealizovatelný. Nejrůznějších klišé je tu opravdu přehršel, většina postav podléhá kašírované představě o partnerských vztazích, které jsou utvářeny čistě na základě instinktivního (ne)pochopení a destruktivní izolace. V rámci téhož nastává ovšem několik WTF momentů, jejichž logická chudokrevnost doslova bije do očí – Vilhelmová, typická slepice, která tvrdě razí matčinu teorii o "záchraně" mužů, najednou, bůhvíproč, prozře a stane se spasitelkou rozbitého manželství? Bartoška, jehož útěky jsou podmíněny osobní frustrací, strhne na svou stranu jak flegmatického syna, u nějž se ovšem nejedná o útěk, ale spíš o pocit jakési bezstarostnosti, tak frustrovaného zetě, který neví kudy kam, ale bez silnějších a v podstatě asi i nutných potřeb. Bere je jako své spojence, parťáky, ale vůbec je nevnímá jako stejně postižené chudáky, kteří u něj hledají spásu a de facto i rozřešení svých problémů. Případ sám pro sebe je postava Balzerové, která je dle všeho vysokoškolskou pedagožkou, ale nepozná, že jí pobavený manžel prostě a jednoduše tahá za fusekli? Mohl bych pokračovat dál, ale v zásadě k tomu není důvod. Film si svého diváka bezesporu najde, v tom je jeho (a)morální poselství až nekomplikovaně čitelné, ovšem je otázka, proč právě něco takového vzbudilo rozruch i u lidí, kteří podobným klábosivým fraškám běžně neholdují. Buď za to může chraplavý Bartoškův hlas nebo ten papoušek s Alzheimerem. Určitě.

    • 1.4.2018  22:44

    Edukativní portrét, představující Jarmilu Kurandovou nejen jako vyhledávanou filmovou a televizní herečku, ale také jako vynikající divadelní umělkyni, pozdější členku přední brněnské scény.

    • 1.4.2018  20:23
    Vesnice roku (studentský film) (2011)
    **

    Slibný absolventský projekt, který rozhodně mohl nabídnout mnohem víc. Poněkud piroteskní charakter filmu, upomínající v mnohém na slavné formanovské či papouškovské počiny, kazí přemíra vysloveně hluchých motivů, jejichž přítomnost postrádá konkrétní smysl. Celkový dojem spíš nijaký.

    • 31.3.2018  23:54
    Ministerstvo strachu (TV film) (1966)
    *****

    Špičková televizní inscenace, která bez problémů obstojí i v současné digitální konkurenci. Graham Greene totiž ve svém stejnojmenném románu znamenitě popisuje složitost lidské psychiky, aniž by působila nepřirozeně nebo snad podivně. Spíše naopak. Stále se dotýká témat, jež jsou aktuální i v dnešní době – vina, manipulace, zrada, lež, smutek. Necelé dvě hodiny společně s hrdinou divák napjatě očekává, co nového se mu přihodí a zda se mu podaří rozluštit záhadu, do které byl nechtěně vtažen. Rowe se ocitá v prostředí lidí, již si s ním zahrávají, a on netuší, komu může důvěřovat a kdo je jeho skrytý nepřítel. Velký obdiv si zaslouží Jiří Adamíra, který hlavnímu hrdinovi propůjčil nejen charakteristický hlas, ale i neutuchající charisma, namnoze skvělé jsou výkony dalších zúčastněných – Mileny Dvorské, Miroslava Macháčka, Felixe le Breux, Zdeňka Ornesta i Václava Lohniského. Ministerstvo strachu bezostyšně útočí na naše smysly a napětí, které prožívá Arthur Rowe, pociťujeme na vlastní kůži. Zároveň je to příběh, který nás nutí zamyslet se nad tím, jak snadno se může člověku jeho svět obrátit vzhůru nohama a vše, co považujeme za samozřejmé a známé, se náhle může zdát cizí a nebezpečné.

    • 30.3.2018  11:14
    Podezření (TV film) (1970)
    *****

    Charakter, to je osud člověka. Mistrovský herecký kvartet v Hubačově uzavřené psychologické studii o lámání charakterů v okamžiku ohrožení osobní svobody člověka. Protektorátní kulisy lze zaměnit s jakoukoli libovolnou totalitní mocí.

    • 22.3.2018  00:06
    Ladislav Mrkvička (TV film) (2017)
    ****

    Portrét jedné z nejvýraznějších osobností českého divadla a filmu se překvapivě dokázal vyhnout lascivnímu pomrkávání na diváka, jak tomu obvykle bývá u podobných dokumentů, a nabízí objektivní pohled na život a dílo tohoto rebelujícího herce.

    • 18.3.2018  14:17
    Klobouk plný deště (TV film) (1973)
    *****

    Tati, já jsem hadrák! Realistická studie amerického prostředí vyniká nejen psychologickou pronikavostí a citlivostí, ale i kritickým sociálním aspektem. V postavě autoritativního otce ztělesnil Jan Pivec, herec, který byl tehdy již nepochopitelně odepsán a umlčen, umělecky silný typ maloměšťáckého sobce a (skrytého) rodinného tyrana, který využívá svého problematického sociálního postavení a ničí kolem sebe všechny lidské vztahy. Vedle vynikajícího Luďka Munzara, Petra Haničince a Jany Hlaváčové je to herec, jakých se nám v současnosti nedostává a jejichž nenahraditelnost je bolestným dědictvím současného kulturního marasmu. In arte voluptas.

    • 14.3.2018  14:33

    Michel Galabru je fenomenální francouzský komik, stejně jako Jean Lefebvre nebo v jiné podobě Claude Gensac, ale – bohužel – humor této legendární komedie je šponován příliš samoúčelně, s jasným bulvárním podtextem, který je dle mého zhola zbytečný. Škoda, že řada motivů se opakuje tak dlouho, až ztratí svůj esprit – sem patří právě většina scén z restaurace u Maxima, kde se to hemží šampaňským, ústřicemi a poodhalenými ženštinami. Klasický situační humor tak, jak jej známe z jiných francouzských komedií, naplno tryská jedině ve scénách, odehrávajících se ve venkovské vile. A to je přece jen málo.

    • 11.3.2018  14:45
    Knedlíky (TV film) (1973)
    *

    Knedlíková hloupost. Hlad je nejlepší kuchař, kdepak slzy a rafinované experimenty.

    • 11.3.2018  01:01
    Smolař (1965)
    *****

    Smolař, který má štěstí. Na super bourák, oslnivý kočky a nemotorný gangstery. Funès je tradičně vynikající, zvlášť ve scénách, kdy se musí skrývat před nicnetušícím Marechalem, ovšem lahůdkovou podívanou vytváří z tohoto filmu nedostižný Bourvil, který si svou roli vychutnává do nejmenších detailů. Ten chlap je prostě úžasnej, úžasnej, úžasnej!

    • 10.3.2018  22:54

    Schormův filozofický traktát je svým způsobem (ne)jasnou zprávou o existenciální krizi člověka. Je to film, silně pesimistický, provokující k zamyšlení, volající po morální resuscitaci, po návratu k pravým citům a prožitkům. Je to film, který nikoho neobviňuje ani neodsuzuje. Je to film, který klade spoustu závažných otázek, ale na žádnou z nich nemá odpověď. A je to film, ve kterém skvělá Dana Medřická snad poprvé hraje něžnou, obětavou a nevěrnou krávu.

    • 5.3.2018  00:24
    Bellevue (TV film) (1969)
    *****

    Těkavý stín je život, špatný herec, jenž chvíli svou, div prkna neprorazí a pak – kde nic, tu nic. Je to příběh vypravovaný blbcem. Hrůzostrašný, však nesmyslný veskrz. Je to průšvih, když člověk najednou zjistí, že všechno, co dělá, dělá špatně a nic není tak, jak by mělo. Plzeň nebo Benátky, hraj jak chceš, nic se nezmění. Člověk nemá chtít, nač nestačí. Rudolf Hrušínský i Blanka Bohdanová vytvářejí portréty dvou životních ztroskotanců, kteří marně touží po svobodě a uznání, přirozeným, takřka nenuceným způsobem, že je nelze nevnímat současně a naléhavě zároveň. V předvečer přišedší normalizace jeden z posledních filmů, jehož explikovaná deziluze výborně koresponduje pravděpodobně také s tehdejší atmosférou ve společnosti. Přece jenom je to mizernej jízdní řád.

    • 4.3.2018  16:15
    Druhá žena (2008)
    ****

    Tragikomický příběh o tom, že šanci změnit svůj život k lepšímu má opravdu každý. Jenom to někdy není tak jednoduché, jak se zdá. Monica Bleibtreu v roli staré, udřené ženské, která se nedokáže smířit s tím, že by ztratila zájem svého jediného syna, tady rozehrává fenomenální herecký koncert. Škoda, že žádný další film s ní už nikdy neuvidíme.

    • 2.3.2018  20:39
    Vkladní knížka (TV film) (1972)
    **

    Slávka Budínová je sice coby rozrušená manželka, která tajně střádá korunku ke korunce, fajn a šik, ale zase ne tolik, abych byl z týhle bakalářský povídky kdovíjak odvázanej (10%).

    • 26.2.2018  21:57
    Famílie (divadelní záznam) (2010)
    ***

    Tengo família! Joe DiPietro (1961) je relativně úspěšný americký dramatik, píšící převážně komorní muzikály a komedie. V případě Famílie jde o sentimentální příběh z rodinného prostředí vhodný spíše pro méně náročné publikum. Problém této hry spočívá bohužel v jejím přístupu k stále aktuálnímu tématu rozpadu tradičních rodinných pout a hodnot. Dialogy a situace, vyvstávající z pravidelných společných nedělních obědů, nepostrádají sice vtip, ale zároveň až příliš podléhají kašírované (americké) představě o rodinné soudržnosti. Použití mikroportů, podbarvující (nevhodná) hudba a především autorův poněkud fádní závěr pak toto směřování k banalitě, sentimentu a vnějškovosti ještě dotvrzují. Postavy starých prarodičů nicméně nabízejí vděčné role čtveřici zralých herců. Z nich si svou roli bezezbytku vychutnává Ilja Racek, jehož Frank má zemitost i plachost někdejšího tesaře a nynějšího postrachu silnic a nahluchlého glosátora, jehož pointy přicházejí s přesně načasovaným zpožděním i peprností. Výborná je také Jiřina Jirásková coby kvočnovsky starostlivá Aida, která s nonšalantní zapomnětlivostí pečuje o žaludky svých bližních v upřímném přesvědčení, že dobrým jídlem se dá vyřešit většina problémů. Jana Hlaváčová a Petr Kostka v rolích druhé manželské dvojice statečně zápasí s jednoduchostí textu prostřednictvím laskavé humorné nadsázky. Bohužel, mohutný a trochu neobratný Michal Novotný není pro tyto živoucí legendy českého divadla rovnocenným partnerem. Jeho Nick není ani ironický, ani nešťastný, je jenom zoufale uřvaný a bezradný. I proto se občas veškeré dění topí v psychologizujících pasážích. Vrcholem jsou komentující vstupy, se kterými si Novotný ani režisér Martin Stropnický nevěděli rady už vůbec. Jako by snad oba věřili, že hrají vážně míněné rodinné psychodrama, jako by nepoznali, že divák si chce poplakat a současně se potřebuje té sentimentalitě vysmát. Ve chvíli, kdy tato špetka výsměchu chybí, padá inscenace do hlubin vydíraných emocí a falešné věrohodnosti. Zkrátka kýče. A je to trochu škoda, protože v původní DiPietrově hře se za tím vším halasným sentimentem ukrývá i vážně položená otázka o prioritách našich životů.

    • 23.2.2018  09:42

    Stylový a vskutku originální krimifilm, kterému by možná slušel mnohem víc elegantní Exner, než odměřený Lukavský, ale budiž. Eva Sadková vsadila na tváře populárních herců a přestože příběh je zbytečně překombinovaný, nijak to nevadí. Televize jako fascinující médium, kde vražda znamená senzaci. Filmaři jako spolek ambiciózních dravců, kde nikdo nezná bratra. Doba, kdy se odvážně a směle rylo do socialismu s (ne)lidskou tváří. A samozřejmě Hrušínský, Macháček, Munzar, Olmer, Holý, Kačírková a neodolatelný Tříska jako zbrklý začínající kriminalista. U mě dobrý.

    • 21.2.2018  23:17
    Nádobí (TV film) (1973)
    *

    Vyústění této povídky je překvapivé... Ani bych neřekl. Je prostě standardně přihlouplé jako většina bakalářských epizod, tím spíš, když ani Bláha nezabral.

    • 21.2.2018  22:50

    Zvláštní je nejen trojice vyšetřovatelů, ale především celý seriál, který ovšem kouzlem (ne)chtěného navždy zakonzervoval těsně předlistopadové období. Doba, které kralovali veksláci, pašeráci a jiná normalizační havěť, je sice už dávno minulostí, nicméně díky některým postavám z jednotlivých epizod (vynikající Švehlíkova studie sebejistého fantoma panelákových bytů, Štěpánková, Kopecký, Císler) stojí ten pochybný seriálový skanzen za shlédnutí.

<< předchozí 1 2 3 4 14 28 41 54
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace