Big Bear

Tak nám to tu místní znalci i kritici sepsuli co se do Josefa Myslivečka i Petra Václava vešlo! Amadeus z chodbince prej... Jsem si jist, že nejeden z komentujících ani kdo byl Mysliveček do doby než viděl film nevěděl. Mysliveček? To je malej panák Staré myslivecké ??? --- Samozřejmě má každý na svůj názor právo, ale ruku na srdce. Kdy někdo něco takového naposledy natočil aby to obstálo a já teď asi budu šokovat v celosvětovém měřítku? (Ne Jíšku prosím nezmiňujte!) Vždyť ten film byl úžasný. Příběh z konce rokoka o jednom z našich geniálních skladatelů ! To jsme na tom my Češi s patriotismem fakt tak blbě? S hrdostí na naše lidi a s hrdostí, že o nich konečně někdo natočil životopisný film? To si ty naše vlajky umíme dávat jen na profil na FB??? Srovnávat to s Amádeem jde možná tak jen díky stejné době, kdy se příběhy geniálních skladatelů odehrávaly (byť Mozart byl spíše později). Ale z hlediska rozpočtů tu srovnáváme nesrovnatelné. Já sám nejsem zrovna příznivcem oper, byť vážné hudbě holduji. Ale k operám si razím cestu jen velmi těžko a jsou to spíše jednolivé kousíčky co se mi líbí, než abych šel na něco co bude trvat 2 hodiny...  Přesto mi tohle moc sedlo. Vzpomněl jsem si u toho na nádherný film Farinelli, kterému je už taky nějaký pátek. Jestli jste Il Boemo ještě neviděli, rozhodně volte verzi v italštině. Dává to filmu nádherný dobový feeling. Vojta Dyk tu předvedl skvělé herectví a je sakra dobře, že se role Myslivečka zhostil někdo, kdo hudbě rozumí tak jako on. Už párkrát jsem s ním viděl jeho výlety do vážné hudby a vždy to stálo za to. Vždy je lepší když do not kouká někdo, kdo ví co tam ten zápis znamená (byť nezpívá), než někdo, kdo to jenom hraje. Výprava byla skvostná. Já mám rád detaily a tak jsem se občas během probíhajícího děje zaposlouchával i do zvuků z ulic linoucí se jako podkres otevřenými okny. Klapot koňských kopyt a kola kočárů, hlahol měšťanů při jakési zábavě či jen uklidňující zpěv kosů... Nádhera. Někdo si s tím vyhrál a to já umím ocenit. V Benátkách jsem byl opravdu hodněkrát, ale vždy až na jednu vyjímku svatby jen na ulicích. Vždy mne zajímalo jak to asi vypadá uvnitř v těch palácích, jejichž od řas zelené zdi zdi omývají slané vody kanálů. Jaká staletá tajuplná zákoutí a prostory asi uvnitř skrývají. Většina z nich měla vždy zavřené okenice a nebylo to věru siestou jejich obyvatel. Město se díky turistům vylidňuje a stává neobyvatelným. Teď byla možnost do těch paláců z dob kdy Benátky byly republikou nahlédnout. Na jejich nádherné fresky na zdech, iluzivní malby... Prostě nádhera. Do toho příběh našince, který miloval hudbu a chtěl se v ní zdokonalit a následně i prosadit v daleké Itálii, která tehdy diktovala tón.  Jistě, to mohlo dobrodružnější, vášnivější, napínavější, dramatičtější... Ale co když byl záměr natočit to tak jak se nakonec povedlo? Já byl spokojený, film jsem si užil a vzhledem k nízkému hodnocení přihazuji ještě jednu napsanou operu ! Tleskám! * * * * *

Nedbaje varování, že to bude blbé jsem si na tohle dnes vyčlenil odpoledne. Venku se žení čerti, fičí hnusný vítr, prší... Depresivní šedivý den, že bych ani svého psa ven nevyhnal (no on by z gauče ani nešel) šedivější o to víc, že jsem zaregistroval smutnou zprávu o odchodu pana generála Emila Bočka - stíhače RAF. Posledního z posledních našich okřídlených lvů, kteří v modrých uniformách RAF dávali Germánovi čočku pěkně po československém způsobu! No teď už je ten jejich odkaz je na nás. Jedno vím ale jistě, dneska tam nahoře už vyvalují sudy, páč tam bude s celou tou naší partou kluků co bojovala v Anglii pořádnej mejdan a já Vám pane generále přeji ať si to pořádně užijete! A samozřejmě - děkujeme!!!  ---- Cover filmu  leckdy lže jako když ho natiskne, ale ta B-17G s tou B-25 za zadkem mne milovníka big brothers lákala víc než vnitřní hlas říkající - !!!warning!!! hele na ty procenta, to bude blbost jak vyšitá. No, když napíšu, že to byla blbost, tak věřte, že to ještě pořád nezní tak blbě na to, jaká krutopřísná blbost to byla. Obsah je tentokráte napsán dobře. Nevykecá pointu a zároveň by jednoho snad i navnadil na to film sledovat. Jestli vám nevadí spoilery, pak doporučuji zcela výstižný koment uživatele drbimbo. Pokud je vám něco mezi 8 - 10 roky, směle do toho! Pokud je vám víc, nebo se nedej bože zabýváte leteckou tématikou a válečnými filmy tak doporučuji raději nějaký zdařený díl seriálu Ulice, než koukat na tohle. Eh... Mohl bych pokračovat teď asi tak dvanácti až třiceti stránkami nesmyslů co jsem v téhle blbosti zalité javorovým sirupem zaregistroval, ale proč? Tohle točil někdo, kdo neměl páru o čem točí. Nebo- a o to hůř, si o současném divákovi myslí, že je totální debil. A vnitřně mne trochu děsí když se občas koukám na některé příspěvky svých spoluobčanů na FB a kolem sebe, že by to mohla být občas i pravda. Tady je v tom filmu špatné úplně prostě úplně vše a jestli bych měl najít něco pozitivního, tak je kupodivu zdařilá hudba a pak samozřejmě všechny ty záběry na užitá letadla. To byla ve full HD pastva pro oči obzvláště pokud máte rádi letadla z druhé světové. A pochvala za ten hákáč na ocase stodevítky! Na to už dneska nemá koule skoro žádnej z filmařů! Je otázkou, zda si toho tenhle štáb vůbec všimnul, věděl co to znamená a nepovažoval to jen za hezkej obrázek na tom starým letadle s vrtulí. Křížek, kolečka, hvězdičky, dyk je to jedno, hlavně že je to pěkně barevný! :-).  Takže dávám za jednu wunderwaffe. *

Já vím, já vím. Slíbil jsem si, že na ruSSácké filmy už koukat nebudu. Jenže se mi pod ruku dostane občas něco o letcích a nebo v tomto případě o ženistech a to se mi to sobě těžko odmítá. Akorát jsem měl u tohohle filmu problém někomu fandit. On totiž mezi hadrníkama z ISIL a ruSSáckejma okupantama  zas až takovej rozdíl není. Snad až na ten islám... No, vlastně i když ta fousatá partička tiktokovejch warriors Kadyrova... jak říkám, rozdíl žádný. Kdo zná ruSSácké filmy tohoto typu ví, že je točit umí. Rádi v nich ukazují svoji nejmodernější techniku a na mužiky doma v kinech to asi působí dobře, jakože to je nejsilnější a nejmodernější armáda světa... Bohužel nebo bohudík, tahle iluze splaskává jako mýdlová bublina na Ukrajině, kdy ruské stíhačky a vrtulníky mají dovýbavu z auto navigací Garmin, nebo jsou narvané západníma součástkama bez nichž by ten šrot byl jen šrot. A ke všemu kupodivu jejich omílaná a na přehlídkách zdůrazňovaná bojeschopnost a odolnost budí v ostrém nasazení spíše posměch. Hlavní hrdina je docela sympaťák. Je to ženista, který přestřihává drátky na všelijakých pekelných strojích a tyhle lidi jsem vždycky obdivoval. Jsou něco jako hasiči. Jdou vědomě pomáhat někam odkud všichni zdrhli jak nejrychleji to šlo... Úplně jsem nechápal tu jeho nedisciplinovanost. A nebyla potřeba ji ani vysvětlovat. Zápletka s Džamilou i dcerou, která má taťku ve válce totálně na háku byla také hodnověrná. Jen mne překvapilo, že si musel chodit brnknout na nějakej umatlanej počítač přes skype do nějaký kavárny na ulici. :-) Když vezmu Amíky a jejich výbavy na základnách s telefonickou kontejnerovou sekcí a spojením skrze satelit, samozřejmě šifrovanou... Je to úplně jiná liga. Jináč to pomalé vyhoření člověka uprostřed války bylo natočeno také docela dobře. Veškeré bojové scény zasluhují pochvalu. Ten první výbuch, to by jeden skoro hádal, že tam štáb nechal zařvat pár hadrníků v reálu. :-). Docela by mne zajímalo, zda snaha získat tělo zabitého druha byl jen scénář, nebo o to ještě v Sýrii ruSSákům fakt šlo. Na Ukrajině totiž mnohdy neřeší ani zraněné v poli, natož nějaké mrtvé. Škoda, že film nebyl oproštěn od ideologie, ale takový ruSSký válečný film asi neexistuje. Takže ruSSáci v Palmýře mají mírovou operaci (jak jinak), což je ve filmu mnohokráte zdůrazněno. ruSS je vlastně ze své povahy mírotvorce a jen brání, osvobozuje, nebo pomáhá potlačovat ve spřátelených zemích kontrarevoluce. Jináč je úplně mírumilovný! .-). Mrzí mi, že si to u mně Ukrajinou tak podělali a je otázkou, jestli se to vůbec někdy srovná. Ale abych byl objektivní, tohle je opravdu povedenej válečnej film. A když vezmu v potaz moji současnou averzi k tomuhle vychlastanému národu kde se stodvacet let v kuse lže a fakt, že se mi to i tak líbilo, musím dát za 4 diplomy. * * * *

,,Najít Boha v synagoze je snadné, ale kde byl když 2 hodiny staré dítě mé sestry hodili vojáci an korbu náklaďáku?! '' --- The Survivor je velmi smutným filmem o válkou zpřetrhaných životech, o holocaustu a traumatech těch, kteří přežili nacistické vyhlazovací tábory. Jelikož jsem se jeden čas touto látkou zabýval a lecos přečetl z autobiografií přeživších, dobře vím jak někteří těžce nesli to že přežili. Leckdy to bylo díky krádeži kousku chleba někomu jinému, ukradené polévce nemocnému, záměna čísel díky známosti, takže do plynu při obměně vězňů šel někdo jiný, někdy ukradený kabát či zmíněná čepice... Přežití v koncentráku záviselo na neskutečném štěstí, souhře drobných náhod a okamžitých rozhodnutích, která v pekle jaké tam panovalo znamenalo hlavně myslet jen na sebe. Přežít. Jak asi musel trpět Harry Haft, který si nesl břímě všech svých zabitých, nebo zmrzačených sebou do poválečného světa? S vědomím, že lidé kolem vědí, že zažil koncentrák, ale že je on ta Bestie z Osvětimi? Musela to být hrůza a jeho děsivým snům se nedivím. Jakou volbu bychom volili my na jeho místě? Bojím se hádat a odmítám soudit právě proto! Film se odehrává v poválečné Americe, která mnohým Židům dala nový domov. Retrospektivně včak zabíhá do válečných let, zejména do těch v Osvětimi. Bál jsem se aby koncentrák nebyl zpracován někým, kdo nemá šajn jak to tam mohlo vypadat, ale ač se to točilo v areálu nějakého dolu, těch pár záběrů bylo velmi působivých. Ono je zde vždy třeba zvážit, zda se do tohoto pouštět aby tak vážné téma nebylo nakonec díky pitomému ztvárnění reálií nechtěně směšné. V jednom rozhovoru jsem slyšel Marka Vašuta vyprávět, že po revoluci hrál v nějakém západním snímku (jako jeden z mála našich herců tehdy uměl anglicky) díky Pěstem ve tmě také boxera. A mělo se to odehrávat v koncentráku. Zvrhlost Němců byla bezbřehá, takže je klidně možné, že boxem smrti se podobně se bavili i na více místech, ale je také možné že film pojednával o té samé postavě. Musím se po něm důkladněji podívat. Tohle je spíše než sportovní nebo dokonce válečný film psychologické drama. Poválečná Amerika byla zpracována pěkně, hezký byl i soundtrack a sedli mi i herecké výkony. Fosterovi Harry sedl mnohem lépe než hraní válečníky Jíšky. Dávám za 4 údery pravačkou. * * * *

,,Nám teď jde o nového člověka!'' --- Tohle je docela zjímavý film. Jak už tu padlo v některých komentech, to místy retrospektivní vyprávění i závěrečná de-facto zopakovaná schůzka u advokáta byla na svoji dobu hodně zajímavým počinem. Příběh samotný možná někoho dojme, ale uvědomme si v jaké době to bylo točeno a proč. Tou dobou už řada takzvaných továrníků, inteligence, statečných lvů západního odboje, kněžích, statkářů a i těch co tvrdě dřeli (včetně mého dědy co měl pekárnu s jedním dělníkem) živořila po kriminálech, na uranu nebo čekala na špagát. Ti šťastnější na svobodě zažívali co je to skutečná bída. V roce 1950 měl už soudruh osudy lidí pevně v ruce a jelo se podle nejtvrdších metod zrůdy Stalina. A Kléma se nehodlal nějak žinýrovat. Byla to ta nejodpornější doba. Nezastírám, že za krize a před válkou se všem vedlo dobře. Leckdo jel podle metody, že když budu mít deset dětí, pět nejspíš umře a těch dalších pět mne možná zajistí na stará kolena. Uživit tedy takovou rodinu asi nebyla legrace. Navíc jak víme - sex je zábavou chudých. Zcela dostupnou, zdarma, avšak mnohdy s následky. A zcela jistě v té době byli i majitelé fabrik a továren co opravdu dělníky drali z kůže kvůli svým ziskům. každopádně továrny byly jejich a mohli si s nimi dělat co chtěli  I s vyýrobky a stroji v nich... A když je krize, nevyrábíte, tak dovolit si živit jen tak dělníky měl možnost asi málokdo... --- Divná věc, dnes jsem se zůčastnil divoké diskuse na FB věnované sobotní demonstraci dezolátů na Václaváku z nichž část se pak vydala utrhnout z Národního muzea ukrajinskou vlajku. Vlajku, která tam visí jako morální podpora na instituci zastřešující vzdělání a rozum, zavěšenou mezi sloupy se zadělanými průstřely od ruSSáckých hord ze srpna 1968. Právě takových, které dnes vraždí, kradou a znásilňují na Ukrajině. A jedna ženština mi tam začala na FB vysvětlovat, že právo ji utrhnout lid (já říkám lůza) měl, protože Národní muzeum je naše! Tak jsem se jí snažil vysvětlit, že není. Nejen budova, ale ani vlajka na ní visící. Že je to všechno něčí vlastnictví a i když se to davu nelíbí, nemůže to servat jen protože se budova jmenuje Národní. Vysvětloval jsem oné dezolátce, že jí nepatří ani divadlo - taktéž jména Národní a dokonce ani žezlo z korunovačních klenotů. A že když na cokoliv z toho sáhne, páchá přestupek a od určité hodnoty i trestný čin. Nepochopila. Stejně jako dělníci ve filmu tlačící tři vagony zpět do fabriky ač to není jejich majetek a továrník se rozhodl je poslat na Slovensko. Vzpomněl jsem si na to u tohoto filmu a na jednu stranu mi to přijde celkem zajímavé, jak může být někdo tak hloupý. Na stranu druhou až strašidelné, když vidíme kolik těch lidí tam takto zvířecky smýšlejících bylo... Mne film zaujal hezkým znázorněním své doby, hodně se točí kolem železnice a vláčky já rád. Docela zajímavá byla pouť. Člověk má zafixováno, že na ní byla střelnice, kolotoč a nějaký stan s kouzelníkem nebo ohýbačem podkov a kupodivu, oni už tehdá měli kolotoč lochnesku a dokonce autodrom ! Ve filmu se mihne i kupa tehdy velmi mladých herců jako pan Sovák,  Lukavský atd...  Dohromady dávám za tuhle agitku dva knoflíky. * *

Upozornění! Během natáčení tohoto filmu nezemřela ani nebyla zraněna žádná užovka! Hadi v letadle by se klidně mohli jmenovat Letiště 2006. Film začíná totiž naprosto stejně jako série známých katastrofických filmů z leteckého prostředí. Bohužel to ale není tak nechtěně naivní jako Airporty ze sedmdesátek, ani vtipně blbé jako filmy od Asylum. Tohle je prostě opravdu špatný film a marná snaha, starej dobrej Samuel Lee to svojí účastí nezachránil. On se po pravdě o to ani moc nesnažil. Celý let se opět odehrává na palubě Boeingu 747 Jumbo Jet a i to jakoby připomínalo stará Letiště.  Neznalý divák bude žasnout nad obrovitostí stroje, protože hrdinové prolézají po letounu paluby, prochází labyrintem chodeb, nákladové prostory a celé letadlo tak spíše připomíná vesmírnýmou loď velikosti Červeného trpaslíka nebo Enterprise... :-) . Hadi jsou na svoji dobu animováni docela slušně, byť místy to trochu drhlo. Po tomhle filmu by si člověk měl dát sérum v podobě nějakého dvojitého panáka, protože těch 101 minut je celkem velké utrpení. Závěr filmu jako vždy patří pobíhajím hasičům, policejním sirénám a chyběl už jen jak já s oblibou říkám - prezident USA u potrhané, stále však vlající vlajky s hvězdami a pruhy. *

Kdo čte mé komenty ví, že spíše než bílé písečné pláže s palmovými háji mám rád jiné pobřežní lokace. Pláže Severního moře, pláže studeného Baltu, Hebridy... Místa, kde svůj věčný boj svádí odvěká síla moře s tvrdou vzdorující pevninou. Místa, kde na vyvýšených místech stojí osamělé majáky omývané slanou vodou za chorálu křiků racků... Kent je z dalších takových úžasných míst a tak když jsem zjistil, že se film odehrává tam, byl jsem nadšen. Příběh z válečných let, to je také můj šálek Earl Greye. Miluji Anglii a nádherná Gemma v hlavní roli, to už byla taková třešnička na dortu  Summerlandu. Příběh je to krásný, citlivě natočený a z těch lokací vám půjde hlava a hlavně oči kolem. Že je hlavní hrdinka lesbička mi nevadilo, naopak to pro příběh bylo důležité, což chápu. Byť má dnes člověk dojem, že bez toho už asi film  natočit nejde. Ale budiž. Ve filmu bylo pár nepravděpodobných míst, třeba když Frank vypráví Alici, že jeho tátat je v RAF a létá s novým modrým letounem Lockheed Ventura, že mu to psal v dopise... Mno nevím, ale tohle by asi cenzor nepustil. Ještě mohl připsat číslo squadrony, lokaci základny, velícího důstojníka a počet letadel v bojovém stavu... Ale to mi až tak nevadilo. Teď budu možná někomu připadat zlý, nebo dokonce jako rasista. Jestli ano, přečtěte si nějaké mé komenty, kde v hlavní roli hráli Afroameričané, nebo byly filmy přímo o nich např. Letci z Tuskegee, Red Tails atd... Ne. Nejsem rasista. Ale proč do dnešních filmů pojednávajícíh o dobách, kdy v Anglii zakopnout o Afroangličany, nebo Afroameričany bylo mnohem složitější než dnes v centru Londýna se pořád cpe ta rasová vyváženost? Proč musí Alice být zamilovaná do Afroangličanky? V Kentu třicátých let? A ono tam toho bylo více, i v záběrech z vybombardovaného Londýna tam běhají vojáci tmavé barvy pleti... V obchodě chce čokoládu holčička z Indie či Pakistánu... Prostě za mně je to zbytečné. Proč se to tam pořád cpe? My víme, že existují lidé jiné barvy pleti. Jsou stejní jako my, nikdo je nezesměšňuje, nedehonestuje, nepovažuje za méněcenné, ale tímhle cpaním herců všech barev do málo uvěřitelných rolí a období, prostě za chvilku z normálních lidí někdo rasistu udělá... Strašně mi to štve. Filmy jsou teď zamořeny touto rsovou vyvářeností a zejména ty pojednávajícíh o starších časech, kdy některé země rasistické byly, nebo tam žilo převážně původní (bílé) obyvatelstvo by to měly respektovat. Zbytečně to pak takovémuto krásnému filmu ubírá na uvěřitelnosti, protože jestli to splňuje nějaké přiblblé kvóty mne jako diváka nezajímá... Dávám tedy jen za tři oblaky ve tvaru Doverského hradu. * * *

Za poslední rok jste si  jistě všimli, že ruSSko u mne ztratilo jakýkoliv respekt, stejně tak jeho obyvatelé ruSSové. Nejde o překlepy, ani o hrubky v popisech. Vyjadřuji tímto zůsobem své naprosté opovržení a odpor nad tímto národem primitivů, kteří ač mají zemi nabušenou nerostným bohatstvím, umí jen krást, okopírovávat, a co chvilku napadat sousedy. Níže to můj soupis krásně ukazuje v celé své hrůzné chronologii.  Obdivovatelé tohoto zlodějského státu vrahů mi jistě budou oponovat, že hlavně ty zlé USA napadly ten Vietnam, Irák, Afghán... Ale kdo jen trochu myslí, tak si z toho seznamu udělá svůj obrázek o mírumilovnosti ruSSa co se jen - jak jsem kdesi četl - buď brání, případně někoho za svých obětí a ztrát osvobozuje... Rozhodně nehodlám snižovat ruSSký podíl na osvobození části Evropy, ale víme jak to bylo. Nejdřív spojenectví s Hitlerem, pak šok, zapomínaná nezanedbatelná spojenecká pomoc v rámci Lend and Lease, a osvobozovací boj mnohdy za neuvěřitelných ztrát kvůli debilnímu velení a ruSSkému naprosté neúctě k lidskému životu.   Ale jsem jsem člověk rozumný a je mi jasné, že někde tam uvnitř té odporné země jsou zcela jistě skuteční Rusové. Inteligentní vzdělaní empatičtí lidé chtějící žít v míru a poklidu, kteří nesouhlasí s režimem ani jeho imperiální politikou zabírání cizích suverénních států neoznačenými jednotkami toho času na dovolené... Případně formou různých bratrských výpomocí na věčné časy. Těch je mi obzvláště líto, protože pokud někde už nekácí smrky daleko na Sibiři, či nehnijí v psychiatrických léčebnách a kriminálech, musí ze stavu v jakém je jejich země šílet. A o hrstce z nich byl tento dokument.  Mají můj nesmírný obdiv, stejně jako ti, kteří vr oce 1968 protestovali na Rudém náměstí proti okupaci ČSSR.  Je jich bohužel moc málo. Krásně to v dokumentu chrakterizoval jakýsi ruSSký otěcko, když se ho ptali co jde udělat pro ukončení války na Ukrajině. Nic, my s tím nic neuděláme, to ti nahoře.... --- No s takovýmto občansky uvědomnělým materiálem se tam u moci budou držet dlooooho. Šílené.  -----  RUSKÉ AGRESE ZA POSLEDNÍCH 120 LET 1904 Rusko napadlo některé ostrovy, patřící Japonsku 1917-1921 válka Ruska proti Ukrajině a jejím snahám o nezávislost 1918 invaze do Azerbajdžánu 1918 invaze do Finska 1918 obsazení Běloruska 1918 obsazení části Moldavska 1918-1920 válka Ruska proti Lotyšsku 1918-1920 válka Ruska proti Estonsku 1918-1919 válka Ruska proti Litvě 1918-1920 válka Ruska v Osetii 1919-1921 invaze Ruska do Polska (Rusko-polská válka) 1920 invaze Ruska do Azerbajdžánu 1921 invaze Ruska do Gruzie 1921 invaze do Mongolska 1921 ruské potlačení arménského povstání 1921-1922 ruské potlačení povstání v Karélii 1924 další ruský vojenský zásah proti gruzínským nacionalistům 1929 první ruskán vojenská intervence v Číně 1937 druhá ruská vojenská intervence v Číně 1937 invaze do Azerbajdžánu 1938 znovu napadení Japonska 1939 ruská invaze do Polska 1939-1940 ruské přepadení Finska (tzv. Zimní válka) 1940 vpád do Rumunska 1940 ruská anexe Estonska 1940 ruská anexe Lotyšska 1940 ruská anexe Litvy 1941 invaze do Iránu 1941-1944 pokračování ruské válka proti Finsku 1941-1945 využití důsledků 2. světové války, jako záminky k obsazení východní Evropy, střední Evropy a Balkánu 1944 anexe Tuvy 1944 vpád do Albánie 1944 válečné operace na čínské hranici 1944-1956 ruská vojenská intervence v Pobaltí 1950 aktivní účast na válce v Korei 1950-1953 ruská vojenská účast v Korejské válce 1953 krvavé potlačení povstání v NDR 1955-1975 ruská vojenská účast ve vietnamské válce 1956 krvavá ruská vojenská intervence v Maďarsku 1960 aktivní účast na válce v Laosu 1961 aktivní účast na válce ve Vietnamu 1962 vojenský podíl na operacích v Alžírsku 1962 ruští vojáci v Jemenu 1968 krvavá ruská invaze do Československa 1969 Rusko znovu napadlo Čínu 1969-1970 přímá ruská vojenská podpora egyptských islamistů proti Izraeli 1970 aktivní účast na válce v Kambodži 1971 ruská vojenská účast v indo-pákistánském konfliktu 1972 aktivní účast na válce v Bangladéši 1974-1990 ruská vojenská účast ve válce v Eritrei 1975-2002 intenzivní ruská vojenská podpora zrůdných režimů v občanské válce v Angole 1977-1978 ruská vojenská účast ve válce mezi Etiopií a Somálskem 1979-1989 ruská masivní invaze do Afghánistánu a následná válka 1988 invaze do Azerbajdžánu 1990 opět invaze do Pobaltí 1991 invaze do Gruzie 1992 nová invaze do Gruzie 1992 bombardování Ingušska 1992 ruská vojenská intervence v Moldavsku (dodnes jsou v Podněstří ruská vojska) 1992 nová ruská vojenská intervence ve východní Osetii 1992 invaze do Azerbajdžánu 1992-1997 ruská vojenská intervence v Tádžikistánu 1993 ruská vojenská účast v gruzínské občanské válce 1994 opět Arerbajdžán 1994 opět vojenský zásah v Dagestánu 1994-1996 první válka v Čečensku 1998 znovu Gruzie 1999 znovu Dagestán 1999-2009 druhá válka v Čečensku 2008 válka v jižní Osetii, kde Rusko napadlo Gruzii 2009 další ruské vojenské intervence na severním Kavkaze 2014 anexe Krymu, invaze na východní Ukrajinu 2016 bombardování Sýrie a obsazení několika klíčových míst (dodnes) 2022 celoplošné napadení Ukrajiny. Dávám za 4 protiválečné polepy na zeď. * * * *

Ty hrané vsuvky mi tam moc neseděly. Působilo to až moc ochotnicky. Na stranu druhou to bylo právě to, co tento dokument odlišuje od jiných podobných avšak nudných dokumentů chrlících na diváka jeden černo-bílý rozzrněný obraz za druhým (tehdejší kvalita záznamů byl bídná, natož těch z bolševického ruSSka). Otázkou je, zda i tak si dokument najde svého mladého diváka, kterému může něco předat. Kdo se tématikou zabývá, moc nového se nedozvěděl. Já se na to koukl spíše ze zvědavosti jak se dnes s látkou z roku 1953 pracuje, respektive zda se nějak změnilo podání takových dokumentů širší divácké obci. Shledávám, že ani ne. Podobným způsobem byly točeny i dokumenty o listopadu 1989 atd... Každopádně panu Štinglovi patří poděkování, že má potřebu o téhle lidské zrůdě a hlavně té doby kultů a šílených Gottwaldových padesátek s monstrpopravami ještě i dnes podávat svědectví. V dobách kdy komunisté opět svolávají demonstrace na Václavák pod záštitou vlastenectví a strašení válkou tu hloupější část národa, kdy soudruh kovaný stalinista Skála zpochybňuje masakr v Katyni za což byl již odsouizen atd.. Je to stále nutné. Komunismus nevymřel a neodchází se starou gardou tak jak soudruhům vymírají skalní příznivci. Podívejte se na šílenou fantickou soudružku Konečnou a spol. Je tu pořád a je třeba se mít před ním na pozoru. Právě proto, že jej již mnozí nezažili a může se jim zdát atraktivní alternativou vůči současným politickým stranám. Já ho kus zažil, hodně studoval a fakt si to nechci zopáknout. A věřte, že vy co chodíte mávat rudými vlajkami ke koni taky ne. * * * *

Krásný film, byť je to taková málo uvěřitelná pohádka. Oprostíme-li se od normalizačného balastu a že ho tam je, můžemi si užít skvělý herecký koncert hlavních hereckých představitelů  Blanky Waleské a Karla Högera se Stellou Zázvorkovou. Mám trochu obavy, že já sám budu k těmto vzpomínacím cestám docela inklinovat. Ono stačí už i teď zajet do mého milovaného Krumlova. A člověk úplně vidí ty tváře přátel v uličkách, po domech, u řeky...  Některé už je dokonce možné vidět jen tam ve vzpomínkách, protože dotyční již nejsou... A to člověku zdaleka není sedmdesát. Pokud vypnete mozek, docela si film užijete. Jinak těžko věřit, že kočí se vyprdne na své závazky v zaplněném svatebním diáři a bude se snažit zrovna v ten den dělat radost jednomu starému dědovi, stejně tak socialistický vedoucí restaurace přebírající basy s pitím určitě všeho nechal a šel se i se servírkami mimo otevírací dobu věnovat tomu zvláštnímu páru. A třeba i jo a pak už je to chyba ve mně, že ta růžová z mých brýlí časem tak nějak oprýskala. Jináč bedlivé oko si jistě všimlo, že emigrant se v té Austálii nemá vůbec dobře. No jo, drtěj ho tam zlí kapitalisti. Tam kde býval rybník, Höger vidí moderní stavby sídlišť, kravína či moderní betonovou králíkárnu. Vzpomínky na dětství jak byl tenkrát hlad filmem také zazní a když je nejhůře, pomohou zbloudilci hodní esenbáci. Náhoda? Věřte, že určitě ne! Přesto se jedná o velmi hezký film, který má právem tak vysoké hodnocení. Také jednou budeme staří a určitě každý z nás někde zanechal svojí první a velikou lásku. A ačkoliv se pak život valil dál, někde tam hluboko to stále máme.  * * * *