TheDarKnig

Ano, tahle část už jede bez zaváhání od první minuty, kdy se nám dostane staromilsky provedeného "V předchozí části" a plynule naváže na další peripetie kolem snahy o ovládnutí a obranu jižní Číny. Vše pomalu graduje, používají se lsti a podvody, některé zvlášť povedené, tančí se s meči, cituje se Umění války, hovoří se o vaření čaje a čaj tu má celkově důležitou roli (ano, to mi taky vadilo v minulém díle, tedy jeho nevýraznost :), dojde i na další humorné epizody, ačkoliv mají jistou pachuť nejistoty a tragédie, zvýrazňují se přátelství, bratrství a také romance, naopak dochází k osudovým rozkolům a vzpomínkám na nevinnou minulost a vše režisér, kameraman, střihač a hudební těleso podávají v neodolatelném východním hávu a stylizaci, obrazové poezii, dotažené k dokonalosti. A nakonec se ukáže, že pokud měly předchozí bitvy své nedostatky, bylo to kvůli tomu, že se většina energie vrhnula do té rozhodující, finální. A vskutku to stojí za to. Woo již našel pevnou půdu pod nohami a ohně můžou vzplanout. Heroické steče a oběti začít. A závěrečné zúčtování nemá chybu, i přes to, že by rozhodně nevadilo, kdyby film věnoval bitvě ještě dalších 20 minut, protože mám takový přetrvávající pocit, že některé části byly vystřiženy. Ale nakonec, hlavní je, že Woo nám přinesl dvoudílní epos, který jen sotva může hledat v současnosti konkurenci a mně osobně velkofilm, na který jsem již delší dobu čekal. Někde od dob Království nebeského a Pána prstenů. 9/10.

Docela mě pobavil hned v úvodu ten letopočet 208 AD. Zřejmě to bude tím, že i přes mé snažení se do asijské historie (nebo alespoň do historie Japonska a Číny) potopit nebo spíše potápět se frekventovaně jsem se za posledních pár let příliš daleko nedostal. A to rád všude rozhlašuji, že historie mě baví. Jenomže jak je ostatně vidět i na tomhle filmu (a pak srovnání s texty odbornými - na wikipedii), je opravdu lehčí si čas od času postěžovat na nedostatek historických filmů či dokonce videoher, které by mi ji prodali tak jak to už ony dělají a na druhé straně se studiem těch opravdu odborných knih, do detailu zkoumajících jednotlivé etapy. A naneštěstí, školní vzdělání je prostě zcela západní a to včetně vysokých škol (nepočítaje přímo obory, které se východem zaměřují), takže nepomohlo ani toto. Ale abych se vrátil k tomu letopočtu a proč mě řekněme pobavil. Nu, spíše bych asi použil slovo zaujal, a to čistě z toho důvodu, že mě hodil do dob, ve kterých zde na západě neohroženě panoval velký železný Řím, podle kterého se v našem kulturním pásmu poměřuje vše, včetně dělení na ty největší etapy a přitom v Číně existovalo mocenské rozdělení, kultura, každodennost zcela odlišná a postavená na jiných základech. Ale o tom tu skoro nikdo nic neví a skoro bych si troufal říct, že kdyby se na něco takového ptali na ulici, byli by z některých odpovědí šokováni (a nejlepší odpovědi by dostali od geeků a různých podivných otaku existencí, vlastně tohle je teprve něco zábavného). To takový můj postřeh, banální, ale občas mě něco takového zaujme. John Woo se tedy vrací do své vlasti, aby z důvodu, který jsem blíže nezkoumal, natočil snad největší čínský film v historii jako oslavu hrdinské a dávné minulosti lidové republiky. Naštěstí to stáří vybrané události asi částečně zabraňuje i tomu, aby se tam snažil někdo nacpat nějaké myšlenky z manifestu, toho se tam nedočkáme. Čeho se naopak dočkáme, je opravdu to hrdinství a tedy patosu až nad hlavu. Jak jsem už možná v několika komentářích prohlásil, není nic lepšího než dobře provedený patos a proto mě film velmi brzy měl téměř zcela ve své hrsti. Bolavé byly počátky, protože Woo si možná musel zvykat na jemně jiné postupy než u jeho infernálních akcí z prostředí podsvětí a odrazilo se to tedy na trochu chaotické a nezáživné první bitvě Seveřanů proti Jižanům. Také tomu přispěl můj klasický problém s orientací v jménech a postavách snad při každém úvodu asijského filmu, a taky velmi rychlé vhození přímo do děje, jenom se zkratkovitým načrtnutím (ve formě obřího množství textu na jedné obrazovce!). Také vizuální stránka první bitvy působila ještě nedodělaně a až příliš počítačově (což později různě zdárně kryly použitím prachu, reálných lokací, miniatur atd. atd.). Jak v této, tak i v následné bitvě naopak vyčnívá ta heroizace jednotlivých hlavních postav a jejich nadlidské schopnosti v boji proti přesile, zde se dá najít mnoho vynalézavých okamžiků a parádních choreografií. Když k tomu pak přidám i samotnou choreografii druhé bitvy a její strategické provedení (což v západních historických filmech opravdu člověk nevidí, zde je strategiím a taktikám věnováno více prostoru než samotné bitvě, žádné najíždění jezdectva na kopí nebo maximálně obchvat nepřítele a jinak obyčejné srážky pěchot, ale mnohem víc), je akční stránka splněna na dostatečnou. A myslel jsem si, že o to hlavně v tomhle megalomanském projektu půjde. Ale John Woo se vytasil s epickým (od slova epos) převyprávěním legendy o bitvě a měl tedy volnou ruku k úžasné čínské poetizaci a vytváření skoro romantických scenérií a hrdinů. A tak ve filmu nakonec jde mnohem víc o lidské vztahy a emoce a promyšlené dialogy, neuvěřitelně časté používání symbolik (lov je prostě úžasný) a řekl bych skoro citace jednotlivých legendárních scén a prohlášení, jak přímo vytažených někde z eposu. Ve výsledku je film tedy spíše jakousi mozaikou, postupně gradující k finálnímu průletu holubice nad celou rozestavěnou šachovnicí. A nechybí dokonce ani humorná odlehčení v čele s nezkrotnou princeznou. Jenom možná škoda, že člověk pak má někdy obtíž rozlišit, co mohla být opravdu skutečnost a co je jenom součástí těch "vyprávění starců", jak to použil náš milý děkan Kosmas. Ale na druhou stranu, detaily už se nikdy nikdo stejně nedoví a neověří, a takto si divák může film jistě užít mnohem víc. Hlavně když mu rozšíří obzory třeba i v jistém sportu. SUMA: Kvůli tomu slabšímu úvodu a některým výraznějším slabinám při snaze z toho udělat co nejvíc umělecký počin (zbytečné překombinování a prostřihy několika scén v několika časových rovinách na několika místech), výborné 4, 8,5/10. Druhá část to napraví všechno.. tedy kromě délky. PS: Jo a hlavní hudební motiv se chvíli zdá slabší, ale pak ho začnou používat přesně na těch správných místech a v několika mutacích a už výborně doplňuje celé vyprávění a i superhrdinské hrátky s oštěpy a pěstmi.. nebo průlety bojiště.

): Velmi odvážné a neobvyklé survival projekty se tento rok zrodily ve větším počtu a zcela nezávisle na sobě a osobně to rozhodně kvituji (co se už nedá říct o tom, jak se v poslední době začíná rozvíjet rození dvojčátek filmů od různorodých hollywoodských praček na peníze, které už zřejmě dospěli do stádia naprostého a úplného vymření múz nebo čehokoliv, co tam používaj na nápady (zotročené E.T. jsou jenom vrcholek mých nočních můr), ale o tom snad někde a někdy jindy. Kde se ovšem Gravitace ještě divákovi snaží podsouvat jakési promyšlenější příběhové podhoubí a emoce vzbuzuje skrze dialogy a ani jedno se ji nedaří zrovna stoprocentně, je All is Lost jenom a pouze čistý herecký koncert jednoho člověka. A herecký v tomto případě znamená pouze řeč těla, ne úst. Tím pádem prakticky celý film závisel na tom, jak moc schopný bude ten jeden člověk – tedy, zda Robert Redford, navrátivší se odněkud z naprostého zapomnění, odvede svou práci. A musím říct, že to, že i když vzhledově už to není dávno ten švihák Sundance Kid, stále rozhodně nepatří do starého železa a už vůbec ne do vodního hrobu. Navíc, režisér J. C. Chandor se projevil jako velmi schopný a kamera tuto one man show plně podporuje. Přitom však od počátku dává najevo, že tady nepůjde o umělé tvoření thrilleru, ale stoprocentní pomalý až vleklý boj muže proti oceánu, popravdě i přes jiné základy mi děj neustále připomínal slavný Hammingwayův příběh o jistém starci. Podobně se chová i hudba, v první polovině ji vlastně skoro neslyšíme, až na posmutnělé tóny někde v dálí a jaké zvláštní pak je vidět ji chovat se zcela stejně, i když přijdou komplikace ve vtělení bouře. To bylo skoro fyzická úleva, nejsem nijak zběhlý filmák a jistě existují další filmy, které ti absolutně nic nepodstrkují, ale osobně jsem se s tím snad setkal poprvé. A právě ten klid a nicota oceánu dokáže vyděsit víc než neustálé řvaní. Nebo tě alespoň pevněji stmelí z osudem hlavní postavy. Jak jsem už řekl, Robert Redford je zde excelentní, i beze slov (téměř) podává ódu na člověka, přitom ale neustále poukazuje, že pokud se už dáš do potyčky s něčím o tolik ohromnějším a brutálnějším, a chceš mít alespoň šanci z toho vyjít se zdravou kůží, musíš mít vůli a možná ještě důležitější přípravu. Opravdu úctyhodné bylo pozorovat jeho skoro zcela chladné řešení problému/ů. Ve finále tedy k dokonalosti filmu chybělo opravdu velmi málo a většina toho, co chybělo, bylo způsobeno spíše mým osobním vnímáním než filmem samotným. Ono to i přes tu všechnu zvláštní krásu totiž bylo tak vleklé, že to někdy trošku i vadilo. A možná, jenom možná, tam ještě jedna komplikace přidaná být mohla. Otázkou je, jak by to ovlivnilo celou atmosféru. Asi 8,5/10

První setkání s vražednou mašinou Adkinsem (no, dobrá, byl jsem s ním už i v Exp2, ale abych řekl pravdu, ten film byl po většinu akce tak mdlý, že mi asi zcela unikl.. vážně, musel jsem si dohledat, kdo to vlastně byl a i pak jsem si nevzpomněl, jaký boj to s ním vlastně byl) a pravděpodobně jsem si lépe vybrat nemohl. Soudíc ze screenů Undisputed série, tam hraje nějakou zarostlou mlátičku, vězeňského typu, takže nebýt toho, že vím, že to byl i tady on, málem bych ho nepoznal. A to by byla škoda. Protože i když nedosahuje kvalit některých asijských monster, na Evropana doslova vyráží dech. A min. v tomhle filmu by se před ním opravdu měly všichni zlovolní či podivní šikmoocí padouši rychle klidit z cesty. Naneštěstí, nikdo tak nečiní, všichni k své velké smůle. Po stránce soubojové a choreografické tedy hezká jednička. Nicméně, finále mi přišlo značně odbyté, rozhodně chybělo více „ninja“ projevů, tedy zabíjení buď někde ze střechy nebo pomocí těch krásných serepetiček a příběh byl opravdu zase nepřekvapivě banální až to někdy bolelo. Herecké výkony netřeba ani zmiňovat. Navíc to přes hezkou akci nepředvedlo dostatek nápaditosti a využití zajímavých prostředí taky nebylo dotaženo do konce. Ve finále tedy hezká trojka. 6/10

Nějak ty vysoké hodnocení a adoraci nechápu. Slušně započatý home-invasion horor, který někde do poloviny má dobré mordy, nepříjemnou atmosféru vězení bez mříží a dokonce i slušné herce, ale pak přijdou ty zvraty a to jsem už zcela odzíval. Klišé na klišé, zabijáci ztrácejí tu auru pořádných hororových postav, vše je náhle příliš přízemní a zbývá tak jenom to gore. A pak závěrečná strašně šokující tečka. Huh, jak originální

když uplyne první průměrná polovina (ovšem ta úvodní badass mexican akce byla taky masitá) a nastoupí Ledová Kostka se svým spravedlivým hněvem a ubude trapností ala uvádění do bratrstva, za to přibude parádní akce a rychlopalného vražedného humoru, člověk má pocit, že by to třeba ještě nemuselo být s těmi komediemi tak zlé. A vadí mu trošku méně, že se Interview utopil v bahně vůdcova průjmu. Something cool! Stejná paráda jako první díl, jenom s dotaženým závěrem a přímo geniálními závěrečnými titulky. Rodriguez zapomenut.

novodobý slezský Monty Python!

Všechny ostatní comy mi můžou rovnou teď a bez zbytečných průtahů leda tak vylézt na hrb (který si zatím velmi úspěšně pěstuji). Momentálně taky jediný pořad, kde mohu ukojit svou touhu po parodiích, které již dlouhá léta prožívají takzvaný průjem, nebo ho prožívají jejich tvůrci. Ultimátní komentář popkultury, i přes občasné slabší zápletky, dialogy a hlášky po třech sezonách stále na vrcholu. Nejlepší postava - nafukující se jablko.

Plakal jsem štěstím

něco na úrovni té grotesky s hasiči, možná o kousek nápaditější, dokonce je už zde i snaha o zajímavěji podané vyprávění a primitivní vtípky jsou primitivní o kousek míň. Ale stále to nestačí výš než na jednu. Ovšem nezapomínat, celou jejich tvorbu stále hodnotím pohledem mimozemšťana z Omicron Persei 8, ke které tohle doletělo po milionu let televizní abstinence v rámci pořadu NOVA talent!