Big Bear

Nudné, nezábavné a stokrát opakované. Pravdu dí ti, že Brad Pitt ve filmu posečkal jen krátký čas, ale využil jej pro sebe dokonale. Každopádně po Bullet Trainu začínám mít dojem, že nemá štěstí na role a nerad bych aby skončil jako starej Cage. U tohohle filmu jsem navíc s hrůzou zjistil, že nikdy neříkej nikdy a že se ze mně možná stává gerontofil. Sandra totiž na svých skoro šedesát vypadá ve filmu i přes vytunění mejkapem fakt skvěle a člověk se občas s uzarděním nachytal jak jí celkem často pohledem sklouzává do toho bezpočtu  všelijakých záhybů a oblin pod těmi flitrovanými šaty. Viděl jsem to v rámci simply escort mission s omladinou poté, co jsem od manželky dostal čočku za nabídnutý horor-thriller Constanine a musím konstatovat, že toto je pro omladinu naprosto nezávadné a sterilní jako náplast v lékárničce. Dávám tedy za dvě pijavky. * *

Mazec! Naprostej mazec! Naprosto husté syrové sociální drama. Mně tyhle filmy o lidech, kteří na rozdíl od jiných nikdy neměli hned od počátku dobře rozdané karty a přesto hrají o život co to dá strašně baví. Je v tom naděje, je v tom víra, že když se člověk snaží, tak se může z toho bahna dostat někam výš. Ale mnohdy je to i tom, že někde prostě není pomoci a pohár trpělivosti přečete - i když jde o rodinu. To co předvedli oba Hádkové je masakr, ale to co zahrál Kryštof Hádek, to jsem až nechápal. Toho snad museli něčím fakt nadopovat. Takhle předvést smažku bez jediného škobrtnutí... Borec. Tak já vím, že umí, ono stačilo už jen to s Bohdalkou Klec. Žáčkovou jsem nikdy nemusel, ale tady bych s ní šel sám rád z toho hasičskýho bálu... Akorát bych pak nechtěl vejlet k mostu. Nejhorší na tom je, že takových Kober a Užovek je všude jak máku. Úchvatná záležitost. Dávám za 5 modrejch pilulí v krabici od bot. * * * * *

Když už se neví jak zaujmout masy, šoupne se tam fekál. Laciné, jednoduché, ale části národa se to prostě tak líbí. Naštěstí to konec trochu zvednul. Pořád ale marně přemýšlím nad tím, jak to může mít takový ohlas. Kam jsme se to vlastně dostali? Část komentujících zde jásá nad tím sexismem co si ultrakorektní dnešní ČT dovolila dát veřejně do seriálu. Sexismem jehoš vrchol je pohlazení pásku! Sakra ti tedy měli gule a odvahu s tímhle jít do světa...  Tenhle seroš je prostě slabota.

Jsou béčka u nichž nemusíte vůbec používat mozek a pak jsou béčka u nichž mozek občas potřeba je, ale je lepší ho vypínat. The Plane je tím druhým případem. Začátek filmu je fajn, Butlerovi to v roli ctihodného pilota v kapitánské uniformě sluší. Když volá dcerce na Floridu z druhé strany planety, že letí za ní a bude tam tak brzy jak jen to časová pásma umožní, tuší divák zádrhel. Ještě větší tuší když přijdou na tablet meteo zprávy, že trasa letu koliduje s pořádnou buřinou jak ukazuje to červené kolo uprostřed obrazovky. A aby toho nebylo málo, tajňáci přivedou na palubu v poutech dost zamračeného vraha s tím, že jinak to zařídit nešlo než poslat ho do Států touhle linkou. Srdce mé i starýho Arta Haileye zaplesala stejným tlukotem! Konečně zase katastrofický film s leteckou tématikou!  Od doby co Hanks alias Sully sednul s Flight1549 do studenýho Hudsonu už uběhlo hádám sedm let!  Feelingu starých Haileyovek Výrazně napomohla i volba stroje na jehož palubě se film převážnou dobu odehrává.  Je jím starý MD 80. Tenhle brácha Boeingu 727 je ještě starej klasickej tryskáč z osmdesátek, čemuž napovídá i tvar letadla a umístění motorů. Prostě vše bylo ve filmu tak jak to mám rád. Je tedy celkem jasné, že až do bouřky jsem si spokojeně chrochtal a pošilhával po cestujících, protože hlavní zádrhel jsem tušil v převáženém vrahounovi (obsah jsem nečetl). No a pak už bylo potřeba vypnout mozek. Úplně. I tak jsem se u filmu výborně bavil, byť té akce tam na jednoho kapitána civilního letu bylo přeci jen trochu moc. Asi by to chtělo aby k pilotní licenci piloti museli absolvovat měsíční kurz někde ve Skotsku pod dohledem SAS (ne nemyslím Scandinavian Airlines!) :-). Celkem to byla hooodně slušně na tři hvězdy, ale že mi to sedlo a Butlera mám rád, byť na konci trochu moc vzdychal s těmi všemi průstřely... Super akční béčko se závanem akčňáků z devadesátek!  Takže dávám nakonec za 4 spálené pojistky a zkouším nahodit elektriku  * * * *

Na archeologických výzkumech jsem strávil pár let a potkal jsem tam občas i opravdu podivné existence. Ať už v terénu, nebo laboratoři, kde se nalezené artefakty čistily. Naštěstí tam nikdo nebyl takový případ jakým byl v tomto filmu ztvárněn Brzobohatým. Je až s podivem, že nedostal invalidní důchod... Lidí traumatizovaných zážitky z koncentráků bylo po válce mnoho. Nezáleželo zda to byly děti nebo dospělí lidé. Každého ty zážitky těžce semlely a prožitky traumatizovaly jejich duše. Po osvobození se k tomu mnohdy po hříchu přidaly výčitky. Proč jen já z té naší vesničky, z naší ulice, nebo dokonce z naší rodiny? Proč já jediný přežil?Jak jsem si to zasloužil? Proč mne tu nechali? Odpověď nedal ani Bůh, ani lékaři. Nikdo si navíc neuměl představit to, co za peklo člověk zažil a tak o tom nemělo cenu ani ostatním vyprávět. Přeživší se tak se svými tajemstvími uzamykali sami v sobě, což je ve spojení nočními můrami devastovalo po psychické stránce ještě více. A okolí pak mnohdy zcela nechápalo co se s tím člověkem děje. Někdo třeba věděl, že dotyčný si zažil koncentrák. Tím to ale haslo. Každý psycholog vám řekne, že je třeba o traumatech mluvit, ne je dusit v sobě. Ale ono se to dobře radí... Je zajímavé, že až po brilantním chycení Eichmanna a důkazním řízení proti němu se ozvalo mnoho lidí se svými zážitky. S takovými o kterých doposud nevyprávěli ani svým blízkým. Tady je zajímavé, jak Jiří Svoboda takto traumatizovaného člověka umístil zrovna na pracoviště archeologických výzkumů. Kdekoliv jinde by měl možná více klidu, ale zrovna tato práce je o velikém množství otázek a interpretací. Zvídavého vědce ženou vpřed, ale co s člověkem, který jich už tak má plnou hlavu? I já kolikrát kleče ve spáleništní vrstvě přesně datované mincí a shodující se zápisem požáru v některé z kronik rozjímal co se asi tenkrát stalo a jak vypadalo místo kde klečím. To samé u pohřbů ať už šlo o skrčence v Miškovicích, Plešivecké upíry v Českém Krumlově nebo relativně mladé pohřby z Libkovic nad Mostem... Pro někoho to byly jen další kosti, já se občas zasnil o těch dávných časech. Ale mne netrápily haldy dalších otázek... Skvělá postava ve filmu byl doktor ztvárněný Iljou Rackem, který ty existenciální otázky pokládal nahlas. Tušil, že hrdina má tajemství a chtěl je z něj dostat. Musím uznat, že film je celkem náročný. Jednak svojí látkou, pak ale i jazykově. Já viděl verzi bez titulků. Velkou část filmu se mluví anglicky, posléze polsky a při vzpomínkách na koncentrák jsou ve filmu dokonce flashbacky v němčině. Dnešní divák si film poskládá, ale v době jeho vzniku, kdy každý uměl jen rusky a anglina nebyla tak rozšířená by mne docela zajímalo jaké byly na něj ohlasy. Navíc v roce 1982 to téma nacismu už asi moc netáhlo. Přesto je tenhle film krásným důkazem, že i v oprýskaných šedivých osmdesátkách vznikaly velice zajímavé filmy se skvělými hereckými výkony. Zároveň na člověka dýchlo pár vzpomínek, to když Brzobohatý přinese bratrovým synům Piko vláčky a krabice je zabalena v balícím papíru potištěným nápisy dtm :-). (Modří už vědí!) Dávám za 4 záušnice. * * * *

Nakonec nevím zda je to dobře nebo ne, ale seroš spíše ukazuje snahu policie Roubala dostat než Roubalův podrobnější životopis... V podstatě je divák o to nejpodstatnější ošizen a to jsou samotné vraždy a způsoby likvidace těl. Jasně, zní asi trochu úchylně se tohohle domáhat. Ale když točíte třídílný seriál o jednom z našich TOP 10 vrahů, tak přeci jen máte nějaká očekávání... To je jako koukat na film s Draculou a nevidět tam jediné upíří kousnutí. Mohlo se tím mnohem více vyšroubovat napětí a klidně to mohlo být lehce hororové, protože Roubal byl strašidelnej člověk. I přes tento nedostatek si seriál udržel skvěle moji pozornost a super byla i hudba Jiřího Hájka. Tu ústřední písničku jsem jen těžko dával z hlavy... * * * *

Stále super tempo. Velká spokojenost! * * * *

Když mi parta kamarádů před časem nabídla, že pojedeme na Pohádku moc jsem nevěděl zda chtít či ne. Znáte to když vás  něco dost láká, ale zároveň z toho nemáte dobrý pocit. Jet se podívat na místa, kde vrah Roubal nechal sežrat prasatům minimálně dva lidi co zavraždil je takový celkem zvláštní cíl výletu..  A kdo ví, zda těch lidí nebylo víc. Jenže Pohádka měla být i čarokrásným místem uprostřed Šumavy a tak jsme vyrazili. Po celodenním harcování se do kopců s plnou polní a s neustálým přelézáním ohrad plných stračen jsme se na Pohádce nakonec ocitli. Tak tady se to dělo.  Tady Roubal žil. Kolem části domu byla bažina, vegetace si začala brát zpět své a dům podle mne už nevydrží další zimu. Klenuté přízemí kde Roubal choval prasata vypadalo navzdory ostatním částem domu docela stále slušně. Nebylo mi tam dobře řeknu vám. Raději jsme odešli kus od domu na nádhernou bzučící rozkvetlou louku a tam pod obrovským dubem jsme usedli a já ostatním četl o Roubalovi. Nebýt těch historek o čarodějnici a Roubalovi, byla to tam opravdu Pohádka. V chalupě jsme raději nespali a volili přátelskou divočinu vůkol. Jak říká Honza Studnička v podcastu Hodina dějepichu - já na čarodějnice a duchy nevěřím do 24:00 :-). Byl jsem tedy zvědavý na seriál s osobní zkušeností (naštěstí ne s Roubalem, ale místem kde se lecos asi odehrálo) jak se filmaři poprali s touto látkou. Podobnost Hynka Čermáka byla místy až strašidelná a hlavně ty některé jeho přítelské pohledy s úsměvem zničehonic se změnící na kamennou tvář bestie pro níž lidský život má hodnotu je věcí, které lze ukradnout a zpeněžit. Atmoška devadesátek byla na jedničku a nebylo to jen těmi prohánějícími policejními Favority. Za mne spokojenost. * * * *

,,Jsme Norové! Bojujeme jeden za druhého!'' --- Koukám jak blázen. Netflix kupodivu pro jednou přestal řešit práva menšin, problémy všech možných i nemožných pohlaví co jich jen dnes jen  na světě je a natočil solidní válečný biják z Norska. Ale místním znalcům se to nelíbí. To jsou všichni zmlsaní filmy o Commandos!? Preh málo akce!  O statečném boji Norů leckdo neví, ale když se řekne válka a Norsko, někdo si představí malou partu hodně drsnejch chlapíků v pletenejch čepicích co z miniponorky lepí magnetické miny v nějakém tom fjordu na germánskej šíf. Pak trochu chápu, že drama rodiny žijící v Narviku v době vypuknutí války jim může připadat nudné. Já jsem si ale pošmáknul. Parádní kamera, velmi uvěřitelní herci i nádherné lokace Norska. Co chtít víc? Na válečné scény se také dostane ale film není jen o nich. Úplně nechápu jak si Norové představovali svoji neutralitu a prodej rud. To by jim jako v přístavu kotvili vedle sebe britské a germánské lodě aby po vyplutí z neutrálních vod se do sebe zakously? Bylo jasné, že Němci budou chtít zdroje pro sebe tak jak to předvedli na začátku války v celé Evropě. Je dobře, že film točili Norové. Vždycky je lepší když film o nějaké skutečné historické události točí ti, jichž se týkala než někdo pro koho je to jen zajímavá látka. Tohle bylo parádní pokoukáníčko a jelikož je tu film sakra podhodnoce a nezaslouží si to, přidám o hvězdu navíc. Takže dávám za 5 salv z britského torpédoborce! * * * * *

Tyhle TV filmečky z osmdesátek točené tak, jako že je to v zahraničí mně baví čím dál víc. Supr je ta tehdejší snaha uzpůsobit dekorace a kostýmy tak aby to vypadalo např. jak v Americe. Ale je to strašná socialistická křeč. Asi něco jako soudobý pomalý a drahý ruSSácký notebook Titan :-).  I přes anglická jména a rádoby západní vybavení místností jsem těm notoricky známým českým hercům jejich role moc nevěřil. Tenhle film se odehrává v imperialistických kapitalistických USA v bance. Můžeme tak sledovat jak jakási úřednice cosi nesmyslně ťuká do mrtvé klávesnice jakéhosi předpotopního terminálu a anglické nápisy nad jednotlivými klientskými sekcemi banky. Dokonce jsou mezi zákazníky i Afroameričané! :-). Zápletka je docela podivná a jestli to někomu přijde jako brilantní psychologická přestřelka mezi bankovním lupičem V. Dlouhým a detektivem R. Hrušínským tak mně ne. Možná to hrálo dobře na papíře, ale ve skutečnosti by to asi takhle nemohlo fungovat při přepadení. Ono se totiž stále střílí i když se lže. Co mne ale zaujalo byl fakt, že ředitel banky půl hodiny před koncem otvírací doby na to interkomem upozorňuje klienty a zároveň jim přeje krásný víkend, protože je páteční den. Evidentně si někdo uvědomoval, že v těch hnusných USA se k lidu chovají vykořisťovatelé jinak než u nás. Už vidím podobné hlášení ve Spořce u nás v ČSSR v roce 1986... Dávám za dvě střílecí rtěnky. * *