tomtomtoma

Bellamy je důstojným rozloučením Chabrola se světem filmu. Kriminální thriller stylově kráčí a melodicky se komponuje v součinné shodě se zkušenějším, a tudíž pokročilejším, věkem autora i hlavního protagonisty. Příběh vychází ze skutečné události: soudní případ Yves Dandonneau poskytuje mnoho jedinečných detailů, včetně písničkáře Georgese Brassense a zpívaní jeho odkazu u soudu, ale obviněný, i jeho pomocníci, byli ve skutečném případě odsouzeni. Claude Chabrol přidal niternou rozpolcenost, dualitu, nevyřešené osobní vztahy, procesy uvědomování, lehké drzosti, neurvalost, výčitky a místo černého humoru nechává vyniknout cynickou hořkost dovětku osudové neúprosnosti konce. Tempo odpovídá Chabrolově tělesné konstrukci, nálada i průběh odkazují k jeho naturelu, byť občas dohlédne jen na konec hercova pupku, smiřuje se a roztržitě dráždí. Hrdinou niterně zásadního kriminálního thrilleru je Paul Bellamy (příjemný Gérard Depardieu), pařížský policejní komisař na prázdninovém pobytu v Nîmes. Nuda poklidu, dosud nevyřešené rodinné trauma, důvtipně vybuzená zvědavost, závan slávy, neoficiální šetření pojistného podvodu a smrti. Život hrubě laškuje, podbízí se a také s úsměškem trestá. Hlavní ženskou postavou je Françoise Bellamy (šarmantní Marie Bunel), Paulova manželka a laskavá učitelka. Ten stále nedořešený stav napětí jejího muže se svým bratrem polarizuje náladu i momentální prožitky. Významnou postavou filmu je Noël Gentil alias Émile Leullet (zajímavý Jacques Gamblin, také v roli bezdomovce Denise Leprince), probuzenou mízou z krize středního věku energický a v mnoha různorodých směrech i nebývale podnikavý muž. Jeho rafinovaný plán se dostal do slepé uličky a slavný komisař je možným klíčem k záchraně. Důležitou postavou je Jacques Lebas (příjemný Clovis Cornillac), Paulův nevlastní bratr i jeho nejintimnější životní trauma a selhání. Vzpurnost je zde motivována pocitem ublížení, frustrací z vlastní neschopnosti a vztekem v návalu nespravedlnosti. Katarze je nezvratná. Výraznou postavou je Nadia Sancho (zajímavá Vahina Giocante), atraktivní pedikérka a životodárně vášnivá Leulletova múza. Původ a zároveň cíl veškerého kriminálního chvění. K výraznějším postavám tu patří také Claire Bonheur (zajímavá Adrienne Pauly), mladá prodavačka a bývalá Denisova milenka. Z dalších rolí: romanticky odhodlaný a k úspěchu dokonale přizpůsobivý Luelletův obhájce Jean-Philippe Métrail (Rodolphe Pauly), Leulletova všemi opuštěná manželka (Marie Matheron), rodinný přítel a zubní lékař Alain (Yves Verhoeven), jeho životní partner a plastický chirurg Bernard (Bruno Abraham-Kremer), či předseda soudního tribunálu (Henri Cohen). Film Bellamy je úspěšným zakončením bohaté kariéry francouzského režiséra Clauda Chabrola. Nepatří k jeho nejslavnějším, ani nejlepším dílům, přesto splňuje základní charakteristiky, typické pro autorovu filmovou tvorbu. Chabrol a kriminální thriller, stylizovaný na jeho osobitý způsob.

Jako malý chlapec jsem jedním dechem přečetl knihu generála Lewa Wallaceho. Byl jsem samozřejmě velmi zvědav na toto filmové zpracování. Výsledkem je monumentální křesťanský epos. Nedivím se, že jím museli být tehdejší diváci filmů uchváceni. Zvláště křesťanští pokrytci. Ale přes všechny výtky, které může toto veledílo vyvolat, je to působivě provedená práce. O bývalém přátelství, o zásadní rozepři, o vzdoru, o nespravedlnosti, o trestu, o příkoří, o touze po pomstě, o statečnosti, o vděčnosti, o soutěživosti, o lásce, o zázraku, o odpuštění. Především o odpuštění a smíření. Juda Ben Hur (dobrý Charlton Heston) je bohatý mladý muž, kterého život srazí až pod samotné dno. Aby se vrátil ještě silnější a našel svůj vnitřní mír, lásku a usmíření. Aby našel své místo. Velitel římské armády v Judeji Messala (dobrý Stephen Boyd) se z největšího Judova přítele, stává jeho největším nepřítelem, kterého chce k smrti pokořit. Z dalších rolí: Judova láska a dcera jeho otroka Ester (půvabná Haya Harareet), římský konzul a Judův adoptivní otec Quintus Arrius (Jack Hawkins), Judova těžce zkoušená matka Miriam (Martha Scott) a stejně krutě zasažená sestra Tirza (Cathy O'Donnell), soutěživý šejk Ilderim (Hugh Griffith), Judův věrný otrok a přítel Simonides (Sam Jaffe), a moudrý stařec Baltasar (Finlay Currie). A nesmí se zapomenout na toho, jehož hlas není slyšet a jeho obličej není vidět. Na Ježíše vykupitele (Claude Heater). Monumentální, velkolepé, působivé. Možná pokrytecké. A se zázrakem na samém konci.

Gas-Oil - Nafta: je mnohem více noirem než kriminálním dramatem. Gilles Grangier využil románu "Hrozny v naftě" francouzského spisovatele George Bayleho z roku 1954, jenž pro film upravili Michel Audiard a Jacques Marcerou. Film, ani předloha, není ovlivněn fascinací světem zločinců, ale naopak ho vnímá jako překážku života obyčejného člověka. Kameraman Pierre Montazel v obrazech zachytil aspekty doby, životní podmínky, prostší, industriálně nerozvinutější charakter venkova, společnost s morálkou v jejím tradičnějším vnímání, ale již v započaté transformaci. Obyčejný člověk v jeho zdravém jádru je víceméně romantizován ve stavovské soudržnosti (profesní se z ní nevyjímá), jeho vrozená nedůvěra v policejní aparát a spoléhání se na komunitu je dlouhodobou nejosobnější zkušeností. Hrdinou noirově laděného příběhu je Jean Chape (velmi zajímavý Jean Gabin), řidič nově pořízeného kamionu se svou osobní představou o štěstí a spokojeném životě. Hlavní ženskou postavou příběhu je Alice (šarmantní Jeanne Moreau), emancipovanější venkovská učitelka a Jeanova milenka. Je Jeanovou civilizovanější tvárnou rukou osobnosti. Z dalších rolí: Jeanův soused, kamarád a řidič náklaďáku Lucien Ragondin (Camille Guérini), jeho synek a mladý řidič Pierrot (Marcel Bozzuffi), Lucienova ženuška a Pierrotova matka Maria (Germaine Michel), prohnaná vdova Scoppo (Ginette Leclerc), narcistní vůdce všehoschopných gangsterů René Schwob (Roger Hanin), násilného řešení dychtivý člen zločinců (Jean-Marie Rivière), zarytější řidič zločinců (Bob Ingarao), s nabytou kořistí prchající lehkovážný zločinec Antoine Scoppo (François Darbon), zadavatel zakázek řidičům Félix (Robert Dalban), provozovatel bistra pro řidiče nákladních aut Émile Serin (Albert Dinan), Émilova manželka Camille (Gaby Basset), Serinovic dcera i servírka bistra Mauricette (Lisette Lebon), či bodrý řidič kamionu Jojo (Guy Henry). Film Nafta je nevšednějším dílem v noirovém a kriminálním žánru, z nichž se vyjímá svou romantizací obyčejného člověka bez obvyklejší fascinace světem zločinu a bez nezapomenutelných hrdinských kousků. Zajímavý filmový zážitek, který se obrací k člověku s přívětivějším přesvědčením.

Upraveno v březnu 2022. Běsi v představě Andrzeje Wajdy jsou především reakcí na komunismus s lehčími karikaturními sklony ve výchozím prostředí a ideologii vítězné revoluce pracujícího lidu. Předloha Fjodora Michajloviče Dostojevského byla satirou ruského idealistického boje, revolucionářského ohně a stavu víry v psychedelickém rozpoložení široké náruče ruské duše. Wajda si sice nechal Běsi upravit pro svou filmovou potřebu, ale hlavní atributy nechal zachovány: ztrátu víry a z ní vyplývající nihilismus na jedné straně a na té druhé překračování morálních hranic dobra a zla, idealistický nacionalismus, radikálnější filosoficko-sociální tendence jako šigalevismus, ideovou impotenci a křesťanskou víru jako jedinou, byť nejistou naději lidské sounáležitosti. Hlavní postavou filmového představení svébytné ruské psychedelie je Šatov (zajímavý Jerzy Radziwiłowicz), mladík vzdorující své socialistické minulosti a nemorální nenávisti v radikalizaci revolučního zápalu. Vznešené hodnoty pravoslavné víry jsou jeho odpovědí k pozvednutí společnosti ze zla. Důležitými postavami jsou zdvořilý mladý aristokrat bez morálních zábran, fascinovaný temnotou duše a překračující hranice z potěšení i ze skryté touhy po trestu Nikolaj Stavrogin (zajímavý Lambert Wilson), a manipulativní a vychytralý nihilistický revolucionář, řídící se podle katechismu revolucionáře, jenž vybízí ke zvyšování zla a neštěstí pro rozšíření revolučního prostředí, Petr Verchovenskij (dobrý Jean-Philippe Écoffey). První ženskou postavou je Líza (příjemná Philippine Leroy-Beaulieu), vzdělaná gubernátorova dcera, rozechvěle okouzlená charismatickým Stavroginem, přesto se dokáže duševně osvobodit. K výraznějším postavám patří inženýr a stoupenec filosofického nihilismu, toho typu, který zastával i Ladislav Klíma, Kirillov (Laurent Malet), a Petrův otec a neškodný idealista, stojící nevědomky za rozkvětem zla a nihilismu, Štěpán Verchovenskij (sympatický Omar Sharif). Z dalších rolí: vystrašený a zmanipulovaný gubernátor (Bernard Blier), chromá, nešťastná choť Stavrogina Marie Lebjadkina (Jutta Lampe), její spekulující bratr (Wladimir Yordanoff), Šatovova navrátivší se žena Marie (Isabelle Huppert), autor extrémního řešení všeobecné rovnosti lidí Šigalov (Philippe Chambon), výraznější člen Petrovy revolucionářské bandy Virginskij (Jean-Quentin Châtelain), pianista z Petrovy bandy Ljamšin (Zbigniew Zamachowski), hostinská a porodní bába Virginská (Bożena Dykiel), nebo ten zlodějíček a vrah Feďka (Serge Spira). Převést Dostojevského literární výtvor Běsi do filmové podoby není snadný úkol, Wajda si předlohu poupravil a rozehrál psychedelický marast ruské duše v obdivuhodném, a přesto lehkém, nasazení. Pozoruhodný filmový zážitek s politickým rámcem.

Nedivím se, že Irena Pavlásková sáhla po knižní předloze Barbary Nesvadbové. Je osvěžující v normalitě všedního dne. Označení filmu za romantické drama je mírně zavádějící, z tohoto žánru se vymyká svou nadsázkou a kontrastem bizarnosti s obvyklostí. Z pohledu ženy se vším, co k tomuto statutu patří. Občas se přirozená návaznost nepatrně zadrhne, ale nezastaví tu záplavu drobných absurdit a úchylek, které obzvláštňují život a jeho vnímání. Průměrnost, obyčejnost, všednost je zaměnitelná, nudná a poddajná. Naproti tomu extravagance, rozpolcenost, snaha unikat z běžnosti, touha po neobvyklostech a bezelstná otevřenost jsou prvky, které povznesou život a jeho přijímání do vyšších obrátek prožitků a hloubky smyslnosti i smysluplnosti. V nadsázce i v jízlivém odhalování nitra opravdovosti. Hlavní postavou decentně zvráceného příběhu absurdní romantiky je mladá psycholožka Karolína (šarmantní Danica Jurčová s hlasem Andrey Elsnerové, jako puberťačka Soňa Pfeiferová, jako mladší Andrea Nováková a jako nejmenší Hana Hendrychová) na své životní pouti za štěstím. Putování ji natrvalo poznamenává do té doby neznámými pocity, aby se jí následně rozpadl obvyklý partnerský model do přívalu jemné dekadence a vichru života v nejroztodivnějších polohách vášní, citů, rozkoše a uspokojení. V takové dávce a intenzitě, že odlišnost je nakonec vnímána za životní nutnost, která křičí společně se svým opojením: žiji, cítím, prožívám a co je víc! Zvláštní kategorií jsou muži. Nejméně uchopitelným je Alex (dobrý Karel Roden, jako mladší Lukáš Vacek a jako nejmenší Vladimír Veber), citlivý a inteligentní muž, poznamenaný přísnou katolickou výchovou strachem a odmítnutím běžných životních standardů. Nejvíce bezprostředním je český ministr Jarmil (velmi dobrý Marek Vašut) se srozumitelně pojmenovaným vlastním světem i touhou po úniku ze svazující tíže společensky angažované osoby. Největším suverénem je zemědělec Marek (příjemný Tomáš Matonoha), milovník zvířat, neznající kompromis. Nejutrápenější je Honzík (sympatický Kryštof Hádek) se stydlivou nevyzrálostí, která mu nedává prostor pro vyjádření. Za pozornost stojí i truchlící pianista (velmi zajímavý Miroslav Etzler) a roztěkaný bazénový zachránce Petr (sympatický Lukáš Jůza). Z dalších rolí: nejlepší Karolínina kamarádka Sabina (dobrá Jitka Čvančarová), uhlazený homosexuál Tomáš (sympatický Petr Vondráček), dobrosrdečný Karolínin otec (příjemný Michal Dočolomanský s hlasem Ladislava Županiče), Karolínina radící maminka (zajímavá Eva Sitteová s hlasem Dagmar Čárové) a babička (Kamila Moučková), Alexova nevídaně obětavá ošetřovatelka Patricie (velmi zajímavá Dana Homolová, jako mladá půvabná Jana Bernášková), či jedinou jistotu zuřivě bránící ministrova sekretářka Alena (Petra Lustigová). Není to dílo dokonalé, ani přehnaně dramatické. Je o životě a absurditách, které život zpříjemňují. Má svůj styl, se kterým si hraje a dobírá a odhaluje jednu z mnoha tváří skutečnosti a přímého prožívání.

Bestie musí zemřít patří k nejslabším z Chabrolových niterných kriminálních thrillerů. Autorem románové předlohy je Cecil Day-Lewis pod pseudonymem Nicholas Blake. Estetika poezie Nové vlny již ustoupila do pozadí, přesto je upřednostněno nitro v bolesti a úzkostech nesnesitelné tíže bytí. Černý humor a útok na střední vyšší společenskou třídu je zde nahrazen jízlivou věcností a víceznačností spáchaného zločinu. Nakonec není podstatné, zda bohatýr skutek spáchal, či pouze vzal zodpovědnost za čin na sebe, neboť pomsta byla jeho jediným pohonem životního pohybu vpřed a po dosažení soukromé satisfakce ho již na pozemském světě nic neudrží. Ani to, čemu se povětšinou říká láska. Bohatýrským hrdinou niterného dramatu je Charles Thénier (velmi zajímavý Michel Duchaussoy), úspěšný spisovatel s kompletně rozbouraným osobním životem. Poslední ztráta se stává hnací životní silou, kde i intimita se stává zbraní a prostředkem k dosažení jediného cíle. Spisovatelova logika přitahuje faktor náhody a přináší nepatrný náskok před zbytkem. Hlavní ženskou postavou je Hélène Lanson (zajímavá Caroline Cellier), filmová herečka s neurovnaným vnitřním světem. Hříchy minulosti jsou více zneužitím nezkušeného mládí a současnost, jak se zdá, nabízí vykoupení a naději, většinou se říká láska. Důležitou postavou filmu je Paul Decourt (pozoruhodný Jean Yanne), majitel autoservisu a Hélènin švagr v neurvale zlostné pozici vůči společnosti i vlastní rodině. Karikatura zla, před kterou se všichni třesou strachem, si užívá svou silovou pozici. Výraznější postavou je také Philippe Decourt (příjemný Marc Di Napoli), Paulův synek v nenávisti ke svému tyranskému otci. Samotný akt pomsty je zároveň i milosrdenstvím pro to celé tyranovo okolí. Z dalších rolí: Paulova ustrašená manželka a Hélènina starší sestra Jeanne Decourt (Anouk Ferjac), Paulova obdobně zapšklá matka (Raymone), Charlesova stará hospodyně, paní Levenes (Louise Chevalier), tragickou automobilovou nehodu řešící policejní inspektor (Dominique Zardi), Paulův nejbližší, pokorný zaměstnanec Jacques Ferrand (Guy Marly), jeho manželka Anna (Lorraine Rainer), to nenadálé úmrtí vyšetřující policejní komisař (Maurice Pialat), či Charlesův malý synáček Michel (Stéphane Di Napoli). Film Bestie musí zemřít ztratil mnoho z Chabrolovy estetiky poezie Nové vlny, černý humor se mu smrskl na prapodivnou hříčku závěrečné pointy, a tak dýchá jen díky jménu svého stvořitele. V porovnání s jinými dramaty ale spíše obstojí.

Betlém je šestým a tudíž tím posledním dílkem z Trnkova prvního dlouhometrážního loutkového filmu. Rok na českém venkově přelomu 19. a 20. století se končí vánočním časem, obyčejně přináší vlnění sentimentu a takový je i tento krátký animovaný film. A to i díky výrazné Trojanově lidové hudbě s dětským sborovým zpěvem Jana Kühna. Trnkova výtvarná osobitost loutek v jejich tanečním reji působí radost, což byl vlastně režisérův hlavní záměr. Příjemná to poetická loutkohra Jiřího Trnky a početné armády jeho spolupracovníků!

Přepsáno v únoru 2019. Bez konce je pochmurnou ztrátou vznešených ideálů života. Uvědomování si rozpadu hodnot začíná nenápadně, niterná nejistota marně pátrá po ochranném pevném bodu a vyčerpáním kolena klesají a boří se do pochybností a stavu trudnomyslnosti. Počátkem katarze je ztráta milovaného partnera, transcendentální rovina je snahou o vyrovnání se s novou skutečností i obrodou vlastních hodnot a morální zodpovědnosti. Vnitřní svět je zde obrazem společenského uspořádání, systémové principy dosahují nejvyšší intenzity neúcty k obyčejnému člověku, šance na obrat k lepšímu se utápí ve strachu beznaděje a život nabývá své tíživě nesnesitelné proporce existenciálního roztrpčení. Bez konce nenabízí možnost útěchy, vzájemná neporozumění se prohlubují, odcizení je masivní a demoralizující. Strach je určující pro zachování tělesné podoby života, duševní stránka se bez oživení stále dokola pohřbívá, morální rozervanost dostává svou nejúzkostlivější podobu. Hlavní postavou morálního znepokojení stavu společnosti je Urszula Zyro (velmi pozoruhodná Grażyna Szapołowska), čerstvá vdova a schopná překladatelka. Nejbolestivější osobní ztráta je příčinou nového pohledu na život. Morální čistota je opovrhovanou a nežádoucí vlastností společnosti doby a místa, prozření je rozčarováním a nedává příjemné vyhlídky do budoucna. Hledá se znamení, věří se ve spravedlnost, přesto metafyzika nedokáže prorazit všeobecné společenské zábrany a jediným osvobozujícím stavem je transcendentální rozhraní života. Smrt je svobodou. Hlavní mužskou postavou je Mieczysław Labrador (velmi dobrý Aleksander Bardini), starý a zkušený právník a bývalý mentor Urszulina manžela. Je si vědom všech nespravedlivých aspektů společnosti a v zájmu úspěchu obhajoby vyznává kompromisy. Zříká se ideálů, přesto je jeho obhajoba nejpragmatičtějším možným krokem. Výraznou postavou je Joanna Stach (zajímavá Maria Pakulnis), manželka politického vězně v rozervanosti všech tendencí, které z jejího života činí jednu velkou nestabilní nejistotu. Život hledá kousek svého soukromého klidu. Důležitou postavou je Dariusz Stach (tichý Artur Barciś), Joannin manžel a politický vězeň, zaskočený novým obhájcem a jeho preferovaným způsobem obrany. Pravda není podstatná a cesta mučednictví vyžaduje příliš velkou dávku vlastního sebeobětování a sebedestrukce, zasahující i všechny blízké. Výraznější postavou je také Mietek (snaživý Michał Bajor), mladý Labradorův koncipient, roztrpčený z aplikovaných kompromisů práva a svědomí. Z dalších rolí: duch idealistického právníka a mrtvý Urszulin manžel Antoni Zyro (sympatický Jerzy Radziwiłowicz), Antekův a Urszulin dávný přítel Tomek (Marek Kondrat), zaražený Antekův a Urszulin synek Jacek (zajímavý Krzysztof Krzeminski), Joannina kamarádka Marta Duraj (Marzena Trybała), Joannin kamarád a opoziční aktivista Rumcajs (Adam Ferency), starý soudce případu Biedroń (Jerzy Kamas), k nalezení vyrovnané duše pomáhající hypnotizér (Tadeusz Bradecki), Joannin otec a zasloužilý straník (Jan Tesarz), či americký turista (Danny Webb). Bez konce je symbolickým názvem hledání cesty ze zakletí společenského uspořádání. Bez konce nemá vítěze, ale jen poražené. Morální rozpad hodnot dostal jednu ze svých nejtísnivějších podob s děsivým dopadem na existenci bytí. Lidské svědomí je podrobováno zatěžkávací zkoušce. Pozoruhodný filmový prožitek.

Pan Prokouk v doprovodu Karla Zemana a Olgy Schoberové na výletě za Velkou louží. I na tomto dokumentárním díle je možné pocítit Zemanovu hravost a představivost.

Bez umrtvení je velkolepým pádem úspěšného muže. Intimní rovina je podmanivá a niterní, politická rovina kriticky uštěpačná a zneklidňující. Andrzej Wajda dotěrně krouží nad polskou společností v jejím konvenčně politickém zajetí doby, Agnieszka Holland se s mladickou zuřivostí zavrtává pod kůži do lidského svědomí a obrazy kameramana Edwarda Kłosińskiho nevynechávají požitek bezprostředních detailů. Postupná a úplná ztráta všech zdánlivých životních jistot je strhující, neuctivá k dosažené společenské pozici, politický kontext neodpouští nezávislost ducha. Film Bez umrtvení je dramatem, politickou kritikou, černou komedií a jízlivou nezdvořilostí, je nekompromisní, snad až úchvatný, ale také do jisté míry strojený a zazní i několik falešných tónů, byť si vystačí bez hudebního podkreslení. Smutným hrdinou ztrát všeho dosud dosaženého jest Jerzy Michałowski (velmi dobrý Zbigniew Zapasiewicz), velmi úspěšný muž, reportér světových levicových zvratů, jenž si byl vším dosaženým příliš jistý. Noční můra nemá jenom jednu stranu, postupně prostupuje každým novinářovým triumfem. Hlavní ženskou postavou je Ewa Michałowska (zajímavá Ewa Dałkowska), manželka novináře s nečekaným životním rozhodnutím. Je snad až lehce ovlivnitelná a také zásadová ve svém skutku. K výraznějším postavám patří také závistivý a politicky uvědomělý novinář, básník a Jerzyho konkurent Jacek Rościszewski (dobrý Andrzej Seweryn), a Ewina nejlepší kamarádka a zubařka Wanda Jakowicz (zajímavější Emilia Krakowska). Z dalších rolí: svérázná mladá diva Agata (Krystyna Janda), Ewin jedinečně velmi výkonný právník Jerzy Porębowicz (Jerzy Stuhr), Jerzyho kariérně stržený kamarád Bronski (Roman Wilhelm), Jerzyho náhle opatrný šefredaktor (Kazimierz Kaczor), Jerzyho a Ewiny dcery, starší Olenka (Aleksandra Jasieńska) a malá Gabcia (Marta Salinger), bodrá hospodyně rodiny Józefa (Stefania Iwińska), či Ewina zlomyslná matka Anna Łukasik (Iga Mayrú. Film Bez umrtvení je působivým filmem nejosobnější i nejpolitičtější roviny, přesto se nedokážu zbavit určité umělosti. Krutá hříčka osudu s výkřiky nejčernějšího humoru.