Big Bear

V dnešní době, kdy si bez digitálních efektů neumíme filmy žánru sci-fi prakticky ani představit diváka už bohužel hned tak něco neohromí. Valerian a město tisíce planet jsou v tomto ohledu vizuální orgie a mně zamrzelo, že jsem film neviděl na plátně nebo alespoň na nějaké TV s dvoumetrovou úhlopříčkou... Besson nám stvořil ne jeden, ale několik světů a to naprosto fantastických na něž člověk zíral s otevřenou pusou... Přesto mi příběh samotný připadal až moc jednoduchý a oba hlavní hrdinové mi nevím proč nebyli zrovna 2x sympatičtí. Obzvláště místo Cary Delevigne mohli do filmu dosadit nějakou jinou hezčí dívčinu... Filmu moc nesedí ani vražedná stopáž, myslím si, že by ten příběh mohl být klidně krapet kratší a nemuselo by mu to být na škodu. Jestli ale tady musím něco do nebes vyzvednout a to až do vesmíru, jsou tu geniálně udělané úvodní titulky a úvod do filmu doprovázený hudební peckou Davida Bowieho - Space Oditty, ne nadarmo vzniklý v éře kosmického věku, kdy člověk měl tak nějak k hvězdám nejblíže a vesmír se zdál na dosah v tom roce 1969... Ten začátek jsem si pustil opakovaně a jen těžko dostávám z hlavy text písně: ,, Ground Control to Major Tom - Take your protein pills and put your helmet on. Ground Control to Major Tom (ten, nine, eight, seven, six), Commencing countdown, engines on (five, four, three), Check ignition and may God's love be with you... '' Koho napadlo skloubit tuhle píseň s delegacemi na mezinárodní stanici v průběhu let a století, mám můj respekt !!! Geniální! Normálně bych dal asi za 3 perly, ale za ten začátek ještě k perlám přidám i to roztomilé perlotvorné zviřátko Žlababu :-). * * * *

,,Jestli se nevrátím, vyprávěj o mně''. --- Tenhle válečný film z paleolitu, počkat, ono se to vlastně mohlo odehrávat klidně teprve před sto lety - mně dostal. Scénář je až děsivě jednoduchý a lidské dějiny jej přímo v této podobě znají velmi dobře. Příběh, který historie psala milionkrát. Příběh o válce vyvolávající další válku, o pomstě vyvolávající další pomstu. Nekonečný řetěz zabíjení, tak jak to dokážou jen lidé. Tento je zhruba takový: Po jedné z před časem skončených válek mezi dvěma kmeny přichází na návštěvu do druhého tábora už v době míru syn náčelníka se svojí družinou. Druhým kmenem jsou řádně uctěni a doprovozeni do ,,země kostí'' tedy do míst, kde leží ostatky pobitých bojovníků nepřátelského kmene. Synovi je zdůrazněno, že je zachován veškerý nezbytný rituální řád a v území mrtvých se ani nelovilo ani nerybařilo aby duše bojovníků měli klid. Syn náčelníka sám se vydá do míst, kde jsou rituálně ,,pochováni'' v sedě s rituálně spoutanými koleny jak poroučí pohřební zvyklosti. Netuší, že je sledován synem náčelníka vesnice. ten vidí jak jsou ostatky zneuctěny a jak je jim slíbena pomsta. U obou mužů dojde ke střetu, kdy řev přiláká obě skupiny. Návštěva tvrdí, že ostatky znesvětil syn náčelníka vesnice, ten tvrdí, že je znesvětil návštěvník pro vyvolání další války... Ačkoliv náčelník netuší kde je pravda, pro mír nabídne život syna jako oběť za znesvěcení a zachování míru. Tu však druhý kmen nepřijímá a rozzlobeně odchází. V noci je vesnice napadena a vyvražděna. Zachrání se jen syn náčelníka vesnice. Ten ač příliš mladý na to aby se postil unikající přesile statných válečníků přísahá předkům pomstu a vydá se mrtvého území vyhledat démona, který tam přebývá a které ho chce poprosit o pomoc. Démon však nikoho kdo mu vstoupí do označeného území napíchnutými hlavami nešetří a ještě nikdo se z této oblasti nevrátil. Paradoxně s tím do této oblasti vstupuje i prchající skupinka vrahů, protože obcházením území smrti by ztratila několik dní. Marně členové družiny varují, že to rozhněvá ducha a démona samotného, mladý syn náčelníka ničeho nedbá a do území vstoupí.... --- Moc jsem si pošmákl! Sice ne všichni herci vypadali a asi i byli čistokrevní Mauři, ale to nevadilo. Zejména ty jejich zastrašovací haka tanečky byly skvostné! Přesně jako Verbal i já si samozřejmě vzpomněl na rugby, Allblacks a samozřejmě také na ,,poloboha'' Mauiho z Odvážné Vaiany, který tentokrátem přiostřenou kostí jako ,,démon'' nelouskal jen kokosáky (míněny ořechy)... :-). Ačkoliv jak čtu níže někoho nudily ty ,,kecy'' mimo boje, samozřejmě ve filmu měli své místo i všechny ty rozpravy s předky. Novozélanďáci zamachrovali a natočit dneska tohle jen tak vysoce hodnotím. Takže za mně je to rozhodně za 4 houbičky ! * * * *

Pokání jsem měl na seznamu věcí určených k vidění už dlouho. Nevím proč, ale tak nějak jsem si ho nechával na tu správnou náladu a klid. Válečná léta, Anglie, Keira pro kterou mám sakra slabost i záplava hvězd zde - to vše z filmu dělalo předem cosi vyjímečného. A snad právě proto jsem trochu zklamaný. Samozřejmě ten příběh nenaplněné lásky je dechberoucí i ta forma pokání. Keira jen ve spodničce mezi lekníny staré kašny byla také skvostná i to panské sídlo v nějakém to xxxshire či xxfieldu... Pro anglický venkov s těmito sídly mám už dávnou slabost. Asi je to pozůstatek nějakého minulého života či co :-). Celkem úžasně byly zpracovány scény z pláží Dunkerque a ač prosté náletů štuk či vybuchujícíh lodí evakuujících britský expediční sbor, nemohl jsem se zbavit dojmu, že mi pláže připadaly zaplněnější než v posledním Dunkerque od Nolana i když chraň Bůh, líbil se mi moc. U čeho se mi ale zakroutily palce u nohou a chápu, že je to moje deformace především a běžný divák to možná ani nepostřehne, byl fakt, že se začátek filmu odehrává v roce 1935... Robbie v mezipauze psaní dopisů o tom co, kde a jak by rád políbil Cecilii kouká zamilovaně střešním oknem na oblohu, kde si to štráduje s hukotem Avro Lancaster... V roce 1935 možná měli hoši na prkně maximálně tak Avro Manchester, ze kterého Lanc vyšel... To samé pak nastává když se dvojice pěšáků s Robbiem už v roce 1940 ve Francii jde podél kanálu nad kterým přeletí dvě Mosquita, jejichž siluety je jasně vidět ve vodě, což je komentováno tím, že to zase nějaký bastard pěkně schytá... Opět, v roce 1940 těžko mohl tento skvělý letoun brázdit nebe nad Francií... Ale jak říkám, je to moje úchylka, ale i tak mi to od tvůrců štve ! :-). Tak nějak jsem si myslel aniž bych to viděl, že tohle bude pětihvězdičková záležitost, ale po dokoukání musím dát jen za 4 popsané stránky z knihy. * * * *

Pekelná jízda je vskutku pekelná a já jen přemýšlím, co tím chtěl vlastně Quentin jako producent říci. A jak jsem tak nad tím přemýšlel, napadlo mně, že možná nic. Že si to natočili jen tak čistě pro radost. Z lásky k mašinám, kulaťoučkejm prdýlkám indiánskejch mulatek a také díky těžko skrývané lásce k těm všelijakejm padouchům a desperátům. Asi by to nebylo komplet, kdyby u toho nebyla část jeho party herců a tak tu máme vždy a všudypřítomného Madsena i Carradineho jako obvykle dabovaného skvělým Brabcem... (kdo jej bude dabovat nyní, to věru nevím !). Quentin má rád retrospektivní vyprávění a kdo to už zná, nemůže být překvapen. Ale tady hned od začátku létají roky jak čísla znázorňující litry při tankování na benzínce... A se stejnou rychlostí naskakují i mrtvoly ve filmu. A když už si to motorkářské gangy díky dávné vraždě v rámci pomsty (jak jinak) nevyřizují mezi sebou, nabízí nám tentokráte film k odreagování dostatek kočiček i s těmi jejich všemi zaoblenými zákoutími... Já nejsem motorkář a tak asi dokonale neposoudím všechna ta životní béčka motorkářů co ve filmu padnou, ale abych se se šesti sešel v Šestce na šestsetšedesátšestce v šest, nemusím opravdu bejt ze šestý třídy... :-) . Bylo to ulítlé, bylo to zvláštní, ale líbilo se mi to... A to nemluvím o parádním soundtracku ! Takže já osobně dávám ne za tři, ale za 4 klíčky od bedýnky tam pod kvetoucí opůncií. * * * *

Tak mám za sebou trojku a řekl bych, že je z celé trilogie asi nejslabší i když je to pořád nadstandardní záležitost. Kupodivu film nezačíná masakrem mezi posledními obyvateli San Francisca a tlupou Caesara jak se po dvojce dalo čekat. Lidi to nechali na armádě, která přeci jen z nahozené vysílačky zaslechla volání o pomoc. Tahle parta už nebyla vybavená jednou devítkou, broksnou a otlučeným defíkem. Les navštívila v početné síle a první střet skončil masakrem. Caesar ale válku odmítá a dává vzkaz velícímu plukovníkovi (Harrelson), že nechce střet lidí a opic. Plukovník to však vidí tak, že buďto lidi, nebo opice. Ví, že když zabijí mozek opic Caesara, celá tlupa bude ztracená. Pomocí zrady pronikne s komandem do opičího sídla a omylem místo něj mu zabije syna a ženu... To už je moc i na Caesara. Tlupu posílá do bezpečné oblasti a sám jen s několika druhy se vydává na dlouhou cestou za pomstou do bývalého karanténního tábora, kde mají mít vojáci základnu. Marně ho druhové zrazují, že pomsta nic nepřinese a že má v očích to, co měl Koba... Caesar však ani po prvních ztrátách nedbá rad a chce plukovníka zabít za každou cenu.... ----- Neříkám, že trojka nebavila, ale bylo tam na mně moc opičích slziček. Každopádně už jen jako zakončení trilogie to musíte vidět. 4 hrsti obilí. * * * *

,, Myslel jsem, že máme šanci.. '' ---- Dvojka plynule navazuje na Zrození planety opic a v té - planetě - věru nehledejte nic vesmírného! S originálem ze sedmdesátek už film nemá společného nic ani domnělý konec. Lidstvo se totiž nevymlátilo atomovkama, ale viry co si vykřížilo v laboratořích. A zatímco téměř vyhynulo, populaci opic v lesíku na dohled od Friska se to nijak nedotklo. Nepotřebuje energie, lovit v tlupách umí a včechny vede inteligentní Caesar, co opustil lidi pro svůj druh. Občas vzpomene na své dva lidské kámoše co asi dělají, ale hlavní starosti má s tím jak co nejlépe zajistit svojí mohutně se rozrůstající tlupě spokojenou a bezpečnou budoucnost. Navíc posledního člověka potkali před dvěma lety a tak kdo ví, jak to s lidmi vlastně je... Přemítání však naruší vetřelci. Do lesa pronikla z města se dvěma teréňáky průzkumná skupinka lidí. Jsou zdraví, viru evidentně imunní a ozbrojení střelnými zbraněmi. Snaží se dostat do elektrárny v kopcích, která by mohla jejich malé kolonii přeživších dole ve městě zajistit nejen světlo, ale i energii pro nouzové vysílání. Vždyť muselo přežít určitě více lidí i někde jinde! nenadálé lesní setkání s tlupou opic ozbrojených oštěpy, pod vedením opice, která navíc mluví je pro lidi šokem. Navíc je jim bylo zcela jasně Caesarem řečeno, co mají dělat: ,,Vypadněte!'' . Tím se sen o světle pro kolonii tam dole v ruinách města a energii pro vysílačku stal velmi vzdáleným. Jejich vůdce se však rozhodne, že s tou inteligentní opicí zkusí promluvit a požádá jí o souhlas s přístupem k elektrárně. Jenže na rozdíl od Caesara ostatní opice zejména Koba, který z laboratoří nemá na lidi nejlepší vzpomínky o jakémkoliv bratříčkování s tímto druhem nechtějí ani slyšet. Mají Caesara za slabocha, který má raději lidi než vlastní druh a nejraději by na město ihned zaútočili a hrozbu provždy eliminovali. Caesar však nechce válku čímž dojde k roztržce v jeho tlupě. Jeho pozice vůdce začíná být oslabena a to obzvláště poté co lidem umožní zprovoznit vodní elektrárnu v kopcích... ----- První půlka filmu byla fantastická, nejen pohled na mrtvé město,a le i to první setkání lidí s opicemi ve městě jsem sledoval s otevřenou pusou ! Od půlky se to trochu táhlo a konec se zase nesl v akčním duchu, kdy zejména starej Koba by mohl dostat přezdívku opičí Rambo ! .-). Konec zůstal perfektně otevřený pro třetí díl, na který se už chystám !!! Dávám za 4 stránky obrázkové z knížky. * * * *

Zrovna nedávno jsem viděl několik klipů se skupinou The Carpenters a jak jsem tak na ně koukal, napadlo mně, že to je přesně doba Planety opic... Všichni byli takoví chlupatí, vlasatí, divní... K tomu ještě ty ohozy... Inu začátek sedmdesátek. Je to už hodně dlouho co jsem ten původní film a jeho další díly viděl a ještě více let uplynulo od doby kdy mi můj táta doporučil k přečtení stejnojmennou knihu Pierre Boulla. Už tehdy mne fascinoval ten obrat. Jak by asi bylo lidem v klecích, kdyby na nich primáti dělali pokusy? Byl to velmi zajímavý námět k zamyšlení a já nad tím pak během knihy často přemýšlel. Jak jsme na tom my versus zvířata, obzvláště při vědomí, že nejen léky (kde bych to ještě pochopil) ale zejména různé farmaceutické sajrajty dermatologicky testované, jsou třeba jen aby nějaká přestárlá madam neměla komplex z vrásek či laloků pod očima skutečně testovány na zvířatech a třeba i opicích a primátech... Film se od knihy zcela dějově odpoutal i když pravda k tomu závěru původní Planety opic by mohlo klidně dojít v budoucnu i při této dějové lince. Všichni ti šimpíci a orangutáni byli uděláni na pécéčku skvěle, zejména pak sám Caesar. Film si drží výborné tempo, škoda toho akčního finále, kdy jsem se už jen bál, že tlupa cestou do sekvojového lesa ještě shodí z nebe Air Force One, nebo pošle do vody celej ten červenej most.... Ale to jsou holt Amíci. Ještě, že na konci netleskali hasiči a starosta na ruinách San Francisca... Už se těším na další díl z této nové trilogie. Za sebe dávám za 4 ampule nové testovací látky XY * * * * .

Krize jedné čtyřicítky aneb jak se točí Vilhelmíny... tak by se to také mohlo jmenovat. Zprvu jsem od filmu moc nečekal, ale celkem slibně vypadalo herecké obsazení a tak jsem k filmu usednul. Nevím jestli jsem si to vsugeroval, nebo nikoliv, ale životní partnerství Vojty Dyka a Tatiany Vilhelmové filmu velmi prospělo, ta jejich ve filmu hraná láska i to jiskření mělo o to větší punc uvěřitelnosti. Jinak Táňa se mi moc líbila! Výborná byla i Eva Josefíková, které věštím velkou hereckou budoucnost. No a kdo na sebe právem opět upoutal pozornost byl charismatický Olda Kaiser, který když je dobře obsazen udělá z obyčejné postavy neskutečného sympaťáka. Samo točení o točení mně moc nebavilo neřku-li ona zápletka z dob šedesátých, kterou jsem nijak ani podrobněji nesledoval. Zajímavá byla postava Renáty. Její postava byla velice uvěřitelná a bylo zajímavé sledovat jak postupně zabředává do scénáře a ten se jí míchá s jejím skutečným životem. Zralá žena, šťastně vdaná, matka malé dcery, které vlastně absolutně nic nechybělo najednou zblbla a začala bořit svět o němž jiní často jen sní. Nejvíce škody pak páchá na svém dítěti což jsem bral za naprostou sobeckost... Jsou takové mezi námi. Rybářky. Chtějí víc a víc. Nejsou spokojeny s tím co mají, stále je to pudí někam dál, něco měnit, za lepším... Jenže ne vždy to tak konči. Někdy si pak u ztráty všeho uvědomí, že to za čím se celý život hnaly vlastně měly hned od začátku, jen jim to nedocházelo. A některým to nedojde nikdy. Bohužel pro ně, bohužel pro okolí. Zůstanou samotné se svojí hrdostí a nezávislostí, která je k stáru, když je člověk vetchý a sám spíše k smíchu i pláči. U Renáty bych ale tak krutý nebyl, její muž si asi také nesl svůj díl tím, že jí nedopřával intimnosti, byť jeho lásky měla hojně... Film naštěstí končí velmi rozumně, protože rozumní byli i oba hrdinové. V životě to bohužel bývá jinak... --- Jinak jsem byl také jako ostatní naprosto ohromen tím domečkem s terasou a lomem. Ty večery tam musejí být skvostné ! 4 otočení kolečkem na trezoru. * * * *

Po nedávno viděných parádních Vlčích dětech další pecka! Němci a Poláci fakt umí a vynahrazují nám těmito válečnými dramaty absenci nových válečných snímků... Znovu tímto děkuji kamarádovi desade, nejen že mi o filmu řekl, protože mými radary nějak záhadně proklouzl a také proto, že jej otitulkoval. Letní slunovrat je náročnějším filmem. Ačkoliv na první nádech voní prosluněným pozdním létem, párou lokomotiv, kouřem z hořícího uhlí a horkým olejem z mazacích soustrojí vlakových kol, při tom druhém z něj cítíte zápach co zanechala smrt v dobytčích vagonech po židovských transportech z Varšavy. Divák má možnost sledovat několik příběhů, které spojuje jen místo kde se odehrávají a válka. Tím místem je sanitární zóna, kde se nakládají transporty - ostře střežená místní posádkou německých četníků a železniční trať vedoucí kamsi odkud není návratu. Podél hlídané trati lze najít nejen kusy oblečení a kufry, ale i zubožené lidské bytosti... Jenže za pomoc hrozí smrt a za udání odměna, tak jak se rozhodnout? Konec války se blíží, formace amerických bombardérů skoro každý den vysoko brázdí oblohu, ale někdy i jedno špatné rozhodnutí může znamenat okamžitý konec. Teď hned. --- Ačkoliv opravdu Němci nevypadali zrovna árijsky, mně to nevadilo. Nemusí být hned každý film z druhé světové plný modrookých blonďáků. A na rozdíl od Pttaka mi nový německý velitel naopak přišel velmi zajímavý! Co bylo dokonalé, bylo celkové zpracování. Tohle nebyla žádná hra na retro, tady všechno sedělo do puntíku, jako kdyby jste koukali na skutečnou věc ze čtyřicátých let. Já tedy dávám za 4 šelakové desky se zakázanou pokleslou hudbou - jazzem a swingem! * * * *

,,Čertovi padre řekněte, že jedu do Mexika'' ----- Koukám, že snad na stará kolena začnu s westerny. Pravda nejsem na tento žánr expert tak jako jiní zde a tak hodnotím zcela subjektivně dle jednoduchého klíče líbilo/nelíbilo. A líbilo a dost. Pravda, námět žádný originál. Obzvláště pro ty kdo viděli Johna Wicka. Tam také jaksi nedopatřením naserou zabijáka v depce. Zde je to stejné. Vojenský zběh na cestě do Mexika se potřebuje stavit v zapomenutém těžařském městečku, odkud po vytěžení střibra všichni prakticky odešli. Potřebuje napojit koně, psa a sebe trochu vzpamatovat v lázni po dnech v poušti. Do Mexika je to už jen kousek. Bohužel ačkoliv nijak neprovokuje cestu mu zkříží šerifův syn se svými kumpány což je ústřední zápletkou filmu. Od této chvíle se roztáčí kolo násilí. Banda totiž udělala chybu. Ten koho naštvali nebyl jen tak nějaký tulák, ale zběhlý kavalerista z elitní jednotky, která ,,čistila'' oblast od Indiánů včetně celých vesnic. Kavalerista, který si slíbil, že po těch hororech co zažil už nebude zabíjet. Nikdy ale neříkej nikdy.... Film si vystačil s minimem herců a mně sedl. Fajn byla i hudba i když jsem měl u některých melodií v náznaku pocit, že už jsem je slyšel jinde. Potěšil i šerif Travolta! Takže za mně je to za 4 seky ostruhou! * * * *