tomtomtoma

Přepsáno v květnu 2018. Barry Lyndon je rozpohybovanou dobovou olejomalbou, svým způsobem jde o propracovanou interaktivní výstavu 18. století s příchutí rozmarného života. Za satiru je film představován oprávněně, zdůrazňované aspekty společenského stavu morálky jsou aktuální i v současnosti, byť již nejsou tolik přímé. Literární předloha Williama Makepeace Thackeraye si zlomyslně pohrává s nadějí, Kubrick přidal svůj typický ironický nadhled a dokonalé doplňky kostýmů a scén. Svůj prostor zde dostala i filmařova celoživotní pacifistická idea. Kultivovaný jazyk v elegantních obratech vyjadřování je obřadní hrou při získávání převahy na svoji stranu, vynalézavá důvtipnost doby. Hlavní postavou vzestupu a pádu obyčejného člověka je Redmond Barry Lyndon (velmi dobrý Ryan O'Neal), irský naivně idealistický mládenec. Nezkušená romantika mládí je plná odhodlání a očekávání. Parafráze života se ovšem velmi odlišuje od reality a nejprostší vrstva sloužila především mocenským zájmům elity. Nemá co ztratit a náhodám jde naproti. Celoživotním cílem je společenská úcta, cestou k ní je posilňován drobnými vítězstvími, přesto k vytouženému vrcholu nikdy nemůže dokráčet, je semlet prostředím, které mezi sebe jen velmi nerado přijímá neurozené dobrodruhy. Sladký život elity je lákavý, ale Barry nebyl schopen využít ve svůj prospěch nabídnuté možnosti a přežírá se blahobytem až do úplného prasknutí břicha. Hlavní ženskou postavou je Honoria Lyndon (šarmantní Marisa Berenson), křehká a atraktivní urozená anglická dáma. Důvěřivost romantického okouzlení nepřináší osobní štěstí, byť si to sama nikdy nepřipouští a partnersky sužovaná duše se ve zkroušení třese lítostí, vztekem i vírou. Důležitou postavou je Chevalier du Balibari (dobrý Patrick Magee), bohatý irský emigrant. Jeho profesí je hazardní hra pod kontrolou a Barry je jeho velmi schopným učedníkem a nepostradatelným pomocníkem bohatnutí. Významnou postavou je Lord Bullingdon (zajímavý Leon Vitali, jako malý Dominic Savage), Honoriin nejstarší syn ve stálé opozici k novému nevlastnímu otci. K výraznějším postavám patří Potzdorf (velmi zajímavý Hardy Krüger), kapitán pruské armády s osobním přispěním a dohledem Barryho pruské anabáze. Dále Lieschen (příjemná Diana Körner), nejvíce naplňující část Barryho pruského dobrodružství, zde se život na chvíli blíží romantické představě. A také Bryan Patrick Lyndon (příjemný David Morley), rozmazlená pýcha Barryho Lyndona. Z dalších rolí: Barryho lehkomyslná sestřenice Nora Brady (zajímavá Gay Hamilton), Barryho ochranná ruka v anglické armádě kapitán Grogan (sympatický Godfrey Quigley), uvolněný princ z Tübingenu (Wolf Kahler), Barryho starostlivá matka Belle (Marie Kean), zdrženlivý vychovatel a Honoriin reverend Samuel Runt (Murray Melvin), bohatý diplomat a Honoriin nemocný a společensky významný manžel Sir Charles Reginald Lyndon (zajímavý Frank Middlemass), zbabělý Barryho sok v lásce a kapitán anglické armády John Quin (Leonard Rossiter), zodpovědný starý sluha Graham (Philip Stone), šarmantní lupič kapitán Feeney (Arthur O'Sullivan), jeho snaživý syn Seamus (Billy Boyle), ostražitý anglický král Jiří iii. (Roger Booth), či nadhled vypravěče (Michael Hordern). Barry Lyndon je monumentálním filmem. Odhaleno je pokrytectví urozených elit, kde hlavní slovo hraje původ, bohatství a vlivné známosti. Snaha o vzestup a společenské uznání je pochopitelná, šance se neumí uchopit a ani to v souvislostech není možné. Olejomalby osmnáctého století ožili v celé své velikosti.

Barva ráje je jednak pátráním po Bohu a jednak tragédií antického provedení. Majid Majidi zvolil látku, jež bývává ze západního politicky korektního pohledu odměněna cenami již za svou podstatu, a v perském kontextu jde potom o emancipační právo outsidera na rovnoprávnější podmínky k životu. Hledání Boha outsiderem dětského věku nevinnosti je v silně religiózní společnosti příznačné, hledá se ve zvucích i skrz důvěrné dotyky s přírodou, zkoumá se způsob jeho uchopení i niterné porozumění. Antická tragédie jednotlivce, jenž se pokouší dosti nešikovně překonat společenské konvence při hledání vlastního štěstí a naplněnosti, je pro mě působivější, neboť to vede k rozervanosti lidského ducha. Obrazové výjevy Mohammada Davudiho září v pestrobarevných olejových rámech kvetoucího perského venkova, jsou účastníkem jejího koloritu všedního dne v jeho tradičním rytmu živobytí, tolikrát vzdálenému a neznámému evropskému prostoru. Co lze vytknout? Několik příliš sentimentálních hrstí limonádové filmařské popkultury západního stylu, lacině podbízivých. Hrdinou hledání boha je Mohammad (malý Mohsen Ramezani), nevidomý chlapec s přáním života v lásce. Handicap přináší výzvy, překážky, otázky i zklamání. Hrdinou tragédie je Hashem (zajímavý Hossein Mahjoub), Mohammadův otec, jenž se v touze svého štěstí snaží vypořádat s konvenčním životem venkovské společnosti, ale jeho strach a zmatení je jen předzvěstí zlomyslného osudu. K důležitějším postavám patří také Mohammadova babička a Hashemova maminka (Salime Feizi), starostlivá, laskavá a milující žena. Z dalších rolí: Mohammadovy bezstarostnější sestřičky Hanieh (Elham Sharifi) a Bahareh (Farahnaz Safari), zručný slepý tesař (Morteza Fatemi), výřečnější učitel z teheránské školy (Mohammad Rahmani), velmi překvapený venkovský učitel (Behzad Rafiee), Hashemova snoubenka (Masoome Zinati), nebo její opatrnější otec (Ahmed Aminian). Barva ráje je hledání niterného štěstí, byť pochopení vede pouze přes nejbolestivější ztráty sebe sama. Zajímavé svým odlišným kulturním zdrojem a snahou o uchopení a přiblížení Boha.

Narazit v běžné distribuci na drama, které vzniklo v období první republiky, není zcela běžné. Ale když už se to podaří, tak příjemně překvapí svojí kvalitou a hereckým podáním. Žít bez důvodu není snadné a jedinec často jenom přežívá, než aby se pokoušel bojovat za život a jeho naplnění. Na dno se může člověk dostat nejrozličnějšími způsoby. Ať je to dědičně předurčená apatie, drsné životní zkušenosti, nebo náhoda, ztráta víry a všudypřítomná beznaděj. Za mého působení v Praze si pamatuji na podnik, jež zval se Batalion, ve kterém jsem proseděl nejednu noc. I když s trochu jiným osazenstvem. Ale Bataliony jsou stále přítomny. Jmenují se jinak. Jsou to Mokré Lokty, Alkrony, Merlinové a další a další, kde se jednotlivci s podobnou beznadějí v srdci sdružují a alespoň na chvíli zapomínají na okolní svět a nelehké bytí beze smyslu. Odsuzovat někoho není snadné, nikdy nevíme, co za příběh se skrývá v každé osobě. Tak jako u zprvu ctihodného pražského právníka a poslance Františka Uhera (skvělý František Smolík), který ztratil veškerou víru ve smysluplnost života, aby padal hlouběji až na samotné dno svého utrpení rozcupované duše. Osazenstvo Batalionu se hemžilo pitoreskními postavičkami, většinou na něco čekající. Scházeli se zde osamocená servírka Marie Žďárská zvaná Mimi (Hana Vítová), čekající na svou lásku, válečný vysloužilec a flašinetář František Vondruška (dobrý Václav Trégl), čekající na lepší zítřky, nenapravitelný zloděj psů Beznoska (dobrý František Kreuzmann st.), čekající na svého psa, aristokratický Ferdinand Koranda (dobrý Eduard Kohout), čekající na pozvání z dvora, nemocný pianista Lojzík Chrastil (Eman Fiala), čekající na úsměv od Mimi, Beznoskův koktající kumpán Honzík (Ladislav Pešek), charakterní herec Mašek (Karel Veverka), kartářka Mastná (Milada Gampeová) a Vondruškova družka a harfenice (Ella Nollová). Z dalších rolí je zde Uhrova lehkomyslná žena Anna (Helena Bušová), podléhající svodům spíše z nudnosti nicnedělání a pocitu nenaplnění a v touze po dobrodružství. Dále Uhrův přítel a básník Václav Šulc (Jaroslav Průcha), který v dobrém úmyslu způsobuje pád kamaráda až na samotné dno. A Uhrův bratranec a nadporučík armády Karel Hojer (Raoul Schránil), nenapravitelný donchuan, který si bere se samozřejmostí všechny nabízející se požitky. Někdy je lepší žíti v nevědomí, než bezhlavě pátrat po sužující pravdě, která nás může srazit nadobro na kolena. Vždy je lepší hledat a pokoušet se jít vpřed, byť i klikatě, než čekat na zázrak a užírat se tíživostí přítomnosti. Ale není to vždy snadné a jednoduché, často člověk potřebuje oporu, o kterou se může čas od času opřít. Perly přináší slzy, hluboké zklamání přináší pád. A kde je to hřejivé slovo povzbuzení?

Velmi efektní film, který je plný rádoby důvtipného marastu zaběhnutého kýče mluvy. Vznešeně vzletné chytrosti i oduševnělé, vtipem sršící, bonmoty zapadají do dialogové průměrnosti a zavedených úspěšných šablon hollywoodských dialogů. Někdy to jen brní, někdy to jen praští, ale také to svírá a láme chuť. A tak zbývá efektnost, určitým způsobem zábavná teatrálnost, monumentální rozlehlost, vyžadovaná moderní akčnost a samozřejmě úspěšné vyvrcholení konce. Bohatý sirotek Bruce Wayne (Christian Bale, jako malý Gus Lewis) se přes svou vnitřní nespokojenost, pocit ublíženosti a zahořklost prokousává k touze po pomstě, hledání smyslu a konečnému přerodu v bojovníka proti zločinu a zločincům. Nechává se vycvičit podivnou sektou bořitelů padlých společností, aby se jim postavil v idealistické představě o možnosti nápravy a zdravému nezkaženému jádru. A tak začíná megalomanská akční pohádka. Z dalších rolí: důvtipný Alfred Pennyworth (Michael Caine), věrný a oddaný Wayneův sluha a pomocník, sebestředný vykonavatel pomstychtivé spravedlnosti Henri Ducard (Liam Neeson), vůdce prazvláštní sekty bořitelů zkažených civilizací, Wayneova kamarádka z dětství Rachel Dawes (Katie Holmes, jako malá Emma Lockhart), romanticky milostný objekt hrdiny, policejní poručík Jim Gordon (Gary Oldman), Batmanův pomocník v boji proti zločincům, ambiciózní psychiatr Jonathan Crane alias Scarecrow (zajímavý Cillian Murphy), všehoschopný Ducardův slouha, zkažený Carmine Falcone (Tom Wilkinson), suverénní šéf gothamského podsvětí, bájný Ra's Al Ghul (Ken Watanabe), loutka v čele prazvláštní sekty, starý podporovatel rodiny Wayneů Lucius Fox (Morgan Freeman), dodávající Batmanovi technické vymoženosti, a Wayneovi renesanční rodiče Thomas (Linus Roache) a Martha (Sara Stewart). Velkolepé, megalomanské, slaboduché, efektní.

Zajímavé komorní drama s příjemnou atmosférou. Život přináší nejedno překvapení. Navíc pokud nechybí zvědavý nos, který chce do všeho šťourat a přichází se na nesrovnalosti a záhady, které jsou výsledkem zkratkovitého jednání emočních pudů, jejichž původ bývá velice dávný. Krásný dům s dostatečně velkým bazénem, příjemné sluneční počasí, místo stvořené pro čerpání sil fyzických i duševních. Anglická spisovatelka detektivních románů Sarah Morton (dobrá Charlotte Rampling) potřebuje klidné místo na další tvůrčí činnost. Nakladatelova dcera Julie (mladá Ludivine Sagnier) přijíždí do domu svého otce plná života a s neukojitelnou chutí si užívat. Vzájemné provokování a vyzývavost, se mění ve chvíli, když Sarah zjistí, že ji Julie může posloužit jako zajímavá inspirace. A pak se stane něco, co zcela rozvrátí jejich příjemný pobyt ve venkovském sídle. Naprostá otevřenost a chuť po požitcích stojí proti samotě a distingovanému odstupu. Vášnivá uraženecká vzteklost proti chladně kalkulujícímu uvažování. Zvědavost, která je šokována i ukojena. A zůstává něco, co se už navždy vepíše do povahy i chování obou protagonistek tohoto příběhu.

Zajímavé ztvárnění vztahu, které je Jean-Paulem (dobrý Alain Delon) plasticky měněn podle potřeby a vnitřního rozpoložení. Jeho partnerka Marianne (nyní už půvabná Romy Schneider) prožívá nejdříve idylu, poté úplný rozpad a opětovné sblížení. Jejich přítel Harry (Maurice Ronet) je přitahován Mariannou a nakonec zabit Jean-Paulem z kombinace uražené ješitnosti, dobyvačné touhy, opilosti a pomstychtivosti. Harryho dcera Penelope (Jane Birkin) se stane rozbuškou mezi nimi. Ona svého otce nenávidí, protože se s ní hlavně chlubí jako se svojí novou trofejí, i když jako dcerou. A je mladicky přitahována k Jean-Paulovi a způsobí krizi v jeho vztahu. Nakonec vražda, která se měla stát začátkem nového života a nového vztahu, naopak posílá cizí prvek pryč a stabilizuje se určitý odosobněný faktor a sobectví ve staronovém vztahu.

Další bláznivá komedie s Bažanty Jena-Guyem (Jean-Guy Fechner), Philem (Gérard Filipelli), Gérardem (Gérard Rinaldi) a Jeanem (Jean Sarrus). Jejich gagy sice občas zachází do přilišného extrému, ale i tak to celkově působí příjemně zábavně a parodicky ve svém pohledu na stav armády. Bažanti svou nešikovností a stálým vzdorem k poslušnosti přivádí své nadřízené k šílenství a jsou proto většinou ve vězení. Touha po svobodě pak znamená uhájení jednoho statku před násilným záborem armádou a jedné velké svatbě plukovníka (Paolo Stoppa), který konečně našel svou velitelku v podobě statkářky Pauletty Brugnon (Marisa Merlini). Další zajímavé postavy: horlivý seržant Bellec (Jeacques Seiler), který snad nejvíce ze všech trpí počínáním Bažantů, a vojenská psycholožka (Heidy Bohlen). Pomocná práce jim moc nešla, sabotáž a útěk byla jejich silnou stránkou.

Čtyři bažanti (Gérard Rinaldi, Jean Sarrus, Gérard Filipelli a Jean-Guy Fechner) jedou na dovolenou do Španělska, kde se jejich hloupost, lajdáctví a nešikovnost proměňuje do sledu za sebou (většinou) rychle jdoucích gagů. Ale je to takové strojené a těžkopádné. Trefuje se do zvyků Španělů, ale tento styl humoru nechápu, nelíbí se mi a přijde mi to spíše vhodné pro malé děti (něco jako klaun v cirkuse a to ještě ne v bůhvíjak dobrm). A ta neskutečná fascinace krásnými, mladými děvčaty, kde už jen stačí aby se jim začali dělat sliny u pusy. Nebavil jsem se, ač jsem se snažil.

Bláznivá vrba: byla by to nevybíravě jízlivá, anekdotická filmová hříčka, nebýt náboženského zhodnocení celé té prožité zkušenosti. Ať si doba postmoderní rehabilitovala "nižší" smysly (hmat, čich a chuť), přesto však zůstává zrak (podobně sluch) tím nejdůležitějším smyslem, co zprostředkovává kontakt vnitřních světů se světem vnějším, tzv. "objektivním". A náhlá erupce a průnik esteticky ladných obrazů vnějšího světa do "asketické" uzavřenosti dokáže zatřást i samotnými základy pokory. Pod tímto mocným dojmem se potom touha po "novém" životě a nutkání dohnat vše promeškané hned jeví být bytostnou nutností. Oheň mívá v náboženství zásadní očišťující funkci, právě oheň ukončuje vše staré a "zkažené" a dává prostor novému a "nevinnému". Avšak ani oheň nezbaví vzpomínek, pouze jejich "vnějších" připomínek. Hrdinou nábožensky zhodnoceného varování je Joussef (Parviz Parastui), muž s "malým rájem na zemi" a s náhlou potřebou po radikálnějším obohacení vlastního života, neboť právě v tomto směru se cítí býti osudem ošizen. Stává se někdy, že po překonání závažné nemoci nebo omezujícího limitu člověk znenadání pocítí potřebu dohnat promeškané, dosyta užívat krás života, které mu byla neprávem odpírány. Někdy to však vede k absolutní ztrátě všech dosavadních jistot. Náboženské zhodnocení nemůže být výmluvnější. K výrazným postavám varování patří Joussefova milující manželka Roja (Roja Tajmourian) a neméně milující Joussefova maminka (Soghra Obeisi). Z dalších rolí: Joussefova maličká dcerka Maryam (Melika Aslafi), Joussefův obratný strýc Mahmood (Mahmoud Behraznia), mladá Joussefova švagrová Pari (Leila Otadi) nebo Joussefův tajemnější známý v Paříži Morteza (Mohammad Amir Nadži). Bláznivá vrba: ani zde si Madžidi neodpustí řádnou porci velekrálovského patosu. Dalo by se to - ze západního úhlu pohledu - označit za alegorii, avšak v perských podmínkách je příběh zjevnější. Je, ostatně, přínosné dobře zvážit prosby směřující k Bohu. Hmota a duch, opravdovost víry, cit a vidění, přesycení smysly, zmatení a tápání nitra, to vše se mísí s prakticky varovným příkladem.

Film Beethoven 5 se snaží vydolovat zbytky své zaprášené slávy a opakovaně přežvýkává zavedenou spotřební značku. A podle toho také vypadá. Uslintaný bernardýn, umanutá snaha o extravagantní chování všech postav, naivně krkolomná zápletka a bídně vedený příběh jen někdy přinese úsměv do tváře. Většina předem natěšených diváků, očekávajících závan prvního milovaného filmu, se zlostí třesou, přestože víceméně dostanou to, co chtěli a vyžadují. Nejlepší přítel člověka dokáže upoutat pozornost malých dětí, speciálně pro dospělé je určeno několik výroků. Pokud pomineme slintajícího chlupatého všežravce, je hlavní postavou rodinného příběhu malá Sara Newton (Daveigh Chase), školačka na prázdninovém pobytu u svého strýčka na malém městečku. Jak to bývá, jsou její počáteční rozpaky a zklamání vystřídány nadšením z odhalování tajuplností nového, a lehce nebezpečného, dobrodružství. Dětské zastoupení doplňuje místní chlapec Garret (Sammy Kahn), vždy ochotný kamarád Sářina strýčka. Hlavní mužskou postavou je Freddy Kablinski (Dave Thomas), lehkomyslný a duchaplný Sářin strýc. S nestresovou pracovní morálkou a s romantickými rozpaky se vydává po stopách nejdráždivějšího tajemství kraje. Hlavní ženskou postavou je Julie Dempsey (šarmantní Faith Ford), svědomitá místní šerifka s nárůstem krocení všeobecné zběsilosti při honbě za pokladem. Z dalších rolí: starý knihovník a strážce dávného tajemství John Giles alias Selig (Tom Poston), stará a bláznivá kořenářka Cora Wilkens (Katherine Helmond), ostražitá prodavačka a majitelka koketního psíka Evie King (Kathy Griffin), úlisný starosta Harold Hurman (John Larroquette), vášnivý hráč a neúspěšný obchodník Owen Tuttle (Clint Howard), xenofobní Vaughn Cartur (Richard Riehle), či lupičský pár minulosti Moe (Rodman Flender) a Rita (Tina Illman) Seligovi. Je to více blbost, než osvěžující komedie. Přemýšlení je naprosto nevhodné, občas je příjemnější oči přivírat a ono to nějak s tím chlupatým monstrem a se vším ostatním dopadne.