tomtomtoma

Výborná klasická komedie s Louis de Funésem v hlavní roli vrchního strážníka Ludovica Cruchota, který propadl zcela svému povolání. Bere ho jako poslání a chce dostat snad všechny lidi za mříže, nebo aspoň všechny, kteří alespoň trochu porušují zákon. Dokáže být pes, který na své podřízené štěká a na své nadřízené je jako milius, A má mladou půvabnou dceru Nicole (Geneviéve Grad), která proto, aby zapadla do společnosti stejně starých lidí se stává strůjcem nehod, které musí její tatínek žehlit. Ten ale vše zvládne s bravurou a noblesou, při které člověk pláče smíchy. Mimo jiné se mu podaří chytit nudisty z městské pláže (nádherná operace) a chytí gang zlodějů Rembrandtova obrazu. Samozřejmě jsou nezapomenutelní jeho pět kolegů četníků: velitel Gerber (Michel Galabru), Merlot (Christian Marin), Fougasse (Jean Lefebvre), Tricard (Guy Grosso) a Berlicot (Michel Modo), kterým z pohodové služby udělá vojnu. Půvabná a velmi vtipná bláznivá komedie, která si bere na mušku trochu omezenější představitele a udržovatele veřejného pořádku.

Velmi kvalitní komedie pro muže nevšední mimiky. Louis de Funés hraje obchodníka se zbraněmi Victora Garniera, který veškeré peníze svěří do rukou prohnaného bankéře, který ho naláká na nejlepší obchod v jeho životě. Ale jak se ukáže, byl to od začátku jen způsob, jak si bankéř André Durand-Mareuil (Jean-Pierre Marielle) zajistit financování svého nákladného života. Film je zkrátka zaměřen proti bankám, jejichž představitelé jsou královsky placeni, ale s penězi lidí nehospodaří pro jejich, nýbrž pro svoje dobro. A jak získat peníze zpět? Vzít si je zpět od prohnaného bankéře. Však banka je jen naproti přes ulici a tak se začíná hloubit tunel ze sklepa. Loupež je bezcenná co se obsahu týče, ale velmi prospěšná k znovupostavení na nohy, když se přijde na bankéřovy prohnané finanční podvody. Za nejlepší hlášku filmu považuji dotaz zákaznice, které se Garnier chce zbavit: "Čím mám překvapit manžela k narozeninám? Objednejte striptérku a schovejte mu ji do postele." Půvabná, akčí komedie.

Velmi půvabná, lehká a vtipná komedie z jednoho domu, kde jde o peníze, záměrné změny identity a spousty vtipných hlášek. Ústředním motivem je sbližování dcery bohatého podnikatele Patricie (půvabná Mireille Darc) a Simona Guilbauda (Philippe Nicaud), který je dívkou najmut jako její manžel, aby odradil vtíravého a bohatého nápadníka Antoina (Guy Tréjan). Nakonec je okolnostmi donucen hrát střídavě roli manžela a bratra. Dále je tu velmi bezstarostná matka Patricie (Jacqueline Maillan), která nejraději venčí kohoutka Pouic-Pouic na vodítku. Výborná je role nešťastného sluhy Charlese (Christian Marin). A pak samozřejmě otec Patricie Léonard Monestier(Louis de Funés), který vše řídí a diriguje a jen tak mimochodem se musí zbavit "bezcenné půdy", kterou dostal k narozeninám od manželky a za kterou utratila majlant. A kdo jiný by ji měl koupit než Antoine? A tak dochází k velmi vtipným situacím i rozhovorům. Velmi příjemné odreagování. To, že Léonarda nemůže jakýkoliv výsledek potěšit, protože se situace obrací jako mávnutím kouzelného proutku je jen ku prospěchu zábavy.

Upraveno v únoru 2024. Hezké chvilky bez záruky, toť satirizující groteska, tragikomedie lidského individualismu, procesu individuace, spojeného s emancipací ega uprostřed kolektivu, tedy druhu. Ta individualizace, jež se však ve spotřební svobodě zaměňuje spíše za rozmanité druhy pobavení, je hlavním principem běhu všech událostí a promítá se do vztahů s naléhavou důležitostí. Chytilová je nekompromisní nejen k mužům, je jízlivá, probírá kruté stereotypy, karikuje, vyostřuje vzájemné konfrontace až na samou mez, vysmívá se a pláče. Láska (a vztah s tělesností), jako potřeba i nejistý určující bod v podobách životů. Člověk tápe nejen kvůli předsudkům, nýbrž také vlivem překotných změn a pokroku, manifestující individuace až s hysterickou umanutostí. Chytilová ukazuje člověka v jeho bídě, ve zvláštní směsi konzervativnosti a liberalismu, z níž se není schopen vymanit. [A pak je tu zdůrazňováno, že člověk skočí po hlavě i do špatného vztahu. A to jen proto, že nechce být sám. Samota, pocit samoty je tíživá věc.] Důstojnost člověka je v jeho základních kulturních podmínkách, tedy na rozhraní exhibicionismu a voyerismu a potencionálních perspektivách prodejnosti všeho, již komoditou ke hmotnému zhodnocení. Průvodcem těmi bolestnými podobami lásky je psycholožka Hana (Jana Janěková). A v novodobých podmínkách života je psychologie nejen lékem šrámů duše, ale rovněž náplastí na vlastní nedokonalosti, slabosti, naivnosti a nezodpovědnosti. Z výraznějších postav: jistý, byť také nevyrovnaný, pocit intimního naplnění nalézající galeristka Eva Králová (Jana Krausová), její nespokojený a dosud nesamostatný synek Pavel (David Kraus), iluzi dosti neodbytně nahánějící boháč Dub neboli Polívka (Bolek Polívka), psycholožčin nedůvěřivý a pohodlný manžel Karel (Igor Bareš) a cynický Pavlův bývalý spolužák Petr Kratochvíl (Martin Hofmann). Z dalších rolí: patologicky žárlivý Benda (Jiří Ornest), jeho ruská manželka (spoluscénáristka Kateřina Irmanovová), opuštěná, proto hysterická výtvarnice Sára (Barbora Hrzánová), znepokojený úředníček (poeticky stylový David Vávra), nezodpovědná Jarmila (Anna Polívková), na zbabělý útěk zahnaný "sexuálně příliš vybavený" Drha (Jiří Jelínek), psycholožčin pubertální synáček Honzík (Miroslav Hájek), nebo psycholožčina stále vyčítavá matinka (Věra Uzelacová). Hezké chvilky bez záruky: člověk si vybírá z potencionalit všech možností často s tragickými následky, a do toho ještě vstupuje jak zevšednění, tak spotřeba a emancipace ega. Výsledkem je nekompromisní, hutná matérie, hutná a kritická až k prasknutí.

Upraveno v únoru 2024. Vyhnání z ráje, to je sebeironický pohled na filmařskou profesi, v němž se podává kritika společnosti, také jízlivá hříčka o moci a manipulaci a filosoficko-estetické orámování. Avšak Polívka není Krumbachová, v radosti i ve smutku zůstává především klaunem s těžkopádnými botami s nimiž rozšlapává i svůj vlastní úsměv. Chytilová stylizuje, karikuje, se sarkasmem předvádí stereotypy, do lidí i do společnosti cynicky hnípá. Anaximandros poznal pojem apeiron, Anaxagorás přišel s tezi, že na počátku bylo vše spojené, potom však přišel Rozum a všechno uspořádal. Ráj je vlastně prvotním stavem člověka, kdy se ještě neuctíval žádný bůh, neboť vše bylo božstvem a vše jím bylo prodchnuto. Ráj je stav absolutní jednoty, bez individuálního uvědomování a bez potřeby metafyzického či morálního vysvětlování smyslu existence. Přese všechno sebe-uvědomění člověka je však lidstvo ovládáno zejména pudy a instinkty, sadomasochistické principy jsou základními pilíři uspořádání společnosti a samotná moc využívá ke svému potvrzení autority pocity napětí a strachu. Hřích je zdrojem dynamického pohybu života vpřed. V politicko-ekonomickém područí bude ráj na zemi spíše peklem, než rájem. Průvodcem jízlivějších poznámek k lidskému životu je filmový režisér Rosťa, neboli doktor (Bolek Polívka), neúprosný organizátor situací a zajatec vlastního přístupu ke vztahům. Navíc, roviny se prolínají. K výraznějším postavám patří karikatura filmového producenta Igor (Milan Šteindler), nespokojená režisérova manželka a známá herečka Valerie (Chantal Poullain) a producentova dcerka s mladickou touhou nejen po hereckém uplatnění Lenka (Věra Havelková). Z dalších rolí: scénárista právě natáčeného filmu Petr (Jan Antonín Pitínský), karikatura režisérova asistenta Matěj (Petr Vacek), režiséra ne pokaždě uspokojující kameraman (Otakáro Maria Schmidt), herečka z Budějovic Andrea (Veronika Bellová), tvárný představitel Adama Pavel (Tomáš Matonoha), nevinný Franta (Pavel Liška), vyhnaný a potom omilostněný Krejza (Pavel Zatloukal) a další a další nudisté. Vyhnání z ráje, to je stylizace a karikatura pro kritický náhled na člověka a společnost. Je to podnětná myšlenka v buranském estétství.

Upraveno v únoru 2024. Pasti, pasti, pastičky jsou krutou černohumornou groteskou ve sklepácké konfrontační drzosti pod taktovkou Věry Chytilové. Svým způsobem jde o modifikaci filmu Kopytem sem, kopytem tam, v níž muž taktéž jako jedinec víceméně na všech místech selhává. Přesto nikdo, tedy ani ženy, nevyvázne bez úhony ze spárů kruté grotesky, jež rozpoutala vícero zběsilých vírů najednou, aby je potom všechny trochu násilně spojila a slila ve velký gejzír černohumorné pointy, tedy jízlivého odkrytí uspořádání společnosti. To spojení mnoha vírů ubírá pozornosti ze závažnosti. Na druhou stranu je každý akt, skutek a děj prosycen groteskními a karikaturními prvky a částmi. V hlavním centru pozornosti jsou po skutečné finanční nezávislosti a intimní svobodě chtivý reklamní pracovník Petr (Tomáš Hanák), po náležitém finančním zhodnocení své politické funkce tolik lačný poslanec Josef Dohnal (Miroslav Donutil) a po spravedlivé mstě běsnící zvěrolékařka Lenka (Zuzana Stivínová). Pozadu nezůstávají ani profesně dotěrná novinářka Anna (Eva Holubová), rozmazlená a do dospělosti chtivá dcerka boháče Ingrid (Kateřina Hajná) či Lenčin snoubenec a trochu urputnější ekologický aktivista Michal (Luboš Svoboda). Z dalších rolí: poslancova již uvyklejší manželka Vlasta (Daniela Třebická), Petrův svévolně hladový kolega Pavel (David Vávra), Petrův kamarád a také lékař jeho delikátní nehody Marek (Karel Roden), Petrova přehlíženější milenka Bibina (Lucie Vačkářová), s Petrem spokojená i nespokojená šéfová (Dagmar Bláhová), nezávislá finanční autorita Bach (Milan Lasica) či jeho nespokojená žena (Eva Kačírková). Pasti, pasti, pastičky, to je život jako věčně krutá groteska, jako černohumorná rošťárna. Přesto neuhrane.

Upraveno v únoru 2024. Dědictví aneb Kurvahošigutntág je karikaturou českého buranství. Jistě, jedná se o kritické, i když dosti svébytné, zhodnocení vstupu československé společnosti do zářně blahobytné doby kapitalistické a spotřební svobody, avšak hlavním nástrojem je hlavně klaunská hřmotnost, která karikuje již svou podstatou určení. Chytilová s Polívkou s hřmotným lomozem a s klaunskými botami rozdupávají aspekty doby. Na jednu stranu jde o poměrně výstižné zachycení toho, jakým způsobem - tj. buranstvím - přistupujeme ke změnám, proměnám, ke svobodě a také k demokracii. Na druhou stranu to pro buranské klaunství připomíná Trošku. Nástrojem klaunského dovádění je Bohumil Stejskal (Bolek Polívka), od něj vše počíná, u něj vše končí, on je motorem dění a skotačení, vše ostatní klaunské zběsilosti podléhá. Aneb seznamování "malého" světa se světem "velkým" je obvykle doprovázeno hubou otevřenou dokořán. Z výraznějších rolí zaujmou diktátu peněz poslušný právník Ulrich (Miroslav Donutil), k Bohušovi vstřícnější vesnická hostinská Vlasta (Dagmar Veškrnová), pěstěná "masérka" Irenka (Šárka Vojtková), Bohušův osobní řidič, starý Košťál (Jozef Kroner) a Bohušova stará a upřímná tetka (Anna Pantůčková). Z dalších rolí stojí za zmínku rovněž právníkova povýšená žena Regina (Ivana Chýlková), pro svůj malý nosík vysmívaný Arnošt (Arnošt Goldflam) či doktor Strážný aneb anděl (Jiří Pecha). Dědictví aneb Kurvahošigutntág, to je exhibice halasného klauna, který ve svých velkých botách rozšlapává český přístup k novým dobám, tedy se vším všudy, co malého českého člověka vyznačuje.

Upraveno v únoru 2024. Kopytem sem, kopytem tam, to jsou především orgie sklepácké poetiky, jejíž tok však determinuje tendenčně ambivalentní forma moralizujícího apelu. Sklepácká poetika, stejně jako bouřlivě provokující a promiskuitní život ústřední trojice, jest revoltou, vzpourou proti životním podmínkám socialistické společnosti. Sklepácká poetika vychází z absurdity, kolem níž se staví a slaví stánky z rákosu a slovo se stává živoucí entitou s vlastním způsobem bytí. Promiskuitní život věčné zábavy je negací negace svobodného života, je to odmítnutí konvencí, jež svou vlastní podstatou ani nedovolují svobodná rozhodnutí elementárního významu, zároveň je to však pouze náhražka za skutečnou revoltu proti nesvobodnému společenskému uspořádání, neboť neubírá ze životního komfortu. Chytilová si neodpustila kritiku společnosti, tu formu konzumerismu pozdního socialismu, přestože odbočka k syndromu získaného imunodeficitu podléhá tendenčnosti oficiální komunistické výpovědi. Smutným hrdinou morality je Josef Málek alias Pepe (Tomáš Hanák), fikaný kontrolor a lačný svůdce ženských krás. Koncept svobodné lásky hnutí hippie zemřel na herpes a rozmělnil se v konzumu, sexuální osvobození o dvacet let později bylo zastrašeno hrozbou AIDS a zředěno novou modifikací spotřeby, to další sexuální uvolnění za dalších dvacet let je již výsledkem konzumerismu, způsobem pobavení. Další důležité postavy: Pepeho kumpáni v bouřlivém pobavení životem veterinář Milan Dědek (Milan Šteindler) a provozní okresního kulturního střediska František (David Vávra), Pepeho ze zkušenosti nedůvěřivá milenka Jiřina (Chytilové dcerka Tereza Kučerová), naivnější mladá lyžařka z Klínovce Petra (Ivana Kuntová), Dědkova mladá laborantka Hanka (Renata Beccerová) a k zábavě svolná Frantova kolegyně Jana (Bára Dlouhá). Z dalších rolí: tajuplně svůdná cizinka (Chantal Poullain), její milenec (Jiří Bartoška), Frantu poučující ředitel okresního kulturního střediska (Josef Kobr), Petřin z Pepeho zuřivý tatíček (Zdeněk Mucha), Dědkova starostlivá maminka (Dáša Neblechová), či německý masochista (Pavel Vangeli). Kopytem sem, kopytem tam: pokud odhlédneme od teze, že veškeré zlo pochází jen z mravně zkaženého Západu, zůstávají nám drze provokující hrátky sklepácké poetiky, filmové hříčky a narážky Chytilové a podprahová myšlenka, že veškerou potenciální možnost rebelie lze důkladně rozmetat vyvoláním pocitu niterného strachu. Aneb když život nabízí jen přetvářky v životních rolích, musí se protestovat, a to i za cenu vlastního sebezničení. Sklepácká estetika umění, to je ten skvost, který věky přetrvá!

Upraveno v lednu 2024. Šašek a královna je jízlivější hříčkou o moci a vztazích (nejen partnerských, rovněž těch společenských, komunitních). Chytilová využila ideové spřízněnosti Polívkovy divadelní inscenace, rozšířila ji a zaktualizovala ke zdůraznění dobového společensko-politického podtextu. Sadomasochismus (nebo alespoň vzájemně provázaný poměr dominance a submisivity) v různých stupních jako základ intimního, společenského i mocenského uspořádání lidského bytí. Struktura moci je podmíněna poslušností, která čas od času musí být vynucována či dokazována. Samotný vrchol moci je izolován od bezprostředního kontaktu, důsledkem je proto nejistota, krutost, nitro a intimita zdeformované a při nenadálém odhalení vlastní slabosti pomstychtivé. Vším tím proplouvá pojem svobody. Žádanou svobodou je získání suverenity a nezávislosti, tou skutečnou je však jen ta niterná, která si i přes nepříznivé vnější okolnosti dokáže zachovat své svobodné přesvědčení i ideje a zbaví se strachu ze všudypřítomné a všeobklopující nejistoty. Průvodcem do škádlení pantomimy a mocenských hrátek o vlastní svobodu je Jaryn Slach (příhodný klaun Bolek Polívka), dobromyslný kastelán a na rozmaru moci závislý středověký šašek. Svoboda osobní je nedostižnou iluzí, svoboda niterná je jedinou skutečností. Podmínkou a zároveň základním omezením svobodného bytí je zde královna alias Regina alias Jeanette (pozoruhodná Chantal Poullain), neboť život ve slonovinové věži znamená absenci opravdových citů, nenaplněnost a kruté trestání neposlušnosti. Z dalších rolí: rozmarem trpící i rozmary zapříčiňující König alias středověký král alias Kaiser (Jiří Kodet), Slachův upřímný kamarád František Václav (Vlastimil Brodský), či místní vesnický předseda Berka (Miroslav Maruška). Šašek a královna probíhá přes tři úrovně, spojuje realitu se sny a představami, tak jako struktury moci prolíná celým uspořádáním lidského bytí. Svoboda je ústřední ideou, z ní vyvěrá ta svoboda pro tvůrce nejvlastnější, svoboda umělecká, jež dovoluje svobodné vyjádření se ke všemu současnému, probíhajícímu, uspořádávajícímu. Někde tam jsou taktéž podoby toho, čemu říkáme láska. Pozoruhodně sestavený prožitek!

Upraveno v lednu 2024. Vlčí bouda je groteskně zneklidňující hororová moralita a zároveň neméně stylizované podobenství struktur moci. První rovina je výchozím bodem heterogenního neherectví, tam groteskno splývá s děsem, sváří se a plije. Druhá rovina se stylizujícím herectvím, dynamickými obrazy Jaromíra Šofra a symbolizujícími prvky odkrývá skrytost vztahových a mocenských struktur, tam nabývá horor svého reálného zhmotnění, neboť, jak psal již Váchal, krvavý román je fikcí, avšak socialismus skutečností. Manipulativní vyvolání pocitu vzájemné nedůvěry a nevraživosti, toť základ především totalitního způsobu moci. Nedokonalosti pnutí neherectví nejsou přítěží, nýbrž zapadají do hororové disharmonické stylizace. Hlavním hybatelem pohybu jest "Táta" (velmi dobrý Miroslav Macháček), vedoucí nevšedního lyžařského výcviku a prvotní podmínka kolektivního vědomí. Jemu pomáhají Dingo (Tomáš Palatý) a Babeta (Štěpánka Červenková), lyžařští instruktoři i sněžní tanečníci v lidských emocích. Z účastníků kurzu potom zaujmou nevyrovnaný Honza (Jan Bidlas), k vedoucím nedůvěřivý Petr (František Staněk), ukřičená cikánka Gitka (Rita Dudušová), hašteřivá, avšak spojená dvojčata (Hana a Irena Mrozkovy), zasmolená Gába (Simona Racková), vždy příkladná Broňa (Jitka Zelenková), nebo neotesaný Alan (Petr Horáček). Vlčí bouda, to je stylizovaný béčkový žánr jakožto brána do struktur kolektivního nevědomí a společenského uspořádání. Stereotypy, karikatury a nad tím zní mocný hlas.