Olík

V dokumentu zazní, že patří společně s Maradonou, Kempesem a Messim mezi čtyři největší hráče argentinské historie. Je tady Batistuta, Passarella, Zanetti, Agüero, Sívori, Labruna, Tévez, Mascherano a dalších několik jedenáctek skvělých hráčů. Nevím, jestli byl Ángel Fabián Di María pro národní tým důležitější než výše uvedení, ale výčet jeho úspěchů mluví za vše. Vyhrál Olympijské hry, Ligu mistrů, Superpohár UEFA, Copu Américu……je mistrem světa do dvaceti let i mezi dospělými…….hrál za Benficu, Reál, Juventus, PSG….takže ano, „Nudle“ si svůj medailonek bezesporu zaslouží. Sídliskový sen vychrtlého kluka, který se rozhodl prorazit zeď.  Jak ho matka vozila na kole na tréninky, červené bavlnky, přepadení, nenáviděný van Gaal, rodinné obchodování s uhlím, ztráta přízně, důležité góly, křehké zdraví, telefonní číslo od neznámé ctitelky, loučení s Paříží, finálové zadostiučinění a spousta dalšího………všechno to tam je. A i když možná na první pohled klasický sportovní životopis, které jsou si především, co se týče Netflix produkce podobné jako vejce vejci, já se bavil jako na finále Mistrovství světa.

S živým vysíláním, které lusknutím prstů mění od základu životy zúčastněných, mám takový drobný problém. Určitě kvalitní a v našich končinách by se dalo říct i originální námět, který v kontrastu s pásovou výrobou romantických komedií, nemůže vyjít jinak, než jako vítěz. Úplně mi však nesedla presentace. Připadal jsem si někde na pomezí mezi rozhlasovou hrou a televizní detektivkou na středeční podvečer. Škoda, mohla být ještě lépe.

Teď už se jenom motáme v kruhu. Jestli jste z vás předešlé dvě série udělaly fanoušky, zůstanete jimi – pokud jste nové generaci z Point Place nepřišli na chuť, tak ani nepřijdete – a když k Zlatým  devadesátým máte vztah jako já, tj. kouknete, ale na děkovné dopisy tvůrcům to nevypadá, sledovat nepřestanete. Pozitivem zatím zůstává, že seriál nemá, co se týče kvality, klesající tendenci………zatím.

Anne Hathaway odrostla psaní si deníčků a jako čerstvá MILFka hledá štěstí v norách o téměř generaci mladších zajíčků. Za začátku jsem si říkal, proč ne? Sledoval jsem po očku, scrolloval si na mobilu…….možná, kdyby se celá zápletka nesla víc v duchu komedie. Ale když se to celé změnilo na jednu velkou, nerealistickou, láska i Sněžky přenáší story pro zoufalé manželky, naše cesty se rozešly definitivně. Ale jestli se měli opravdu upřímně rádi, tak hodně štěstí :D :D

Abych byl zcela upřímný, tak nasněžilo asi jako v Praze poslední roky, tj. tři centimetry sněhu a u Muzea čtyři. Melancholická množina, která ačkoliv má své prvky v podobě čtyř na svých planetách si žijících žen, matematicky bych jí nazval množinou prázdnou. Pocitová poetika venkovského stavení a já jsme se bohužel nepotkaly. Ale jestli mne něco bavilo, tak to byla Petra Nesvačilová….je fajn vidět, že ještě před tím, než ze sebe začala dělat Nanyku v rádoby zábavných televizních pořadech, byla taky herečkou.

HBO Europe se ve většině případů rovná jistotě, že divák nesáhne vedle a jinak tomu není, ani co se týče české produkce. Pustina je na tuzemské scéně úkaz, a co se týče dramatické tvorby, tak jeden z nejlepších seriálů vůbec. Seversky chladné, pracující s atmosférou i prostředím, myslící na drobné detaily, profesně na úrovni……a jestli bych něco měl vypíchnout, tak to jsou herci. Nebudu se bavit o Duškovi nebo Stivínové, ale třeba takový Noha, Sitta nebo třeba Götz, u kterých jsme zvyklí spíš na (s prominutím) „blbečky“, kvalita okolo mění v pány herce.  Celé to je prostě na světové úrovni od scénáře, přes kameru až po režii. Já vím, že to je nereálné, ale kdyby se takto pracovalo ve všech případech, tak tady na ČSFD nepotřebujeme hodnocení menší čtyř hvězdiček.

„Já budu střílet, až si tím budu naprosto jistý! Je to jasný?“ Tohle je klasika…..na to nemůžete nic říct…..prostě osmdesátky. Namistrovaně přehrávající (nejen on) Tomík Cruisů, mužní chlapci, přitažlivé instruktorky, sex na pracovišti, letecké scény, patriotická propaganda, štěněčí pohledy, Ray-Ban brýle, pohádka pro dospělé…….všechno to tam je. Když to bylo aktuální, tak jsem před Maverickem preferoval Toppera Harleyho, ale i tak musím uznat, že jde  o kult. A jelikož jsem osdmedátkové dítě, tak musím ještě doplnit, o kult mého dětství.

Kontroverzní Larry Clark sedm let po své, pro moji generaci kultovní, prvotině KIDS. A jak jsem časem došel k poznání, že KIDS toho do hry vlastně moc nepřinesli, tak stejné to je i s Ken Parkem. Možná o kapánek dospělejší, ale v pointě pořád jenom snaha šokovat na povrchu a pod drsňáckou slupkou prázdno.

Kdybychom se vrátili nějakých třicet a víc let nazpět po časové ose a dostali anketní otázku: „Jste tým Axel Foley nebo Zamundský princ Akeem?“ Volím jednoznačně čistý královský penis. Paradoxně teď, když se strejda Eddie snaží oživit svoji umírající kariéru oprášením osvědčených značek, mi víc sednul policajt na vejminku…..i když žádný zázrak nebyl ani jeden film. Prostě klasická ukecaná, černošská, akční komedie. Murphymu už to prostě nelepí……..a hádám, že už nikdy lepit nebude……a zbytek je taková pásovka, co neurazí, ale zároveň nemá žádné ambice nadchnout. Teď už jenom zbývá ze skříně vytáhnout Upíra z Brooklynu, nebo latexový obleček zamilovaného Klumpa.

No dobře, další akční komedie….tak trošku pásová výroba poslední roky….stejná vejce vedle sebe v plastovém kartónu. Střelba, automobilová honička, nějaký vtípek, tyhle honí tamty a támhleti chtějí dostat tohle. Marka Wahlberga mám rád, Halle Berry  mi nevadí, bylo to dobře natočeno, ale nějak mi začínají podobné kousky splývat jeden přes druhého.