dopita

Příběh prťavýho kluka, kterej byl větší, než všichni ostatní. Hned v první scéně se dozvíme, jak to s titulním Simonem Birchem dopadne. Pak už jde jen o to, jak se to rejžovi povedlo odvyprávět. Celkem jo. Po dlouhý době jsem viděl drama, které dokáže chytnout u srdce. Drama u kterého diváka mrzí, že to nedopadlo trochu líp, protože si všechny postavy oblíbil. Sice mě závěr připadal trochu manipulativní, ale celkem jsem to zbaštil. Titulní dvojice dětských herců hraje slušně (pořád jsem si řikal, odkud toho Josepha Mazzella znám a pak mě to došlo: v devadesátým třetím pobíhal po Jurským parku), Oliver Platt, David Strathairn a Ashley Juddová jsou jedním slovem skvělí! Režisér Mark Steven Johnson ukázal že umí, škoda, že od té doby točí samý kraviny.

Podivná komedie postrádající humor, s trapnou zápletkou, odehrávající se v krásným prostředí.

Solidní thriller. Sice trochu překombinovanej, ale celkem jsem se nenudil. Může za to i sympatické herecké obsazení.

Namachrovaný a nepříliš povedený béčko. Vlastně přímo nepovedený. Zklamal už příběh. Čekal jsem, že se hlavní hrdinové vydají na ostrov a tam se bude odehrávat celej děj. Sice se na ostrov vydají relativně brzy, jenže velmi záhy zdrhnou a vrátěj se až asi dvacet minut před koncem a to ještě jen proto, že... no prostě zklamání. Herecký výkony o hovně, ale ono se taky o nikom nedá říct, že je to herec. Jenže všechny ty rádobycool kecy (který mě pěkně sraly), který vypouštěj z huby působěj trapně až směšně. A akční scény jsou pohříchu sotva průměrný. Navíc celej film působí tak nějak rozklíženě a neuspořádaně. Poslední Rambo se Stalloneovi hodně poved, tahle křeč ani omylem. Zklamal Stallone scénárista, Stallone režisér i Stallone herec. Ale dva klady by se našly – hudba a Dolph Lundgren.

Romantickej horor. Novej žánr - já jsem duše romantická, takže bych tenhle žánr uplně neodepisoval, ale Stmívání je hloupej film. Holka se zamiluje do divnýho kluka, zjistí že je upír (no jo, tak proto mě celej film pil krev...), na závěr přijde trochu rozčeření tej všudypřítomnej romantiky a díky bohu konec. Je tam pár solidních scén, ale bohužel většina neúspěšně bojuje s průměrností a jestliže se to všechno dá akceptovat (s přivřením oka) řekněme první půlku filmu, tak druhá je už bohužel nudná a čím dál víc směšná. Kristen Stewartová je mi nesympatická, Robert Pattinson zrovna tak a hrát neumí ani jeden. Slabota tenhle film, slabý dvě hvězdičky a to je prej druhej díl ještě horší...

Ridley Scott za 200 milionů natočil rozmáchlou nudu, která se s přibývajícími minutami těžce vleče a kterou zachraňuje a do slabýho průměru vytahuje jen a pouze charizma Russella Crowea.

Komiksy jsem nikdy moc nemusel. Žádnej komiksovej film ode mě nikdy nedostal pět hvězdiček (ani se k nim nepřiblížil), ale tohle je jasná volba.

V konkurenci dnešních animáků ze studia Pixar vypadá Sněhurka jako trpaslík. Ale to neznamená, že je to špatnej film. To ani omylem! Je to všechno jenom hodně jednoduchý a naivní. Přesto je Sněhurka nedostižným vzorem. A klasika, dopad tohohle filmu na svět animovanejch filmů ani nelze přecenit. Walt Disney posunul způsob animace na takovou úroveň, že se až do příchodu počítačové animace prakticky nezměnila.

Bryanovi v Paříži jakejsi albánskej gang unesl dceru a maj v plánu z ní udělat drogama nacucanou matraci. Chyba, protože Bryan má za sebou divokou minulost a zkušeností s likvidováním takovéhle pakáže požehnaně. Takže přijede do Paříže a začne řezat jednoho šmejda po druhým, včetně jejich zákazníků. To je k ději asi tak všechno – originaitou rozhodně neoplývá. Bohužel ani akční scény nejsou nijak nadprůměrný. Slušně zvládnutý to jo, ale nic víc. Co je ale velkým kladem filmu je jeho přímočarost a nemilosrdnost. Bryan se s protivníky ani trochu nesere. Žádný trapný kočkování, žádný sraní s protivníky – mrtvoly se hromaděj jedna za druhou, občas ňáký to mučení a prostě všechno v duchu „všichni chcípněte, jdu si pro dceru“. To je fajn. Liam Neeson je v roli Bryana víc než dobrej. Ne že by se jednalo o sofistikovaný herectví, ale charizmatu má požehnaně a to v tomhle žánru bohatě stačí. Horší je to s Maggie Graceovou. Už jsem ji v pár filmech viděl (včetně seriálu Ztraceni) – je to holka s pěkným ksichtem, famózníma nohama, ale něco jako hereckej talent se s její osobou nedá spojovat ani omylem. Naštěstí se ve filmu nevyskytuje tak často, aby srala přespříliš. 96 hodin je přímočará jednohubka, kdo od toho nic víc nečeká, bude spokojenej.

Bez roucha (pod tímhle názvem film běžel na ČT) je komedie o jedné divadelní hře. První půlka filmu ukazuje generálku před premiérou. Hercům to docela jde, jsou sehraní, má to spád, ale občas to zvořou. Na to z hlediště vyskočí režisér (Michael Caine) a rozvine se debata. Tahle část filmu má grády, čemuž napomáhá fakt, že hra samotná je velmi vtipná. Občasné přerušení a následná velice vtipná debata to ale ještě víc nakopává (100%). Pak se děj přesune o pár týdnů dopředu, kdy se koná tentokrát už regulerní představení pro veřejnost. Tentokrát ale hru vidíme ze zákulisí, kde probíhá neskutečnej zmatek a divák si jen může domýšlet, jak hra vypadá na jevišti. Toho se ale záhy dočká, protože další představení už sleduje z pohledu diváka v hledišti. A tentokrát to herci zkopou tak, že sami po chvíli nevědí co vlastně hrají a komplikovaný děj hry nedává žádnej smysl. Ovšem diváci v hledišti se baví... Druhá půlka už mě zdaleka nebavila tak, jako první. Asi to na mě bylo až moc crazy (60%). Bez roucha je přesně ten případ, kdy nezáleží na tom CO, ale JAK. První půlka skvěle, druhá spíš průměrně. Jako celek je to velice slušná komedie s famózními herci.