Big Bear

Druhý díl se mi líbil o poznání více než první. Už to nebylo pro diváka takové zmatené, nové tváře, skoky v čase... Tady užvíme kdo je kdo navíc Michal Novotný dostal více prostoru pro svého Jonáka což rozhodně nebylo na škodu. Musela to beht šílená doba. Uvědomil jsem si to, když Mikluš říká Fingerovi.. víš já mám k tomuhle ještě toho Roubala! Přičemž sám Roubal byl sousto nevídané. Zatímco já se v té době probíjel školou zažívajíc úspěchy i neúspěchy a nasával zkušenosti, to samé v podstatě zažívali kriminalisté co šli tehdy po vraždách... Jo, jestli se to takto ponese dál, bude to fajn seroš. * * * *

Plynule navážu na svůj předchozí koment. Tady je to snad ještě větší peklo. Hrdinka to celé uvádí jakoby z vojny od tankového pluku z Žatce. Mix písní pekelný, opravdový eintopf. Navíc ty klipy... Ono je to prostě strašně srandovní. 4 roky po revoluci se každej snažil bejt buď světovej a tak ty klipy podle toho vypadají (třeba u Ledeckého, kde mu kolem kapely jezdí v kruhu borci na motorkách! wow! .-) a nebo na to kapely kašlaly a klipy měly psycho jako Tři sestry nebo Nedvědi, kteří se na nějakou choreografii vyprdli, sedli si před tunelem na kámen a při zpěvu čučeli do oudolí... Je to zvláčtní. když člověk vidí hitparády a to podotýkám naše ze šedesátek, tak to nepůsobí tak blbě jako tyhle 30 let starý klipy... * *

Náhodou jsem se dostal k tomuto záznamu a fakt neuvěřitelná věc :-). Tehdy se prostě do hitparády dostalo vše, takže v žebříčku umístěných je Habera, Nedvědi, Tři sestry, Zmožek, Peterka, Shalom...  Fakt mazec. :-). No jo, takový byly devadesátky. Ale lhal bych, kdybych tvrdil, že z některých písniček napři Lucie či přiznávám i Shalomu na mne něco z těch dob nedýchlo. Vzpomínky jsou mrchy a hudba je umí sakra barevně vyvolat... Ale jako pořad je to celé spíše hrůza. * *

U hudby by se nikdy nemělo říkat nikdy a možná to platí všeobecně. Sám jsem už mockrát vstoupil v úžasu a s pokorou do vod, u kterých jsem dříve tvrdil, že je vždy obejdu obloukem. Většinou za to mohl malý rozhled a nezkušenost mládí. Pepík Laufer byl pro mně ikona sedmdesátých a osmdesátých let. Frajírek s doutníkem, který si i v komunismu hrál na cosi víc. Znal jsem od něj hlavně tu jeho hymnu kamioňáků. V devadesátkách pak jeho postava u mne dostala ještě tvrdší zásah po poslechu písně Díky vám statečný rozvědčíku. Tím u mne skončil. Když pak byly v Plzni první Slavnosti svobody a Honza Vyčítal se dozvěděl, že tam má Laufer jet také,  zavolal mu a řekl prý: Pepíku, hele...sem fakt nejezdi... No, nedivím se. Jenže přešel čas a já se trochu ponořil nasycen předokupačním bigbeatem do naší pop music přelomu šedesátek a sedmdesátek. A zase jsem na Laufera narazil. A to jako na velmi talentovaného zpěváka i tanečníka s poděděným francouzským šarmem. Už od prvopočátků bylo vidět, že se odlišuje od našich tehdejších celebrit. Dnes jej velmi uznávám a proto mne velmi zaujal tento muzikál. Už jsem to tu psal vícekrát. Pod pojmem muzikál se dnes předvádí lecos a kdejaká socialistická zombie je chrlí jak na běžícím pásu. Těmi opovrhuji. Ale pak tu jsou kousky co stojí za vidění a toto je jeden z nich. Středověký muzikál - tak to stojí v titulcích. Já bych řekl starší brácha Noci na Karlštejně a nazval bych to Svadbou na Kosti.  Ano točí se to na hradě, ano je tam snaha aby to bylo dobové, ale se středověkem to nemá společného nic a už vůbec ne písně a hudba. Laufer tam běhá v čemsi co pčipomíná punčocháče přepásené koženými slipami s obrovskou sponou. Miloš Kopecký má zase zrcátkové legíny, které by v osmdesátkách z nejednoho majitele udělaly krále discoparketu. Jinak to ale nebylo tak zlé a na hradních interiérech, dubových stolech osvícených svícemi, s pečeněmi a kalichy vína není zas co zkazit. Písně byly opravdu krásné a i sama zápletka. Celý muzikál se mluví ve verších což mu dává punc starobylosti. Škoda, že to nebylo v barvě. Nikdy jsem nemusel J. Molavcouvou. Tady si střihla dvojroli a byla zde opravdu krásná. Písničky jsou poplatné sedmdesátkám a i když v nich nechybí loutna, harfa a flétny, řádí se v nich na bicí, baskytary a to zhusta. Chvilkami jsem měl dokonce pocit, že ve vladařově komnatě zpívá dav : "Ááá, ááá, ááá, ááá! Ani pustý krok, Zolchar, Nána, Vlkop, Sex, červi se rozlezou, bič boží, bič boží, bič boží je vyžene! :-). Ne vážně, nezpívat Molavcová a grupa ve svých volných šatech a košilích se vztaženýma rukama vzhůru v gotické cimře, ale někde na pláži s pomalovaným VW Camperem za zády, je iluze hippies dokonalá. Od hororového zádumčivého Herze dost zajímavý počin! Dávám za 4 přivonění k vlasům dam. * * * *

Za mně pohádka z těch slabších. Schneiderová byla tehdy krásná prinzezna a Mirek Táborský si zase pro jednou zahrál pořádně odpudivé individum. Nesedli mi tam nesympatičtí němečtí herci. Točení s Němci tomu podle mne hodně uškodilo. Německá pohádka, německý humor, jo a ještě východoněmecké porno, to jsou termíny zcela jasné každému. A kvalitu to neznamená. Přesto je dle mého na této pohádce něco naprosto vyjímečného a tím je ústřední melodie O. Soukupa. To je opravdu parádní záležitost ! * * *

Devadesátky byly jízda. Já si je užil jako studentík a nějaké vraždy jsem vnímal jen z televizních zpráv. Každopádně kdo v té době začal podnikat, mohl se snadno dostat do skutečné džungle plné mafiánů, kde šlo o kejhák. Policie byla ještě pořád útvar stojící na vratkých nohách a i když se zavedených mordpart moc změna režimu netýkala o to hustější časy jim nastaly, protože se s vraždami rotrhl najednou v tom tržním kapitalismu pytel. Byl jsem na to celkem zvědavý. Přeci jen to třicet let zpátky a to už není jednoduchá doba na natáčení pokud to má vypadat autenticky. Naštěstí Favoritů má ještě každý plnou garáž a hifi věží také, takže exteriéry i interiéry se celkem povedly. Finger, Fridrich klasika, Sokol mi tam naprosto nesedí. Přitom v Rédlovi byl super. Samozřejmě best of byl Milan Novotný coby Jonák. Hrál dobře, ale hlavní tíhu úspěchu zajistili maskéři. Ta ovce na hlavě, ty prsteny, prostě bomba. Kdo hrál skvěle byl Albert Čuba, bohužel a to mi vadilo dost - Mrázkovi nebyl vůbec podobný i když měl devadesátkový ohoz. Celý první díl mi přišel strašně krátký. Na to co tam v úvodu rozjeli to bylo strašně rychle ukončeno dvěma větami v závěrečných titulcích... Takže víc se mi líbilo dobové ztvárnění prostředí než samotná zápletka. Uvidíme jak se to rozjede dál, dávám tomu ještě určitě šanci. 3 náboje do škorpíku. * * *

Francouzi tyhle filmy vždycky uměli. Rozprostři křídla je volnou formou natočený příběh o  Christianu Moullecovi. Ten sám se  inspiroval dílem slavného rakouského etologa Konrada Lorenze a díky svým skvělým znalostem ze světa ptáků, zahájil své první lety se svými ptáky v roce 1995 na palubě motorizovaného deltaplánu, který si sám upravil. Původním cílem bylo zvýšit povědomí o ochraně stěhovavých ptáků a znovu vysadit husy běločelé ve Švédsku. Kvůli husím se musel proměnit v ptáka, aby doprovázel chráněné druhy na jejich migračních trasách. Tento film byl natáčen v naprosto nádherných lokacích a i kdyby vás samotný příběh nebavil, už jen kvůli všem těm čarokrásným záběrům na Francii, Norsko a Arktidu z ptačí perspektivy stojí za vidění. Naše planeta je opravdu nádherné místo k životu.  Bohužel si ho čím dál více ničíme a nejen sobě. Nepatřím k ekoteroristům, ale jako každý normální člověk chápu, že se k přírodě nelze naší činností chovat tak aby každý rok vymíralo definitivně X zvířecích druhů, či aby ročně mizely nedozírné plochy unikátních deštných pralesů. Ač by se mohlo zdát, že je film nějaká eko agitka ( obzvláště v dnešní době, kdy různí klimaalrmisté hystericky křičí že všichni zemřeme žízní ve výhni pekelné) naštěstí tomu tak není. Jedná se moc hezký rodinný film, který může sledovat v pohodě celá rodina. Nejsou v něm plněny žádné LGBTQ ani rasové kvóty, je to prostě krásný film o chlapíkovi a jeho rodině, který se rozhodl ohrožený druh hus experimentálně odklonit z jejich nebezpečných migračních tras přes lidská hnízda kterým říkáme města.  Vadili mi tam tři věci. Určitá afektovanost hrdinů, dětský nesympatický herec a podivný střih, který vždy jakoby usekl běžící děj těsně před koncem. Vše ale vyvažuje kamera a to poselství, že když se chce, tak to prostě jde a že někdy stačí jen jeden jediný zapálený nadšenec, který udělá velkou věc. 4 husí perutě. * * * *

Asi už se taky pomalu vezu na vlně ostalgie, byť se rozhodně neřadím k těm co vzlykají na FB u obrázků z dob socialismu štkajíc jak bylo tenkrát skvěle. Michala Davida jsem nikdy cíleně neposlouchal, pokud to na člověka nechrlili z rádia či mnohých zábavných pořadů na ČST. Ale jeho hity samozřejmě znám. Můžete ho nazvat čímkoliv chcete, nemusíte ho mít rádi a myslet si o něm můžete také co chcete i o jeho jednoduché hudbě. Faktem je, že velká část dnešních čtyřicátníků v pohodě kdykoliv vyloví z hlavy pár jeho písniček, protože text  - sbírám céčka, nebo - pijeme kolu či nesmrtelná spartakiádní  - poupata prostě zaznamenal ve své době každý a rozhlas se už postaral o jejich řádné uložení jejich častým hraním. A tím, že to není symfonie B. Martinů, ale vše je jednoduché, snadno zapamatovatelné, tím to asi utkvělo tak pevně. Konečně, možná v tom je kus geniality M. Davida. Já ho nemusím, beru ho jako dobovou figuru stejně jako mistra K. Gotta, která šla cestou nejmenšího odporu s režimem. Ale to mnozí co chtěli dělat jen hudbu. Zkuste ale na nějaké párty Husákových dětí  kde se popíjí k půlnoci pustit pár dobových hitů M. Davida a uvidíte co bude dít. Ten přísun energie... Tak to prostě je.   Discopříběh tedy beru jako takový otisk doby. Byl jsem na tom tehdy v kině a když jsem šel ven, měl jsem písniček plnou hlavu. Příběh se mi líbil, vztah syna s otcem tam byl celkem pěkně znázorněn. Kdo má doma puberťáka, lecos pochopí byť už jsme v čase jinde. Některé procesy se zkrátka stále opakují a v rodinách se řeší stále stejné problémy bez ohledu na režim. Potměšil mi tu dost sednul a film přinesl národu i skvělou hlášku - do hlavy né.  Takže já si lepím  3  plakáty na zeď pokoje. * * *

Enšpígl to napsal výborně. Také jsem měl dojem, že ,,čumím na Indyho 21. století". Nicméně nevím zda to bylo mým rozpoložením a chutí nechat si zlepšit náladu, nebo něčím jiným, ale občas mi dialogy přišly vtipné. Milovníci různých světových destinací budou hýkat blahem, protože z měnění míst v tomto filmu by se zatočila hlava i Hanzelkovi se ZIkmundem. Ale mně to nevadilo. Co chybělo k  dokonalosti ve scénáři jsem já osobně měl vyváženo něčím jiným a tím byla Gal Gadot.  Všechny mé milované herečky devadesátých let už tak nějak jak jen to říci ...odkvetly. A i když má milovaná božská Charlize Theronová pořád vypadá super, přeci jen je to už spíše sexy babička.  Když jsem Gal viděl poprvé ve Fast and Furious, hned mne ten její obličejíček s tmavýma očima zaujal. Pak se ale po ní nějak v tom množství dílů slehla zem. Tady se mi líbila hned od prvního okamžiku a říkal jsem si sakra, kde já jí jen viděl! A pak jsem si vzpomněl na Rychle a zběsile. Její role v tomto filmu mi k ní seděla mnohem víc. Těžko by někdo řekl, že tato Miss Izrael má částečně české kořeny a tři vlastní děti k tomu! Prostě kus krásné ženské, pokud se dnes ještě může ženě vyseknou takováto poklona! Scénář filmu byl easy, ale o to víc měl člověk čas na hlášky a Reynolds byl docela dobře vybraný protipól Johnsonovi. A protože mi to včera prostě sedlo, dávám za 4 vejce! * * * *

Těšil jsem se na české pokračování MacGyvera, ale jauvajs! Tohle bolelo ne jak rána kladivem do prstu ... ale jako když si flexou s řezacím kotoučem přejedete hned prsty všechny... Kotek, to bylo moderátorské zoufalství. Jeho vtipné průpovídky bohužel vůbec vtipné nebyly a musel to cítit sám... Navíc jsem měl dojem, že pravidla si vymýšlí v průběhu pořadu. Národem milovaný lety rozpraskaný Arnoštek, tentokrát dorazil sám bez své dikotéky  a co víc, nepřivezl ,,hity tutový''...  A tak nikoliv hvězdná, ale kola elektromotokár roztáčeli sami účinkující a ne , nebylo to fajn fajnový.  Sem tam někdo ojediněle vypadal sympaticky, zbytek účinkujících byl ale zřejmě násilně pochytán do sítí u výprodejových košů před OBI. Závodník Enge v nehořlavém overalu nekompromisně vyzkoušel oba vozy a po ujetí celých ! tří !  metrů coby zkušený jezdec poznal klady i zápory narychlo zbastlených strojů. Nad verdiktem jsem napětím ani nedýchal...  Prima se snaží nabízet neustálé ,,nové'' seriály či zábavné pořady, ale méně je někdy více. Jak řekl jeden z vyřazených účinkujících na konci, je to pitomé být vyřazen v prvním dílu. No já myslím, že litovat nemusí a souhlasím, že pořad je opravdu pitomý. Takže za mně nevyhrává nikdo, byť ta červená bugatka vypadala docela zajímavě oproti té jezdící rakvi v barvách naší vlajky. - ODPAD