dopita

Film o rozhovoru dvou lidí. Novinář, kterej by stokrát radši byl u pádu vlády, musí udělat rozhovor se silikonovou filmovou hvězdou. Je víc než jasný, že je z toho pořádně otrávenej. Ona přijede o hodinu později, on jak se ukáže, se na rozhovor nijak nepřipravil – začíná to pěkně. Začátek filmu je v pohodě, pak ale, asi v druhé třetině, zajímavost filmu upadá a navíc titulní postavy začnou občas z pusy vypouštět nepříliš věrohodný bláboly. Navíc to chílema působí až afektovaně. Naštěstí závěr vše napraví, kupodivu to má poentu. Pořád jsem si říkal, jak to skončí, jestli smířlivě, nebo jestli jeden druhýho přechčije, a jestli tak kdo koho. Je dobře, že jsem závěr neodhadl. Jak to dopadlo říkat nebudu, ale překvapil, čekal jsem trochu něco jinýho.

Roberto Benigni nám předkládá podobný koncept jako ve svém nejlepším filmu Život je krásný. Jenže tentokrát se skoro až utrh ze řetězu. Divák musí bejt hodně romantická duše, aby mu to všechno zbaštil. Já mu to skoro zbaštil. Film se snaží (podobně jako již zmíněný Život je krásný) ždímat z diváka dvojí emoce: Benigni chce aby se ústa smála a zároveň oči slzely. No nevim, humoru je ve filmu dost, ale...jinak je to trochu nevěrohodný.

Velice průměrnej animák pro děcka, či mládež. Je docela chyba na to čučet, když máte hlad.

Asi ne nejlepší díl série, ale taky v žádným případě není nejhorší. Oni vlastně všechny díly byly na velice slušnej úrovni. David Yates dal filmu (podobně jako předchozímu dílu) parádně ponurou atmosféru. Závěr není nijak akční, vzhledem k tomu jak je to pojaté v knize, jsem závěr čekal trochu svižnější, údernější a řekl bych vyšroubovanější. Princ dvojí krve je asi nejmíň diváckej film série (i když peněz vidělal hromadu, tak nevim...), ale to neznamená, že se nepovedl.

Velmi pěkně vystavěnej thriller. Kdyby dostal tenhle scénář do ruky Mistr Hitchcock, skočil by po něm jak slepice po flusu. Curtis Hanson si s tím poradil víc než dobře, film je s postupem času víc a víc zajímavější i napínavější a ani v závěru nenudí, nýbrž graduje. Spokojenost.

Film napěchovanej akčníma scénama. Pořád samá akce, jinak nic. Příběh je prostoduchej, po pár minutách je jasný kdo je klaďas, kdo záporák a následuje už jen akční nářez. Nutno říct, že akční scény většinou vypadaj velice dobře. Ne že by byly až tak dobře choreografované, ale nasazení tvůrců bylo až extrémní, což je na filmu vidět. Vidět na filmu je i kravskej rozpočet. I když pravda, některý triky se moc nepovedly, ale zase je jich tolik, že to ani nevadí. Bohužel, je toho všeho tolik, že závěrečná akční pasáž už unavuje. O hercích škoda mluvit, nemaj co hrát, ale chtělo by to aspoň ňáký charisma – a ono nic. Marlon Wayans mě svýma rádoby vtipnýma kecama nudil až otravoval. Ale pořád byl stokrát lepší, než titulní postavu hrající Channing Tatum, kterej byl naprosto tragickej, a co se mě týká, kdejakej chcíplej pes má víc charizmatu než on. Jako celek je to solidní oddechovka, typickej film pro dvanáctiletý děcka. Ne že by se na to nemohl koukat nikdo starší, ale dvanáctiletý děti si to užijou nejvíc.

Do tohle se mě moc nechtělo. Wrestling nechápu a jako sport mě absolutně nic neříká. Navíc filmy Darrena Aronofskyho mě vždycky velmi nebavily. Důvodů proč by mě to nemělo bavit je víc než dost. Takže považuju za velkej úspěch, že jsem to dokoukal až do konce (na rozdíl od jiných Aronofskyho filmů), že čas u filmu ztrávenej nepovažuju za ztracenej a že mě to dokonce i docela bavilo. Mickey Rourke kupodivu bez problémů utáhne celej film v podstatě sám. To je pro mě velký překvapení, za dobrýho herce jsem ho nikdy nepovažoval. Film je určitě lepší, než jsem čekal.

No humor kterýmu se dá zasmát ve filmu určitě je, ale trapností a debilit je tam taky dost. Film vznikl v produkci Adama Sandlera, takže je asi každýmu jasný, o jakej druh filmu se jedná. Ale budiž, celkem neškodná oddechovka. V epizodních rolích se objeví Rob Schneider a David Spade (Sandlerovi kamarádi), což jsou mí dost neoblíbení herci, ale kupodivu patřej k tomu nejzábavnějšímu z celýho filmu (hlavně Spade). Na tři hvězdičky se film vydrápal jen tak tak.

Hlavní postava Taeke má od dětsví budoucnost jasnou – bude nýmand a udře se k smrti jako jeho otec. Pak ale zjistí, že je setsakramentsky dobrej v sezení na kůlu. To by mě fakt zajímalo, jestli v tom Holandsku opravdu pořád dřepěj na kůlu, nota bene jestli to považujou za sport. Námět filmu opravdu není z nejatraktivnějších, ovšem zase originální to je. Nebudu šťourat do toho, jak "sportovci" choděj na záchod a že asi smrděj jako tchoři, bže se dlouhý tejdny a měsíce nemejou. Důležitý je, že film je velice příjemná záležitost. Nese se v sentimentálním a dojímavým duchu. Zhruba v půlce filmu Taeke ňák zblbne a dá se k anarchistům a výsledná epizoda s přepadením banky, ač je svým duchem trochu jinde než zbytek filmu, je velmi zábavná. Je to takovej lidskej film, plnej porozumění a až dojemné absurdity.

Velmi povedenej film bez hluchých míst.