TheDarKnig

Vizuálně krásně provedené, s "veselým" úvodem a postupným směřováním přímo do chřtánu pekelných. I mírumilovný člověk jako já může cítit velmi živoucí nenávist směrem k některým bestiím, žijícím na této krásné planetě. PS: heimat je pravděpodobně jednou z nich, protože si nevím představit nikoho, kdo by měl jakýkoliv normální důvod tomuto filmu dát odpad!.

"Autobiografická video performance s tendencí nevyjádřit nic a zároveň všechno, existenciální patos v 90 vteřinách." - Ano, to přesně jsem chtěl okamžitě po shlédnutí napsat. Neuvěřitelné, jak výstižně to popsali. Slyšel jsem, že v Guantanámu má tohle video pod názvem "SM Feeling Iloop" nebývalý úspěch nejenom při veselohrách v utajených komorách kasáren, ale i mezi samotnými dozorci. Se nedivím, že je poptávka tak veliká, že musí točit více částí.

Až do crossoveru s Arrow taková průměrná, ničím urážející jednohubka, ovšem nepřinášející opravdu vůbec nic nového a ačkoliv někdo může podotknout, že Arrow nebyl nic jiného, Arrow se vydal logicky po cestě více v reálu zakotveného příběhu, kombinoval to s zajímavým děním ve flashbacích a celé to bylo prostě o něco víc i herecky vyváženější a temnější. Barry nic takového nemá, ale snaží se ze všech sil (vlastně i v jádru samotné postavy jde hlavně o snahu být rychlejší - lepší - pro dobro ostatních) a to se vždy cení. Ale dílčí zápletky prvních dílů a hlavně ti zlouni nebyly příliš zajímaví, plus člověk u Flashe stále musí přemýšlet, jak by ty jeho souboje vypadaly v reálu. Ovšem nejpozději u objevení se známého Kapitána Studeného už to začne směřovat trochu výš a oba vzájemné propojení s kamarádem se Star/ling City jsou ukázkou toho, jak by taková střetnutí slavných supehrdinů měla vypadat vždy. Chemie, zábavné utahování si z jednotlivých aspektů těch druhých, závažnější problém, rozdílné morální hodnoty a i parádní vzájemný souboj. Samozřejmě u filmového střetnutí čekám trochu jiné a ještě kvalitnější provedení, ale předzvěst to je. A povedla se. A zatím poslední vánoční díl už částečně naplnil i ty větší geeky v nás, takže opatrné 4 jsou na místě. PS: A po Vánocích seriál nabral zcela novou šťávu a rozplétání tajemství kolem vraždy Barryho matky mě baví čím dál víc a víc. Takže už ne opatrné, ale jasné 4./ Závěr 1. série byl dechberoucí, jdu na 5.

Jenom taková rada pro všechny zvažující, kteří by se třeba rádi nechali odpudit od seriálu těmi slabými hodnoceními některých zdejších lidí - 1, podívat se na datum, kdy dotyčný komentář napsali - to vám lehce řekne první informaci a to totiž, zda viděli víc jak tři až pět dílů (pokud to sami nepíšou, takovým pochvala aspoň za to). Seriál začal 24. září 2013. 2, Podívat se na samotný komentář a zda tam náhodou není jakési určité slovní spojení - např. 1. sezóna, po pěti, deseti, patnácti dílech, UPDATE apod. Pokud ano, zřejmě to znamená, že i když má komentář nějaké dřívější datum, uživatel to doběhl a komentář upravil - čímž pádem také mohl či nemusel změnit hodnocení, důležité ale je, že se tak jeho názor stává směrodatnějším. 3, dočíst můj komentář až sem, protože zde sdělím můj názor po prozatím všech dílech, které k 1. 1. 2015 byly odvysílány - krátce a stručně, ANO, JDĚTE DO TOHO! A možná ještě důležitější informace - ANO, taky jsem byl po prvních asi třech až pěti dílech mírně znepokojen a to tak mírně, že jsem to pak asi na 2 měsíce ze seriálem zcela vzdal, protože jsem měl pocit, že z toho divného béčka z 80. let se asi nic pořádného už nevyklube. Jak by řekl Thorin, NIKDY jsem se tak nemýlil. Hlavně pro nováčka, který ještě z seriály Whedona nemá žádné zkušenosti (ale já měl a možná i proto, a kvůli mým kolegům fanouškům, kteří měli větší výdrž + kvůli mému samotnému fanouškovskému postoji k Marvelu) - což jsou například Firefly (zavražděn tou liškou ryšavou (FOXem), Serenity (kdy fanoušci dostali po té vraždě aspoň krásnou záplatu), Dollhouse, krátký, nízkorozpočtový leč brilantní Dr. Horrible nebo různorodě přijatá Buffy či její spinoff Angel (ale stále s velkou fan základnou, což něco dosvědčuje) - by to mohlo být opravdu odrazující, ale kdo viděl alespoň Dollhouse ví, že rozběh může mít i takový výborný pisálek jako je on, docela průměrný, ať už je to z jakéhokoliv důvodu. Jenže kde jinde než u seriálu se dá nejlépe využít rčení "dočkej času jako husa klasu" a u Whedona potom máte téměř stoprocentní šanci, že budete astonished (ohromeni - čímž doporučuji i jeden z nejlepších počinů na poli grafického románu se scénářem právě od něho - Astonishing X-Men). A pokud vás to ani po jedenácti (maximálně třinácti) dílech neohromí, nu, najde se i pár lidí, kteří mají potíže s Whedonem a jeho geekoidním přístupu k látce, k charakterizaci postav, k dávkování zvratů, k originálním tvůrčím postupům, využívajícím nadsázky a hlášek. A najdou se i lidé, co nemají rádi Marvel. Otázkou pak ale je, proč jste na mě (na kohokoliv) dali? Já si to rozhodně budu dál užívat, protože ta mytologie, postupné odkrývání spojnic v celém Marvel vesmíru, návštěvy z filmového universa a propojení s ním, Hydra se svým neodolatelným patosem a ředitel SHIELDu 2 mi téměř pokaždé dávají 45 minut zábavné a chytré zábavy. Ale hlavně té zábavy, pro depresi jděte k tomu Temnému případu.

Ne zcela přesně, ale 20. výročí české premiéry bylo před pár dny a nenapadal mě žádný jiný film, který bych chtěl na oslavu začátku Nového Roku vidět víc než tenhle. A věděl jsem, že dělám dobře, nejenom proto, že jsem samozřejmě věděl, do čeho jdu. Ono ten film ale nezestárl v žádném ohledu ani o jeden šedivý vlásek a při porovnání s některými filmy, co se Disney snaží prosadit jako své nové klasiky (Frozen), je to jako... no jako případ Zemeckis. Neříkám, že se jejich kouzlo vytratilo úplně, ale podlehlo trendům 21. století, které naneštěstí část té aury sají nenažraně jako upír po tisíci letech v rakvi. Ale pravdou je i to, že 90. léta (a částečně i první roky po miléniu), tedy poslední část Disney cesty před nástupem počítačů, se při pohledu zpět ukazují jako vrcholná fáze jejich vývoje a jejich tvorby (myšleno teď Disney čistě jako tvůrce animovaných dobrodružství pro děti, o jejich pomalu nastupující světovládě, někdy i za cenu překročení všech mezí, teď nemluvím), alespoň z mého pohledu, takže bych to asi ani srovnávat neměl. Lvím Králem jsem si tedy dnes potvrdil královský triumvirát jejich tvorby, a málokdy jsem si tak jistý neměnností faktu jako tady. Jistě v tom má co mluvit i nostalgie, protože jak tento film, tak i zbylé dva - Mulan a Princ Egyptský, jsem viděl v tom období života, pro které byly stvořené, ale když se podívám na každý z těch tří, vidím i další fakt - totiž, že mám opravdu rád příběhy, které nejsou stavěny jenom na smršti atrakcí a zábavy, ale které vyprávějí i hlubší, dramatičtější, dojemnější příběhy o hrdinech stavějících se proti předurčenosti či tragédii a dokážou vše k dobrému/vítězství obrátit. A Lví Král jde v tomhle až ke kořeni. Kruh života, plíživé zlo, tragédie, hledání dalšího smyslu a směru, nalezení (ať už vlivem nějakého vnějšího katalyzátoru nebo ne) a návrat. Příběhy staré skoro jak lidstvo samo a přesto, při namíchání ve správných poměrech stále dokázou uchvátit víc než jakékoliv jiné. A scénáristé Lvího Krále opravdu věděli, co dělají. Možná jediné malé mínus bylo to, že museli celý příběh nacpat do klasické hodiny a půl, a tak v jistých momentech člověk cítí jakousi potřebu to celé hnát možná až příliš rychle kupředu, ale přesto se jim to podařilo tak umně, že nikdy tu není ten opravdový pocit uspěchanosti. A tak příběh od jednoho z nejhezčích úvodů (dokonce i naskočení názvu je naprosto výborně a přitom jednoduše udělané), přes shakespearovsky-mytologickou zápletku až k jednomu z nejhezčích závěrů uteče jako voda mohutné africké řeky. A stejně jako její nezkrotnou krásu doprovází sbory ptactva, doprovází film Hans Zimmer (https://www.youtube.com/watch?v=F4efZIHtiQQ), kombinující africké bojové chorály Zulu, africkou hudbu celkově a univerzální motivy, ať už dobrodružné, romantické nebo dojemné. A jako u každé Disneyovky, dopomáhají i další skladatelé a zpěváci. Ano, nebyl jsem vůbec překvapen, že i po tolika letech je tento film něčím naprosto výjimečným. Jen jsem možná dneska více docenil tu výbornou výstavbu a alespoň část symboliky (a Scara :)) Oh yes, the past can hurt. But from the way I see it, you can either run from it, or... learn from it. PS: jistě, dojde i na humor a radostné chvíle. Ale ty krásně zapadají do celého kruhu života, že ano. Hakuna Matata filozofie, to by bylo, žít jen podle ní :)

Ale jo, vadí mi sice v poslední době stále víc a víc narůstající trend animovaných filmů, které jsou vlastně jenom změť Jackie Chanovských bláznivých honiček vynásobených na druhou, gagů, beroucích si na paškál co zrovna letí a citací sto a jeden žánrů a kultovních filmů, jenže když ti tučňáci jsou tak zatraceně roztomilí, až se do očí mužně zamlžují. A hlavního hrdinu těch profesionálů od vedle dabuje Sherlock. A ono je to namíchané fakt energicky a v neustávajícím šíleném tempu. A ty jednotlivé citace a vtípky stále fungují. No prostě na slabší 4 se to ještě vyšplhá. Ale raději mám, když se to ještě zkombinuje s osobitějším příběhem a zasazením - například historie nebo... lego? PS: Poslední film roku, to tomu taky musí dodat jistou výjimečnost!

Gone Girl je vedle téhle temné, přízemní studie o novinářském hyenismu a jednom sociopatovi, který tenhle fakt využije do dřeně, jen nažehlená až sterilní nuda. Fincher neFincher. Dlouho jsem necítil k postavě (a vlastně k filmu celkově) tak fyzický a živoucí odpor jako k Lousi Bloomovi, Jake tedy znovu dokazuje, že je herec mnoha tváří. Ale tuhle nebudete mít rádi. Režie je sebejistá, výborně kombinuje ruční kameru a širší úhel (ok, to jsem použil bez jakékoliv podpůrné znalosti), scénář uchvacuje rychlopalnými a zdrcujícími monology tvořícími se v choré mysli (líbilo se mi, jak se kamera při nich častokrát vůbec nepohnula z tváře Jakea) a děj pomalu graduje napříč krvavou, ponurou nocí. Soundtrack pak vše minimalisticky, atmosféricky doplňuje. Škoda že chybí ale nějaký ještě výraznější vyvrcholení v závěru. Na druhou stranu, zřejmě tak celý ten příběh působí o to nepříjemněji a realističtěji. Rád si myslím, že vidět mě znamená nejhorší den tvého života.

If Katy Perry and margaritas are gay, who wants to be straight? Not me.

Automatická nová vánoční klasika. Nádherná atmosféra, klasicky mírně ulítlá zápletka, dojetí a vizuální provedení (a zasazení), které jako by z plného hrdla křičelo: Šťastné a Veselé, ale přitom si zachovalo toho původního ducha vánoc. Spolu se Sněhuláky opravdu nejlepší vánoční speciál.

První scéna na polární základně je přinejmenším dialogově i dějově opravdu podivná, ale jak se začne rozplétat příběh, začne to vlastně dávat vše smysl v tom šíleném snovém způsobu. Moffat si tentokrát zkusil mix vánoční atmosféry z Vetřelcem a Počátkem a překvapivě to funguje většinu času velmi dobře. Největším plusem epizody ale rozhodně Frostův Santa Claus, jehož příchody na scénu jsou konečně ten typ deus ex machina, který člověk nejenom akceptuje, ale dokonce by ho dokázal vyžadovat. Protože tenhle Santa je nejlepší Claus od dob Burtona. A to je už co říct. Jen škoda, že ze zkušenosti z minulých speciálů je asi téměř jasné, že se tyhle věci dál rozvíjet nějak nebudou. I když případ Donna dává mírnou naději. Nejlepší scéna - let saní v Londýně a mandarinka. How much do you wish that?