Big Bear

Když člověk zestárne, rád se vrací v myšlenkách do mládí a do dětství. Tedy, pokud jej měl samozřejmě hezké. Každá generace to však má jinak. Většinou jí připadá, že za jejích mladých let to bylo to nejlepší a nechápe na co bude vzpomínat ta soudobá. Já jsem přesně v té fázi, kdy se na to ptám. A zároveň tuším, že i dnešní děti budou vzpomínat na čas a způsob jak jej trávily když byly malé. Možná, že to budou zrovna ty on-line hodiny her a chatů u počítačů a tabletů v době covidové, kdo ví? Jestli je to horší než to bylo za nás? Těžko říci. Těžko strovnávat nesrovnatelné. Sám se s hrůzou občas nachytávám při myšlence - komunisty na ně. A to jsem jejich zapřísáhlým odpůrcem. Možná by jim trochu neškodilo přivonět k té době bez počítačů, k době, kdy se muselo poslouchat. A určitě by jim neškodilo zažít takový podobný tábor jakých jsme my zažili nespočet. V té době nedělala hygiena přepadovky v kuchyních, místo lednice byla v zemi vykopána hluboká jáma, úplně stejná, která sloužila o kus dál za latrýnu. Sportovat se dalo bez goretexu a spát dutých vláken ve spacácích, každou pořádnou baterku s žárovkou a ne ultrasvítivou LED diodou napájely monočlánkvé buřty, a když někoho žahla kopřiva, nežaloval kvůli tomu otec právník vedení tábora za újmu na zdraví nebohého dítěte. A přesto ty tábory každý přežil a by co víc, měl na ně překrásné vzpomínk\y uchované do dnes. Kdo měl kliku, jezdil na tábory nepionýrské od různých podniků. Já je zažil téměř skautské, protože náš vedoucí, Foglarův přítel náš TOM - Turisttický oddíl mláděže šikovně ukryl pod křídla ČSTV, kde se to moc funkcináři neprohánělo a kde si mohl nás mladé vést jak chtěl. Ale nemusely být špatné ani některé pionýráky. Záleželo na vedoucích, kdo to jak žral tu ideologii a kdo chtěl děti něco třeba jen naučit o lese a mohl to dělat jen s rudým šátkem na krku. Tady jsem tolerantnější, byť samozřejmě už za nás jsme na pionýry pohlíželi jako na jakousi líheň svazáků a tedy budoucích soudruhů a soudržek kandidátů na členství v KSČ. Jiřímu Hanibalovi se parádně podařilo už v té době zachytit do tohoto filmu kouzlo jednoho z takových táborů a asi ani netušil jak to bude působit na dnešní čtyřicátníky a padesátníky... Tábor sice pionýrský, ideologii tam ale nikomu necpe a kdo nechce nemusí těch pár záběrů na ošátkované děti ani postřehnout. Základní myšlenka je jasná. Mladá zamilovaná dívka, první láska co jí zamotá hlavu a odjezd tábor, kde se jí bez něj moc nechce být. Moc se mi to líbilo. Herecké výkony dětí slušné, jen tam trochu neseděl ten zpívající Jandák ovšem s hlasem Karla Zicha. Ale jinak hrál příjemně, docela jsem koukal jakou měl tehdá postavu... No ale to my všici... A tak vyjímečně přihazuji hvězdu navíc a dávám za shozené plechovky. * * * *

Tyhle komunistické sračky, ano říkejme tomu pravým jménem jsou vždycky těžko zkousnutelné. Ovšem toto bylo žvýkatelné asi jako podrážka boty. Většinu z každého dílů totiž tvoří různé schůze a rokování. nejen soudruhů, ale ostatních poválečných stran. Sem tam se v seriálu zabočí k jednotlivým epizodkám, ale hlavní lajnu drží příběh kterak se komunisté dostali k moci, přičemž vělkou měrou se věnuje Slovensku. Seriál začíná příjezdem komunistické vlády v době ještě válečné na první osvobozená území Slovenska a končí jak jinak přijetím demise E. Beneše, čímž komančové dostali zelenou pro své reje. Celkem natvrdo film ukazuje jak od prvopočátku to měli s opozicí i církví a jak v posledních únorových dnech měli zejména v Praze obšancované skoro vše. Ale slovo demokracie Gottwald vyslovuje v každé druhé větě. únorem 1948 ,,bez výstřelu'' začíná peklo slušným a úspěšným lidem. Je to začátek doby, které říkáme léta padesátá, doba komunistické tyranie, která ve svém vrcholu už začala po vzoru velkého bratra požírat dokonce i své vlastní soudruhy. Za zmínku určité stojí výkony pana Pleskota v roli Dr. E. Beneše. Šílená doba.. brr... * *

Držím slib a tak sjíždíme díl za dílem. Nevím proč má tento díl tak špatné hodnocení. Nijak nevybočuje z řady ostatních dílů, ale třeba mi to tak připadá jen proto, že nejsem skalní Marvelista. Tady jsme měli dokonce záporáky dva, jeden větší cvok než druhý. Nevím co město Gotham komu udělalo, že musí v každém díle na něj zaměřit pozornost nějaký šílenec :-). Kdo se mi tu ale líbil nejvíc byla samozřejmě Nicole. Vědět dřív, že se já zrychluje dech z chlapa v kůži s blanitými křídly, zaběhl bych do nějakého shopu prodávající kostýmy a bylo by... A k nezahození nebyla ani mladá Drew. Jediný kdo mi tam nesedl byl Kilmer. Člověk se v každém dílu těžko přeorientovává na nového chlapíka hrajícího Batmana. Tenhle díl byl navíc celkem vizionářský. Předpověděl VR i fakt, že z toho bude někomu hrabat a pak také v Batmobilu předvedl zadní kameru, která je dnes standardem i levnjších aut jako součást parkovacího asistenta. Dávám za 3 virtuální obrazy. * * *

Ultimátní záležitost. Přiznávám, že mi Aneta neseděla ani v tehdejší Superstar, ani po ní. Tak trochu mi připadá, že se do své dnešní podoby hledala, protože když srovnám její první alba s pozdějšími řekněme experimenty, nemůžeme mluvit o nějakém přímočařejším vývoji k dokonalosti. Alespoň si to to myslím. Třeba taková spolupráce M. Kubišovou v muzikálu Touha jménem Einodis byl velice kultivovaná a povedená záležitost zatímco 8 hlav šílenství bylo fakt šílenství. Každá kapela která vydá několik alb většinou vydá pak buď desku pro děti, nebo něco sehraje s nějakým větším tělesem ideálně symfonickým. Nedopadá to vždy dobře, záleží jak to kdo pojme a jak to kdo zaranžuje. Tady to tedy dopadlo neskutečně! Anetě symfoňák vyloženě sedí a sluší. Vokály jí dělala Dorka Barová, která sama o sobě je velice zajímavým zjevem v českých hudebních vodách. Janáčkovka už má za sebou nejdnu podobnou akci, mám s ní například velice povedený koncert s kapelou Zrní. Řekl bych, že Aneta jak stárne má písně čím dál komornější, baladické a když se na koncert podíváte, nebo si jej poslechnete, zjistíte náhle že už nechcete jinak :-) ! Když to pak člověk slyší jen v původním znění na kytaru nebo s Anetiným orchestrem, že ač originál to už není ono. Chybí tam ty smyčce a žestě... Nádherný koncert, vřele doporučuji! * * * * *

Další escort mission, plním slib a koukám s drobotí na další díly. A kupodivu a je to zvláštní když čtu zdejší hodnocení, tohle mně docela bavilo. jednak se tam docela slušně hlásí a i celkem vtipně jako třeba když Mr. Freeze někoho zmrazí a procedí ,,potřeboval zchladit''. Jen mi tam nějak neseděl Robin a pak taky Batgirl. Ta skupinka okřídlených myší se začíná nějak nebezpečně množit. Efekty docela taky zajímavé a jako třešnička Uma se svým afrodiziakálním pylem a proklatě dlouhýma nohama. Když už tento typ pohádek, tak proč ne zrovna takhle. Dávám standardně za 3 diamanty. * * *

Už se vám někdy stalo, že jste vstoupili na kluzkou podlahu, podjely vám nohy a vy jste letěli aniž by jste mohli cokoliv dělat než vykuleně zírat? Tak podobně se budete cítit u této Bulharsko - Kazachstánské koprodukční záležitosti. A upozorňuji, že i ten dopad bude pořádně tvrdý. Na jednu stranu je tahle šílenost někde v úrovni déček, protože na béčko to nemá. Na stranu druhou je to geniální. Film si dělá srandu prakcicky ze všeho a nejvíce právě z jednotlivých žánrů, které se někdy berou zatraceně vážně. Tady v podstatě můžete čekat cokoliv a také lecos se vám z toho splní. Fascinujícího tam bylo nespočet, ale mne dost pobavilo to pomalé vybalování hlavy z báglu a pak to rozvazování igeliťáku... A taky asi přehodnotím svůj negativní postoj k fousatým kočkám i k protokolům :-). Ne asi jsem nepochopil všechno, ale celej film jsem se usmíval nad tím jaký je to úlet. Záležitost natočená čistě pro radost a snad až schválně místy tak blbě. Třeba parta nasedá do vrtulníku a pak je na něj několik záběrů jak letí. Jenže každej záběr je to jinej stroj! Nejdřív Sea Stallion, pak Mi8 a nakonec Blackhawk... To přeci nemohlo uniknout, to musel být záměr :-). Dávám za 4 dodávky čerstvého masa matce a jdu si zapařit Duke Nukem 3D. Dostal jsem strašnou chuť postřílet pár prasat! * * * *

,,Už od dob kdy první lidé otiskli své dlaně na stěny jeskyní, jsme toho všeho součástí...'' ---- Archeologii jsem se pár let věnoval. Každý den jsem klečel v půdě se škrabkou a košíkem, někdy pod palčivým sluncem, jindy s botami obalenými bahnem díky rozmoklé půdě. Nejednou bylo třeba i zmrzlou zem horkým vzduchem teprve rozehřát, aby se v ní vůbec dalo kopat. Viděl jsem spáleništní vrstvy, místa kde stála lidská sídla i poslední místa odpočinku lidí napříč věky od skrčenců po ,,vampýry'' z Plešivce v Českém Krumlově. Vím jaké to je večer unaveně svlékat zabahněné oblečení z jehož kapes se sype hlína a drhnout hlínu z nehtů i rukou... I já měl naštěstí na ten dar v ten okamžik nálezu být jinde. Zpátky v té době. Držíc středověkou vrchcábu z kosti či keramickou hračku koníka přenést se do doby kdy někomu spadla pod stůl, nebo byla ztracena kdesi v zabahněné půdě středověké ulice a představovat si tu dobu přímo na tom místě.... Každý takový film je mi tedy pochopitelně blízký a jelikož se zajímám i o druhou světovou a mám rád období čtyřicátých let, na tenhle film jsem se fakt těšil od prvního traileru v kinech. A jako bonus tam byl Anglicý pacient Ralp Fiennes. Už v devadesátkách si mne nevždy získal tam v Jeskyni plavců kdesi v Severní Africe jako PAN HEREC. Už od prvních minut jsem si spokojeně chrochta. Ralph pravda krapet zestárl, ale v outfitu té doby s nezbytným kloboukem a jeho nezaměnitelnými rysy byl přesně takový jak si ho pamatujeme z pacienta. Prostředí paráda, to panství kdesi v Suffolku v krajině luk a řeky bylo nádherné. I volba herců byla super, typově perfetně zvolení pro své role. Jediné co tam skřípalo byl scénář. Připadalo mi, že jednotlivé děje vždy končily jakoby nedodělaně a náhle. Dva lidé sedí u postele, člověk čeká, že něco bude, nebo alespoň řeknou a anjednou střih, jsme ráno na louce v mlžném oparu na vykopávkách. Možná to byl záměr, ale mě to nesedělo. A pak to byla i jistá roztříštěnost postav. Zdálo se, že hrdinou je vykopávkář Basil Brown. jenže jak přibývají postavy každá z nich co chvilku strhne děj na sebe takže ke konci je z toho takový guláš, kdy o každém víme něco, ale k nikomu necítíme nic intenzivnějšího. Je to hrozná škoda, protože film měl všechny ingredience klidně i na plné hodnocení. Takto dávám jen za čtyři nýty ze šestého století. * * * *

Dávno, předávno před 50 odstíny šedi jsem se od jedné mladé dívky co viděla tuhle upírskou pohádku dozvěděl, že by taky chtěla být cumlána upírem, přesně jako ve filmu. A pak se to tuším stalo později ještě dvakrát, kdy jsem to slyšel od jiných v té době už zralých žen. Nevím čím to a zda chtěly být cumlány zrovna na krku, ale domnívám se, že to bylo jen díky dobovému obsazení. Brad, Tomík i Antonio byli v té době jinoši plní sil a králové stříbrného plátna. Možná, že místo mužských upírů kdyby upírkou byla třeba taková Charlize Theronová, Sharon Stone a Julia Ormond, možná bych chtěl být také cumlán... :-). Jenže holky tam nehrály a kucí mně moc neberou. Teď možná nejedna fanynka dokonce zaúpí, ale musím to napsat. Pitta mám rád jak zralejšího herce a jako chlap mi přijde až teď, když zestárl. V mládí tedy v době tohoto filmu nebo v Seznamte se Joe Black mi připadal jako totální ucho s odulými rty, rozhodně ne sexysymbol. Cruise měl tu výhodu, že už měl v té době na tacháči najeto o něco málo víc a tak působí víc chlapsky. Přesto (a podotýkám, že jako milovník historie znám účesy osmnáctého a devatenáctého století) mi tu kucí s rozpuštěnými naondulovanými kadeřemi až na ramena zálibně si sající krky oholené gilette žiletkou s dvojitým břitem přišli až odpudiví. A upírství v tom nehrálo pražádnou roli. Ano, by,lo to výpravné. Koloniální New Orleans vizuálně bavil i ta Paříž přelomu století, ale jinak to bylo ukecané, překombinované a ano pro mně osobně - nudné. U filmu o upírech sakra nemůže přeci divák klimbat !!! Tohle byla devadesátková záležitost natlučená schopnými herci, která mi tehdy unikla. Ale nijak nelituji, že jsem to tehdá neviděl a klidně to mohlo ležet jak v hrobce ještě dalších X let. Spíše jsem zklamán. Pohádka o brečícím upírovi byla asi spíše míněna pro ženské divácké publikum... Dávám 3 za kousance. * * *

Další escort mission, ale celkem zábavná. Dalo se to vydržet těch 122 minut. Omladina chtěla vidět jedničku, tedy jak to všechno začalo. Přiznávám, že i já se těšil až mi bude vysvětleno jak Batman přišel ke křídlům a všem těm vychytávkám s netopejrem ve znaku. No, nedozvěděl jsem se... Herci mně bavili, hlavně šílený Nicholson. Kim to také slušelo, líbí se mi od dob kdy jsem viděl coby pubescent jak na jejím horkém pupíku Mickey Rourke rozpouštěl kostky ledu .-). Zbytek filmu je prostě pohádka natočená Timem Burtonem, kterou v klidu můžete pustit odrostlejším prťatům. Dávám za tři bombičky se zeleným plynem. * * *

S kultovními filmy je to těžké. Víte, že jsou kultovní protože to o nich řekli jiní a těšíte se podle toho na zážitek. Já jich mám pěknou hromádku na DVD nebo v digitální podobě a vyčkávám až na ně dostanu chuť nebo bude třeba je vidět třeba kvůli nějaké zajímavé diskusi nebo komentáři abych byl v obraze. A zrovna nedávno jakýsi novinář přirovnával dnešní dobu k tomuto filmu, resp. k Alexovi. Tím Alexem myslel běžné lidi. Někteří z nás totiž také zlobí. Nelíbí se nám islám bující ve městech, nesouhlasí s migrací, zelenými ekoteroristy, šílenostmi jako jsou LGBT komunity se svými 53 pohlavími, BLM, Meee Too atd... Bohužel v čele vlád zemí zejména těch západních dnes sedí většinou neomarxisté a sociální inženýři. A ti stejně jako policie ve filmu určují lidu co je teď správné říkat, co si myslet a co už je za hranou. Kdo nehýká nadšením se soudobými trendy, ba naopak kritizuje a poukazuje na nesmyslnost toho všeho tvrdíc, že je to slepá ulička vývoje, je odsouzen k převýchově. Je mu smazán profil na sociální síti, je vyhozen z práce, nebaví se s ním známí, v lepším případě se na něj kouká skrze prsty jako na toho divného z minulé doby. Slavnějším je pak odpíráno publikovat, mluvit v rádiích a v televizi... Samozřejmě, že taková terapie na většinu lidí zabírá. Po léčbě je pak každému převychovanému jen při náznaku diskuse o současném dění blbě od žaludku jako Alexovi. A tak aby nedávil, mlčí a jde s hýkajícím davem oslavit další šílenost typu nebudeme jezdit auty. Jenže tím se z nás stává nemocná společnost. Nejen, že nemáme názor (možnost volby jak upozorňoval vězeňský pastor), ale jako vedlejší produkt je to, že se nám dělá blbě i z velikého Beethovena ač s naším proviněním nijak nesouvisel. Zkrátka už jsme terapií poškození. Docela zajímavé srovnání nemyslíte? Mně tam nesedí jen jediné srovnání. Dnešní lidé co si ještě uchovali zdravý rozum nejsou vrazi a notoričtí násilníci jako Alex. Tudíž by neměli být předem souzeni a převychováváni (byť si to ve filmu Alex přál). A nebo už na ně vládnoucí vrstva jako na potenciálně nebezpečné nahlíží? Těžko říci zda Kubrick resp. Burgess jehož knihu jsem nečetl neměli na mysli v sedmdesátkách v hlavě podobný příměr. Nemocná společnost, zločin, trest a náprava je ve filmu jasně zdůrazňována jako hlavní nit toho celého. Třeba chtěl Kubrick jen pořádně zašokovat podobně jako to bylo později s Caligulou. Kolem násilí a nahoty protáhli otázku zločinu a trestu, trochu to okořenil politikou a bylo. Protože to šokující kontroverzní prodá nejvíce lístků do kin a tehdy to platilo dvojnásob. Co já vím byly sedmdesátky doba značně ujetá, drogy na západě frčely ve všech formách, sexuální revoluce, stávky, politické šarvátky a do toho kocovina zvaná Vietnam. Podle mne je problém některých kultovních filmů v tom, že časem vyčpí. Neznalec té doby pak možná mylně hodnotí cosi co autor vlastně ani takto neprezentoval, případně zbývá jen filmařská dřeň jako třeba kamera, hudba, herecké výkony atd... Já mám tedy takový pocit toho určitého vyčpění. Filmu kraluje McDowell a když jsem viděl Caligulu, chápal jsem proč si jej vybrali do role Evilenka. Když jsem viděl toto, chápal jsem proč si jej vybral Tinto Brass do Caliguly. On je zvláštní, ty jeho oči a úsměv... Něco jako úsměv Christophera Walkena. Kouká na vás, zubí se, ale vy máte strach... :-). Dnes si tedy odškrtávám jeden kulťák. Filmy hodnotím podle toho jak se mi líbily a ne jak jsou opředeny slávou. Já si nemohu pomoci, ale nazývat to top ten 10 sci-fi nebo to velebit do nebes jako mnozí zde nemohu. Bylo to zajímavé, určitě nadčasové, přesto ryze sedmdesátkové (mimochodem v tomto ohledu doporučuji se zaměřit na všechny ty detaily v podobě židlí, obrazů i tapet.v jednotlivých sídlech).. Dávám za 3 kapky do očí. * * *