tomtomtoma

Upraveno v květnu 2020. Advokátka Věra je neposedně osvěžující humoreskou. Filmová veselohra Martina Friče na motiv povídky Vlasty Zemanové s ironickou dychtivostí škádlí feminismus, s jistou nezdvořilostí se jí bezděčně snaží pokořit, ale nakonec vše spíše dospěje ke smíření. Melodramatická spotřeba trhu využívá zranitelně křehký půvab ženy a neústupné gentlemanství muže, který jde nápaditě vstříc společné budoucnosti věcí manželských. Nezdvořilost je vykoupena láskou, nadhled využívá pohyb a jitření nálad vnitřních světů. Hlavní postavou lehké filmové humoresky je JUDr. Věra Donátová (velmi příjemná Truda Grosslichtová), mladá žena dobrých poměrů, natěšeně nadšená z právě otevřené vlastní soukromé advokátní kanceláře. Emancipace žen získala podnětnou podobu, ale nezdvořilá podstata humoresky má jiné plány, proto začíná honitba za sebeurčením, byť profesi nahradí intimita a niterné naplnění. Hlavní mužskou postavou je Petr Kučera vulgo Tygr alias Petr Raboch (pozoruhodný Oldřich Nový), okouzlující zločinec. Sebevědomá drzost je tím nejvodnějším nástrojem vzájemné výpomoci mezi obhájkyní a obviněným. Dívčí zatvrzelost je důmyslně uvedena v omyl, aby se mohlo slavit společné vítězství. Důležitou postavou filmu je Jindřich Donát (příjemný Theodor Pištěk), Věřin otec. Je shovívavý k halasné propagaci feminismu, i když dává přednost tradičnímu zabezpečení dceřiny budoucnosti. Významnou postavou je Růžena Donátová (zajímavá Růžena Šlemrová), Věřina matinka. Ona je tou společenskou zuřivostí feminismu, nepanikaří z možných chyb reality a bezodkladně požaduje ty radikální společenské změny. Výraznou postavou je Oktábec (příjemný Václav Trégl), solicitátor. Věrný pomocník Věřiny soukromé praxe v rozpacích z neměnného stavu kanceláře bez klientely. K výraznějším postavám patří také Marie (zajímavá Darja Hajská), Věřina hospodyně i její písařka na stroji. Je vyvedena z míry neustále se měnícími podmínkami pracovního prostředí i celkového nasazení. Z dalších rolí: vždy spolehliví kumpáni Petra Tygra ve věcech dobrých i zlých Eman Pálený (Bedřich Veverka), Dlouhý Gusta (Ladislav Herbert Struna) a Franta Štístko (Bohuš Záhorský), z příliš mnoha slov obhájkyně vyčerpaný vyšetřující soudce (Alois Peterka), decentní prezident soudu JUDr. Bašus (Karel Veverka), otec naplánovaného Věřina manžela, konzul Raboch (Rudolf Deyl st.), jeho mladší a nepovedenější syn Richard (Stanislav Neumann), drzostí rozezlený majitel koloniálu (Jaroslav Marvan), či jeho názorový oponent a majitel sousední mlékárny (František Říha). Film Advokátka Věra je určen k lehkému občerstvení. Pobaví svou dráždivou rozverností i hereckým šarmem hlavních protagonistů. Příjemné filmové pobavení.

Zábavná a dobrodružná romance na nevšedním místě v nelehké době. Divoká nespoutaná řeka ve východní Africe je prostředím, kde vzniká romantické vzplanutí dvou nesourodých osob, jimž nově vzniklý cit pomáhá překonávat všechny nástrahy řeky i dosáhnout jejich malého hrdinného cíle na počátku první světové války. Kanaďan a kapitán maličkého parníčku African Queen Charlie Allnut (dobrý Humphrey Bogart) je vyznavačem svobodného života a dobrodruhem, který plní všechny vrtochy a nebezpečná přání své nové lásky, od které poprvé ve svém životě dostává nějaký smysl pro povinnost. Anglická puritánská misionářka Rose Sayer (elegantní Katharine Hepburn) je konfrontována s novým dobrodružným životním stylem, kdy poznává skutečný život. Její vysoké nároky se pod vlivem událostí a nově vznikajícího vztahu proměňují a zjemňují. V dobrodružné cestě, při překonávání všech překážek, nalézá svůj nový druh ukojení, kdy adrenalin vyvolává stavy euforie. Z dalších rolí: reverend Samuel Sayer (Robert Morley), bratr Rose, který se s příchodem německých vojáků psychicky hroutí, a kapitán válečné německé lodě Louisa (Peter Bull), kterou se rozhodne dvojice zničit. Zábavné, nespoutané, dobrodružné. Snad i v některých oblastech nedokonalé, přesto to rozhodně stojí za podívání.

Idealisticky zábavný film s jemným humorem a dávkou napětí a konečným vítězstvím dobra. Podivínský obchodník a ochránce slonů, někde uprostřed Afriky, Victor (Philippe Noiret) se svým svérázným způsobem ukazování citu a ochrany přírody. Opuštěná Victorova manželka Charlotte (elegantní Catherine Deneuve) ze vzdoru k němu hledá nový turistický cíl. Nastává rozkol a postupné opětovné sblížení a osvícení, a pochopení nesmyslnosti turistického šílenství. Zlo je v podobě pašeráků slonoviny v čele s proradným Řekem Aristotem Poulakisem (Jean Benguigui), který je po zásluze potrestán. Další zajímavé role: nešťastný společník Charlotty Paul Planchet (Jean-François Balmer), dobrácký spojenec Viktora v boji za ochranu přírody doktor Patterson (Jacques François), a Victorova žárlivá africká žena Joséphine (Vivian Reed). Trocha afrického přírodopisu s poutavými obrázky slonů a jakýchsi Pygmejů. Naivně nadšené ve své správnosti čestného postoje, ale i tak jemně zábavné.

Další z těch děl, které má silné a velmi vtipné chvilky, ale celkově je slabší. Dozvídáme se o Járovi Cimrmanovi a jeho výpravách do Afriky, kde také jeden rok pracoval jako přednosta stanice, dovídáme se o jeho obdivu k Josefu Václavu Sládkovi, kterému pomohl se závěrem jeho nejznámější básně. A vsuvka jmelí, kterou herci používají, když zapomenou text a nápověda usne hlubokým spánkem. Něco jiného je, když se zapomene i na slova o jmelí. Hra samotná se věnuje české výpravě do Afiky, mezi domorodce, lidožravce, navíc albíny. Výpravu vede Dr. Emil Žába (dobrý Zdeněk Svěrák), v doprovodu duchovního Cyrila Metroděje (dobrý Petr Brukner), mecenáše, který utíká před rodinou, barona Ludwiga von Úvaly u Prahy (Jaroslav Weigel) a strojník vzducholodě Bohuslav Puchmajer (Genadij Rumlena). Náčelníkem lidožravců je Líná Huba (dobrý Jan kašpar), který má vždy za zadkem Uku (Marek Šimon) a Leleho (Robert Bárta) a vyznačují se neobyčejně velkou dávkou úskočnosti proti členům výpravy. A zase kousavý humor a příjemná zábava, i když už ne tak jako předešlé kousky. Inscence je z roku 2004.

Pokračování africké odyseji Zikmunda s Hanzelkou nabízí černošskou podobu Afriky. Masajská Keňa nabídla mombaský mumraj a kávové plantáže, Uganda je předzvěstí panenské přírody. Zair v podobě rozmanitého Belgického Konga již chrlí přírodní krásy bez omezení, přidává Pygmeje a zrození sopky. Na hranicích obou Rhodesií nezapomněli na slavné vodopády a všimli si méně známého Velkého Zimbabwe. Lahůdkou byla Jižní Afrika s počínající rasovou segregací, diamantovými doly, či rezervací Transkei. Obdivuhodné na filmovém zpracování první světové poutě českého synchronního dua je pestrobarevná mozaika ve snaze o komplexnější pohled. Historie se střídá s přírodními unikáty, hospodářstvím, etnografií a antropologií i tehdejším postavením domorodého obyvatelstva. I přes dobovou tendenčnost komunistického nazírání na život lze jejich filmové dokumenty stále ještě označit za věcné a skladba za vyváženou. Pokud filmy Zikmunda s Hanzelkou srovnám s dnes populárním Trabantem, je pro mě jednoznačným vítězem stará garda. Jejich pohled vnímá život viděný a zvídavě zkoumaný v celé škále rozmanitosti, pečlivě dbá na jedinečnosti a odlišnosti a vyprávění poutavě rozšiřuje mé vlastní obzory. Tvůrci Trabantu jsou sebestředně zahleděni pouze do sebe a vlastního cestovatelského strádání. Jejich způsob mě o nic neobohatí a jejich zveličované nářky nad pseudoproblémy mě znechucují. Zdeněk Liška byl skladatelským géniem a zobrazované výjevy pozvedává až nad náhorní výšiny i zelené pahorky africké. Zdravá závist mě přepadává při průběhu syrového cestování bez turismu (až na ojedinělá místa) a bezelstnější vstřícnosti domorodého obyvatelstva. Zikmund s Hanzelkou navždy zůstanou v mém srdci, mám pro ně slabost a oceňuji jejich nesobeckou literární a filmařskou práci.

Miroslav Zikmund a Jiří Hanzelka byli mými dětskými hrdiny. Vnímal jsem je vždy jako tuzemské pokračovatele Richarda Halliburtona, společný cestovatelský rys nebyl dílem náhody. Komentáře uživatelů typu Ozzy2 jsou výplodem omezeného myšlení, kdy se kašle na souvislosti a ke slovu se dostává obyčejná nenávistná zapšklost. Oba společníci vyjeli na svou první výpravu ještě před komunistickým převratem a cestou samozřejmě řešili i možnost emigrace. Neutěšený politicko-společenský stav, a s tím spojená životní úroveň, afrických zemí současnosti není jen dílem nesvéprávného domorodého obyvatelstva, nenechavé prsty bývalých koloniálních mocností i po vydobytých nezávislostech mají na svědomí mnohem větší část zkázy. Dobový komentář je poplatný době vzniku filmového dokumentu, v odstupu času dokáže vyloudit úsměv. Na druhou stranu se můžeme nechat ovívat atmosférou uvědomělého budovatelství v neštvavé podobě. Z Maroka a Alžírska se nedochovalo mnoho materiálu, v Tunisku zaujme Kartágo, Libye znamenala problém. Egypt uchvátí ztraceným kouzlem opuštěných pyramid i syrovostí domorodých pracujících. Súdán byl pouštní výzvou, Habeš ukázala císařský majestát. Eritrea, Somálsko a Keňa jsou mezičasem před tanzanijskou střechou Afriky v barevném provedení. Nutné je zmínit ještě jedno jméno. Zdeněk Liška složil hudební doprovod a v notách vystihl pulsující africký život. Zikmund s Hanzelkou byli mými hrdiny v dětství a jsou jimi pro mě i dnes.

Zajímavý a odvážný satirický film o americké společnosti a stavu jejich kultury. Voayerismus, sex, erotika, rasismus, troufalá interaktivní hra dovádějící zúčastněné diváky k beznaději, stereotypní normální život, šílený čin zoufalství, a to vše obaleno škodolibou až morbidní výsměšností. A všemu vévodí všehoschopný Jon Rubin (Robert De Niro), smolař toužící po úspěchu v oblasti erotického filmu. Toho to ale přivádí pouze do chomoutu, jeho plánované oběti zvrhlého šmírování, s Judy Bishop (Jennifer Salt). A do toho arogantní násilnicky zprostředkovaný zažitek ze života černochů, morbidní a traumatizující zážitek pro všechny předem nezasvěcené. Odvážné a zábavné.

Ach, Carmelo! je krasosmutnou reflexí španělské občanské války s výstižně symbolickou pointou. Carlos Saura využil úspěšnou stejnojmennou divadelní hru Josého Sanchise Sinisterry z roku 1987, již zmohutněl, probarvil a prozářil. Kabaretní výstupy na rozdílných stranách jsou si podobné. zároveň však odlišné, první rozveseluje, hladí a povzbuzuje, druhá má pobavit, oslavit a zesměšnit. Mocný je lidský sebezáchovný pud, přesto nedokáže zcela potlačit etiku péče, jež rehabilituje hodnotu vztahů a mateřského pudu. Humorný až fraškovitý nadhled je způsobem vyrovnávání se s nejobtížnějšími momenty lidského života, právě v tomto přístupu nabývá sadistická krutost výraznějšího kontrastu až do palčivého výkřiku obžaloby. Emancipace lidské důstojnosti byla zlostně střelena do čela, neboť doktrína moci (obzvláště té autoritářské, fašistické) rovnocennost zásadně neuznává. Krososmutná reflexe má své krasosmutné hrdiny: jsou zde momentálním okolnostem více přizpůsobivější vedoucí pojízdného varieté Paulino (příjemný Andrés Pajares), jeho žena a svým způsobem vrchol varietního programu se sympatiemi k těm porobovaným Carmela (dobrá Carmen Maura) a lidskou zběsilostí války poznamenaný dobrosrdečný mladík Gustavete (zajímavý Gabino Diego). Z dalších rolí: oslavu fašistické velikosti připravující italský poručík Ripamonte (Armando De Razza), zajatý polský interbrigadista (Edward Żentara), nebo podezřelou trojici vyslýchající frankistický důstojník (Miguel Rellán). Ach, Carmelo! nic nezmohou bomby tam, kde jsou odolná lidská srdce, ach, Carmelo, ach, Carmelo. Podnětná reflexe španělské občanské války i filmový prožitek s osobitým nadhledem na trojmezí frašky, černého humoru a tragédie.

Akce Bororo lze v současné době vnímat jako zajímavost historie české a československé kinematografie v žánru sci-fi. Sympatický pokus je částečně svázán komunistickou ideologií doby a nezkušeností, která nedovolila naplno využít nabízený pestrobarevný potencionál. I přes své zjevné nedostatky dokáže film zaujmout důkladně budovanou atmosférou nebezpečného dobrodružství s mysteriózním tajemnem, které přesahuje význam jedné obydlené planety. Podívaná není dokonalá a má mnoho mezer, ale díky náladě, pokušitelskému kouzlu neznáma a několika úchvatným obrazům pobaví a zaujme. Pokud od filmu nebudeme nic více očekávat, budeme spokojeni, i když ne nadšeni. Hlavní postavou tíživě fantastického příběhu je velice schopný socialistický doktor Junek (zajímavý Svatopluk Matyáš), tvůrce nespočtu technických zlepšováků a patentů. Pokušení, smyslný ženský půvab, magická síla zázračných schopností a hrdinství uprostřed špionážních hrátek jsou lákadlem pro mužného reka, který si uvědomuje možnosti a nebezpečí opojení mocí. Nakonec, vláda patří lidu a majetek omezuje svobodu. Hlavní ženskou postavou je tajuplná a sebevědomá exotická kráska Ori-Ana alias Zuzana Kettnerová (šarmantní Božidara Turzonovová), čistá podoba romantiky lásky a životní poslání jsou ohniskem osobního cíle i životu nebezpečných hrátek a existenční podstaty životy. Z dalších rolí: věrný Junkův kamarád a nadšený astronom docent Burger (zajímavý Vlastimil Brodský), dobromyslná vdova Draga Fričová (dobrá Zita Kabátová), Junkův kamarád na prahu přelomového objevu docent Nousek (dobrý Otakar Brousek st.), Ori-Anin svědomitý společník na misi Seturi (Antonín Brtoun), či nebezpečné postavy nenasytného světa imperialistů Scarletti (Václav Štádler) a Krause (Oto Ševčík). Dogma komunistické pravdy je nepříjemnou zátěží, ale i bez ní nejde o vrcholné dílo. A stejně zanechalo výraznou stopu zajímavosti v dějinách českého filmu. Snaží se zachytit stínu české národní hrdosti a dotyků s nejnaléhavější důležitostí světovosti.

Velmi příjemné ironicky vtipné dílko. V přednášce se nám představuje Jára Cimrman v celku. Dovídáme se, že vynalezl elektrické křeslo a první automatickou valchu. Více se zaobírá jeho filozofií externismu, který tvrdí, že filozof neexistuje, ale existuje vše kolem něj. Samotná hra pak ukazuje jak malíř Žíla (dobrý Jaroslav Weigel) ae svoji ženou (skvělý Miloň Čepelka) navazují vztah se svými dětmi: učitelem Láďou Pýchou (skvělý Ladislav Smoljak), bohémským kšeftařem Bedřichem Sírou (dobrý Jan Hraběta) a sexuologem Turnovským (skvělý Zdeněk Svěrák). A i přes krutou pravdu, že se malíř zbavil dětí, protože mu chyběl prostor pro jeho uměleckou tvorbu a múzu a následně zbavil svoji ženu paměti, tak se všichni postupně smiřují se skutečností. Je to ironické až cynické, ale je to uděláno s půvabným nadhledem a inteligentním vtipem. Bylo to pro mne příjemné zpestření ve své zábavnosti. A trochu toho tance a zpěvu, co více si od nich přát.