tomtomtoma

Bratranci jsou existenciální básní generačního rozkolu poválečné společnosti. Na jedné straně je svět té tradičně vnímané odpovědnosti jedince k rodinným i společenským závazkům a kultivovaná ušlechtilost udržuje kontrolu svých instinktů. Na straně druhé se odraz generační vzpoury a mravnostního rozkladu válečného utrpení promítá v rozpad morálních hodnot a s cynickým úsměvem lační po kratochvíli, velikost života vnímá a přijímá v uspokojení tělesného prožitku, a vysmívá se tak důvěřivosti vznešených ideálů. Claude Chabrol využil intimní zkušenost a narýsoval existenciální poezii rozpolceného lidského vnitřního světa, a nedává žádnou možnost vymanit se z předurčeného selhání. Hrdinou existenciální rozervanosti nitra je Charles (velmi zajímavý Gérard Blain), romantický idealista a vesnický mladík. Velkoměstský život ho nevybíravě znejistí přezíravým odmítnutím tradičních hodnot a konzumní spotřebou intimních potřeb, které ale vlastně jsou náhražkou cynicky odmítaných ideálů. Trpký pocit absolutního selhání nedokáže zabránit pádu, osud se vítězoslavně bije v hruď. Tím druhým aktérem existenciální poezie niterné rozervanosti je Paul Thomas (pozoruhodný Jean-Claude Brialy), Charlesův bratranec a lehkomyslný uchvatitel lačného ochutnávání rozkoší života. Pobavení je hlavní motivací, útěchou a generační vzpourou proti tradičním hodnotám a ustrašené malosti válečné doby. Cynismus je tím prostředkem k vymezení. Důležitou postavou filmu je Florence (velmi zajímavá Juliette Mayniel), atraktivní dívka z okruhu Paulovy cynické mládeže. Touha po změně a naplnění nitra versus cynické prostředí, které zraňuje a odráží. Z dalších rolí: Paulův kamarád a silný stoupenec bezodkladné poživačnosti lidského bytí Jean Dalbecque alias Clovis (Claude Cerval), Charlesova nejistá morální opora a osobitý knihkupec (Guy Decomble), bývalá Paulova milenka Geneviève (Geneviève Cluny), ta bezstarostně lehkomyslná Françoise (Stéphane Audran), společensky unavený italský hrabě Arcangelo Minerva (Corrado Guarducci), dobromyslná domovnice a uklízečka (Jeanne Pérez), bezstarostná Martine (Francoise Vatel), či melancholicky trudnomyslný mládenec Philippe (André Jocelyn). Bratranci jsou stylovou existenciální filmovou poezií rozervaného nitra. Cynismus je prostředkem generační revolty, odmítnutím jejich tradičních hodnot. Rozkol je zvýrazněn válečnou zkušeností a tělo je nadřazeno duši. Jedinečná , a společensky kritická, existenciální báseň!

Putování tří uprchlých trestanců, ve 30. letech 20. století, Everetta (George Clooney), Peta (John Turturro) a Delmara (Tim Blake Nelson) za domělým pokladem. Dostávají jednu lekci za druhou, dostávají se do nebezpečných situacích, ale i zábavných a osoby, které míjejí jsou tak nějak stále napřed. A tak se seznamují s černošským muzikantem Tommy Johnsonem (Chris Thomas King), se kterým nahrávají hit dřevní muziky, jsou okradeni prodejcem biblí Velkým Danem (dobrý John Goodman), jsou zrazeni Petovým bratrancem Washem (Frank Collison), jsou okouzleni sirénami (Mia Tate, Musetta Vander, Christy Taylor), chvíli cestují s bankovním lupičem Gergem Nelsonem (Michal Badalucco), gangsterem, který o sobě říká, že měří tři metry, mají trable s ku-klux-klanem, kterému šéfuje kandidát na guvernéra státu Mississippi Horner Stokes (Wayne Duvall), jsou pronásledováni policisty, pomohou guvernérovi Taťkovi O'Danielovi (Charles Durning) k opětovnému zvolení. A jako odměna je jim udělena milost a dostávají se ke skutečnému cíli, kterým je Everettova žena Penny (Holly Hunter). I když jsou ženy tak marnivé. Jinak výborná kamera a místy velmi vtipné situace.

Film, u kterého jsem si občas říkal, jestli nebude zábavnější a méně bolestivější mlátit hlavou o zeď. Další trapasy a maléry, které se přihodí žárlivé, nevtipné ženě Bridget Jones (stále herecky nezajímavá Renée Zellweger), jejíž nešikovnost a naivita jí přivádí do dalších trapných situací. Ale opět láme mužská srdce, nově ale i ta ženská. Navrch se stává osobností při svém pobytu v thajském vězení. Ovšem rytíř na bílém koni, právník Mark Darcy (Colin Firth), ji vysvobodí. A snad už konečně zažehnal výstupy žárlivosti a různá nedorozumění. Jedinou pozornost si zaslouží protřelý proutník Daniel Cleaver (Hugh Grant) a jeho radostné prožívání života. Další už jmenovat netřeba. Snad jedině ženský půvab v podobě Rebeccy (Jacinda Barrett), bohužel také zakoukané do Bridget. Jak to ta Bridget vlastně dělá?

Mám trochu rozporuplné pocity z tohoto filmu. Herecké výkony ústřední dvojice jsou dobré a atmosféra také. Ovšem, přemýšlet o tom, zda jde o spiknutí, nebo párovou paranoiu, odmítám. A přijde mi to i zbytečné, díky okolnostem, které se staví proti sobě. Což je škoda, protože jen díky tomu je celkové vnímání filmu do značné míry znehodnoceno. Hlavní ženskou postavou je Agnes White (zajímavá Ashley Judd), navždy poznamenaná traumatem minulosti. Hlavní mužskou postavou je Peter Evans (dobrý Michael Shannon), stíhaný válečným prožitkem. Z dalších rolí: násilnický bývalý manžel Agnes Jerry Goss (Harry Connick Jr.), Agnesina kolegyně z práce a přítelkyně R.C. (Lynn Collins), a prohnaný manipulátor, či obětavý lékař Dr. Sweet (Brían F. O'Byrne). Škoda toho promarněného potenciálu, takhle zůstává jen podivně a velice snadno rozšiřující se skupinová paranoia, bez jakýchkoliv otázek i pochybností a vedoucí ke svému neodvratnému konci.

Zdeněk Smetana patřil k nejvýraznějším tvářím české, respektive československé, animované filmové tvorby pro děti. Jeho minisérie Brundibáři zaostává sice v popularitě za Rákosníčkem, Křemílkem, Vochomůrkou i malou čarodějnicí, ale svým duchem za nimi v žádném případě nekulhá s odstupem. Výtvarná podoba se drží Smetanova charakteristického rukopisu v ideálním vzorci pro dětské diváky. Hrdiny jsou jednovaječná dvojčata čmeláků Bernardů Bombusů. Hlasový doprovod Jiřího Sováka neskrývá rozpustilou soutěživost a dychtivě se žene vpřed k novým zážitkům. Vedle výchovného směřování nelze přehlédnout, a natož přeslechnout, ani hudební hrátky Václava Zahradníka. Uličnická nátura je napadena dobromyslností. Je to další z podnětných kousků v rozvoji malého člověka, dospělým je dovoleno s rozkoší pozorovat důmyslnou tvůrčí neposednost, která se ve Smetanově podobě neomrzí.

Jistý půvab tomuto drsnému snímku nechybí, ale poetika maniakální psychózy a syrové tvrdosti života zvláštních bytostí, postavený nad běžný rámec okruhu bytí, nebývá pro mě potěšením. I těch několik málo expresivních explozí je pro mě hodně. I to tvrdohlavé lpění na nespoutané divokosti a náhlá proměna mávnutím kouzelného proutku mě neuspokojí. Jen tu následnou rozpolcenost a vnitřní tápání zdánlivě křehké bytosti oceňuji více než nadprůměrně. Divokost a maniakální touhu po krvi lze využít i pro státní účely. Hlavní postavou je Nikita (zajímavá Anne Parillaud). Nepoddajná divokost se proměňuje v nebezpečný šarm. Vraždění z popudu se mění na vraždy z nutnosti a úkolu. Až proměna v ženu a poznání romantiky citu lásky dávají první otázky. Nepoddajnost je zakořeněná, zůstává strach a z lásky se musí i opouštět. Důležitou postavou je cvičitel Bob (zajímavý Tchéky Karyo), platonicky zamilovaný do Nikity. A přesto je pro něj služba vlasti na prvním místě. Marco (sympatický Jean-Hugues Anglade) je pro Nikitu nadějí v novém životě, ale co je to platné? Z dalších rolí: zasvěcovatelka do tajů ženskosti Amande (Jeanne Moreau), čistič nepřehledných situací Victor (stylový Jean Reno), Nikitin maniakální milenec Rico (Marc Duret), psychopatický rozbíječ Zap (Alain Lathière), či doběhnutý atašé nejmenované ambasády s blízkou nám řečí (Jean Bouise). Je to svižné, jsou zde slovní bonmoty a klišé, je to stále moderní, má to svého osobitého ducha a látka se dočkala i dalšího zpracování. Tak si to užijte!

Upraveno v prosinci 2021. Březový háj je poetickou vernisáží olejomaleb zásnubního tance Eróta a Thanata. Andrzej Wajda převedl do filmové podoby povídku polského básníka Jarosława Iwaszkiewicze z roku 1932. k jejímu existenciálnímu výkřiku a tělesně smyslovému požitku přidal symbolismus a barevné světlo z výjevů pláten malíře Jacka Malczewskiho, načež verše koketují v touze libostí se sváděním březové kory v dráždivé nahotě noci. Sexualita a smrt, základní invence lidského života. První smrt uvrhuje duši do zajetí, ta druhá ji zas osvobozuje z trudnomyslnosti, strachu a pocitu viny. Neutuchající žízeň po životě, erotismus jako životní síla, odhodlání i vykoupení, a smrt jako zmatek i naděje. A do toho všeho hra barev, kontrasty a smyslnosti bříz se štíhlými kmeny, jež chvějí se rozkoší. Kameraman Zygmunt Samosiuk vtiskl poetickým libostem výraz i soulad. Hlavním hrdinou je Bolesław (dobrý Daniel Olbrychski), hajný, utrápený ve své duši, když nabyla se stavem vdovství. Touha po životě se probouzí prostřednictvím zloby i rivality. Smutným hrdinou je Stanisław (zajímavý Olgierd Łukaszewicz), Bolesławův mladší bratr a souchotinář s příslibem brzkého konce. Proto ani není čas na truchlení, nýbrž na slastné vdechování života. Hlavní hrdinkou jest Malina (pozoruhodná Emilia Krakowska), prosté venkovské děvče v bezprostřednosti životních prožitků. To ona je pramenem té veškeré životní energie, neutuchající, prokrvené. Z dalších rolí: stále bezelstná malá Bolesławova dcerka Ola (Elżbieta Żołek), Bolesławova svědomitá hospodyně Katarzyna (Danuta Wodyńska), lesní dělník, místní silák a Malinin snoubenec Michał (Marek Perepeczko), Malinin bratr Janek (Jan Domański), nebo chorá vesnická učitelka ve hře na klavír (Alina Szpak). Březový háj: to je symbolismus, poetismus, olejomalba, hra barev se světlem a to smyslné toužení mezi stehny světlé pleti březových kmenů. Pozoruhodná poezie životní energie.

Příjemná nenáročná oddechovka kde Buddy (Bud Spencer) společně s indiánem Orlím okem (Amidou) utíkají před vojáky až se dostanou do malého městečka, kde Buddy získá placené místo doktora. Má svérázné uzdravovací postupy. Ale především musí očistit město před bandou lumpů Colorado Sima (Riccardo Pizzuti), kterou najal místní šerif Bronson (Joe Bugner), aby všechna ložiska zlata pod městečkem připadla jen jemu. Ale důvtip a pádné pěsti Buddyho zjednají nápravu a spravedlnost. Netradiční je film v tom, že je v němčině. A čínská kuchyně je šokující.

Bůh a ďábel v zemi slunce je expresivní poezie a identifikace brazilského sebeurčení. Glauber Rocha využívá rozervanost národní duše ke kritice sociálních a politických poměrů. Brazílie byla ve svém rozvoji díky koloniálnímu dědictví opožděna, bohatí velkostatkáři byli vždy oporou moci, všeobecná bída a neutěšená zaostalost venkova přinášely vzpoury a rabování chudiny. Severozápad Brazílie stojí pro své velmi časté sociální konflikty v popředí tradic lidových zbojníků, cangaceirů, a vzpurných levicových kazatelů svobody a rovnoprávnosti. Zmiňovaný Canudos byl rozpadlou fazendou, velkostatkem, ve státě Bahia, na protest proti novému zdanění ji roku 1893 obsadila tlupa bezzemků pod vedením romanticky idealistického kazatele Antônia Vicenteho Mendese Maciela, zvaného Conselheiro (Rádce). Dalším impulsem odporu byl brazilský státní bankrot roku 1931, hlad a vzedmutá vlna zbojnictví a útoků houfů chudáků, právě odtud jsou proslavená jména Lampião, Corisco i Dada. Kromě Canudosu se natáčelo i na nedalekém poutním místě Monte Santo, tam Manoel vleče svůj kámen. Ani v době vzniku filmu nebyla situace růžová, socialisté přivedli hospodářství na mizinu, pravice připravovala svůj převrat a chudý člověk třel nouzi. Vystižení brazilské duše je ve filmu Antonio das Mortes, Bůh a ďábel v zemi slunce je základním uspořádáním této duše. Všechny ty pokřivené černošské a indiánské tradice v přizpůsobivé symbióze křesťanství s prvky radikální levicové nespokojenosti se stavem věcí, pověry, pobožnost, dogmata, legendy, sny a chtíče, vše se sváří a hledá odpovědi, zneužívá se důvěřivost i potřeba víry, žene se v boj za pravdy a za spravedlnosti. Poezie je v obrazu i v estetice jejich uspořádání, poezie je ve slovech i v pohybu, poezie je v myšlenkách a transcendentální náladě. Hlavní prostředkem sociálního uvědomění je Manoel (zajímavý Geraldo Del Rey), prostý rolník a pasák dobytka. Neměnná situace zneužívání ekonomickou silou hledá osobní spravedlnost, ochranu a spásu. Víra je nadějí, násilí je spravedlivou odplatou, vzpoura je zoufalstvím bídy ze stavu věcí, smrt je nabízenou spásou. Hlavní ženskou postavou alegorie je Rosa (pozoruhodná Yoná Magalhães), Manoelova manželka. Zde se též dotýkáme postavení žen ve společnosti, rezignace i revolučního nadšení z charismatické osobnosti. Důležitou postavou je Antônio das Mortes (zajímavý Maurício do Valle), pečlivý lovec cangaceirů a lidových buřičů. Právo, pravda a spravedlnost je přeci na straně oficiální moci. Řád daných věcí tak hlásá. Významnou postavou je Sebastião (pozoruhodný Lidio Silva s hlasem Othona Bastose), černošský náboženský mystik. On sjednocuje mizérii chudiny, nabízí spásu a věčný ohnivý boj ve jménu pravdy. Jen smrt očišťuje. K důležitým postavám zde patří také Corisco (velmi dobrý Othon Bastos), blonďatý ďábel Lampiãovy zbojnické tlupy. Boj proti establishmentu není záležitostí pouze poválečných dějin lidstva. Z dalších rolí: ozbrojená členka Lampiãových zbojníků a Coriscova žena Dadá (zajímavá Sonia Dos Humildes), slepý a vědoucí potulný zpěvák Julio (Roque Santos), příkladně vydřidušský velkostatkář Moraes (Milton Rosa), či zadavatelé odstřelu vzpurné chudiny, duchovní pastýř (João Gama) a mocenská autorita kraje (Antônio Pinto). Bůh a ďábel v zemi slunce, to je ta bezútěšnost, určující brazilský element. Bůh a ďábel v zemi slunce, to je pravé romantické okouzlení nepoddajnou lidskou duší. Bůh a ďábel v zemi slunce, to je to hledání spásy, klidu, niterného štěstí a naplnění. Bůh a ďábel jedno jest. Jedinečná to filmová alegorie ve zpěvu baladické poezie!

Přepsáno v březnu 2020. Bůh masakru, filmová adaptace Romana Polanskiho divadelní hry Yasminy Rezy, je pohledem do obnaženého společenského soužití moderní doby. Satirické určení nemůže zapomenout ani na sarkastické zlehčování, ani na emoční dráždění, či osobní práva hystericky vyžadující individualismus. Sice lze vznést námitku proti afektovanému chování, ale i to svým charakterem pomáhá k demaskování společenského prostředí politické korektnosti. Bůh masakru je odvrácenou tváří civilizační nadřazenosti. Jde o masky přetvářek jednotlivých mezilidských vztahů, jde o úspěch i hodnoty kapitalismu a politické korektnosti, která s hysterickými výkřiky nastoluje svůj diktát řádu, byť je realita skutečným opakem proklamovaných a zběsile hájených myšlenek a honosně vznešených slov. Civilizační nadřazenost si vyhrazuje právo na pravdu, zaštiťuje se hlásáním politicky korektní rovnoprávnosti, byť často hájí pouze vlastní předsudky a nechá se táhnout doposud nepřekonanými traumaty. Světy žen a mužů budou i přes všechny vznešené snahy vykazovat rozdíly a vzájemné neshody, nakonec ani ušlechtilé hodnoty, svírající křečovitě v ruce křižácký meč jménem svaté války, nemohou dosáhnout svého bohulibého úsilí. Úspěch kapitalistického světa je založen na agresivitě, navzdory politicky korektním prohlášením, a tak úspěch a předsevzetí kulturní vyspělosti ve svém rozhořčení tvoří izolované ostrůvky osamělosti. Politicky korektní aktivistkou je tu Penelope Longstreet (příjemná Jodie Foster), matka oběti. Náprava klukovského sporu dostává státnické rozměry, nekompromisně se vyžaduje dodržování politicky korektních norem, neboť pevná víra přesvědčení i vysoké hory přenáší, navzdory skutečnému stavu. Situací nejvíce sužovanou postavou je Michael Longstreet (příjemný John C. Reilly), manžel Penelope a spokojený obchodník domácích potřeb. Ale ani pečlivě nasazená maska není zárukou dlouhodobého setrvání přetvářky, nitro se začíná bouřit a pomaloučku vyplavuje na povrch své frustrace. Nejcyničtější postavou je Alan Cowan (zajímavý Christoph Waltz), úspěšný právník farmaceutické firmy. Na jedné straně stojí uvědomění si absurdního stavu přehnané reakce, na té druhé je jednostranné zaměření na profesní kariéru, důležitý doklad vlastního finančního i společenského úspěchu. Nejsmířlivější postavou je tu Nancy Cowan (zajímavá Kate Winslet), Alanova manželka a matka útočníka. I smířlivost se utahá, pokud stále naráží na neústupnou zeď hystericky útočné nápravy. A soukromé bolesti se v gejzíru valí mezi ostatní až ze samotných útrob člověka. Film, i jeho divadelní předloha, Bůh masakru je demaskovaným stavem zvrácenosti politické korektnosti. Pokrytectví, to je, oč tu běží. Já jsem velmi spokojen s formou i obsahem.