Olík

„Ano, bojujte, a možná zemřete. Utečte, a budete žít… aspoň na chvíli. A až budete za mnoho let ležet na smrtelné posteli, budete chtít vyměnit všechny ty prožité dny, za jednu jedinou šanci vrátit se sem a říct svým nepřátelům, že vám můžou vzít vaše životy, ale nemůžou vám vzít vaši svobodu!!!“ Dost často slýchám tento epos, o jedné z hlavních postav skotských válek za nezávislost, řadit mezi stěžejní „chlapácké“ filmy vedle Gladiátora, Rockyho, Smrtonosné pasti a dalších. Určitě to tam je. Láska, nenávist, boj, hrdost, čest a spousta dalších atributů, kterými správná gaučovo-pivní záležitost má disponovat. Nemůžu si však pomoc. Možná je to tím, že jsem se rozhodl opětovně zhlédnout a následně recenzovat téměř 30let od premiéry. Možná za to může Pavel „ruka šmátralka“ Trávníček a  jeho jeden z nejhorších tuzemských dabingů historie. Nebo už jsme prostě všichni jinde. Ale nějak to necítím. Je rok 2022, mě je čtyřiadvacet, Gibson se vynořil z lahve tequilly derouc se zpět na vrchol a Statečné srdce víc, než historický velkofilm působí dojmem plochého kopečku plného patosu. Nebudeme si lhát, že jsem si s husinou po těle nezakřičel ono magické „SVOBODA“, ale v devadesátkách to mnou projelo intenzivněji.

Je tady prosinec a to v podání streamovací služby Netflix znamená jenom jedno. Do českého jazyka se budou dabovat především stejnostejné béčkové vánoční romantiky. Ona ho nechala, on jí nechal, ona ho potkala, on jí potkal, on se do ní zamiluje, ona se do něj zamiluje, jemu uvízne kost z kapra v krku, jí uvízne kost z kapra v krku…….a tak pořád dokola. Vánoce vzhůru nohama jsou přece jenom trochu v něčem jiné. Místy si budete připadat jako uprostřed latinsko-americké telenovely. Ale abychom si rozuměli, to určitě není fakt, který by celou záležitost nějak zachraňoval.

Když jsem na Netlixu prvně zahlédl poutač na toto chladného fantasy dobrodružství, myslel jsem, že nepůjde o seriózně míněný snímek…třeba něco ve stylu Lovce trolů (r. 2010). Teď se však nemohu zbavit dojmu, že to tým kolem režiséra poslední Lary Croft myslel zcela vážně. Z elektriky bez klobouku a bos vyskočivší Trollisko, norské příroda, severská mytologie….to je všechno v pořádku….z pohledu diváka by se dalo říct neškodné. Když však velitel vojáků spustí hollywoodské „Ptejme se sami sebe, kdo jsme, pokud se vzdáme bez boje?“ a „Ne během naší služby“, napadne vás jediné. Proč jsme v té norské přírodě nezůstali?

Koloman se nám polámalo, udělalo bác. Bohužel poselství téhle „anti SPD“ komedie totálně přebijí samotný obsah. Ano jsou mezi námi. Mají volební právo, mohou se množit, ovlivňují své blízké okolí. Každý z nás jich zná několik. Je dobré na ně poukazovat a nerad to říkám, ale klidně si z nich dělat i srandu. Ale hned další větou musím dodat, že je potřeba to dělat inteligentněji, jinak klesáme na jejich úroveň.

A pak si pan „Šukar Čavo“ Bendík utrhne od huby (Teď nevím, jestli je korektní použít termín huba v souvislosti s romem), nechá si ušít „emerickej“ obleček a jde se na Slavíky tvářit, jako že mu patří princezna (V jeho případě teda spíš princ) a půlka království navrch. Ono to ale asi nebude tak žhavé, že Honzíku Hafíku? Samozřejmě chápu, že dnešní doba, kdy vysněným dětským povoláním není popelář nebo kosmonaut, ale influencer (Říkám to dobře? Když nic neumíte a presentujete se jako chovanec ústavou pro mentálně postižené, tak jste taky influencer, že ano?) podobným radovánkám přeje a předpověď počasí na následující dny varuje před jejich nárůstem. Ale přece i úplně blbý formát musí jít natočit alespoň trochu koukatelně….prostě musí. Jak jsem jinak na „odpady“ skoupý a na každé hodnocené věci se snažím nají něco, proč udělit alespoň jednu hvězdu, tak tady to je čistá a neoddiskutovatelná žumpa. PS: Vedle Lady Horové a jejího přítele, který je ve vile s ní jsem jednou letěl tuším do Říma a ano, jsou opravdu takoví.

Hudební dokument o tom, že za vším hledej ženu (žena = Malátný). Nebo chcete-li, hudební dokument o „firmě“, kde se nebaví ani sponka se sešívačkou. Nebo chcete-li, hudební dokument o sexu bez lásky. Nebo chcete-li, hudební dokument o Michalovi s Michalem. Nebo chcete-li, hudební dokument, kterak Jídáš, pro pár lístků navíc, zradil. Nebo chcete-li, prostě jenom hudební dokument o jedné z nejpopulárnější tuzemských kapel posledních dekád. Dejme tomu první dvě třetiny, sice trochu (hodně) exhibice Michal Novotného alias Malátného, ale palec na horu za tu otevřenost ze všech stran. Toho nemám rád, s tím už se nechci vidět, ten mne vadil, ten je ta takovej a tamten zase makovej…..žádný mazání medu kolem huby…..sral mne, sere mne, srát mne bude a nazdar. Snad jenom ještě víc prostoru pro ty z druhé strany barikády, aby se nezainteresovaný divák nemusel spoléhat především na Malátného názory. Škoda poslední třetiny, která je už jenom strojenou reklamou na znovunabyté štěstí, ale za tu upřímnost v první hodině, za tu díky.

Nolan bez Batmana – vizuální koncert – osobní gradace - Zimmerova hudba, která vráží zbraň do ruky - story of my war Harry Stylese – řemeslná preciznost – hra s časem – atraktivní dějepis – osm nominací na BAFTU i Oscara – záběr na úkor dialogu. Tohle je prostě velká věc. Bohužel jsme se někde minuli, co se týče emocí a proto jenom ty tři hvězdy.

Ty v..e, Machhio s Zabkou zase na jedné žíněnce. Já jsem ročník 1980….Daniel-San, Pan Miyagi, jestřábí kop….chápeme se, že? Jasně, je to naivní, realitě vzdálené světelné roky. Jestli je tvůj trenér někdo z titulků, tak do třech dnů si vytřeš i s Bruce Leem, nezletilci se prohazují oky a lámou si kosti na každém rohu a další tělocvična plná nesmyslů. Určitě by i bylo lepší, kdyby byla natočena jenom jedna ku….ky nabitá řada, protože každou další postavou či zápletkou se už jenom motáme v kruhu + kouzlo právě třeba první řady, bylo v té rozpolcenosti, kdy každý byl zároveň kladným i záporným hrdinou. Celé je to vlastně jedna velká a natahovaná béčková blbost, jenomže já jsem ročník 1980, víme.

Netflix mile překvapil. Rodinné mysteriózní dobrodružství, kde je jak příběh tak vizuál na vysoké úrovni. Mix Petra Pana, Pirátů z Karibiku, Letopisů Narnie, Imaginária a kdo ví čeho ještě, z kterého jsou  cítit zkušenosti Francis Lawrence s fantasy tématem i dostatek budgetu pro jejich realizaci. Akorát se musím ptát, zda budou za dvacet let dnešní děti na podobné snímky vzpomínat, tak jako my na dejme tomu Nekonečný příběh….ale to už bych chtěl asi hodně.

Nepraktická žena z bohaté rodiny….ztráta paměti….její všemi dobrým vlastnostmi disponující zachránce…..to vše v čase vánočním. Nevím, ale asi není potřeba zbytečně se rozepisovat, všichni víme, na čem jsme. Kupodivu mi tohle zasněžené béčkojidní klišé vyloženě nevadilo….samozřejmě za předpokladu, že sledujete tak na půl plynu. Každopádně, jestli se chce znovu nalezená Lindsay Lohan vrátit na hype kolem let 2003-06, tohle není úplně ta správná cesta.