Big Bear

Být do mne zamilovaná Kačka Macháčková v tom roce 1982, tak kašlu na Zambezi a průzkumnou expedici vypravím do zcela jiných míst. A ani k tomu nebudu potřebovat výjezdní doložky, prašule a expediční dvanáctsetrosku. By mně celkem zajímalo jak s tímhle křápem chtěli objet Afriku. Když to ještě jezdilo jako sanitka, pamatuji výjev jak jí byť houkající v kopci všichni předjížděli. Jasně, někdo na ni nedá dopustit. Vždyť leckoho vezla na porodní sál, na chmely, vozila lidem mléko, rohlíky, poštu a když se čas nachýlil tak ve své černé verzi se zaleptanými okénky si člověka zase odvezla. Sny o Zambezi mne docela bavily, byť mladej Olda tehdy opravdu na ty vážné role nebyl. Prostě musel uzrát a teď se karta plně obrátila. A řekněme si rovnou, že čas skopičin s Lábusem skončil a ty vážné role mu sedí už od Tmavomodrého světa. Jedná se o další naivní příběh, kterému asi už tehdy nikdo moc nevěřil. Vždycky jsem si myslel, že Niva byla filmově prvně představena až v rámci Expedice Adam 84 :-) (Ne tady o žádnou Afriku nešlo!), ale koukám, že v tomto filmu to stihli dříve. V těch osmdesátkách  byla docela hezké a solidní auto. Leckomu nahradila poruchové rumunské Range Rovery ARO či stařičké Gazíky. Dávám za 3 výstřely z pušky. * * *

,, Soudruhu Kloučku, jestli si myslíte, že se o dělníky nestaráme, tak se moc mýlíte! Na opravu střechy zatím nemáme kapacity, ale situaci jsme operativně vyřešili. Všichni lidé, co jim prší na hlavu, dostali přidáno! ´´ --- Vůbec jsem netušil, že legendární Kouř má svého staršího předchůdce. Buď se Vorel tak trochu inspiroval a nebo a to je asi pravděpodobnější, těchto strašidelných závodů se spletí chodeb a provozů vyrábějících kdoví co bylo po republice nespočet. Každý měl zcela jistě někoho, kdo by to tam dokázal dát do lati, zlepšit, zefektivnit, udělat výrobu ekologičtejší atd.. ale tím byl nepohodlný. Dotyčný býval často odstaven nebo povýšen jinam ať dělá vlny tam a u koryt se drželi papláši do posledního dechu co svá místa měli mnohdy ani ne tak kvůli schopnostem, ale za zásluhy. Zprvu jsem si nebyl jist, zda je to tak blbé, nebo zda se jedná o satiru převlečenou za cosi co by soudruhům v tom roce 88 už nemuselo tak vadit. Na konci jsem si byl jist, že to satira byla a proto moc nechápu zdejší nízké hodnocení v černých číslech. Celý film doprovází příšerná synťáková hudba a zaujmou i výrazně líčené obličeje herců. Brněnští herci jsou myslím přínosem, protože tím, že se nejedná divákovi (většinově) o známé tváře, působí film více realisticky. Jistě, proti Sklepu je to neotesané, ne všude dotažené (a hlavně bez Arnoštka a jeho diskotéky :-) ), přesto to beru jako jakýsi důležitý vývojový předstupeň. Asi jako když paleontologové najdou zkamenělého předchůdce ptáka s ocáskem a drápky na křídlech :-). A kvůli chabému hodnocení nadhodnocuji, protože odpadáři zcela evidentně nepochopili o co tu šlo. Tak  dávám za 4 pohrabáče do krbu chaty, chatky či mlýnku. * * * *

,,Já vám tu čističku podepsat nemůžu. Chápu vás, ale vaše pořadavky je potřeba sladit s aktuálními možnostmi... ´´.  ---- V sedmdesátkách se musela držet huba a krok, ale k jejich konci se tak trochu začínalo mluvit otevřeněji o ekologii. Wabi zpíval, že jeho děti chtějí vidět jak vypadá les, nejedna lesní paseka byla proměněna na skládku odpadu a umýt si auto v řece tehdy leckomu nepřipadalo jako úplně blbej nápad... Bylo to logické a zatímco kdejaký neúspěch mohli soudruzi samozřejmě sebekriticky okecat objektivními potížemi -  vnějšími negativními vlivy, neodostatkem výrobních sil, materiálu odjinud, ta smradlavá zpěněná voda co vytékala z nejednoho závodu byla jasným lokálním hmatatelným důkazem že tady něco nefunguje. Čisté životní prostředí případně reprezentovaly rezavé uschlé lesy na hřebenech našich národních parků.  V řekách se nedalo koupat, pokud někdo chytil níže po proudu rybu byl celkem risk to maso jíst. Pamatuji u tety v Neratovicích tu vodu a taky pod papírnou ve Větřní za Krumlovem. Docela by mne zajímalo, zda ta pěna na vodě v tomhle filmu byla skutečná, nebo to tam štáb trochu dotvořil k obrazu svému. Ale na rovinu, nedivil bych se kdyby to byla skutečnost. Když jsem dělal výzkum v Libkovicích nad Mostem, jezdil jsem každý den kolem různobarevných odkalovacích nádrží jen tak na volno v zemi. Vypadaly jako duhová jezera a ten pach z nich se táhl kiláky daleko. Docela by mne zajímalo jak to tam vypadá dnes. A to v tomhle filmu řeší mladý hygienik jen vodu. Městu ale vévodí tovární komín a s ním šlo tenkrát do vzduchu také lecos. Zkrátka plán se musel plnit a příroda, ta nebyla až tak podstatná!  To byla logika komunistů. Příběh je pravda lehce naivní, ale končí celkem reálně po komunisticku. Ano, o problému víme, děkujeme za aktuální zhodnocení, ale enchme to ještě chvilku vyhnít. Kdo ve filmu zaujme je mladá Anna Wetlinská, která se před kamerou dokonce svlékla a vůbec se nedivím Miloši Kopeckému, že skončil v jejím náručí. Ďurdiak byl dalším omylem tohoto filmu, hned po scénáři. U takovýchto filmů i přes jejich tendenčnost a lehce naivní děj si člověk uvědomí jak daleko jsem od toho roku 1989 v ekologii došli. A ač nejsem žádným ekoteroristou a Green Deal mi připadá jako naprostá debilita, přírodu je samozřejmě chránit třeba. Dávám za dvě zkumavky vzorků z filmové Kamenice. * *

Rok před Básníky vznikl tento film a možná díky němu napadlo Kleina, že když Matásek nebude zrovna se svojí partou nosledů šikanovat Kříže, mohli by být dobrou filmovou dvojkou :-). Z filmu mám rozporuplné pocity. Jako kdysi vystudovaný památkář, jsem se smutkem sledoval chovance hrající fotbal uvnitř vypuštěné nádherné barokní zámecké kašny, přičemž  fandící osazenstvo sedělo přímo na sochách. A nedělejme si iluze, že po posledním majiteli zámku, válce a převzetí zámku do rukou státu po komunistickém převratu byly sochy zrovna v ideálním stavu. Film se totiž odehrává na zámku kde komunisté s gustem dělali ozdravovny, dětské domovy či blázince. To byl ten lepší případ, z některých se staly sklady JZD či vojenské posádky což pro mnohdy několik staletí staré stavby znamenalo rozsudky smrti. Chování Kříže ve filmu jsem docela chápal, nicméně v domově mi přišel díky své aroganci na pěst. Když ho vychovatel přijímá, utrousí zda tam mají i pahorek. Kupodivu ač bych to neřekl, vychovatel mu odsekne -  a pán je nějaký sečtělý...!!! ----  Zajímalo by mne zda dnes někdo z dnešních mladých diváků pochopí takovou narážku, velmi vtipnou a trefnou. Asi ne. Dnešní generace nečte a tam proč by četla geniální knihy od Ray Rigbyho: Je to podivné, ale při sledování jsem si sám tak nějak vybavoval kousky z Krále krysy (hlavně na konci, kdy Matásek vysí na plotě) a ze zmíněného Pahorku. Jenže dnešní divák na tohle asi koukat nebude, tak je to vlastně jedno. Film také velmi drsně ukazuje nefunkčnošt některých rodin, přičemž největší dopad to mělo samozřejmě na dospívající děti, které najednou začaly vidět to, co jako malé neviděly. Kupodivu si myslím, že i nejeden dnešní rodič si u filmu uvědomí jak se mu zejména dospívající  dítě uzavřené převážně do světa jedniček a nul podobně vzdaluje. Jak ho jen těžko chápe i jeho pubertou přednastavenou potřebu vzdorovat. Dávám za tři krabičky cigaret. * * *

Někdo asi dostal pokyn natočit něco válečného o dvou politických vězních prchajících z koncentráku a tak vznikl nejspíše tento film. Bohužel od války to už bylo notně daleko a tak ve filmu asi převládají spíše představy tvůrců filmu jak to asi mohlo být, než aby si dali nějakou extra práci se studiem dobových reálií. Na začátku tak vidíme docela slušně postavený koncentrák kdesi v Německu s jednotlivými baráky, apelplacem, nezbytnou šibenicí s pro výstrahu stále pověšenými vězni - zřejmě uprchlíky, ohradníky s izolátory nabité proudem a strážními věžemi s emgéčky. Vyrovnaní vězni na nástupu jsou dobře živení, někteří mají bříška...  Na barácích si svítí petrolejkami a po holení div nepoužíají aftershave Old Spice...  A mají tam docela pohodu. Nikde žádní kápové s obušky atd. Útěk skrze nabité dráty s izolovanými nůžkami přes nehlídaný prostor vypadal skoro efektně do doby, než se další prchající vězni kvůli snadnějšímu podlezení chytají horních neporušených drátů a nikde žádný výboj. To dobou už asi Němcům v lágru vypadly pojistky... No a mohl bych pokračovat. Samotné putování jarní německou krajinou a příhody těch dvou uprchlíků jsou vcelku zajímavé a i uvěřitelné. Ve filmu se v pro něj netradiční roli fanatického nacisty objeví pan Zahajský. Zde si šťáb dal s reáliemi docela práci ať už šlo o vojenský vlak s velkým véčkem Viktória na lokomotivě či německy vyšivanými ubrusy ve stavení hajného, nebo nočním náletem na německou kolonu na mostě. I když tedy oletcích vímhodně, ale že by spojenecké taktické letectvo útočilo na pohybující se německé kolony v noci, to jsem viděl poprvé... :-) Dokonce je snaha ve filmu ukázat dva tigery, byť samozřejmě nejeden milovník těchto oblud při pohledu na ty papundeklové nástavce zaúpí. Kupodivu z ideologického hlediska film netlačí zrovna na pilu. Jasně, Kňažko hraje Španěláka, tedy zřejmě kovaného komanče, ale o straně se ve filmu nikdo nezmíní ani jednou. Oproti tomu mladej Zounar byl zatčen při atentátu na protektora a tam ty vazby na odboj tedy nejspíše byly spíše směrem na západ (jak dobře víme, komunisté v našem odboji s atentátem nesouhlasili). Na závěr jsem čekal nějakou líbačku s Rudou armádou, ale ani to se nekonalo, což filmu zase dává plusové body. Docela mi tam ale štvaly ty chorály a závěrečná recitace. Prostě Nedělní chvilka poezie šouplá na konec filmu, přesně dle mých vzpomínek na tu dobu. Dnešního diváka tento válečný film jen těžko osloví a pro toho dříve narozeného je to spíše o pocitech. Za mně film má pozitivum právě v těch jednotlivých epizodách, během putování uprchlíků. Nikterak neskrývá krutost, které tehdejší svět pátého roku války byl bohužel přeplněn. Dávám tedy za tři odjištěné miny. * * *

Střídavka neurazí, ale ani nenadchne. Může za to plejáda sympatických herců s mým oblíbeným Hofmannem v čele. Ale nezastírám, že tohle alespoň pro mne není zrovna ten typ fimů, ve kterých bych  ho chtěl vidět... Aby nedopadl jako Langoš a nestal se z něj herec s oblibou nasazovaný do rolí mužů v krizi středního věku tak hojně, až se to jednomu slije všechno dohromady. Obávám se, že už se to stalo Anně Polívkové i Kristíně Svarinské... Ze začátku se zdálo, že zápletka se střídavou péčí konečně přinese v rámci žánru české komedie trochu něco jiného, ale nakonec to sklouzlo do klasického stereotypu a přiblblého konce. Je to škoda, protože se z toho dalo vytřískat víc. Tohle je přesně ten typ filmů o kterých Aňa Geislerová při rozhovoru se Strachem v jeho podcastu Reflexu se Strachem Nacafe řekla, že mají nezapamatovatelné plakáty, protože všechny vypadají úplně stejně. A stejný dojem divák z těch filmů má. Jediné co musím s povděkem uznat je absence PP a pokud tam něco bylo, tak jsem si toho nevšiml. Nikolaev ale umí víc a tohle je prostě pokoukáníčko pro naprosto nenáročného diváka. Naštěstí se tam neprdí a nekrká.  Dávám za tři broušené poháry. * * *

Tohle by se mělo jmenovat spíše Sólo pro Rudolfa Hrušínského. Předvedl tu prostě excelentní výkon psaný mu přímo na tělo. Branald měl skvělé knihy a Karel Kachyňa to skvěle převedl na plátno. Ale Hrušínský, to byl PAN HEREC, tučněji to nejde napsat. Je až s podivem jak občas dokonalé záležitosti vznikly během těch sračkoidních normalizačních časů. Vůbec celé to obsazení filmu... Skvělý Navrátil v roli primáře, vrchní sestra Švormová a jako vždy skvělý pan Somr ... Kořínkovou jsem nikdy nemusel, ale tohle je ejdiný film, kde mi naprosto nevadí, naopak! Naprosto skvostná a úžasná záležitost, která se dá vidět opakovaně. Dávám za 5 cigaret podaných přes plůtek balkonu. * * * * *

Bombardování je velmi smutným válečným filmem, ale potěšila kratičká účast českých hereček. Mně osobně dostal hned dvakrát. Je to asi rok, co mi kamarád poslal ukázku jakéhosi filmu co točí Dánové. Po runwayi kdesi na základně RAF během druhé světové kráčeli dva letci, kolem svižně projížděl jeep a po obou stranách dráhy stála zaparkovaná Mosquita.  Když jsem včera na film koukal, se smutkem jsem si uvědomil, že to byly záběry z tohoto filmu. Z filmu na který jsem se těšil kvůli Mosquitům i letcům ale u nějž jsem  znal jeho obsah. Ten vás dostane i když jste nerodič, ale jen rodič si asi umí představit tu pravou hrůzu, když vám na ulici řeknou, že bombardují školu, kde víte že je vaše dítě...  Film je natočen velmi zručně, člověk se rychle sblíží s dětskými hrdiny a samozřejmě ve chvíli kdy se ocitneme na letecké základně mé srdce zaplesalo ještě více. Nálet je proveden výborně, celá cesta k cíli ve formaci nízko nad mořem  byla natočena suprově i ty průhledy z kokpitů nad ubíhajícím Dánskem po přeletu pobřeží. Chvíle po náletu jsou drsné a padne na vás skutečná tíseň. Asi o to větší, že filmaři se velmi chytře vyhnuli explicitním záběrům a nechali na plno jet divákovu fantazii. Ta moje tedy jela na 100% už jen z důvodu, že nemusím těsné prostory a představa jen, že jsem někde nezraněn jen zavalený mne děsí. Je dobře, že tyto filmy vznikají. Jsem rád, že Netfix občas krom svých šíleností kde dává prostor opravdu všemu podivnému a všem podivným čas od času podpoří natočení nějakého solidního historického kousku. Možná někoho překvapí ten koncept vybombardovat barák gestapa plný vězňů, některých dokonce záměrně držených jako živé štíty v podkroví budovy. Ale odboj i RAF moc dobře věděly co dělají. Před invazí do Francie v rámci operace Jericho byl proveden na chlup stejný úder na věznici, kde Němci drželi lidi z francouzského odboje. Ten v roce 1944 byl v troskách a stovky vězňů čekalo na termíny svých poprav. Předpokládalo se, že při náletu budou zničeny strážní věže a rozbombardují se zdi věznice, čímž někteří z vězňů dostanou šanci uprchnout v nastalém zmatku. Samozřejmě se počítalo i s tím, že některé nálet zabije uvnitř věznice. Opraci velel G/Cpt. Pickard, který byl při akci sestřelen. Akce byla úspěšná, mnoho vězňů uprchlo, schovalo se a při vylodění pak pomáhalo spojencům v rámci francouzského odboje zpravodajsky či záškodnickou činností. Operace Kartágo, tedy nálet na služebnu gestapa v Kodani tak měla být další podobná akce. Opět k ní stejně jako u operace Jericho byla vybrány rychlá britská dvoumotorová Mosquita, schopen nést velký náklad pum, po jejichž odhození se ale mohla díky své rychlosti a manévrovatelnosti postavit německým stíhačům oproti větším americkým dvoumotorovým bombardérům typu Marauder, Boston, nebo Mitchel... Film tu leckdo zcela logicky v komentech spojuje s tím co se teď děje na Ukrajině. Jenže je tu velký rozdíl. RAF se v tomto případě spletla. ruSSáci civilní cíle bombardují záměrně. Je to jejich taktika jak zabíjením civilního obyvatelstva a ničením civilní infrastruktury zlomit odhodlanost Ukrajiny se bránit. A jelikož jsou to primitivové, nemohou pochopit, že tím jen obránce utvrzují v jejich odhodlání a že si tím dělají ze souseda nepřátele na stovky let dopředu... Řada komentujících tu odsuzuje bombardování jako takové, dokonce můj kamarád, také válečník Necrotongue.  A tak bych zde rád zdůraznil jednu věc. Válku vyvolal Hitler. Rozmach RAF a vznik strategického  bombardovacího letectva byl důsledek toho všeho. Bombardéry se velikou měrou zasloužily o dřívejší konec války ať už to byly noční a denní taktické nálety RAF, nebo denní nálety USAF. Zlomily nacistické výrobní mašinérii páteř. Samozřejmě, že při tom docházelo k omylům. Mnohdy to schytaly vlastní spojenecké jednotky, mnohdy dokonce došlo k civilním obětem. Je třeba se na letectvo té doby koukat optikou čtyřicátých let. Dnešní ruSSácký bombardér operuje kdesi nad Kaspickým mořem mimo prostředky nepřátelské protiletecké obrany a v klidu si odpaluje a navádí rakety dlouhého doletu na cíle na Ukrajině. Tehdejší letec to měl mnohem složitější. Předně na rozdíl od stíhačky, kde si vše rozhodoval sám se svým velitelem, měl velitel bombardéru odpovědnost za další duše na palubě. U těžkých Fotressů B-17 či Liberátorů B-24 to bylo dalších až devět lidí osádky. Museli jste se nad cíl nejprve dostat. Mnohdy to znamenalo mnoho hodin letu navzdory nepřízni počasí, turbulencím, námraze, poruchám motorů atd... Celou cestu vám hrozilo sestřelení nepřátelskými stíhači, nad nepřátelským územím vás pak ohrožovala palba flaku. Cíl jste rozpoznávali toliko vizuálně.  Během nízkého průletu jste tak měli opravdu pár sekund mnohdy během skutečného pekla na obloze k určení a zaměření cíle pro přesný shoz pum. Nebo se dělo naopak ve veliké výšce, kdy cíl byl mnohdy skryt mraky nebo kouřovou clonou nepřítele, maskován apod. Při tom jste museli stále hlídat klesající ručičky palivoměrů. A nezapomínejte, že pokud jste byli členy letecké osádky během druhé světové, bylo vám kolem dvaceti let...  Dokážete si představit ten stres, tu odpovědnost??? Je tedy logické, že se občas stalo, že pumy nedopadly na správná místa. To ale neznamená, že bychom měli z těch mladých statečných osádek dělat nějaké vzdušné piráty či teroristy jak to občas každé jaro slýchávám v diskusích k náletům na Prahu. Oni obětovali své mladé životy pro naši svobodu. Létali někam, kde vůbec nemuseli být. Nad země o jejichž existenci mnohdy před válkou ani nevěděli. A sváděli nad nimi souboje a umírali tam... Mnoho pomníčků na našem území by o tom mohlo vyprávět a jistě jich je mnoho i v nešťastné Kodani. Bombardování je smutným válečným filmem, ale rozhodně stojí za vidění. Dávám za 5 časovaných pum. * * * * *

Zřejmě se už tušilo, že pokud mají kina nabídnout divákům porci pořádné katastrofické zábavy, bude se muset trochu změnit koncepce. Letiště zablokované vánicí, otrávená osádka či letoun bez pilotů, to už tady bylo a co teď... A tak se z Jumba 747 udělala ponorka. Skoro bych řekl, že trikově je tento díl horší než ten předchozí. Myslím tím hlavně ten let nad oblaky či nouzové přistání na moři. Mimochodem nechápu, proč bez čtyřky nemohli letět. Dědové ve Fortressech B17 nebo B24 to domů kolikrát táhli natři motory běžně, někdy i na dva ze čtyř a to ještě šlo o vrtulové předchůdce. Jestli bylo Letiště 1975 ukázkou toho co má v arzenálů US. Air Force, tak tady je to opepřeno ještě o US. Navy. A přiznávám, že ta záchranná operace po té co se do toho vloží žabí muži byla na sledování dobrá i po tolika letech.  Starej kennedy se tu zas emihne, ale moc prostoru už nedostal. Většinu času si pro sebe bere Jack Lemmon a docela zajímavá je i účast Sarumana Christophera Lee .-). Tohle je další z Letišť na které se dá koukat i po tak dlouhé době, nesmíte ale u něj moc přemýšlet. Dávám za 3 vzduchové vaky. * * *

Neskutečná země tenhle Afghanistán... Sedmdesátky přály pokroku v nejedné zemi balancující na hraně starověku a středověku. Vzpomeňme třeba takový Írán před islámskou revolucí také v sedmdesátých letech, kdy při pohledu na fotografie krásných žen s dlouhými rozpuštěnými vlasy, v minisukních z té doby by jste ani na sekundu neřekli, že to fotil někdo veřejně na ulici v Tabrízu nebo Teheránu... Afghanistán byl na tom podobně, byť i ten  Mustang otce hlavního hrdiny  ve filmu v těch zaprášených uličkách Kábulu vypadal jak kosmický koráb, který tam přistál jen kvůli poruše plasmového pohonu... Afghanistán bych chtěl jednou vidět, je to nádherná země plná nádherných lidí. Bohužel co tam podělali Rusové, Američané a spol. už nedokázali napravit, částečně i proto, že Tálibán leta vypláceli a vyzbrojovali a jemu se teď nelíbilo aby jim někdo do jejich islámského světa a práva Šaríja vnášel západní móresy jako demokratické volby nebo emancipaci žen. A jestli to vypadalo, že po spěšné evakuaci Amíků něco z toho dobrého co tam zaseli či zanechali z civilizovaného světa v rámci reforem Tálibán třeba i ponechá, tak teď se tam tvrdě utahují šrouby. Mákem se platí terorismus, zbraně a světu to je jedno a Amíkům už úplně.  Co se týče drog, tak je trápí spíše Jižní Amerika a taky se tu trochu poučili, že importovat demokracii do světa, kde vládne středověk prostě nejde páč na to některé národy nejsou ještě zralé a zřejmě pár set let nebudou, i když umí ovládat ákáčku a RPG. Film je dechberoucí jízdou a člověku je z něj smutno, když si uvědomí jak se tam lidem žije, co se tam dělá s dětmi atd... To se musí podařit útěk a odjet do té hnusné Ameriky aby člověk začal žít v bytě skoberci a ne na hliněné otlapané podlaze, aby si mohl dopřát lékařskou péči a když je spisovatel aby si svobodně mohl vydat knihu... Moc se mi to líbilo až na ten lehce nevěrohodný útek.  Dávám tedy za 5 ulovených draků. * * * *