Ceberus

Klasický lehce nadprůměrný heist, kterých jsou mraky (Dannyho parťáci, Loupež po italsku), s klasickým vysvětlením na konci. O Davidu Suchetovi je známo, že má pronikavý charakterní pohled vhodný i na záporáka (Boeing 747 v ohrožení), takže ani tady nezklamal. David Hewlett, kterého znám ze Stargate Atlantis, byl jen malým bonbónkem, opět v roli nějakého hňupa.

Solidní courtroom drama řízlé komediálním kořením. Čekal jsem, zda mě Vin Diesel ohromí tak, jak o tom píší jiní komentující, ale zdá se mi, že prostě zase hraje Torretta ze série Rychle a zběsile, takže toto nepovažuji za nějaký charakterní oscarový výkon hodný obdivu.

Moc pětihvězdičkových hodnocení tu nevidím, ale nebudu se toho bát. Výtečně vystavěné drama s několika stranami, které mi svými zápletkami a napětím připomnělo takové skvosty jako Skrytou identitu, Nelítostný souboj či Training Day. Velmi nenápadný film, který jsem málem přehlédl v televizním programu a pak málem vypustil vyprchávající nahrávku, tak mohu začít doporučovat svému okolí jako vzor kvalitního osobního dramatu, které nutně nepotřebuje akci v každé minutě.

Klasikám (Vinnetou, Poklad na Stříbrném jezeře a Rudý gentleman, případně ještě Poslední výstřel) se to sice nevyrovná, ale poté, co jsem zhlédl zcela tragického Old Firehanda, tak tomuhle na druhé zhlédnutí navyšuji své hodnocení ze dvou hvězd na tři - přece jen je tady Vinnetou i Old Shatterhand plus Sam Hawkins, a navíc děj rozumně odsejpá a přiměřeně zabaví.

Tahle verze Sedmi statečných z Wishe (ti vznikli šest let před tímto snímkem) holt doplácí mimo jiné na to, že je dějově součástí populární série (Vinnetou, Poklad na Stříbrném jezeře a Rudý gentleman, plus Poslední výstřel), takže se chtě nechtě nevyhne srovnání. A já u všech ostatních filmů vždycky přemýšlím, jestli se mi ta čtveřice líbí jen proto, že ji mám zafixovanou z dětství, nebo jestli má skutečně objektivně vyšší úroveň než všechno ostatní. Old Firehand mě prostě nedokázal zaujmout, zvlášť když Vinnetou ("náčelník Apačů", který jím chronologicky ještě nemůže být) je tady jako naprosto podružná postava. Nechtěl jsem tomuto filmu dávat jednu hvězdu jen proto, že neobstojí ve srovnání se svými velkými filmovými bratry. Ale jakmile jsem zhlédl tu absurdně odfláknutou smrt hlavního padoucha, měl jsem jasno. A nezachrání to ani přítomnost Nšo-či.

Slabší tři hvězdy někde na úrovni starší Lary Croft nebo novějšího Hitmana. Tak jako jsem se v Roninovi konečně naučil rozdíl mezi Jeanem Renem a Robertem DeNirem, tak jako jsem se v Bandidas naučil rozdíl mezi Penélope Cruz a Salmou Hayek, tak tenhle film slouží jako učební pomůcka pro rozlišení Olgy Kurylenko a Mily Kunis. 🙂 Bullet time je ve filmu použit všehovšudy dvakrát - pro někoho příliš málo, pro někoho úleva, že to nebylo nadužíváno.

Jelikož má seriál velmi mnoho již známých tváří, kterým se chce retrospektivně věnovat, tak paradoxně hlavní postava Gannica nedostává takový prostor jako předtím Spartakus. Ale to není na škodu. Přestože jsou mnohé osudy postav známy díky předchozímu seriálu, i tak je napínavé sledovat, jak se vlastně ke známému závěru dostanou. Byl jsem trochu překvapen, že za hlavní postavu prequelu tvůrci nezvolili rovnou Crixe, ale na druhou stranu se alespoň mohli věnovat jeho postupnému vývoji úplně od začátku.

Nepamatuji si tenhle pořad jako něco, k čemu bych měl odpor. Nárožný i Postránecký měli na poměry komerční televize celkem nezvykle ebenovsky civilní vystupování a myšlenka s rodinnými příslušníky ukrytými mezi falešnými představiteli byla originální.

Na to, že jsem podle komentářů čekal nějaký tupý klon Twilightu, kde si hrdinka vybírá mezi Edwardem a Jacobem, tak nakonec celkem solidní, leč slabší tři hvězdy. Ano, je to ultra-low budget, ale pokud to v podstatě kopíruje problém Trillů ze Star Treku (viz epizoda TNG pojmenovaná stejně jako tenhle film), tak to nepovažuji za twilightovské téma - tohle opravdu není klasický milostný trojúhelník, jak vyznívají zdejší komentáře. A naopak u tématu hostitele a parazita by byl hřích nevyužít prozkoumání romantických strastí takového uspořádání - ostatně zmíněný Star Trek šel také touhle cestou.

Po celkem vlažném Clouseauovi na stopě přichází ten pravý Clouseau, kterého si pamatuji z dětství. Už je tu promakanější situační komedie blížící se dokonalosti pana Beana. Dabing Stanislava Fišera pak opět podtrhuje ňoumovství hlavního hrdiny. No a šílený Dreyfus samozřejmě taky výtečný.