Big Bear

Už delší dobu jsem neviděl pořádné vězeňské drama a díky příteli gogovi76, který mne na film upozornil jsem měl nyní tu možnost. Vězeňské filmy mne baví. Už jsem to psal dříve. Je to asi tím těsným prostorem, kde se střetávají různí lidé povětšinou různého myšlení a různých úrovní chápání společenských norem. Zde je drsné to, že je to příběh podle skutečnosti. Když někdo zabije dítě a jde do vezení, většinou s mírnějším trestem než by si společnost přála (a tím je většinou trest hrdelní), už jsem mnohokráte zslechl o tom jak někdo řekl... S vrahy dětí se tam vězni rychle vypořádají. A skutečně čas od času se pak člověk dozví, že se dotyčný oběsil, nebo narazil nešťastně hlavou na roh poličky při uklouznutí... Zkrátka postihla ho velmi nešťastná událost a smrt si způsobil vždycky sám. Problémem pak asi je, když policie nespravedlivě obviní vás a vy se s rozsudkem  s verdiktem vraha dítěte ocitnete za mřížemi, kde panuje tento nepsaný zákon... Dotyčný chudák si asi musel prožít neskutečné peklo a ani to explicitní násilí co jsme ve filmu viděli asi neukázalo vše co zažil. Žádná měna světa, žádná cifra nemůže následně zaplatit 20 let v takovém pekle. Z hlediska filmařiny nemám co vytknout. Hlavně výkon hlavního hrdiny byl bezchybný. Jenže... Těchto filmů tu už bylo moře. Justiční omyly chtěné i nechtěné se bohužel stále dějí a tak se mění jen jména vězňů, věznic, názvy států... Čas od času to někdo natočí... Je tu i stále stejná otázka - doznat co jsem nespáchal a dostat mírnější trest? Nebo trvat na své nevinně a vyžrat si to do posledního dne? A přežiji to pak vůbec ? Dávám tedy za 4 párky upečené proudem z elektrické zásuvky. * * * *

Na původní Emmu z roku 1996 si pamatuji jen mlhavě a určitě si ji někdy zase připomenu. Tak mlhavě, že jsem v podstatě toto bral jako úplně nový film. Pokud k tomu divák přistoupí jako ke klasickému příběhu z devatenáctého století, bude hned od počátku zděšen z mluvy a dialogů. Pokud však něco ví (případně četl) od pisatelky předlohy Jane Austenové a o viktriánském období v Anglii, bude hned na té správné frekvenci a film si bude od první minuty užívat. Co však praští do očí doslova jako první je dechberoucí výprava. Tvůrci si s dobovými kostýmy, exteriéry i interiéry vyhráli opravdu dokonale !  A krásná byla i samotná stará dobrá Anglie s nádherně zelenými trávníky, stády ovcí a panskými rodovými sídly. Je to neuvěřitelné, ale tehdy byla Británie skutečná světová velmoc... Stačilo necelých 150 let a co je z ní dnes? A to se ještě neodtrhli Skotové k čemuž velmi záhy dojde... Ačkoliv Austenová své hrdinky ráda staví do emancipovaných rolí a nechává je jít tzv.proti proudu realita doby byla naprosto jiná. Tehdejší mladá dáma z vyšších vrstev si žila v relativním blahobytu, ale neskutečné nudě. Etika jasně stanovovala pravidla chování honorace. Týkalo se to všeho. Jak sedět, kam koukat, kdy koho oslovit... V mladých dámách navíc bouřila jejich probouzející se sexualita, kterou ale neměly jak ventilovat... Zbývaly různé kroužky se stejně zoufalými společnicemi jako vyšívání, kreslení, náboženství, případně procházky. Muži oproti nim měli až nesktečně široké pole aktivit, kterým se mohli věnovat... Možná, že právě někde zde začala v pocitu nespravedlnosti v dusném podhoubí rašit dnešní až leckdy militantní emancipace končící na přelomu století vznikem organizace National Society for Women's Suffrage... Dále už to známe. Dvě světové války, další ženské revoluce v šedesátých a sedmdesátých letech a dnes už se chce po mužích aby byli na mateřské a ideálně i při tom kojili... Opět jsme u toho... Stačilo jen 150 let... :-) ! Spousta diváků odsuzuje herecké výkony, ale mně se tu všichni moc líbili, hlavně Emma. Okatá Američanka Anya Taylor-Joy se mi kupodivu v soudobých filmech moc nelíbí ani jako žena, ale v šlechtickém outfitu s dobovým účesem jí to neskutečně seklo a její Angličanku jsem jí dokonale věřil! Pokud tato Emma nebyla tak satirická a koketní jako ta původní je možná jenom dobře, protože alespoň pro mne to mělo o to větší punc dobové reálnosti. Komu by připadal život privilegovaných dívek k nesnesení, stačí se podívat jen kolem nich. Na ty nehybně stojící sloužící v rozích panských pokojů, kteří čekali na jakékoliv zavolání aby přinesli cherry nebo zástěnu proti průvanu. To musela být teprve služba a to se ještě ani oni neměli nejhůře. Což teprve taková spodina? Ta měla hluboko do talíře, dřela celý den, ale měla jednu velkou svobodu na rozdíl od panstva. Mohla si mezi sebou říkat co chtěla a kdy chtěla. Třeba obyčejné mám tě rád, bez strachu z ostudy pro porušení společenských norem privilegovaných vrstev. Dávám za 4 šálky pravého anglického čaje! * * * *

TV Nova po majstrštyku Okresní přebor zkusila znovu své štěstí na poli vesnické satiry. To je celkem komfortní zóna pro velké množství diváků a ani samotným obyvatelům našich vísek nějak moc nevadí, že si z jejich způsobu života filmaři leckdy utahují. Vzpomeňme jen na všechny ty Slunce seno, nebo Kameňáky... Lid venkovský je svérázný, mnohdy paličatý po pradědech co do kolektivizace drželi rodinný grunt často až několik staletí, praktický a šetrný. Navíc tam vždy je nějaká sousedská řevnivost buď přímo se sousedy starousedlíky, nebo se sousední vesničkou. A když je vše v cajku, přijede nějakánáplava ideálně z Prahy co tam začne dělat vlny a přinášet vlastní a starousedlíkům nepochopitelnou kulturu a moderní civilizační návyky. Prostoru pro humor tedy habaděj ! Místní fotbalová družstva už byla zmíněna tak co tam máme dál naprosto typického? Ano SDH. Už je to zkrátka tak, že leckdy i na té nejmenší vsi je parta nějaký taťků co v garáži láskyplně opečovávají tu svojí Máňu (většinou trambus pamatující ještě Dubčeka) a rok co rok se modlí aby ještě prošla technickou. Mají schůze, účastní se závodů SDH, někdy zacvičují mládež a když se zadaří a někde blízko zahoří, mají dokonce vysněný výjezd (ano je pravdou, že jsou frustrovaní, když nemají výjezdy). Na zábavách, výročních schůzích a hasičských bálech chodí ve slušivých tmavomodrých uniformách a je to takové zajímavé společenství lidí, kteří i s málem chtějí pomáhat stejně naplno jak je tomu u perfektně vybavených profesionálů. Starostům leckdy dělají vrásky se svými žádostmi na zakoupení toho či onoho vybavení a když se profíci zbavují nějakého toho vozu o proti Máně o tři levely výš, leckdy dojde mezi veničkami na krev, to když ho získají ti druzí zatímco loni vyjeli jen jednou a my dvakrát... Leckomu u slova dobrovolní hasiči cukají koutky a řada ženských to bere jako ulejvárnu pro své manžely, jakousi obdobu hospody. Jenže... Ačkoliv se jedná většinou jen o hořící stohy, meze, nebo po plaváku zatopený sklep, jsou tam často tihle kluci první. Jsou nejblíže a než dojedou profíci, leckdy udělají práci za ně a pak ještě na místě hlídají zatímco profíci jedou na základnu čekat na další výjezd čímž jim neskutečně pomáhají!  A to nemluvím o skutečných průserech kdy hoří barák, nebo se někde stane bouračka. V našem městě máme také takovou partu a já jsem na ně neskutečně pyšný. Bydlím hned vedle hasičárny a tak vždycky když vidím vyrážet do akce jejich fungl novou profi vybavenou tatru, kouknu z okna a přeji štěstí jim i těm, kterým vyráží pomoci ve chvíli kdy všichni už utekli... A oni jen nehasí ale díky blízkosti dálnice jezdí i vyřezávat lidi z pokroucenejch aut. Proč to píšu? Protože na rozdíl od čutálistů mám trochu problém s tohle satirou. A k prvnímu dílu dodám jen jediné. Zatím lejce debilní. Scénář hrozný, herci celkem ok, ale třeba ta nehoda Kopty... No a Rychlého odlepující se vous... Sakra to si nemohl nechat narůst vousy vlastní ???  Sem tam se člověk když zná reálie usměje, ale jak říkám... Tohle není Okresní přebor v modrých mundůrech, tohle je zatím docela zoufalost...

Djatlovova výprava mne fascinuje od první chvíle co jsem se o jejím záhadném osudu před lety dočetl. Na to téma se už natočilo pár dokumentů a jeden slabší film... Ale tedy tohle mělo vše. Rusové nekompromisně strčili progresívní Netflix do pytle na lyže, přihodili pár konzerv, sirky a vyrazili na velkou běžkovou výpravu na Ural k Hoře mrtvých. A byla to dechberoucí výprava! Verbal to v podstatě napsal za mně. Bylo to tak dobré, že ani  nejsem zklamán z konce a vysvětlení co se té partě tam nahoře vlastně stalo. Nebudu spoilerovat, ale ze všech variant vyšetřovacích verzí, které seriál podrobně rozebírá a skvěle promítá do příběhu tam nepadla jediná navíc mnou oblíbená a tou je Jeren. Nicméně budeme-li se držet při zemi se znalostí ruského počasí, těžko osudný konec výpravy vysvětlit jinak. První díly diváka celkem dost rozdovádí mysterióznem a děj nejednou zabrousí do druhé světové, ale čím dál více film spěje ke konci jakoby kopíroval logický analitický úsudek hlavního vyšetřovatele a striktně se drží faktů. Film byl dokonale dobový, někdo si dal sakra práci s detaily! Fantastická byla opravdu hravá kamera i zvuk, hudba parádní a herci naprosto skvělí. Filtry geniální. Kdo zná origoš fotky co výprava dělala, bude mít dojem, že je filmaři rozpohybovali! Dokonce jsou herci podobní svým historickým protějškům! Vůbec z toho nesmrdělo takové to rusáctví a ten gerojský patriotismus, jako by film snad ani netočili Rusové. Ačkoliv tvůrci mohli udělat závěr hodně divoký, protože ten příběh stále klade mnoho otázek, neudělali tak. Cítím v tom úctu k zemřelým studentům, příbuzmým a snad i snahu ukázat jejich poslední vskutku hrdinný boj plný přátelství a sebeobětování proti nemilosrdnému nepříteli jehož s kartami co měli tu noc v rukách nešlo porazit... Tohle co jsem teď viděl přesně zkrátka od seriálu očekávám! Doporučuji vidět! Dávám za 5 mokrých větviček na dohasínající oheň. * * * * *

,,Chobotnice je vlastně slimák, který v průběhu evoluce přišel o ulitu''. O chobotnicích jsem viděl nejeden dokument, taže samozřejmě vím o jak úžasného tvora se jedná. Byly to zejména geniální dokumenty BBC, kde dávali vědci chobotnicím k řešení různé rébusy a všelijak je zkoušeli. Jednalo se třeba o to jak by se měla bludištěm dostat k pamlsku (krabovi), přičemž si musela odšoupnout dvířka, nebo o to jak malým prostorem se protáhne případně zkoušky dokonalosti změn jejího maskování nad čímž zůstával rozum stát. Vždy se však jednalo o tvora divokého, odloveného a někam laboratorně umístěného. Nprosto zde chyběla jakákoliv přímá interkakce s člověkem. Každý, kdo zažil nějaký blízký kontakt se zvířetem a teď nemyslím okamžik kdy mu žralok ukousl nohu nebo si ho napadl divočák či medvěd...:-).. Každý jistě nad tím prvním kontaktem žasl. Mohla to být třeba malinkatá paví očka v akvárku, která při odklopení krmící desky krytu akvária spěchala k hladině dobře vědouc, že bude jídlo, které přinesl ten velký tvor tam ze světa za sklem. Mohla to být malá roztomilá andulka co poprvé přistála na ruce a z blízka si prohlížela toho tvora co na ní mluví a píská skrze mříže klece, mohla to být kočka, samostatný nezávislý tvor, který se najednou rozhodl s vrněním skočit na klín a nechat se hladit.. Mohl to být pes, který po opuštění člověkem znovu s němou důvěrou složí hlavu do klína novému páníčkovi... Všechny tyhle první kontakty jsou nezapomenutelné. Opravdu se při nich něco děje a to jsou kontakty se zvířaty domácími, zvířaty co jsou na lidi zvyklá. Nedivím se tedy ohromení hrdiny filmu... Četl jsem spousty knih o kontaktech lidí s divokými zvířaty... Vzpomeňme Cousteaua, George Adamsona, Joy Adamsonovou, Dian Fosseyovou nebo třeba Johna Walshe... Ti všichni zažili úžasné okmžiky s divokými zvířaty, které je naždy poznamenaly. Proto bych byl trochu smířlivější k jisté sentimentálnosti v tomto filmu. Pokud hrdina jak sám říká neměl dříve ke zvířatům nějaký extra vřelý vztah, věřím, že toto setkání mohlo zcela změnit jeho já, protože zvířata to opravdu dovedou. Já je mám moc rád a jsem velmi obezřetný u lidí, kteří je nesnáší. Neodsuzuji je, ale vnitřně cítím, že jsou o něco zcela zásadního ochuzeni. Když se chobotnice poprvé dotkla ruky, ani jsem nedýchal. Byly to nádherné okamžiky spojení dvou různých světů. Toho divokého a toho člověčího, navíc světa suchozemského a vodního. Těžko říci co cítila chobotnice... Mohla se jí líbit hebkost kůže, mohla vnímat teplo nebo dokonce tlukot srdce... I já jsem se zařekl, že chobotnice už jíst nikdy nebudu. Jsou to skutečně neuvěřitelná stvoření... Opravdoví mimozemšťané. Film byl nádherný. Ty chaluhové lesy, záběry z dronu z výšky na oceán... Nádhera. Znovu se skláním před krásou a velikostí matky přírody! Tohle je bez debaty za 5 přísavek! * * * * *

Stát se osamělým se lehce každému může přihodit i když je uprostřed davu lidí . Osamělost má různé stránky.. Může to být fyzická osamělost, nebo intelektuální... Co osamělých je v partnerských vztazích, na pracovištích a v manželstvích...  Ať tak či tak, pokud ji člověk záměrně nevyhledává, (což mi přijde trochu už jako úchylka, protože člověk je tvor společenský) touží zoufale po společnosti druhých. Za spřízněnou duči by dal cokoliv.  A zde začínají 4 epizody tohoto filmu jež se nakonec spojí v jeden příběh. Plocha příběhu je rozsáhlá od kolonizovaných lidožroutů  v Djibouti po zamrzlé pláně hornaté části Francie... Divák zprvu jen tuší, místy nechápe, ale film se postupně spojuje do jednoho solidního celku. Můj dojem je, že se nemuselo až tak zásadně tlačit na pilu aby vše do sebe tak důkladně zapadalo čímž myslím zejména poslední minuty filmu... Svět je malý, některé náhody jsou neuvěřitelné, ale tady to bylo koncetrované tak až z toho diváka málem pálila žáha. U filmu jsem si znovu uvědomil jak jsem rád, že žiji v naší krásné ČR. A i když tu máme jedince jako Myloše s Andrejem, pořád se tu máme krásně... Když jsem viděl v jakejch podmínkách tam ti kucí lidožroutský žijí... Jedna olezlá matrace, otlapané opatlené ušmadlané zdi ... Brrr.. Jo každej hošan měl nouťas a připojení na wifi, ale jinak nic. Na dojení bílých kolonistů jim to evidentně stačí čímž se ale zásadně liší od západní civilizace jíž si přejí být součástí. Dávám za 3 000 Eur... * * *

Tenhle typ filmů záměrně nevyhledávám, ale čas od času jsem donucen je sledovat s omladinou. Konečně tedy vím kdo je ta Harley a Joker. Já o nich samozřejmě slyšel už dříve, ale myslím tím toto jejich vizuální zpracování. A jde z toho na mne krapet obava, zda je vše ok... Když mi bylo tenkrát deset, lepil jsem plastikové modely, četl Ábíčko a mými knižními hrdiny po těch románových jako kapitán Nemo, Tarzan, Hrdina Nik atd..  naši letci jejichž vyprávění sem tam také vyšla knižně. Z filmových to byl zcela jistě párek pokrevních bratrů z románu Karla Maye, Profesionálové a ano i Honza Zeman. Tehdy jsem ještě moc nechápal, že za tím jeho příběhem je hromada překroucených historických momentů a že to celé je óda na práci represívní složky komunistického státu. Ale i když následně odejmeme tedy z výše psaných důvodů onoho majora, všechny hrdiny spojovala jedna zcela zásadní věc. Byli kladní. Bojovali proti zlu. Jenže tady co? Jasně komiks je dán, ale co se to tu předkládá? Jeden větší magor než druhý jako ti správní. A i když se v jeden moment ve filmu grázlové zachovají charaterně, ta pachuť zůstává. Zůstává o to více, že se omladině líbilo jak je Joker drsnej a vtipnej a stejně tak Harley. Ta je dokonce vzorem kamarádovy dcery, nosí tričko daddys little girl a mít bejzbolku, chodí s ní p ulici... A tak se ptám, jsou tohle ti správní hrdinové? Komu ten film je vlastně určen? Dospělák na tohle přeci nemůže jít do kina! Film byl jinak nadupán digitálními efekty, bitky byly docela koukatelné i ty padající chinooky... Harley byla fešná, ale Margot to mnohem více slušelo v kostýmu letušky v seriálu Pan Am než v tomhle mudůru zcvoklé psychiatričky... Nepotěšila mne účastí Cary Delevingne, protože je mi už od pohledu nesympatická. A to že je to vykráčka Tuctu špinavců, o tom raději ani nebudu psát... Soundtrack byl ale dobrej, to jo. Dávám za 3. * * *

Snad v jiné době bych to bral jako rádoby divadelní konverzačku v dobových hábitech a dobových interiérech. Prostě takové třeba jinačí modernější pojetí podobně jako se děje u Shakespearových her. Vzpomeňme skvělého Tita s A. Hopkinsem, nebo mnou viděného Krále Leara na půdě Národního, kde souložící vlci  na pobřeží Doveru byli opravdu tím nejjemnějším co artové zpracování nabízelo. Prachařův anus a pod ním bimbající se falus vystrčený na nebožáky v první řadě (já byl naštěstí ve čtvrté) mne bude děsit ještě dlouho v nejtemnějších nocích víc než kdejaká noční bestie... Jenže tohle není v jiné době. Tohle je dnes. Dnes kdy máme 54 (možná už i víc) pohlaví, kdy fotbalisté se předhánějí místo skvělého hraní kdo má duhovější spoďáry, kdy se překresluje historie tak aby to liberalistům vyhovovalo v jejich přiblblém vidění světa, kdy se kácí sochy objevitelů, kteří možná přinesli některým národům zlo a porobu, ale s nimiž chtě nechtě kráčela i civilizace... Nevadí mi kdo má jakou barvu pleti. Ale vadí mi jak se dnes nutí, že tmavá je in a proto pojďme točit rasově vyvážené filmy. A tomuto prznění umění říkám ne. Annu, která byla proslulá svojí bělostnou pletí a je tak i zachycena na dobových obrazech prostě nemůže hrát nikdo tmavé pleti, ani Inuita, ani Asiat... Tak to je. Ať si blázni experimentují jak chtějí a bijí se v prsa, ale vznikne jen a jen paskvil. Bojím se o Londýn až ji Jindra Tudor nechá setnout tu její černou hlavinku... To bude BLM v ulicích Londýna asi vyvádět! :-). Ale teď vážněji. Tohle je jen špička ledovce. Bude hůř. Věřím, že se najde dost lidí co najednou zvolají - Král je nahý a všem těmto debilitám odzvoní. Snad. Bůh ochraňuj krále a nás! - ODPAD

To 2, jsem viděl zcela náhodou. A pochopitelně myslím film a ne upgradovanou verzi binárního jedince Alžbětka, které se přilepilo v Brně vtěřiňákem k silnici pro záchranu planety a zastavilo  draze pořízený elktrobus dopravních podniků :-). V podstatě jsem si celý dlouuuuuuuuuuhý film kladl otázku co to má vlastně být a co to mělo sdělit. Na sci-fi to bylo moc blbé, na horor nestrašidelné, na teenagerskou komedii ze střední nevtipné. Strašně mně tam mrzela účast Jessicy. Koukám, že by vzala roli i v Rákosníčkovi, kdyby jí této jinak velmi dobré herečce nabídl. Film jsem v rámci jedné párty dokoukal celý a jediné co jej ode mne chrání před odpadem je fakt, že jsem neviděl jedničku, tudíž tomu co se zde následně děje nemohu rozumět. Dvanáciletým teenagerům se to líbilo, od patnácti výš už bych to zakázal. Dospělák za těch 165 ztracených minut může přeci jen udělat něco prospěšnějšího a důležitějšího i kdyby to mělo být jen vydrbání kuchyňského dřezu.  Mám ale velké obyvy, že jestli si první díl pustím, nebude to o moc lepší. Takže zatím je to za jednu uliční vpusť. *

,,Byl jsi mým nejoblíbenějším manželem! '' ---- :-) Vcelku příjemná komedie, která stojí a padá na výkonech Clooneyho a Catherina Zeta-Jones. Skoro jsem měl pocit, že to mezi nimi jiskří doopravdy. Catherine byla nádherná a v těch jejích očích by se asi utopil velice snadno nejeden milovník vláčků :-). Druhou zásadní složkou filmu jsou výborné dialogy a i když je tam pár tupějších míst, většinu děje vás baví sledovat jak herci mají co hrát a baví je to. Film je plný herců známých jmen a tak je možná škoda, že nedosáhl na vyšší  hodnocení. Za mne je to solidní průměr a předmanželskou smlouvu trhám na tři cáry papíru ! * * *