tomtomtoma

S největší pravděpodobností nejpůvabnější adaptace Soli nad zlato. Vtipné, ironické, příjemné, zábavné. A s několika řádky veršů Jaroslava Seiferta. Napoprvé, opakovaně, stále. Pohádka s rozkošnou mluvou, hereckým obsazením i nasazením. Nezapomenutelná je tato pohádka především díky postavě krále Já I. (skvělý Jan Werich). Narcistický panovník, vztahovačný nadutec s ublíženeckým sklonem. A když se tento pompézní megaloman konečně zblázní, nastává ta pravá potrhlá podívaná. Vynikajícím přihrávačem je mu jeho rádce Atakdále (dobrý Vlasta Burian), jediný králův přítel a druh v jeho lapáliích. V pohádce nemohou chybět půvabné princezny, zde dcery krále Drahomíra (smyslná Irena Kačírková), Zpěvanka (trylkující Stella Májová) a moudrá Maruška (mladičká Milena Dvorská). A jako správná pohádka má i tato své prince hledající své místo na světě: Krásný (zábavný Miroslav Horníček), Chytrý (dobrý Miloš Kopecký) a Chrabrý (Lubomír Lipský). Z dalších rolí: odmlouvačný králův kuchař (František Černý), kouzelná stařenka kořenářka (Terezie Brzková), a vyvolení opuštěných srdcí na královském dvoře zahradník (Zdeněk Dítě), dudák (Josef Pehr), rybář (Vladimír Ráž) a rázná vdova Kubátová (Marie Glázrová). Pohádka, kde hláška trumfuje hlášku předcházející. Pohádka, která hladí a rozveselí. Stále a navždy.

Byl jednou jeden... život, nejzásadnější televizní dílo Alberta Barillého, je geniálním vzdělávacím pořadem. Primárně je určen pro dětské publikum, a proto zde není mnoho prostoru pro psychedelii, či surrealismus. Animace je střídmá a účelná, vysvětlující a hravá. Převládá laskavý tón, který odhaluje tajemství mechanické vyspělosti lidského těla. Průvodcem jsou vrcholní představitelé řídících složek, či moudrá červená krvinka. Veškeré principy a základní funkčnost jednotlivých částí je připodobněna běžnému a důvěrně známému životu. Se školním vyučováním, běžnou i netradiční prací a s blahodárným odpočinkem. Čas se nachází i na nezbednosti a důrazně se varuje před možným nebezpečím. Tento osobitý a trpělivý přístup otevírá futuristický svět vnitřního vesmíru. Každý den, každou minutu a každou vteřinu se odehrávají dobrodružství poznávání a nesmiřitelného boje o nadvládu nad pestrobarevnou směsicí jednotlivých životů. Nic není předem ztraceno, vše má své zákonitosti a pravidla. Animovaný seriál je dělaný s citem pro pochopení malými školními dítky a od svého erudovaného postupu neustupuje ani o píď a vzdělávání má ihned mnohem zábavnější formu. Mě animovaný seriál "Byl jednou jeden... život" ve školních lavicích již nezastihl, přesto jsem podlehl vynalézavému kouzlu i preciznímu zpracování a s postupem věku oceňuji zvolený formát s větším nadšením i uspokojením.

Byl jsem vojákem je estetickým pamfletem válečného hrdinství a vlastenecké zodpovědnosti. Obraz se soustředí na místa bezprostřednosti a pohybuje se pomocí určených geometrických vzorců. Hrdost se v prázdnotě slepoty nechává přemoci nostalgickou vzpomínkou po světle, barvách, tvarech a prostoru. Válečná zkušenost je trvalou připomínkou života. Byl jsem vojákem je působivou pacifistickou poetikou, zaslepenost člověka dostala stylové filmové varování. Krzysztof Kieślowski prokázal filmařskou zručnost.

Bylo to v máji je údernickou veselohrou. Martin Frič vybudoval sice svou "novou lidovou" zábavu na schodných principech svých dřívějších satirizujících a karikujících děl, přesto ta "ideologická satira", s nutnou funkcí údernické osvěty, nedokáže plnit bez svobodné vůle své prvořadé poslání. Socialistická vlast si žádala budovatelskou uvědomělost a jednotu myšlení celého kolektivu. Humor často ztrácí lehkost upřímného přístupu, osvědčený typ vznětlivého vzteklouna v čase radikálního přelomu společenského uspořádání, kdy nové a neznámé povýšeně a s neodbytnou pohrůžkou zpátečnictví nahrazuje to starší a zavedené, na všechno sám nestačí. Rakousko je tu nahrazeno buržoazním přežitkem a kapitalistická demokracie ustoupila pokrokovému lidovému zřízení, principy má Frič stejné, výsledek ale odlišný. Třeba by to chtělo lepší organizaci práce! Hlavním komikem "údernické zábavy" filmu je Jan Šebesta (velmi příjemný Jaroslav Marvan), dělník Technotopu a vznětlivý otec tří nevděčných potomků, pro něž jsou společenské změny důležitější, než ctění vlastního otce. Zastaralý typ člověka, vždyť zde hrozí zpátečnictví, je připoután na pranýř a na milost je propuštěn až tehdy, kdy se jeho pracovní výkon (doporučuje se přes tři sta procent) dostane na stejnou úroveň s myšlením zbytku továrního kolektivu. Aneb jak může přijít ke štěstí socialisticky uvědomělý člověk, stačí maličkost a stane se na chviličku oslavovaným zlepšovatelem a úderníkem. Hlavní ženskou postavou je Růžena (příjemná Ella Nollová), starostlivá Šebestova manželka a matka tří dítek. Jejím cílem je tupení ostří generačních neshod rodiny. Důležitou postavou filmu je Josef Brejcha (sympatický Miloš Vavruška), mladý a sebevědomý úderník ze Spojených strojíren, budoucí Šebestův zeť a vzorný příklad progresívního lidového člověka v té jeho nové, lidové éře. Každá doba a nálada si žádá své typy hrdinů a budování bylo ještě na počátku. Výraznou postavou je tu Lída (uvědomělá Jana Dítětová), prodavačka Jednoty a nejstarší dcera Šebestů. Lidově demokratické zřízení státu a feminismus tak slaví své drobné, ale cenné vítězství. K výraznějším postavám patří Jirka (Milan Balašov), Šebestův syn a učeň Elektry se společensky obdivovaným hmatem řezání skla. Inu, hřejivá naděje pro zářnou budoucnost socialistického společenství! Z dalších rolí: nejmladší potomek Šebestů a do piána zamilovaná malá holčička Věrka (Milada Kemlinková), Šebestův kamarád a bývalý švec, převádějící raději zavčasu živnost pod družstevní správu, Václav Hrabě (Ota Motyčka), jasný vzor a s vylepšením osobně pomáhající inženýr Technotopu Votruba (Bohuš Hradil), k řezání skla mladým Šebestou zvědavý mistr z Elektry Burger (Theodor Pištěk), velmi strmě pracovní produkci zvyšující frézař Technotopu Štorkán (Karel Houska), Brejchův kamarád a dělník Koula ze Spojených strojíren (Eman Fiala), starý, s osudem smířený Lídin nadřízený a vedoucí prodejny Jednoty Válek (Ladislav Kulhánek), či muži - zpátečníci a prodavači v Jednotě Jindřich Baďura (Fanda Mrázek) a Gustav Režný (Jaroslav Heyduk). Film Bylo to v máji je vhodnou zábavou ideologického uvědomování si té síly soudržného kolektivu. Agitka má problémy s bezprostředností, a přestože Frič využívá stejné a osvědčené postupy, není údernická veselohra fričovsky příjemným pobavením, nebo dokonce osvěžením.

Velmi příjemná a zábavná romantická komedie a kousavá satira americké západní společnosti k tomu. Touha po kariérním vzestupu je lákavou nabídkou k tomu, aby se obyčejný pracovník nechával pravidelně zneužívat svými nadřízenými v jejich soukromých milostných avantýrách rozbujelého rozměru. Osobní život i soukromí jde nadobro stranou. Ale když se na scéně objeví dívka jeho snů, a rozčarování z nemožností ji získat, změní se poslušný a bezpáteřní zaměstnanec znovu v hrdou osobou, i když nezaměstnanou. Úředník obří pojišťovny C.C. Baxter (dobrý Jack Lemmon) stoupá díky půjčování svého bytu ve svém zaměstnání vzhůru. Láska z něj ale zpátky udělá člověka, který dává životu přednost před kariérou. Vzdává se jednoho smyslu života a ubírá se životním směrem, který je více nakloněn životu a lidštějším hodnotám. Obsluha výtahu v budově pojišťovny Fran Kubelik (roztomilá Shirley MacLaine) je zneužívána ředitelem společnosti v jeho lehce zvráceném užívání si života a potěšením dívčích těl. Její naivní důvěřivost a zklamání ji přivádí na hranici smrti, ze které ji vysvobodí až její zachránce a budoucí láska Baxter, který pro ni obětuje svou skvěle stoupající kariéru. Z dalších rolí: ředitel společnosti Jeff D. Sheldrake (skvělý Fred MacMurray), který nesnese odpor ve svých přáních a choutkách, doktor Dreyfuss (Jack Kruschen), který pomáhá zachránit život nebohé Fran, Baxterovi nadřízení Joe Dobisch (Ray Walston), Al Kirkeby (David Lewis), Vanderhoff (Willard Waterman) a Eichelberger (David White), zneužívající hlavního hrdinu při neustálém půjčování bytu pro své avantýry, doktorova manželka Mildred Dreyfuss (Naomi Stevens), znechucená ze svého "zhýralého" souseda Baxtera, ředitelova sekretářka Olsen (Edie Adams), pomstychtivá, závistivá a žárlivá na současnou ředitelovu milenku, a Margie MacDougall (Hope Holiday), Baxterova náhodná známost z vánoční pitky v baru. Zábavné, vtipné, svěží, satirické a originální dílo. Tolik odlišné od běžných romantických komedií. Kariéra je hodně, ale ne za úplně každou cenu.

Upraveno v srpnu 2019. Cabiriiny noci nejsou neorealismem, ani nejsou určeny k citovému dojímání krutě nespravedlivým osudem života. Cabiriiny noci jsou nesmrtelnou velikostí řeckého ducha, Federico Fellini dokázal v každém pohybu, gestu, pocitu i v pouhém záchvěvu myšlenky vidět a obdivovat krásu života. Cabiriiny noci si neodpouští sarkastické mrkání okem na kolemjdoucí lidi, kontrast je odezvou vášní, noc je ochranným pláštíkem tajemství, slabostí a hříchů, svědomí se dokáže obrodit v náhlém záchvatu zbožné pokory na kolenech a ranní úsvit rozdává s úsměvem drobné dárečky. Živelnost křepčí radostí a toužením, obraz se vznáší v křehkých notách mollové poezie, dotýká se samotného nitra živé duše a odhodlaně maluje i naplnění snu. Hlavním středem zájmu je Maria Ceccarelli alias Cabiria (velmi dobrá Giulietta Masina), bezelstně upřímná prostitutka se zachovanou lidskou důstojností. Opětovaná láska je nejvyšším ideálem, žádný sebevětší pád není důvodem k věčným pochybnostem a zatracení. Přehnaná zbožnost nenabízí odpovědi, romantické pokušení sladce zpívá a hřeje. Hlavní mužskou postavou je Oscar D'Onofrio (dobrý François Périer s hlasem Silvia Nota), pokojně usměvavý hlas možného lákání naplnění intimního štěstí. Sarkasmus si krutě pohrává se svým zdrojem i podstatou. Výraznou postavou je Alberto Lazzari (velmi zajímavý Amedeo Nazzari), obdivovaná filmová hvězda. Kontrast má satirické vychování a estetické uspořádání laskavého políbení slunečního rozbřesku. Ironie si hraje s vnitřní náladou. Důležitou postavou, stojící mimo tok času, je Mesmer (pozoruhodný Aldo Silvani), usměvavý kouzelník a hypnotizér divácky vděčného představení, využívající lidské slabosti. Je impulsem pohybu a magickým dovětkem života. Výraznější postavou je Wanda (příjemná Franca Marzi), Cabiriina kamarádka a sousedka stejného řemesla. Nevěří na sladké iluze, ale neuhýbá ze svého přátelství. Z dalších rolí: Lazzariho hystericky žárlivá přítelkyně Jessy (Dorian Gray s hlasem Fulvie Mammi), sebevědomý pasák slasti a rozkoše Amleto (Ennio Girolami s hlasem Nina Manfrediho), jeho úspěšný strýc a v náhlý záchvat zbožnosti doufající mrzák (Mario Passante), laskavý a usměvavý potulný starý mnich (Polidor), Cabiriin první životní přítel Giorgio (Franco Fabrizi), Cabiriiny kolegyně z noční branže zapomnění Matilda (Pina Gualandri s hlasem Marie Bice Valori), Marisa (María Luisa Rolando) a Rosy (Loretta Capitoli s hlasem Nicoletty Languasco), necírkevní dobrodinec chudých (Leo Catozzo), kněz v čele průvodu slavnostního mariánského procesí (Dominique Delouche), či stará zahořklá prostitutka (Giovanna Gattinoni). Cabiriiny noci mají lyricky poetický výraz, ironickou připomínku katolické církevní funkce, estetické okouzlení životem, žhnoucí jiskru krásy viděnou řeckým duchem, tanec, radost i vzdorovité odhodlání k dobytí vlastních snů. Jedinečný filmový prožitek!

Café society je filmovým zbožím zvukomalebné pásové výroby proslulé značky Woody Allen. Klaun ve svém požehnaném věku rozehrává rozverněji škádlivější variaci na své dlouholeté motivy. Propojuje již dříve vylovené, rozvíjí drobnosti, mění podmínky, odlehčuje a zručně karikuje, poskakuje, vyzývavě se čílí, slzí nad melancholickou vzpomínkou. Klaun dovedně baví stylovým nadhledem, ale už nemíří k žádným cílům, vystačí si tu s pocitem a jízlivou poznámkou ke snobství vyššího středního stavu. Klaun nezbedně skotačí kolem lásky a skutečného stavu naplnění nitra, se vzpurnou pohnutkou tak fandí drzé sebejistotě gangsterské americké reality třicátých let a do toho všude kolem drnká jazz i neukojitelná touha po životě. Klaunovým prostředkem revoltujících žánrových zásad je Bobby Dorfman (příjemný Jesse Eisenberg), newyorský mladík, toužící po rozletu. Klaun si navyklým způsobem pohrává s romantickým idealismem a zanechává jen tesknou vzpomínku a truchlení pochybnosti o naplnění. Svůj typický sarkasmus si klaun zachoval. Klaunovou muletou je Veronica Sybil, aneb Vonnie (příjemná Kristen Stewart), mladá a půvabná sekretářka firmy úspěšného filmového agenta. Láska si jasně vybírá tu skutečně nejvýhodnější nabídku budoucnosti, a právě proto se tomu říká láska. Významnou postavou je také Phil Stern (zajímavý Steve Carell), Bobbyho strýc a velmi úspěšný filmový agent. Klaun rozjařeně škádlí tvář buržoazní nabubřelosti. Výraznější postavou je Veronica Hayes (příjemná Blake Lively), newyorské dokonání Bobbyho intimního soukromí. K těm výraznějším patří také Ben Dorfman (zajímavý Corey Stoll), Bobbyho starší bratřík s nesporným talentem gangsterského vzestupu životního uzpůsobení. Život je žhavější dobrodružnou hříčkou. Z dalších rolí: nezkušená animírka Candy (Anna Camp), důsledně starostlivá Bobbyho matička Rose Dorfman (Jeannie Berlin), bezstarostnější Bobbyho rodič - tatík Marty Dorfman (Ken Stott), s bezohledným sousedem nespokojená Bobbyho starší sestra Evelyn (Sari Lennick), její mírný muž, humanista, komunista a učitel Leonard (Stephen Kunken), Bobbyho andělsky ochranná křídla z buržoazní třídy Rad Taylor (Parker Posey), její spokojený manžílek a filmový producent Steve (Paul Schneider), Philova dlouholetá manželka Karen Stern (Sheryl Lee), či zpěvačka věhlasného newyorského podniku Les Tropiques (Kat Edmonson). Café society je rutinní filmovou konfekcí oslavovaného newyorského klauna. Ten sice dokáže svým zlehčujícím sarkasmem strhnout zběsilý vítr událostí, ale nemíří nikam a jen si pohrává s variabilitou vlastních konstrukčních šablon.

Vtipná zábavná komedie, která vychází ze záměny identity vysloužilého ritmistra Procházky (dobrý Vlasta Burian) za vrchního velitele armády, C. a k. polního maršálka. Procházka se ujme role nejdříve pro ukojení vlastních choutek a poté, aby se neprovalila pravá identita a získali se výhody pro jeho synovce, poručíka Rudiho Eberleho (Jiří Hron). A čiperná zábava začíná. Další zajímavé postavy: podpantoflácký plukovník Přecechtěl (Theodor Pištěk), velitel garnizóny, jeho panovačná žena (Helena Monczáková), skutečný velitel, ritmistr Géza von Medák (Čeněk Šlégl), špion, kterého jen tak náhodou odhalí Procházka, úlisný sluha Sepl (Jan W. Speerger) a Gustav Jennings (Eman Fiala) při obtížném zvaní na svoje vystoupení. Je to příjemně svižná komedie, kde všechno dobře dopadne, a nejlépe pro Procházku, který je navíc povýšen.

Viděl jsem kratší verzi, oproštěnou od těch nejlechtivějších scén, a viděl jsem poměrně úchvatné drama o úpadku a velké dekadenci vládnoucí vrstvy Říše Římské, potažmo jejich císařů. Neomezená moc, korupce, chtíče, vraždění, intrikaření, touha po moci, touha po bohatství, touha po požitcích, touha po sexuálních zážitcích, touha brát, touha ničit a rozvracet, strach a poslušnost, podrobení, zoufalý odpor. Zvrácenost z neomezené moci, zvrácenost z neomezených možností, zvrácenost z rodinných příkladů, zvrácenost z nenadálých uspokojení, zvrácenost z nudnosti šedi, zvrácenost z neukojitelné touhy. Dekadence nejvyššího kalibru, dekadence přitahující, dekadence šokující, dekadence fascinující, dekadence požitkářů, kde manželky římských senátorů dělají kurvy v císařském nevěstinci. Císař Caligula (skvělý Malcolm McDowell), opájející se vlastní neomezenou mocí, jde stále dál a dál v tom, co si může dovolit. Dál ve své zvrácenosti, dál ve své touze po netradičních požitcích, dál, až přichází konec. Drusilla (dobrá Teresa Ann Savoy), Caligulova sestra a milenka, s císařem umně manipuluje a umírňuje, ale postupem času nad ním ztrácí vliv a pak i svůj život. Macro (Guido Mannari s hlasem Patricka Allena), ambiciózní velitel pretoriánů a spojenec Caliguly, jehož ambice se mu stanou osudnými. Nerva (John Gielgud), moudrý stařec a Tiberiusův rádce, volí dobrovolnou smrt. Tiberius (dobrý Peter O'Toole), císař a Caligulův děd, který je odstraněn Macrem, je sám dekadentním zhýralcem velkého ražení. Claudius (Giancarlo Badessi), poněkud slaboduchý Caligulův strýc, který po smrti despoty usedá sám na uvolněný trůn. Gemellus (Bruno Brive), nevlastní Caligulův bratr s neodvratným koncem. Charikles (Leopoldo Trieste), po Macrovi velitel pretoriánů a vrah Caligulův po jeho překročení hranice. Longinus (dobrý John Steiner), Caligulův finanční kouzelník a umný intrikátor. Caesonis (dobrá Helen Mirren), prostitutka a Caligulova manželka, dokáže umně využívat svých veškerých půvabů. A Livie (Mirella D'Angelo), jedna z obětí Caligulova chtíče a moci při připravování svého panenství během vlastní svatby. Velmi kvalitní psychologické drama s velkolepou kulisou starověkého života se stříknutím moderní popkultury. Velmi pozoruhodné a kvalitní herecké výkony. Asi po čtrnácti dnech se mi do ruky dostala nezkrácená verze. Je tam několik pornografických scén, většinou zcela zbytečných, a pak dokončování brutalit, které uspokojují zvracený chtíč vládce nad zemí i nad životy všech jeho obyvatel. Forma filmu je do určité míry ve svém dosahu šokující, ale herecké výkony patří mezi ozdobu filmového průmyslu.

Zajímavá balada, která ukazuje, kam až může zavést láska a vzdor ve spojení s heroinem mladou dívku. Candy (Abbie Cornish) se z lásky k Danovi (Hearh Ledger), vzdoru k matce (Noni Hazlehurst) a mladické nerozvážnosti a touze po poznání vrhá do víru opojného oparu, který je tak jednoduchým útěkem před tím, před čím chceme utéci. Jak podotknul zajímavá postava Casper (Geoffrey Rush): když můžeme přestat, nechceme, a když chceme přestat, nemůžeme. A tak už hned ze začátku, i když se to možná nezdá, nastává pád a rozpad všeho, v co oba mladí lidé věřili, neboť jedinou vírou se jim stal heroin. A tak se s Candy stává prostitutka, předčasně potratí a veškeré společné pokusy o vymanění se ze spárů drogy ztroskotávají. Až k úplnému rozpadu vztahu, kde hlavním a jediným motorem bylo sehnat další dávku. Jedině Casper se zdál, že dokáže svoji vášeň ukočírovat, ale nakonec končí stejně smutně, jako všichni ostatní. Ale nabízí společnost jinou alternativu a ochotu pracovat s mládeží, nebo jenom lacině odsuzuje všechny, kteří tak snadno podlehnou snadnému úniku? A tak nastává konec možná ještě dříve než k němu skutečně dojde, neboť se překračuje velmi nebezpečná hranice.