Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Animovaný
  • Dokumentární
  • Krimi

Recenze (2 840)

plakát

Apokalypsa (1979) 

Přepsáno v červenci 2019. Apokalypsa je hollywoodská představa pekla v obrazech Francise Forda Coppoly. Apokalypsa sdílí protiválečné přesvědčení a psychedelickou skutečnost podstaty hrůz válečné vřavy. Coppola opět důrazně a důkladně potvrdil své okázalé schopnosti vyprávění a obrazy se předhánějí ve vyparáděném předvádění zintenzivňujících vjemů a požitků. Ale ani po lžících a v mohutných kovových barelech podávaná psychedelika nedokáží odstranit příčiny depresí a posttraumatických stresových poruch. Coppola nebyl psychologem, nitro je spíše vnějškem, inferno je válečnou realitou a svírá hrdlo každého odvážlivce i nedobrovolně povolaného. Autorův názor na věc je nutné podpořit konstatováním mouder. Skutečnost nelze snášet bez požití halucinogenů a obrazy se stávají efektním panovníkem nad světem pocitů rozervanosti a prostředím zkázy. Hlavním hrdinou poutě psychickým zmarem lidských duší je Benjamin L. Willard (pozoruhodný Martin Sheen), kapitán speciálních vojenských jednotek a zkušený vykonavatel skrytě nekonvenčních válečných operací. Prožitá traumata znesnadňují obyčejný život a plnění rozkazů dává jediný smysl niterné úzkosti. Válečná rozervanost je na dosah ruky. Významnými postavami psychických traumat jsou členové Willardova lodního doprovodu: ze všudypřítomných hrůz a útrap skutečnosti deprimovaný strojník a v civilu kuchař Jay "Chef" Hicks (velmi zajímavý Frederic Forrest), s ublíženým pocitem nedůvěřivý velitel hlídkového člunu George Phillips (zajímavý Albert Hall), střelec na dlouhodobém tripu a v civilu oblíbený kalifornský surfař Lance B. Johnson (příjemný Sam Bottoms) a nezletilý střelec a vzteklý panic Tyrone "Mr. Clean" Miller (sympatický Laurence Fishburne). Důležitou postavou válečných hrůz a teroru duše je Walter E. Kurtz (charismatický Marlon Brando), plukovník speciálních vojenských jednotek. Účinný vojenský pragmatismus ho ve ztrátách chaosu staví do opozice k velení a dříve spolehlivý důstojník se v nátlaku pokrytectví stává samostatnou silou a trvalou hrozbou. Traumata deformují lidské charaktery. Významnou postavou je William "Bill" Kilgore (dobrý Robert Duvall), podplukovník úderné letky helikoptér a surfařský fanatik. Válečná skutečnost prohlubuje jeho humanismus i výsostný pocit neohrožení. K výraznějším postavám patří válečný fotograf (příjemný Dennis Hopper), nevyrovnaně polétavý Kurtzův stoupenec. Silného psychického područí se nelze jednoduše zbavit. K výraznějším postavám patří také Hubert de Marais (zajímavý Christian Marquand), ozbrojený francouzský civilista v čele soukromé armády na obranu tradičního rodinného dědictví v Indočíně. Nejvýraznější ženskou postavou je Roxanne Sarrault (příjemná Aurore Clément), ovdovělá příbuzná domu Marais a oboustranně velmi prospěšné chvilkové uvolnění z děsu a hrůz přítomnosti neúprosné války. Z dalších rolí: rozkaz k tajné misi vydávající generálporučík vojenské zpravodajské služby R. Corman (G. D. Spradlin), jeho věrný pobočník a plukovník zpravodajců G. Lucas (Harrison Ford), první neúspěšný pověřenec tajnou misí kapitán Richard M. Colby (Scott Glenn), moderátor zábavné show Playboy Playmates (Bill Graham), prostředím zmatená a osamělá Playboy Playmate roku (Cynthia Wood), Playboy Playmate měsíce květen a milovnice ptáků (Colleen Camp), nešťastná třetí Playboy Playmate (Linda Carpenter), či starý Francouz s rozpaky nad americkou vojenskou přítomností Gaston de Marais (Frank Villard). Apokalypsa je monumentálně působivým filmem po vizuální stránce. Děs válečného konfliktu je podáván přes halucinační mámení a za pomocí velké dávky psychedelik. Hollywoodská představa inferna sice nitro zaměňuje za vnější efekt, ale právě proto patří Apokalypsa mezi nejoslavovanější filmy světové kinematografie. Okázalá podívaná uvádí do chodu pohyby barev a psychické chvění rozpolcenosti.

plakát

Kmotr II (1974) 

Přepsáno v červenci 2019. Kmotr II je zářivým komerčním úspěchem kapitalistického trhu. Francis Ford Coppola už měl ve filmové branži zavedené jméno a o finanční krytí vlastní filmové práce neměl nouzi. Kmotr II je monumentálním pomníkem kultu spotřební doby, herecké hvězdy se předhánějí v pauzách mimiky, obrazy zdařile mámí okem zdání stříbrného třpytu nesmrtelnosti, vyprávění se podbízí a spiklenecky mrká na zasvěcené. Kmotr II je vzestupem a pádem rodiny Corleone v americké emigraci, opájí sám sebe legendou při nahánění kladných bodů a sympatií k mravně počestnému nitru zločince, byť se pouze přizpůsobuje podmínkám společenského soužití. Příběh se soustředí na efekt emocí, úcta k lidskému životu se nahrazuje vztahovačnou spravedlností a krutou odplatou, rodina je na prvním i posledním místě hodnotového žebříčku. Hlavní postavou efektního filmového monumentu je Don Michael Corleone (zajímavý Al Pacino), velmi mocná a nedůvěřivá hlava rodinného zločinného podniku. Vysoké investice hledají zastání u oficiálních politických autorit a odmítavé stanovisko se stále exemplárně trestá. Nervové vypětí nese paranoické stopy a krutost se stává časem nesmiřitelnější. Laskominou pro diváky je Vito Corleone, rozený Andolini (příjemný Robert De Niro, jako malý chlapec Oreste Baldini), Michaelův otec a zakladatel výnosné rodinné firmy. Poslušnost a projevovaná úcta jsou kladně přijímány, ctnost je zdeformovaná manipulací při hledání zorného úhlu. Výraznou postavou je Tom Hagen (příjemný Robert Duvall), adoptivní syn Vita, spolehlivý právní ochránce rodiny, dočasný Don v době krize a stále věrný bojovník rodinného spolku. Nejvýraznější ženskou postavou je Kay Adams-Corleone (sympatická Diane Keaton), Michaelova manželka. Stálý rizikový faktor, ilegální principy podnikání a vzrůstající manželova zuřivost je hořkou pilulkou spokojeného rodinného života. Důležitou postavou je Frederico „Freddo“ Corleone (zajímavý John Cazale), Vitův prostřední syn. Je stále více nespokojenější se svou konstantně bezvýznamnou úlohou v rodinné živnosti a bolest se neodpouští. K výraznějším ženským postavám patří Constanzia "Connie" Corleone (příjemná Talia Shire), Michaelova sestra ve svérázném protestu proti bratrově neomezené autoritě. Významnou postavou je Hyman Roth (pozoruhodný Lee Strasberg, v mládí John Megna), zločinecká eminence židovského původu se sídlem v Miami. Obchodní vztahy nesmí být narušeny, pouze intimní bolest nitra je může rozvrátit. Výraznou postavou je také Frank Pentangeli (zajímavý Michael V. Gazzo), věrný spojenec rodiny Corleone s lehkou averzí k Michaelově zdánlivé pasivitě k obchodním strukturám New Yorku. K výraznějším postavám patří také Don Fanucci (velmi zajímavý Gastone Moschin), nevybíravý výběrčí výpalného a první skutečná překážka mladého Vita na cestě vzhůru za prosperitou a rodinným leskem. A také Carmela Corleone (jako mladá Francesca De Sapio, později Morgana King), věrná a stále oddaná Vitova manželka. Z dalších rolí: příliš povýšený nevadský senátor Pat Geary (G. D. Spradlin), Michaelova nejúčinnější fyzická hrubá síla Al Neri (Richard Bright) a Rocco Lampone (Tom Rosqui), věrní společníci Vita v jeho počátcích Peter Clemenza (Bruno Kirby) a Salvatore Tessio (John Aprea), Rothova spolehlivá pravá ruka Johnny Ola (Dominic Chianese), Vitův dobrý kamarád z mládí Genco Abbandando (Frank Sivero, ve stáří Franco Corsaro), Pentangeliův osobní strážce Willi Cicci (Joe Spinell), Michaelův havanský zabiják (Amerigo Tot), Pentangeliova nechutná konkurence Carmine Rosato (Carmine Caridi) a Tony Rosato (Danny Aiello), Pentageliův sicilský bratr Vincenzo (Salvatore Po), Vitova nešťastná matka (Maria Carta), Vitův sicilský spojenec pomsty Don Tommasino (Mario Cotone), Michaelův synek Anthony Corleone (James Gounaris), nejstarší Vitův syn Sonny Corleone (James Caan), Vitův zaměstnavatel a pracovitý hokynář Abbandando (Peter LaCorte), kubánský prezident Batista (Tito Alba), či Vitův prapůvodní stvořitel jeho nového amerického života Don Francesco Ciccio (Giuseppe Sillato). Kmotr II je monstrózním aktem komerčního úspěchu. Pečlivě uspořádáno, efektivně vyprávěno, melancholické podbízení je neodmyslitelnou součástí plánu. Hezky se na film dívá a ještě lépe a snadněji se na vše zapomíná.

plakát

Kmotr (1972) 

Přepsáno v červenci 2019. Kmotr je jednoznačným vítězstvím komerčního filmu. Francis Ford Coppola právě zde prokázal své výjimečné vypravěčské schopnosti, navíc prostředí prominentního organizovaného zločinu je divácky velmi vděčným námětem. Díky přísunu financí se nemuselo hledět na skromnost a výsledkem je monumentální podívaná. Efekt má hlavní slovo, příběh se soustředí na nejzávažnější události, obchodní srážky se prolínají se společenskou kolizí i čistě soukromými střety. Emoce víří ctižádostivé hlavy a nejžádanější hodnotou je pouze síla moci a peněz. Přirovnání principů k oficiální mocí státního uskupení je pochopitelné, disciplína a poslušnost jsou základním předpokladem k přežití. Zločin a blahobyt jsou lákavou ingrediencí života a kde jinde se divák může až téměř na dosah ruky přiblížit prominentní chuti, než ve filmu? Základním kamenem historek z podsvětí je Don Vito Corleone, rozený Vito Andolini (zajímavý Marlon Brando), bystrá hlava mocného rodinného uskupení italského původu v New Yorku. Je schopným vůdcem organizovaného zločinu, je autoritou, která vyžaduje poslušnost a úctu. Odmítání obchodu narkotik je pouhou pózou, která má dodat zdání jistých morálních zásad, přesto je na prvním místě vždy vzestup a udržení mocenských pozic rodiny. Za použití jakýchkoliv metod a účinných prostředků. Nesouhlas se nepřijímá. Neméně důležitým článkem příběhu je Michael Corleone (sebevědomý Al Pacino), nejmladší Vitův syn a velmi úspěšný stabilizátor rodinné pozice. Služba vlasti během druhé světové války sice zanechala podvědomí morálních standardů, přesto je nejdůležitějším životním cílem bezpečnost vlastní rodiny. Moc je příliš nakažlivá v uspokojení opojnosti, nesmiřitelná tvrdost je výhodnou vlastností k budoucí prosperitě i snaze o vyčištění vlastních obchodních aktivit. Důležitou postavou je Santino „Sonny“ Corleone (pozoruhodný James Caan), nejstarší Vitův syn. Jeho temperament podléhá pudům vášní a náznak rodinné urážky musí být exemplárně potrestán. Volání krve určuje jeho kroky. Výraznou postavou je Peter Clemenza (příjemný Richard S. Castellano), spolehlivý stoupenec rodiny Corleone. Je zkušeným a oddaným bojovníkem ve válce o hlavní mocenskou pozici zločinu. Významnou postavou je Tom Hagen (příjemný Robert Duvall), Vitův adoptivní syn a spolehlivý právní ochránce rodiny. Je vzdělaným a schopným poradcem mocné hlavy rodu. Hlavní ženskou postavou je Kay Adams (sympatická Diane Keaton), Michaelova snoubenka a jeho druhá manželka. Intelektuální nitro je zaskočeno nevybíravým světem zločinu, přesto ji nezákonná pozice moci přitahuje. Významnější ženskou postavou je také Constanzia „Connie“ Corleone (příjemná Talia Shire), nejmladší Vitův potomek. Její manželství tone v nespokojenosti, přesto stále prosí o shovívavost svého výběru. K výraznějším postavám patří Virgil "Turek" Sollozzo (zajímavý Al Lettieri), obchodník s narkotiky, netrpělivě čekající na svoji příležitost k vzestupu a odmítnutí nelze v žádném případě přijmout. Patří k nim také Frederico „Freddy“ Corleone (příjemný John Cazale), prostřední Vitův syn. Nemá vůdcovské sklony, užívá si přepych života a je spokojený se svou nenápadnou životní rolí. A je zde také Johnny Fontane (sympatický Al Martino), Vitův kmotřenec a populární zpěvák a filmový herec. Spoléhá se na vlivnou moc svého ochránce a užívá si své zasloužené chvíle slávy. Z dalších rolí: velmi ochotně úplatný newyorský policejní kapitán Mark McCluskey (Sterling Hayden), drze neposlušný šéf filmového studia Jack Woltz (John Marley), nejmocnější představitel konkurenčních rodin zločinu Don Emilio Barzini (Richard Conte), osudově chybující stoupenec rodiny Corleone Salvatore Tessio (Abe Vigoda), prospěchářsky nevěrný Constanziin manžel Carlo Rizzi (Gianni Russo), spokojená Vitova manželka Carmela Corleone (Morgana King), Vitova spolehlivá hrubá fyzická síla Luca Brasi (Lenny Montana), chybující řidič rodiny Paulie Gatto (Johnny Martino), Michaelův ochránce Al Neri (Richard Bright), s vývojem událostí nespokojený manažer kasina rodiny Corleone Moe Greene (Alex Rocco), dychtivý nástupce konkurenční rodiny Bruno Tattaglia (Tony Giorgio), jeho otec a hlava rodu Philip Tattaglia (Victor Rendina), první Michaelova manželka sicilského původu Apollonia Vitelli-Corleone (Simonetta Stefanelli), zrádný Michaelův ochránce na Sicílii Fabrizio (Angelo Infanti), důležitý spojenec rodiny Corleone na Sicílii Don Tommasino (Corrado Gaipa), věrný Michaelův ochránce na Sicílii Calò (Franco Citti), či Apollonin překvapený otec Vitelli (Saro Urzì). Kmotr je efektní filmovou podívanou, s potěšením lze sledovat mumraj a slávu činnosti mafie. Kmotr je účinným filmovým vyprávěním a herecké obsazení je plné hvězd, přesto pro mě nemá film větší hodnotu. Příjemná zábava, která mě nedokáže strhnout k obdivnému aplausu.

plakát

Žít po svém (2005) 

Film s takovoutou sladkou hallströmovskou sentimentalitou. Film o znovusbližování rodiny, kterou rozdělila smrt. Pro jednoho syna, pro druhého manžela. Jean Gikynson (Jennifer Lopez) přijíždí zpět do kraje, kde byla šťastná. Ale nešťastná nehoda s úmrtím jejího manžela byl pro všechny tak velkou překážkou, že to řešila útěkem pryč a střídáním nekvalitních partnerů. Je v nouzi, tak si vzpomenne na svého tchána Einara (Robert Redford) a uteče k němu před násilnickým přítelem. Má pro něho překvapení v podobě jedenáctileté vnučky Griff (Becca Gardner). A tak začíná postupné sbližování a vracení se zpět do života, který všichni zahodili, protože smrt milované osoby pro ně zanmenala takový šok, že nechtěli normálně žít. Dochází k uvědomování, že je jednoduché házet vinu na toho druhého, bez toho aniž bychom se snažili pochopit souvislosti. A hraje tam Morgan Freeman, hraje ochrnutého kovboje Mitche, který jako jediný pravý kamarád zůstal Einarovi, když se vykašlal na život. A určitá poklona přírodě a životě, který je s přírodou v naprosté symbióze.

plakát

Čokoláda (2000) 

Takový velmi koukatelný film, který hraje na city a často zachází do sentimentu. Na to, že příběh se odehrává někdy v roce 1960, je to velmi zpátečnické městečko. Film o střetu se starým světem, starou pokryteckou morálkou a novým světem, liberálním, plném svobody pro všechny. Vianne (elegantní Juliette Binoche) přichází se svou dcerou Anouk (Victoire Thivisol) do zapdlého francouzského městečka, kde jako by se zastavil už velmi dávno čas. Obyvatelé jsou vedeni starou katolickou výchovou a starostu jim dělá hrabě de Reynaud (Alfred Molina), který se řídí biblí, sám se snaží jít příkladem a ostře se staví proti všemu novému (a nebere si servítky). Ale svěží vítr, který přinesla Vianne začal dělat divy pomocí jejích čokoládových pochoutek. Pomohla Josephine (Lena Olin) odejít od manžela, změkčila srdce příliš zatvrzelé Caroline (velmi půvabná Carrie-Anne Moss). A zkrátka přesvědčí všechny, že ne vše nové je špatné a příčí se tradicím, dokence i samotného starostu, který po malinkém soustu začil něco, co nikdy předtím. Byl to jeho chuťový orgasmus, který mu otevřel oči svým zahanbením. A našla i svůj domov a svou životní lásku v podobě tuláka Rouxe (Johnny Depp). Velmi koukatelné, ale příliš sentimentální.

plakát

Pravidla moštárny (1999) 

Velmi sentimentální film o dospívání Homera Wellse (Tobey Maguire), který se narodil v sirotčinci, kde vyrůstal pod ochrannou rukou správce, doktora Wibura Larche (Michael Caine). Který ho od začátku připravoval na to, že bude řídit ústav místo něj. Homer je slušně a skromně vychován a proto se zdrží laciných gest, ale pokud má šanci, odjede pryč, aby zjistil jak chutná život. Náhoda ho zaveze do míst, kde poprvé v životě vidí oceán, kde poprvé v životě zažije lásku s živočišnou Candy (Charlize Theron), kde si poprvé musí vydělávat na živobytí. Češe jablka s partou černošských česačů, kteří mají svět podle sebe, s pozitivními i negativními jevy. Homer pozná, že život chutná sladce, ale také velmi trpce, kdy je svědkem neštěstí a životní tragédie v jeho partě česáčů jablek a jeho vztah také nemá otevřenou cestu. Nakonec se rád vrací domů, do sirotčince, aby převzal vedení ústavu po právě zemřelém doktoru Larchovi. Určitá poklona bláznům, kteří chtějí pomáhat, bez ohledu na výdělek. Ale zbytečně moc sentimentální.

plakát

Návrat dětí z Bullerbynu (1987) 

A zase obraz šťastného a spokojeného dětství šesti (respektive sedmi) dětí na švédském venkově. Jen je to tentokrát z průběhu školního roku. Samozřejmě nemohou chybět vánoce, škola, sněhová vánice, spadnutí do díry v rybníce při bruslení a také velikonoce. Zkrátka obrazy z bezstarostného dětství tak, jak by mělo být. Je to přece jen pro děti, a tak je to jednoduší, ale i tak velmi příjemné.

plakát

Děti z Bullerbynu (1986) 

Nádherná ukázka krásného a bezstarostného dětství na švédském venkově v létě v Bullerbynu o třech farmách a šesti dětech: Anna (Anna Sahlin), Lisa (Linda Bergström), Britta (Ellen Demérus), Bosse (Henrik Larsson), Lasse (Crispin Dickson Wendenius) a Olle (Harald Lönnbro). Chlapci a děvčata se navzájem trumfují a škádlí, zažívají spolu spoustu dobrodružství při svých hrách, kde rozhoduje hlavně fantazie, a také pomáhojí rodičům na poli. Zkrátka prožívají normální šťastné dětství v čase kdy je krásná severská příroda zalitá sluncem. Obyčejná příhody se s dětskou fantazií mění v nádherná dobrodružství.

plakát

Můj život jako pes (1985) 

Cekem příjemný rodinný snímek o dětství chlapce Ingemara (Anton Glanzelius), kdy se zdravotní stav jeho matky (Anki Lidén) natolik zhoršuje, že je poslán na venkov k příbuzným. Ale zde nemusí truchlit, protože poznává jinou část života, kde lidský život plyne tak nějak více pospolitě a harmoničtěji. Najde si nové kamarády, pozná příbuzné, kteří ho mají rádi a prochází prvníma láskama a poznáváním odlišností na tělech. Příjemný hořkosladký film o prostých krásách dětství, o krásách, strastech a štěstí bezstarostného dětského života.

plakát

Touha Veroniky Vossové (1982) 

Přepsáno v lednu 2020. Touha Veroniky Vossové je vizuálně stylizovanou filmovou anekdotou pro sarkastické hrátky světla se stínem. Mnoho se namluví o nacistickém dědictví, tíživém poválečném osudu německých žen a filmu Sunset Boulevard, přesto jde ze strany Rainera Wernera Fassbindera především o důkladně sestavenou estetickou skladbu provokativního výsměchu. Německý exhibicionista do filmu dostal všechny své niterné úzkosti, všímá si závislostí, vyžívá se podřízeností, masochismem i různorodou formou zneužívání, melodramatická linka se nenápadně rozhlíží po parodických tendencích a směje se nenuceně nahlas na celý svět. Lehké znevážení dramatické podstaty je zasazeno do výrazu poetické kompozice. Pozorovatelem příběhu je Robert Krohn (příjemný Hilmar Thate), sportovní novinář. Neuchopitelná rozpolcenost odhalila přímo před jeho zraky smyslné křivky mámivé reality, proto přijímá výzvu života ke změně sledovaného osudu. Láska si tak krutě zahrává s vnitřním světem, neboť přijímá pouze oběti. Hlavním objektem zvědavého zájmu je Veronika Voss (velmi zajímavá Rosel Zech), reinkarnace německé herečky Sybille Schmitz. Život na výsluní je nezbytnou potřebou, ale doba se formálně změnila a nechce si již více připomínat svá vlastní dřívější pochybení. Život ztratil svoji smysluplnost. Významnou postavou děje je Henriette (zajímavá Cornelia Froboess), Robertova partnerka. Se smutkem přihlíží Robertovu vnitřnímu zmatku, přesto ve své víře v lásku nabízí pomoc při odhalení tajemství. Důležitou postavou je Dr. Marianne Katz (příjemná Annemarie Düringer), neuroložka se svéráznou lékařskou živností. Osobní prosperita je skutečnou motivací její obvyklé lékařské praxe, vždyť závislost lze v případě nutné potřeby též vypěstovat. Z dalších rolí: Mariannina spolehlivá zdravotní sestra Josefa (Doris Schade), v celé té neurologické živnosti osobně spřízněný Dr. Edel (Erik Schumann), Veroničin bývalý manžel a filmový scénárista Max Rehbein (Armin Mueller-Stahl), momentálně vyhýbavý filmový producent (Peter Berling), starý manželský pár s nepříjemnou koncentrační minulostí a utajovanou závislostí (Johanna Hofer a Rudolf Platte), náhlou Robertovou nespolehlivostí zaskočený šéfredaktor (Hans Wyprächtiger), režisér nového filmu (Peter Zadek), či Mariannina tělesná síla G.I. (Günther Kaufmann). Touha Veroniky Vossové není filmovým dramatem, byť se formálně drží dramatické struktury. Sarkastický výsměch v básnickém područí filmové estetiky pobaví a zaujme svým sarkasticky hravým výrazem zpracování.